Intelektuální cesta Západu: od velikosti k úpadku. O kvalitě elit Západu

Intelektuální kolaps Západu je již viditelný pouhým okem

Překvapivá věc: v USA jsou u moci velmi staří politici s obrovskými zkušenostmi, v EU naopak příliš mladí a nezkušení, ale výsledek jejich vedení vyvolává stejnou masovou kritiku nespokojených spoluobčanů …

Intelektuální cesta Západu: Od velikosti k degradaci. K otázce kvality elit Západu

Udivitelná záležitost

: v USA jsou u moci velmi staří politici s obrovskými zkušenostmi, zatímco v EU naopak příliš mladí a nezkušení, ale výsledek jejich vedení vyvolává masovou kritiku nespokojených spoluobčanů na obou stranách Atlantiku. V USA nadává republikánská opozice Bidenovi a jeho týmu, zatímco v evropských zemích se rovněž ozývá tvrdá kritika vedoucích představitelů vedoucích zemí – Německa, Británie, Francie, Itálie – za pravidelná špatná rozhodnutí, která mají dopad na nespokojené obyvatelstvo.

Ve Velké Británii bylo postupně vyměněno několik premiérů, protože nezvládli kormidlo řízení státu, Francie zažila explozi nepokojů, které hrozily přerůst v ozbrojené povstání, a v Německu krize způsobila prudký pokles popularity vlády, která projevuje aroganci spolu s nedostatkem kompetencí v nejrůznějších oblastech …

Ukazuje se, že elitáři Západu se cítili výborně v éře sytosti, kdy se jakýkoli problém řešil přilákáním dalších peněz do ekonomiky – buď prostřednictvím půjček, nebo v posledním desetiletí bezuzdnou emisí dolarů a eur. Ale nyní, kdy je třeba pochopit probíhající krizové jevy a vypracovat adekvátní a účinná opatření k jejich překonání, se ukazuje, že nikdo ze západního establishmentu si s těmito problémy neví rady.

A tato do očí bijící neschopnost se stává problémem pro existenci kolektivního Západu. Navíc neexistuje žádný “druhý ešelon” politiků, který by si s tím „poradil”. A příčina toho, jak se zdá, spočívá ve změně zásobování Západu zdroji ze zbytku světa. Jakmile se kohoutek otočil, vylezly na povrch všechny nedostatky například evropského ekonomického systému. Již jsem napsal: “Brát peníze sousedovi nebo okrádat vzdálené kolonie bylo po staletí oblíbenou zábavou Evropanů. Vzpomeňte si, jak angličtí královští piráti přepadali španělské karavany, které převážely zlato a další cennosti z Jižní Ameriky přes Atlantik. Zapomněli jste jména těchto kapitánů, Drake a Morgan? Mimochodem, na tomto přepadávání španělských karavel vyrostla první Bank of England, kde vládci Mlžného Albionu ukládali cennosti uloupené ve válkách proti Španělsku a při britských koloniálních výbojích v Indii a Africe. Zajděte si do Britského muzea a podívejte se, kolik z uloupené kořisti se tam blyští jako “exponáty”. Evropa, nejchudší z hlediska vlastních přírodních zdrojů – Mendělejevova tabulka není pro ně. Země tam nerodí – nic v ní není! Ale arogantní Evropané se považují téměř za “bohy” a vnucují světu své příkazy, takže svět poslouchá koloniální bič v různých podobách – od zbraní po finance, od obchodních sankcí po “fake news” z arzenálu

“Jen se na něj podívejte! (BŮH! – pozn.překl.)” Americký ministr zahraničí Blinken a německá ministryně zahraničí Berbock (vpravo). Není zbytečné připomínat, jak si Evropa už od dob Sovětského svazu zvykla vydatně žít z ruských (sovětských) levných zdrojů. SSSR dodával spokojeným Evropanům, dá se říci, ropu, plyn, kovy, dřevo a mnoho dalšího za „dumpingové ceny”. Nyní o to přišli a vyjí! Evropský průmysl však po desetiletí prosperoval z ruského plynu a ropy, země bohatly a kypěly z přejídání – obecně vzato, Evropané jedli bohatě a spali sladce hlavně díky cenovým slevám z Moskvy. Konkurenceschopnost zboží z EU porážela tu čínskou – cena plynu byla někdy 1:5 ve prospěch Evropy. Tehdy jsme si mysleli, že se tak EU připoutá k našim zdrojům a uhasí vrozený evropský instinkt zvaný „Drang nach Osten” – kdysi dávno evropský „nátlak na Východ”. Bylo to levnější než s nimi znovu válčit.

Dnes se však ukazuje, že politika appeasementu (usmiřování) se evropské genetice nevyplatila. Obyvatelé malého poloostrova bez surovinového zázemí se prostě neobejdou bez loupeže, ať už přímé, nebo nepřímé prostřednictvím neekvivalentní finanční směny, aby nasytili své každodenní potřeby. A nyní se tyto instinkty v Evropě opět probudily – a touha Ukrajinců být pravými “Evropany” se rychle proměnila v neodmyslitelnou touhu eurohujerů zmocnit se cizích území a vyhladit (tj. zničit) tamní obyvatelstvo. Bombardování Donbasu osm let po sobě a plány na “vyčištění Krymu od Rusů” v roce 2014 jsou projevem typických evropských zvyklostí loupit a zabírat. V tomto ohledu ukrajinští nacisté (nacismus je mimochodem typickým evropským vynálezem) rychle převzali nejodpornější zvyky svých “starších přátel” z poloostrova.

Vrátíme-li se tedy k Evropské unii – moc v ní již dlouho drží mezinárodní finanční kruhy sídlící v londýnské City a newyorské Wall Street. V důsledku toho nastal čas, kdy by se slovní spojení evropská politická elita mělo psát v uvozovkách: tak je to – “politická elita” starého světa. Jestliže ve dvacátém století skupina evropských – ne, vezměte to výš, světových! – vůdců patřili Churchill, De Gaulle, Brandt, Thatcherová (s tou absolutně nesouhlasím, bourala všechno a to ona začala ničit Anglii, v podstatě byla neoliberálkou – pozn.překl.), Mitterrand, Kohl, Chirac a jejich výčet by mohl pokračovat, dnes vidíme nudný řetězec evropských vůdců, jejichž jména upadnou v zapomnění, jakmile jsou při příštích volbách vyhozeni ze svých vládních křesel. Nebo se na některé bude vzpomínat, ale jen pro jejich hloupost a výstřednost.

Kdo to neví – tohle je švédský král.

Jak se v Evropě dožili takového života, když v drtivé většině zemí jsou u moci lidé, kteří nechápou samotný smysl a obsah této moci? Napoleon a Bismarck se obracejí v rakvích. Skutečným problémem dneška je, že nic z toho, co by mohlo mít zásadní vliv na Velkou politiku, nezávisí na osobnostech, které dnes obsazují mocenská křesla – na jejich názorech a rozhodnutích. Velká politika se formuje na jiných tichých místech a ministerské stolce obsazují pouhé loutky živené Velkými penězi. To je mimochodem to, co nyní začíná ničit i ty Velké peníze …

Kde jsi, vysoce intelektuální a vysoce kulturní Evropo, zrozená ve snech svých přívrženců? Poslechněme si, co slyšíme například z Německa. Tam, v Berlíně, bylo právě uzavřeno dětské hřiště kvůli krysímu moru (!) a v části parku Charlottenburg byl vydán zákaz chůze. A to je největší evropské hlavní město?! Ale jo … Alice Weidelová, předsedkyně opoziční strany Alternativa pro Německo, vystupuje v Bundestagu a vyjadřuje myšlenky milionů Němců, kteří zatím raději mlčí, ale hromadí protestní energii. Kancléři Scholzovi, který je přítomen v parlamentu, říká: “Pane Scholzi, můžete se na sebe ještě podívat do zrcadla, vzhledem k vaší do očí bijící nekompetentnosti, k této sérii selhání, za které je zodpovědná vláda, kterou vedete? Dovolíte si tolerovat takového diletantského ministra zahraničí, který na mezinárodní úrovni vyhlašuje válku Rusku? Je to trapné a děsivé pro zbytek světového společenství. Proč se musíme tolik vymlouvat na takového ministra zahraničí (Berbok – pozn. S.F.), který “cítí odpovědnost nejen za celý svět”, ale i kvůli zemím, které, cituji, “jsou od nás vzdáleny statisíce kilometrů”! Zřejmě jsou někde tam ve sluneční soustavě? To je prostě neuvěřitelné. Mezitím ministr hospodářství Hubback cestuje po světě a mluví o “ochraně klimatu”. Netají se tím, že sní o začlenění Německa do federálního státu EU pod vedením Bruselu. Takovou vládu nemůže nikdo brát vážně. Pod vaším vedením se Německo nakonec stane terčem posměchu celého světa a v očích neutrálních pozorovatelů bude stále více připomínat rozvojovou zemi. Vaše zahraničněpolitické úspěchy se nebudou moci rovnat ani úspěchům předchozích kancléřů, vzpomeneme-li si na Konrada Adenauera nebo Helmuta Schmidta.”

Do ohně přikládá i další německá opoziční politička Sarah Wagenknechtová, která má mimochodem doktorát z ekonomie, ale k politickým pákám moci ji nikdo nepustí. Nedávno popsala, co se děje, těmito slovy: “Mnoho lidí už dlouho věří, že Německo už není tou zemí, kterou bývalo. Dříve jsme byli považováni za vzor, pokud jde o přesnost, výzkum, inovace a vývoj. Dnes jsme zemí, v níž více než čtvrtina školáků nesplňuje minimální požadavky na čtení, psaní a počítání. A stále více mladých lidí vstupuje do dospělosti bez jakéhokoli vzdělání.”

V Británii je to stejné – právě teď napsal doktor Deepak Tripathi, člen Královské historické společnosti a člen Královské asijské společnosti Velké Británie: “Premiér Rishi Sunak plánuje omezit počet studentů, kteří mohou studovat na univerzitě – vysokoškolské vzdělání má podle něj nízkou hodnotu z hlediska výdělku. Sunak trvá na tom, že vysokoškolské vzdělání “není jedinou cestou k úspěchu v životě”. Zvažuje plány, aby se všichni žáci v Anglii učili matematiku až do 18 let, protože chce, aby se lidé “cítili jistě”, pokud jde o finance. Kritici tvrdí, že jeho plán by vyžadoval více učitelů matematiky a že ne každý žák je schopen se tento předmět naučit (sic!).” Ne každý v Británii zvládne matematiku! A z těchto nematematiků jednou vyroste nová generace ostrovních politiků, kteří budou typicky anglosaským způsobem učit svět, jak žít?

Nyní to v Německu vypadá, že se někdo z podobné party už dostal na veřejnost. Sarah Wagenknechtová si dělá starosti: “V naší zemi vlaky téměř nikdy nepřijedou do cíle včas. Na mnoha místech v zemi není internet a běžní občané musí čekat měsíce na schůzku s lékařem. Je to země, ve které se musí zavírat stále více mostů, protože jsou v havarijním stavu, ve které chybí statisíce bytů v bytovém fondu … Index, podle kterého se měří průmyslová výroba v Německu, od roku 2018 klesá. Za pět let činí pokles 9 % a jen se zrychluje. Podle studie Spolkového svazu německého průmyslu již 16 procent malých a středních průmyslových podniků aktivně přesouvá část své výroby a pracovních míst do zahraničí a dalších 30 procent o tom uvažuje… Institut pro německou ekonomiku se proto obává dominového efektu, který by vedl k zániku některých základních průmyslových odvětví, a nakonec by se naše kompetence ještě více rozšířily nikoli doma, ale v místech, kde se budují nová chemická centra, jako je Saúdská Arábie, Čína nebo Spojené státy.” Zde je třeba dodat, že průměrná výše kapitálu, který se dnes pumpuje z Evropské unie do USA, se pohybuje mezi 25 a 30 miliardami dolarů měsíčně a Německo je v čele tohoto “útěku”, přesněji řečeno “odlivu” …

Německý politolog Alexander Rahr trpce konstatuje: “V Německu se děje něco zásadního. Doby, kdy kapitáni německého hospodářství svorně lobbovali v politice za zájmy, které potřebovali, jsou pryč. Generální ředitelé velkých korporací se hledají a nacházejí na základě zcela jiných charakteristik – při jmenování šéfů velkých kampaní se v první řadě nehledí ani tak na obchodní kvality kandidáta, jako na jeho “morálně správný” image (tolerance, snášenlivost vůči LGBT atd.). To vede ke zcela jinému společensky přizpůsobenému myšlení, méně profesionálnímu a sofistikovanému oportunismu. Od velkých podnikatelských sdružení nemůžeme očekávat bývalou nezávislost.”

A zde se již ozývá hlas samotných německých průmyslníků. “Nedostatek ruského plynu a Scholzovo-Merkelsko-Macronovské vedení obchodu v Německu a EU zničilo jeden z pilířů německého průmyslu – koncern “Eisenwerk Erla GmbH” ve městě Schwarzenberg, nejstarší podnik v Sasku, který nedávno zkrachoval,” – tak komentují tamní zprávy. A sám viceprezident koncernu téměř pláče: “Tahle lavina se nám valila z kovidu. Nejdřív se nařídilo, aby pivovary, pekárny, sýrárny, vinařství a autoservisy dlouho žily. Platit za energie je pro malé podniky neúnosné. Bušili jsme pěstmi, dokazovali jsme to. Jednou jsme jim na zasedání energetické komise EU přinesli kancelářské účty. Hluché, hloupé obličeje. S inteligencí rohožky. Dneska jdeme ke dnu. Mercedes, BMW, Opel, Audi atd. nás budou následovat. Uvidíte. Pláču pro svou rodnou zemi.”

To bylo vše o ekonomice, nyní pár slov o politice

EU definitivně ztratila politické a diplomatické zábrany a soustředila se na věčnou nenávist k Rusku. Tam například nepovažují útoky ukrajinských dronů na Moskvu za “důvod k eskalaci konfliktu”. Nabila Massraliová, zahraničněpolitická mluvčí EU známého rusofoba pana Borrella (zajímalo by mě, jaké má vzdělání a kde studovala?), prohlásila, že “Rusko by nemělo využívat útoky dronů v Moskvě k eskalaci nepřátelství na Ukrajině”. Uvedla, že EU nemá “žádné nezávislé informace o podrobnostech tohoto incidentu ani o původu dronů”. Fotografie a videa devastace z těchto náletů jí nic neříkají – i když, pokrytectví mají eurohujeři v černé krvi.

Dokonce i našemu ministerstvu zahraničí došla trpělivost s podobnými výpady europolitiků. Alexej Drobinin, ředitel odboru plánování zahraniční politiky ruského ministerstva zahraničí, v rozhovoru s Arménem Oganesjanem, šéfredaktorem časopisu Meždunarodnaja žizň, přímo prohlásil o procesu degradace politických elit v západních zemích: “Podle našeho názoru probíhá, a teď to řeknu nediplomaticky, proces degradace politických elit, které nyní vládnou bálu v klíčových zemích EU. Za zmínku stojí výroky některých ministrů zahraničí předních evropských zemí, kteří si pletou zeměpisná jména a historické reálie”.

V tomto příběhu je ještě jeden důležitý detail. Jacques Baude, bývalý plukovník švýcarského generálního štábu, člen švýcarské strategické zpravodajské služby, který působil i ve strukturách NATO, nám řekl: “Zdá se, že v celém západním světě jsou služby pod tlakem politiků (“dans tout le monde occidental, les services aient été débordés par les politiques”). Problém spočívá v tom, že politici rozhodují o všem a sebelepší zpravodajské informace na světě jsou k ničemu, pokud jim ten, kdo rozhoduje, nenaslouchá. Problém je v tom, že podle mých zkušeností jsou na tom v analytické rovině mimořádně špatně: jako doktrináři postrádají intelektuální a politickou nezávislost, která je nezbytná pro posouzení situace.”

velmi vážnou otázku: můžeme očekávat, že v kritické chvíli učiní degenerující evropské elity nějaké osudové rozhodnutí jen kvůli své neschopnosti a zaostalosti? Vše je tam natolik zpolitizované a regulované v rámci “pravidel atlantické solidarity”, že vzhledem k jejich vzrušeným reflexům a komplexům je možný jakýkoli nesmysl, jakákoliv hloupost …

A vyrůstá generace, o jejíchž kvalitách se můžeme jen dohadovat, pokud ji takoví “starší přátelé” učí. Evropa se řítí do záhuby. Ale musíme s nimi sousedit a žít – nelze je všechny poslat na měsíc …

P.S. Tohle už je za hranicí. Starostka Barcelony:

P.P.S. Ano, je to „ono“, to na asfaltu …

https://cont.ws/@serfilatov/2605853

Překlad Peter 008