, , , ,

Po prohrané bitvě. Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Vidlákovy kydy

Po prohrané bitvě

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

28.1.2023

Je dobojováno, jasným vítězem voleb je Petr Pavel, který získal víc než 58% hlasů. Andrej Babiš získal víc než 41%. Není o čem spekulovat, není důvod něco zpochybňovat, výsledek je nad slunce jasnější. My si musíme říct, co Pavlovo vítězství znamená a co nám to všem přinese.

Začnu barvotiskovou příhodou. Včera ráno jsme si picli prasátko, pěkně si ho paříme, škrábeme štětiny… a najednou telefonát. Policie. Prý abych se dostavil v příštím týdnu na stanici, protože moje psaní už natolik leží někomu v žaludku, že se to dostalo až k nim. Ne, žádné detaily nevím a asi se je ani nedozvím. Ale je to taková pěkná symbolika. Prezidentem se stal generál a nad blogery se smráká. To vše v jeden den.

A to je první výsledek voleb. Generál Pavel se nijak netajil, že bude klidu a řádu dosahovat zasahováním proti těm, kteří dělají problémy, kladou nevhodné otázky, mají pochybnosti o směřování naší země a chtěli by to jinak. Fialova vláda chce přesně to samé. Jedna a jedna jsou dvě. V tomto ohledu zřejmě Pětikolka nebude na nic čekat a generál také ne. Brzy už si policie nebude zvát blogery na stanici, ale dojde si pro ně se zatykačem.

Budu muset maličko přehodnotit své úmysly s distribucí mé knihy. Původně jsem s ní chtěl objet republiku, ale nějak si nejsem jistý, jestli to vůbec ještě stihnu. Vy, co jste mě podpořili a chcete moji knihu, tak si ji budete moci vyžádat pro zaslání domů. Již brzy ve vašich kinech…

Druhým výsledkem voleb je celkem unikátní situace, kdy jedna víra ovládla v podstatě všechny mocenské instituce v zemi. Na jednu stranu je to pro nás průšvih, na stranu druhou se poprvé od revoluce nemůže vláda vymlouvat na sněmovnu, senát, ústavní soud nebo prezidenta. Všichni táhnou za jeden provaz, mají všechnu moc a tedy i všechnu odpovědnost.

Třetím výsledkem voleb je potvrzení stávajícího stavu, který se projevil už v parlamentních volbách, ale dal se ještě svést na milion propadlých hlasů. Komunální a senátní volby už ukázaly, že se jedná zřejmě o trend, ale ještě se to dalo brát jako náhoda. Volbu prezidenta bychom už měli brát vážně a nemá smysl se na něco vymlouvat. Celkem jednoznačně se ukázalo, že v této situaci není jak vyhrát.

Řekneme si pár faktů:

Volební účast byla o dvě procenta vyšší, než v prvním kole. O cca 140 tisíc voličů. Andreje Babiše v podstatě volili všichni jeho voliči z prvního kola, pak i všichni voliči Jaroslava Bašty a ještě získal 200 tisíc dalších voličů, kteří buď k volbám v prvním kole nepřišli a nebo volili někoho z ostatních kandidátů.

Pokud to budu brát takto, pak babišova kampaň měla logiku. Babiš o nic nepřišel, získal všechny voliče od SPD, přesvědčil 140 tisíc voličů navíc, aby přišli k volbám a volili ho… a ještě posbíral nějaké drobky u ostatních kandidátů. Vzhledem k tomu, jakou kvadraturu kruhu museli jeho marketéři řešit, tak neodvedli vůbec špatnou práci. Dokázali navýšit babišův výsledek z prvního kola. Ale stejně nebylo jak vyhrát.

Z tohoto hlediska vlastně vůbec nevadilo, že Babiš mluvil o Gerasimovi, jako o vrahovi, byl poměrně hodně protiruský a byl proti Okamurovi. Stejně posbíral jeho hlasy. A pokud je neposbíral, tak místo nich dostal hlasy středových voličů, kteří mu ztrátu hlasů z SPD bohatě vyrovnali. Veľký Bocian hrál vlastně docela dobrou hru, ale měl od začátku nedostatečné karty. Většinový volič nám nevěří, že jsme na pokraji války, nevěří, že se chystá jejich ožebračení a nevidí problém v omezování svobody slova. To je prostě realita. Babišova kampaň se dostala do každé domácnosti, ale s 58% voličů to nehnulo.

Na druhou stranu, díky výrazné Babišově prohře utekl Okamura hrobníkovi z lopaty. Může teď klidně vyhlásit, že to od začátku věděl, že mu bylo jasné, že oligarcha agrobaron nikdy nevyhraje, protože Babiš není autentická opozice, tou je pouze a jedině SPD a Babiš prostě není cesta. Může dodat něco o tom, že kdyby byl Pavlovým soupeřem Bašta, mohlo by to vypadat úplně jinak. Prohra Babiše značně neutralizuje chyby, které SPD před vlastní volbou udělala.

Tato volba prostě ukázala naše limity. Jestliže v minulých prezidentských volbách liberální demokracii chybělo pár desítek tisíc hlasů, teď už jim jich asi sedm set tisíc přebývalo. Když si vezmete, že za těch pět let zemřelo cca 500 tisíc lidí a nových 500 tisíc lidí dospělo a dostalo volební právo, tak máte celý volební výsledek bez problémů vysvětlen. Je nás prostě míň a zatím to na větší změnu smýšlení ve společnosti nevypadá.

Babiš může pokračovat v tom, čemu sám pomáhal teď během volební kampaně – může se stát hegemonem opozice, hlasem chudších lidí a seniorů, může se rozkročit směrem k alternativě, i k SPD. Ale i pokud to bude dělat dobře, nikdo ho nepřibere do hry. Bude mít svých 40% (nebo ANO a SPD budou mít spolu 40%), ale to nebude stačit na vládu. Těch zbylých 60% prostě volí současné směřování a naše síly jsou prostě menší, Halík… jsou kurva menší.

Nebo se Babiš může snažit dělat to, co dělal předtím, než si uvědomil, že se bez širší podpory prezidentem nestane. Být zase středovým hnutím. Ale jeho osoba je pro pětikolku tak nepřijatelná, že by musel udělat předsedu hnutí z někoho jiného a sám se z politiky stáhnout a řídit to odněkud ze zákulisí.

Obě cesty hnutí ANO neskýtají žádné velké možnosti. Pokud ANO bude autenticky opoziční, tak může mít 40% hlasů, ale nikdo ho nevezme do vlády. Nebo bude středové, má šanci se sblížit s ODS, ale zároveň přijde o radikálnější voliče, bude slabší a stane se takovými druhými Modroptáky. Se vším, co to bude obnášet.

Dovolím si jednu dlouhodobou věštbu – pokud se ve společnosti nějak rapidně nezmění nálady, tak hnutí ANO sice možná vyhraje příští parlamentní volby, ale bude zase v opozici. Změna u nás nastane jedině tak, že se celá současná koalice strašlivě zdiskredituje a nebo se tu objeví nějaká jiná strana, která dokáže svým programem sebrat Pětikolce skoro milion voličů a zároveň dokáže spolupracovat s Babišem (případně i s SPD), což považuju za naprosté sci-fi.

Tyto volby podle mě ukázaly, že radikalismus na naší straně spektra nemá žádný smysl. Soutěžíme o stále stejné voliče a ani velmi vyhrocená kampaň a velmi vážná témata na tom nic nezměnila. Ani válka za humny na tom nic nezměnila, ani vysmátý ksicht Blyštivého Péti na tom nic nezměnil. A budu si muset promyslet, jestli má smysl jakékoliv další demonstrování. Pětikolka potvrdila, že má většinu. Za takových okolností bychom nejspíš byli totéž co Milion chvilek.

Babišův volební výsledek prostě ukázal čtyřicetiprocentní limity opozice a dokud se nevyplní všechny ty dezinformace, o kterých jsme mluvili, tak se se na těchto limitech nic nezmění. V této chvíli nám zbylo jedno jediné – kus té jednoty, která tu v posledních dvou týdnech vznikla. Byli jsme si schopní podat ruce a shodnout se na kandidátovi, který rozhodně nebyl bez vady. Měli bychom si to hýčkat.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/po-prohrane-bitve

/0 Komentáře/přidal
, , , , ,

Souboj herezí. Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Vidlákovy kydy

Souboj herezí

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Dnes se to celé rozlouskne. Brzy odpoledne budeme vědět, kdo volby vyhrál a stane se na příštích pět let naším prezidentem. Všechno už bylo řečeno, voliči se rozhodli. Hlasy pak sečte volební komise ručně a vyvěšené výsledky je možné překontrolovat. Mluvit o volebních podvodech nemá smysl. Ano, stávají se chyby, jako když v jednom obvodě v Brně sečtou víc hlasů, než kolik přišlo voličů, ale že by někdo dokázal ovlivnit výsledek voleb tím, že by rozpečetil v noci stovky uren a vyměňoval v nich volební lístky, to je poněkud mimo realitu. Dostal jsem vícero zpráv od svých čtenářů, že si dali práci a po prvním kole ve svém okrese překontrolovali některé vyvěšené volební výsledky a všude to sedělo.

Já musím říci, že jako orákulum teď selhávám. Fakt nevím, jak to dopadne a cvrkot na mém blogu, který mi byl vždycky dobrým vodítkem, mi tentokrát nic nesignalizuje. Takže se nebudu ztrapňovat nějakým odhadem. Netroufnu si ani říct, jestli budou výsledky těsné a nebo uvidíme výrazné vítězství jednoho kandidáta. Proto si jen popíšeme, co jsem během kampaně viděl a co jsem neviděl.

Letošní druhé kolo voleb bylo v podstatě soubojem herezí. Dualismus proti chiliasmu. Petr Pavel zdůrazňoval dualistické pojetí dvou světů – toho správného, kde žije on a toho špatného, kde žije Babiš. Svět dobra a svět zla. Lidé na to reagovali. Svět dobra se (nejen) rétoricky pustil do těch zlých. To tak bývá…. palte a řežte, Bůh si rozpozná své věrné… Andrej Babiš zase chiliasticky zdůrazňoval, že když nebude zvolen on, bude to konec světa, protože vláda dostane možnost dokončit svoje plány s ožebračováním tohoto národa. I na toto lidé reagovali a někdy jsem měl pocit, že se vlastně máme dneska odpoledne sejít v bílých pláštích na vrcholu Řípu a tam čekat na apokalypsu. To je totiž to jediné, co si troufám předpovědět… i když jdeme volit Babiše, jsme připraveni na to, že to nedopadne.

Největší fór je v tom, že obě hereze jsou letos pravdivé. Svoboda slova jde do kytek, Paveljugend sbírá v Jablonci i Děčíně první zkušenosti, jsme na hraně přímého zatažení do války, brzy budeme ukrývat uprchlé Ukrajince, aby nemuseli doma do mlýnku na maso… všímáte si, jak se během dvou měsíců plynule přešlo od ukrajinské ofenzívy proti Melitopolu a Krymu k ruské ofenzívě v Doněcké oblasti či proti Záporoží? Aneb, není to obr Koloděj, je to princ Jasoň. ERÚ potvrdil, že lidi nezvládají platit své účty za energie, ale Němci dokázali sehnat dost plynu a zásobit i nás… zatím. Ale nic to nemění na tom, že jsou to pořád hereze a jak se začnou zhmotňovat, tak je vždycky zaděláno na průšvih.

Letos totiž v kampani úplně zanikly jakékoliv umírněné středové proudy. Před pěti roky bylo možné v komentářích najít celou řadu příspěvků, které se snažily posuzovat kandidáty tak nějak objektivně. Dělali jsme to i my na Kydech. Byl to tehdy velký souboj, ale ještě o nic nešlo. Letos jsem zaznamenal pouze Moniku Čírtkovou a Dana Vávru. Ti jediní ještě včera vypadali, že mají nadhled a nedělají z toho ani válku světů ani konec světa. Hlas Michala Kocába, že nemůže volit ani jednoho kandidáta, či hlas Svobodných, to vše v podstatě zaniklo ve vyhrocené diskusi.

V kampani jsem prakticky neviděl žádné pozitivní momenty. Jen chyby. Nezaznamenal jsem žádnou výraznou situaci, kdyby by se jeden kandidát odpoutal od druhého a i jeho odpůrci by mu přiznali, že byl dobrý, nebo že by se mu povedla debata, případně, že svého soupeře přehrál s rozdílem třídy. Letošní volba není o tom, že by někdo svým umem vyhrál, ale spíš o tom, že někdo si to svými chybami (i chybami jiných) prohrál.

S úsměvem vzpomínám, jak Zeman před deseti lety musel vyrábět téma do voleb z kanálu Dunaj-Odra-Labe… to byly zlaté časy, když se řešilo, jestli to je, nebo není dobrý nápad. Letos byla témata mnohem přímočařejší – Mír vs. válka, dezoláti vs. lepšolidi, evropská solidarita vs. vysoké ceny energií, referendum o vládě (už druhé), svoboda slova vs. boj proti dezinformacím, Praha a láska proti vsi a nenávisti, dobro proti zlu…

Jak říkával kdysi na svém blogu Petr Kubáč – co lidi chtějí, to taky dostanou – ta témata nejsou falešná. Jsou skutečná. Skutečně se hraje o to, co v kampani zaznělo. Kdyby to lidi nezajímalo, tak to do debaty nikdo nebude vnášet. To platí především pro ty, kteří se cítí být neutrálními a chtějí hlasovat prázdnou obálkou. Ten boj se stejně odehraje, protože je na něj založeno. Teď se odehrává ještě pořád pomocí volebních hlasů. Bude-li se odehrávat pomocí rvaček nebo kulek, k čemu vám bude neutralita, když se dostanete do obousměrné palby? Přemýšlejte o tom. Petr Hampl správně poznamenal, že volby nevytvářejí politikovi moc, ale jsou měřítkem moci. Pomocí voleb nekrvavou cestou zjistíme, kdo by u nás vyhrál občanskou válku. Tak u urny nepoužívejte slepé náboje.

Já mám dnes doma další zabijačku… v době vyhlašování výsledků budu zřejmě zrovna plnit jitrnice a jelita. Reakci na výsledek samozřejmě napíšu, ale určitě nevyjde s předstihem. Tipovat nebudu, netroufám si ani na odhad rozdílu hlasů mezi vítězem a poraženým, jen zopakuji, že letos o vítězi nerozhodne kandidátův výkon, ale spíš chyby, které ten či onen udělal.

V následujících dnech si to podrobně rozebereme.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/souboj-herezi

/0 Komentáře/přidal
, , , ,

Koláři Koláři, práce se ti nedaří. Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Vidlákovy kydy

Koláři Koláři, práce se ti nedaří

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

27.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Přátelé, dneska si zahraju na svého blogerského kolegu Vlka. Můj bratr vládne angličtinou podstatně lépe než já a tak je schopen číst i anglické zpravodajství. Před několika dny se k němu dostal docela zajímavý odkaz, který jsme nemohli nechat jen tak.

Vězte, že v USA existuje komunistická strana. A tato americká komunistická strana vydávala od roku 1944 až do roku 2016 takové svoje americké Haló noviny. Jedná se o časopis „Political Affairs“ Anglická Wikipedie o něm píše (v automatizovaném překladu):

Political affairs byly při svém založení teoretickým orgánem komunistické strany, USA , obecně publikovaly články určené téměř výhradně členům KSČ. Koncem 90. let se tato role změnila. Political affairs se zbavily role vnitřního orgánu komunistické strany a zaujaly širší postoj. Poskytuje marxistické pohledy na mnoho současných problémů a zapojuje se do teoretických diskusí relevantních pro marxisty a dělnické hnutí. Kromě článků věnovaných národní a mezinárodní politice časopis nabízí poezii, recenze knih, příležitostné recenze hudby a filmu, rozhovory a příležitostné povídky.

Publikaci lze vysledovat až k The Masses , slavným novinám Greenwich Village z 10. let 20. století. Poté, co byl potlačen vládou, noviny pokračovaly jako Osvoboditel . Nezávisle na tom založili Přátelé sovětského Ruska v roce 1919 další měsíčník Sovětské Rusko . V roce 1924 byl název změněn na Sovětské Rusko obrázkové . Konečně William Z. Foster zahájil činnost Labor Herald jako oficiální publikaci své odborové vzdělávací ligy v březnu 1922. Když Workers Party of Americabyla konečně konsolidována jako jednotná nadzemní komunistická strana ve Spojených státech, bylo rozhodnuto, že strana by měla mít teoretický měsíčník i deník, v souladu s Leninovou směrnicí v Co je třeba udělat?

V těchto novinách vyšel v roce 2008 článek o šedé eminenci našeho generálského kandidáta Petra Koláře o jeho působení v USA jako českého velvyslance. Tehdy ještě v USA panovala téměř absolutní svoboda slova, Cancel culture byla teprve v plenkách a tak se mohly říkat věci nevídané a neslýchané. Z mé strany je to taková pěkná tečka za tím naším volebním případem. Než si člověk plivne do dlaní a sevře meč, zpravidla ještě ucedí nějakou nadávku… Tohle by tomu docela dobře odpovídalo.

Článek v originále najdete zde: http://www.politicalaffairs.net/agent-kolar-bush-s-new-hope-for-destabilizing-cuba

Zde je automatizovaný překlad článku:

Agent Kolar, Bushova nová naděje na destabilizaci Kuby

Bushova administrativa, která až dosud věřila, že se jejím kubánským žoldákům podaří destabilizovat zemi, smazala svou malou důvěryhodnost v otázce Kuby, a vložila své naděje do nedůvěryhodnosti. Čisté ruce bystrého Čecha, zdatného studenta jeho špionážních služeb.

Petr ‚Peter‘ Kolář, velvyslanec České republiky ve Washingtonu, vybraný a naverbovaný CIA na konci 80. let, se za necelé tři roky změnil ze zaměstnance údržby budov a poštovního úředníka na hlavního výzkumníka Institutu strategických studií při na ministerstvu obrany v Praze.

Stalo se tak díky malému postrčení jeho přítele Václava Havla, rovněž napojeného na americké zpravodajské kanály.

Kolář začal svůj závratný vzestup po rozpadu socialistického státu v bývalém Československu, když ho jeho páni přes noc poslali do Washingtonu, aby podle jeho oficiální biografie zahájil výcvikový program pro své nové úkoly. Tento školicí program probíhal v Mezinárodním centru Woodrowa Wilsona (WWIC), instituci financované a provozované vládou USA.

Jeho biografie neříká, že WWIC, připojená k univerzitě v Princetonu, je svázána se CIA . Ve skutečnosti natolik, že nechvalně známý bývalý ředitel CIA Allen W. Dulles odkázal své osobní archivy tomuto institutu.

James Billington, ředitel WWIC v letech 1973 až 1988, začal svou kariéru jako Dullesův asistent a skončil jako poradce Ronalda Reagana. Podle Dullesových odtajněných dokumentů pracovalo velké množství profesorů z tohoto centra také jako poradci „na vysoké úrovni“ pro americké špionážní agentury.

Lee Hamilton, její současný ředitel, má ještě temnější resumé. Bývalý kongresman ze státu Indiana, byl členem prezidentského poradního sboru pro domácí bezpečnost, tajemníkem Národní bezpečnostní studijní skupiny ministerstva obrany a… tajemníkem poradního sboru CIA pro ekonomické zpravodajství. Ještě vážnější: byl v Národní komisi pro teroristické útoky, známé také jako Komise 11. září.

Co tedy mohl agent Kolar ve Washingtonu studovat?

Jisté je, že ještě v Praze ho Havlova spojka rychle poslala na cestu na ministerstvo zahraničí, kde by raketovou rychlostí stoupal od jedné intriky k druhé, až se stal náměstkem.

Nyní mohl Washington sklidit, co zasel.

PŘICHÁZÍ S FIASKEM MAFIE

Dne 2. prosince 2005 doktor Kolar (teď se mu říkalo doktor) předal své pověřovací listiny George W. Bushovi. Věděl, jaké jsou priority. Počkal až po novoročních svátcích a 17. ledna 2006 byl v Miami, kde se setkal s těmi nejodpornějšími mafiánskými živly.

V květnu byl připraven vyjít jako hvězda protikubánské show.

Docela hrubým krokem si spiklenci vybrali kanceláře Centra pro svobodnou Kubu, nechvalně známého agenta CIA Franka Calzóna, aby svolali tiskovou konferenci. Kolář pozval řadu diplomatů z jiných bývalých východoevropských socialistických zemí, aby zahájili to, co nazval „iniciativou na podporu vnitřní opozice na Kubě“.

Mezi jeho doprovod patřil kongresman Lincoln Díaz-Balart, syn vládního ministra za diktatury Fulgencia Batisty; Caleb McCarry, vedoucí Bushova plánu na anexi Kuby; Orlando Gutiérrez Boronat, terorista rekrutovaný z kubánského demokratického ředitelství; silně dotovaná Sylvia Iriondo z MAR por Cuba; Angel de Fana ze skupiny Plantados hasta la Libertad y la Democracia, kontrarevoluční organizace bývalých trestanců; a Mauricio Claver Carone, ředitel americko-kubánského demokratického politického akčního výboru, který se věnuje uplácení členů kongresu.

Kolář v tu chvíli netušil, že před koncem roku bude jeho tlupa spiklenců rozprášena hurikánem: prosincová zpráva úřadu Government Accountability Office (GAO) odhalující, že úředníci USAID přidělení na Kubu zatajili konečný cíl ve výši 65,4 milionů dolarů v grantech této federální agentury, které šly jejich přátelům v Miami a Washingtonu.

Mezi podezřelými uvedenými ve zprávě GAO byli dva nejlepší Kolarovi podporovatelé: Frank Calzón a Orlando Gutierrez-Boronat, kteří dostávali milionové dotace.

Rána byla příliš těžká. O několik dní později Adolfo Franco, správce latinskoamerických fondů pro Americkou agenturu pro mezinárodní rozvoj, okamžitě rezignoval na svůj post… a připojil se k týmu republikánského prezidentského kandidáta Johna McCaina, který je shodou okolností ředitelem Mezinárodního republikánského institutu (IRI). ), jeden z velkých příjemců Francovy štědrosti.

Skandál v USAID pokračoval v následujících měsících s dalšími rezignacemi a policejním vyšetřováním, které nedávno „vyhodilo do povětří“ Felipe Sixta, Calzónovu pravou ruku a strůjce ziskového schématu zpronevěry, který se několik měsíců skrýval jako „zvláštního“ poradce prezidenta.

Další aktivita, kterou před chvílí zorganizovali Kolarovi ‚poradci‘ v hotelu Coral Gables Biltmore, přinesla na světlo nový plán na vytvoření podvratné činnosti na Kubě, jak si jej představovali strůjci v Langley.

Kubánsko-americký senátor Mel Martinez, který vedl neobvyklé setkání, uznal izolaci Washingtonu v jeho špinavé válce proti ostrovu a zdůraznil potřebu zapojit „jiné země“ do jejich protikubánské operace. To mělo připomenout Kubáncům, kteří „byli vycvičeni k nenávisti“ k americké vládě, že tato „není jejich jediným spojencem“. José Cárdenas, „prozatímní“ ředitel nahrazující Franca v USAID, řekl, že USAID brzy začne „sledovat model zavedený východoevropským blokem v 90. letech“, čímž potvrdil, že jako první bude mít prospěch.

Mafiánská schůzka skončila výmluvným nesmyslem amerického ministra obchodu Carlose M. Gutiérreze. Podle tohoto bývalého manažera společnosti s mnohamilionovými zisky, je třeba věnovat pozornost Kubě „stejně jako tomu bylo s Tibetem a Dárfúrem“, čímž se připouští zásah USA do obou těchto krizí.

Mezitím český velvyslanec schvaloval takové absurdní pokyny, jeho bystrý spolupracovník Calzón neztrácel čas zbytečným představením. Čekal na příhodně pojmenovaném letišti Dulles ve Washingtonu na další let do Prahy.

Věděl, že od nynějška bude Cárdenasův náhradník zvýhodňovat české hlavní město při rozdělování milionů z USAID.

Za Calzónem následovali všichni jeho kolegové žoldnéři, kteří se snažili zajistit nové zdroje financování, počínaje Robertem Ménardem, v řadě, ve které byli také Boronat a Iriondo.

Václav Havel ze své strany právě 16. dubna v Bruselu inauguroval další organizaci na „obhajobu demokracie“ a je za ní chlupatá ruka kmotrů subverze na Kubě… stačí říci, že koordinátor pro „novou“ ‚ programem je Češka Kristina Prunerová z Člověka v tísni, skupiny vytvořené v Praze CIA a silně dotované National Endowment for Democracy, další agenturou napojenou na americké zpravodajské služby.

V Miami se nyní různé frakce, které se po desetiletí živily protikubánskými křižáckými výpravami federální vlády, zmítají tváří v tvář Kolarově plánu a přemýšlejí, jak se spojit s tou podvratnou strukturou, z níž mají prospěch evropské nevládní organizace a satelity USAID, NED a další. kanály.

Audit GAO týkající se protikubánských aktivit USAID se dostal do titulků s luxusními nákupy najatými „demokratickými aktivisty“ z Miami: kašmírové svetry, čokolády Godiva, hry pro Nintendo a Sony Playstation, všechny údajně určené pro údajné disidenty.

Toto je shnilý plod důvěry kubánsko-amerických členů kongresu Ileany Ros-Lehtinenové a Lincolna a Maria Díaze-Balarta, senátora Martíneze a vůdců kubánské rady svobody. Budou se miliony USAID nadále sklízet v Miami?

 

Jak vidno, nic se nezměnilo. Co se v mládí naučíš, u prezidentské volby jako když najdeš.

ZDROJ: Vidlákovy kydy https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/kolari-kolari-prace-se-ti-nedari

/0 Komentáře/přidal
, , , , , , ,

Jak to tenkrát bylo. Volba prezidenta. Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Vidlákovy kydy

Jak to tenkrát bylo

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

 26. 01. 2023

Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Prezidentská volba na pozadí války, deindustrializace a zbídačení chudších vrstev národa. Prezidentská volba v zemi, která je největším exportérem elektřiny, ale zároveň má nejvyšší ceny za energie na světě. Prezidentská volba v době projednávání zákona o dezinformacích, který ukončí svobodu slova v této zemi. Prezidentská volba v národě, který je rozdělen na Prahu a lásku proti vsi a nenávisti. Alespoň takhle to říkají v Praze. Prezidentská volba, o které se dá tušit, že bude na dlouhou dobu poslední svobodná.

Takřka všechno se už stalo. Dávno. Podepsanými lišáckými smlouvami, kterým nikdo nerozuměl a za které jsme dostali trochu pozlátka a skleněných korálků. Přijetím složitých zákonů, kterými jsme se nechali uvázat na stále kratší řetěz. Jsme země, ve které nám už skoro nic nepatří, ale přesto to polovina národa ještě nevidí, i když platí za elektřinu velmi lichvářské ceny. Zůstávají poslední žalostné zbytky kdysi slavného průmyslu i zemědělství. Poslední zbytky majetku v českých rukách. Poslední zbytky intelektuálů, kteří se ještě neodrodili a nesklonili koleno před Baalem. Všechny státní instituce jsou už na té správné straně, zbývá poslední. Mocensky nepříliš významná, ale s velkou symbolikou. Pražský hrad. Volební bitva vypukne zítra.

Jsem daleko od pravdy, když řeknu, že až to v sobotu skončí, dost se toho změní? Bych byl proto rád, aby se nezapomnělo na tu poslední chvíli před bitvou. Dovolte mi proto tuto švejkovsky patetickou zprávu.

Na jedné straně pole tu máme velkou armádu pod vedením generála. Postavil se pod korouhev svého skutečného pána. Vlaje nad ním velká a nezdolná vlajka NATO. Po jeho pravici stojí šedá eminence Kolář, který dohlíží, aby generál jednal podle pokynů z Washingtonu a postaral se, aby pro tuto bitvu mělo vojsko vše připravené. Zámořští páni nešetřili penězi ani vlivem. Po generálově levici stojí Pavel Řeporyjec Novotný, šašek a provokatér, který je si tak jistý vítězstvím, že už dopředu prozrazoval plány na výměnu českých obyvatel za ukrajinské.

Kousek víc vzadu, aby to nebylo moc vidět, vlaje zástava vlády. Na praporu je vyobrazena vysmátá tvář Blyštivého Péti, který je jen krůček od největšího triumfu mezi všemi porevolučními premiéry. Žádný lokaj mezi Čechy to nedotáhl dál než on. Neschopný hospodář, hrbící se před Verhofštatem, získal za pomoci médií sněmovnu i senát a chybí mu už jen Hrad, aby mohl sáhnout i na Ústavní soud. Už sní o náhubkových zákonech, díky kterým bude moci ještě lépe sloužit svým skutečným pánům. Nezajímá se o spáleniště, které po sobě zanechá, protože i na spáleništi si bude moci ohřívat svojí polívčičku. Korigované informace… to má napsané v erbu.

Hned vedle Fialy stojí Pekarová, Jurečka, Rakušan i Bartoš. Obklopeni novinářským kněžstvem, které jim odezírá ze rtů a stará se, aby celé jejich vojsko prodchnul ten správný duch. Mají výsledky. V Jablonci či Brně už to vypadalo skoro jako drancování. Novodobá uvědomělá mládež je už nachystaná a čeká na uvolnění z řetězu. Bez jakýchkoliv zábran už mluví o střílení do hlav a srážení důchodců k zemi. Jsou natěšení. Vědí, že jejich chvíle se blíží. Vědí, že brzy už nebudou muset používat důvtip, ale postačí staré dobré násilí. Nad hlavou jim vlaje prapor Pravého sektoru, protože přesně tam chtějí patřit.

Vedle těchto marodérů stojí neviditelný Michal Šmarda, kterého už vlastně nikdo nezná, ale někteří ještě matně vzpomínají, že kdysi by ČSSD stála v opačném táboře a byla by nepřehlédnutelně silná. Nebýt velení Sobotků, Hamáčků a Šmardů. Žádný dělník už tam s nimi nestojí. Jen Šabatová a pár dávných disidentů, kteří kdysi bojovali proti komunismu, aby to teď hodili prověřenému komunistickému kádru. Tomu nejlepšímu z nejlepších.

Teď právě rozvinul svoji zástavu i Karel Řehka a má na ní napsáno: „Výběrová mobilizace“ Dali ho dozadu, my to na druhé straně vidíme, ale Praha a láska to má za zády, aby jí to nevyděsilo.

Uprostřed mezi oběma stranami uvízl Libor Vondráček a jeho Svobodná kompanie. Chtěli zůstat stranou, ale místo toho po nich budou dupat všichni. Ve všeobecném ryku jejich hesla o pravicové svobodě nejdou slyšet.

Proti této síle stojí na druhé straně bitevního pole novodobý Albrecht z Valdštajnu. Jeden z největších feudálů, který by vlastně patřil tam k nim, ale oni ho nemají rádi. Je pro ně parvenu a odpadlík, protože si dodnes myslí, že by měli oni poslouchat jeho a ne naopak. Tak dlouho proti němu pletichařili, tak dlouho ho pomlouvali u nejmocnějších tohoto světa, tak dlouho proti němu intrikovali, ba i jeho děti proti němu využili, až se jim prostě přijel pomstít. Své heslo „Invita invidia“ zamaloval a půjčil si z erbu Jana Lucemburského heslo „Ich dene.“ Trochu mu ze štítu ještě kape barva… Stojí tam za sebe, protože takový vždycky byl. Je slabší než protivník, protože nikdy nehledal u nikoho pomoc, nikdy se nesnížil k prosbám. Pokud vítězil, bylo to jeho pracovitostí a tím, že si mohl za služebníky dovolit ty nejlepší z nejlepších.

Pak se stalo něco, co nikdo moc nečekal. Vedle velké zástavy s Čapím hnízdem a nápisem „nevinen“ se začali řadit další. Malí páni i jednotlivci. Vesměs ti, kteří ještě nedávno proti tomuto Valdštejnovi vedli nesmiřitelný boj.

Petr Štepánek a Trikolora tam mají svojí vlajku s desetkrát přeškrtnutým logem České televize. Zuzana Majerová obléká brnění severské Valkýry.

Jindra Rajchl má nad hlavou praporec s českým Trumpem, hned vedle něj stojí Jana Zwyrtek Hamplová v erbu antiwax, který ale v tomto týdnu překročil svůj stín.

Velký Šógun zůstal v Takešiho hradě, protože ho Valdštajn na poslední chvíli řádně urazil… Bojovníci za SPD se začali zvolna vytrácet. Kolik jich odešlo, to nikdo neví. Pokud na poslední chvíli nedojde k velkému smíření, bude to nejspíš zlé. Zatím tu alespoň stojí Jaroslav Foldyna s nočním vlkem na korouhvi, ale kdo ví, co se mu teď honí v hlavě. Jestliže Petru Pavlovi mohou volby prohrát jeho ordneři z Jablonce, tak Babišovi může volbu prohrát nevraživost mezi ním a Okamurou.

Tam, dost daleko od Jindry Rajchla, stojí Dominik Ticháček v hloučku bývalých vojáků. Jejich vlajka je jasná. Válka je vůl. Mají tam i Pavla Šika v erbu Sankce jsou na houby a je tam s nimi i můj bratr. Strašně bych si přál, aby se Ticháček s Rajchlem během příštích dvou dnů dostali na dohled od sebe a podali si zase ruce.

Vidím argumentujícího Druláka, čerstvého pána z Nemanic, Kateřinu Konečnou, v erbu třešně a Skály, vidím současného prezidenta i s Ovčáčkem, vidím blogery, influencery, támhle je David Martínek a profesor Budil, tedy jestli mě nešálí zrak. Myslím, že vidím i Petra Hampla a Martina Konvičku, Kláru Samkovou. Láďa Vrabel je tu také. Támhle je mladý Stropnický… Vidím další jednotlivce i skupiny. Některé i maskované, protože ti na druhé straně neodpouštějí. A tam na kraji je i prapor s vidlemi, protože jsem se samozřejmě také dostavil. Chtěl jsem si tam napsat: Rovnost, svornost bratrství, ale měl jsem málo času i schopností, víc to připomíná brouka Pytlíka.

Na budoucí bojiště teď není dobře vidět, protože fejsbůkoví a mediální vodníci začali na poslední chvíli vařit mlhu. Banují, blokují, mažou., překrucují, chytají za slovo, udávají. Dalo se to čekat. Než se zatáhlo, vypadaly síly skoro vyrovnaně. V posledních dnech tekly nervy, hodně se toho řeklo a ledacos se říct vůbec nemělo. Ale to tak bývá, když jde do tuhého. Teď už je to jedno.

Přišli jsme totiž sami. Nikdo nás nezmobilizoval, nikdo nám nic neslíbil, ať výsledek dopadne jakkoliv, žádné odměny nás nečekají. Motivace máme různé, proto jsem tady mlel pantem o těch erbovních heslech. Prosím odpusťte mi, pokud jsem vás při představování špatně vystihl.

Všichni, kdo tu stojí s námi, jsou dobrovolníci. Nemáme tu jediného člověka, který by byl ke své volbě Andreje Babiše někým nucen. Nestojíme tu, protože by nám někdo zakazoval vnoučata. Nemusíme nikomu v pondělí ukázat volební lístek s Petrem Pavlem, aby nás nevyhodili z práce, nikdo nám za něj nedá ani stovku, ani panáka. Přišli jsme ve svobodě. Spousta z nás by si před rokem nedovedla představit, že bychom něco takového mohli udělat. Máme smíšené pocity.

Jsme tady kvůli té vlajce NATO. Kvůli rozesmátému obličeji Petra Fialy. Kvůli tomu jejich chování v Jablonci, Děčíně i Brně. Kvůli té nenávisti, která kape z jejich facebookových profilů. Ano generále, kvůli těm lidem, kterými jsi se obklopil a které hodláš vyzdvihnout. To kvůli tvé podpoře Istanbulské úmluvě, kvůli vaší chuti na válku nejen do posledního Ukrajince. Sice to maskujete jak můžete, ale stejně to všude trčí jako sláma z bot. Jsme tady, protože se nestaráte o slabé a bezbranné a problémy státu řešíte tím, že je přesouváte na ty, co se nemohou bránit. Jsme tu, protože díky cenám energií vidíme, jaká kolonie jsme. Nám jde o hodně a nechceme vám dát naše děti.

Nějak jsme se odhodlali volit menší zlo. Ale jak řekla Lenka Procházková, spíš to bude pokus o prodloužení času, než se setmí. Budeme ho volit, protože mluví o míru, levných energiích a zaklíná se prací za prosté lidi. Ne, neděláme si iluze. Budeme ho volit, protože to, co vlaje tam naproti, to se začíná slévat do obrovského smrtihlava. Má to všechny parametry  bojůvky v ulicích, chytře volená slovíčka před mikrofony, frenetický potlesk, dostatek nenávisti, aby se proměnila v nelidskost, válečné nadšení a pramálo ohledů ke svobodě.

Pokud zvítězí Babiš, budou jeho soupeři tu svobodu potřebovat, aby se do něj mohli dál strefovat. Když vyhraje Pavel, budou potřebovat přesný opak, protože první obětí války je pravda.

Ne, nepřísahali jsme. Dobrovolně jsme přišli, kdo chce, ten dobrovolně odejde. Je třeba bojovat tak, aby bylo možné bojovat i zítra. Pokud prohrajeme, nesmíme být rozprášeni nadobro. Přišli jsme kvůli tomu, jak to cítíme a ne kvůli tomu, že bychom očekávali vděčnost. Víme, co volíme a víme, co nevolíme. Se všemi výhodami i nevýhodami. Až bude po všem, všichni se vrátíme domů a prostě budeme pokračovat v našich životech, pokud to půjde. Chleba levnější nebude.

Přesto bych si přál, abychom si to všichni pamatovali. Že to šlo. Že jsme se mohli postavit do jedné řady a možná jsme si nestáli všichni po boku, ale stáli jsme alespoň vedle sebe. Možná právě tohle bude to jediné, co nám po sobotě zbude. Je to jak smírčí oběť. Všichni se museli něčeho vzdát, překousnout svojí nechuť, přemoci sami sebe. Každý se s tím musel vyrovnat sám. Pokud si v sobotu budeme lízat rány, není to vina nikoho z těch, kdo tady stáli. Udělali jsme, co se dalo za podmínek, jaké byly. Netřeba si nic nalhávat.

Zítra to začne. Měli bychom si dneska všichni podat ruce, jako když u husitů přijímali pod obojí chleba a vína, protože věděli, že budou stát proti přesile. Přeji nám všem, ať naše sounáležitost není dočasná. Bez ohledu na sobotní výsledek.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/

/1 Komentář/přidal
, , , , , ,

Předvolebně udavačská. Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy 

Vidlákovy kydy

Předvolebně udavačská

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

 25. 01. 2023

Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Přátelé, dnes pro vás mám jednu lahůdku, která se stala mému bratrovi Masterovi a hodí se ke kulisám této prezidentské volby. Ukazuje, co nás bude čekat, pokud se na Hrad dostane soudruh generál a připraveným plánům Pětikolky nebude už stát nic v cestě.Jak jistě všichni víte, byl to právě můj bratr, kdo mi před pěti roky připravil tento virtuální dvorek. Název Vidlákovy kydy také vymyslel on. Myslím, že za těch pět let blogování napsal přímo pro Kydy možná pět článků. Takové vědátorské, protože je matematik s červeným diplomem. Jinak se mi staral o server, vymýšlel jak zabránit spamům zaplevelit diskusi a když začalo jít loni do tuhého a byly zablokovány „dezinformační weby,“ zajistil zahraniční doménu, abychom o Kydy nepřišli. To byla také ta stopa, kterou dohledal bijec svobody slova Cemper, který pak zveřejnil jeho identitu. Ale tohle všechno víte.

Málokdo už ale ví, že můj bratr učí na jedné střední průmyslové škole v západních Čechách. Sám tam také maturoval a po letech si řekl, že své alma mater trochu vypomůže se vzděláváním těch mladých a nadějných… i začal tam studentům nalejvat do hlav jeden odborný předmět.

Jaké ale bylo jeho překvapení, když si ho minulý týden zavolal ředitel školy, že na něj přišlo udání. „Váš zaměstnanec se angažuje na Vidlákových kydech a proto zřejmě souhlasí s jejich obsahem a určitě své politické názory vnáší i do školy, kde dělá zmatek v hlavách studentů…“ Můj bratr na to řediteli odpověděl, že je skutečně vlastníkem domény a mým bratrem, skutečně souhlasí s mými názory a do školy to nevnáší, protože se studenty komunikuje především pomocí jedniček a nul. Tím to bylo vyřízeno, protože na vsi a nenávisti se udavačství ještě nepěstuje. Bratr si nicméně vyžádal samotný text udání i s e-mailovou adresou. Zde je:

Dobry den,

chtěl bych se Vas zeptat, jaky je Vas postoj k tomu, ze jeden z Vasich pracovniku, konkretne RNDr. Marek Sterzik stoji za webovou strankou vidlakovykydy.cz, ktera velmi casto siri dezinformace a  prispiva tim k celospolecenskemu napeti.

To, ze je vlasnikem domeny pro uvedenou stranku je jednoduse dohledatelna informace viz.  https://www.nic.cz/whois/domain/vidlakovykydy.cz/ . To ze sam ve verejnem prostoru nevystupuje, vystupuje jeho bratr Daniel Sterzik, neni relevantni.

Pokud Vas pedagog vlastni a provozuje takovouto domenu, da se predpokladat, ze s nazory na ni uvedenymy souhlasi. A pokud s takovymi nazory souhlasi, nepredpokladate, ze muze ovlivnovat i nazory Vasich studentu?

Dekuji

Nebudu vás napínat přátelé, to byste nevěřili,  sama Akademie věd si pěstuje udavače ve svých řadách. Nebudeme jako Cemper, takže nepropálíme identitu onoho Čurdy. Tedy, dokud jeho Cemperstvo samo nezačne vřískat, že si vymýšlíme. Ale abychom mohli pokračovat, budeme onomu udavači říkat Martin Ječmínek. To je mému zemědělskému naturelu velmi blízké. Velmi snadno jsme zjistili, že pracuje v knihovně akademie věd a angažuje se tímto pokrokovým způsobem pro liberálně demokratické evropské hodnoty přímo v pracovní době. Činnost pana Ječmínka v nás vzbudila celou řadu otázek a tak jsme si řekli, že se na to budeme muset zeptat přímo v oné ctihodné instituci. A nebudeme chodit ke kováříčkovi, půjdeme rovnou ke kováři. I poslali jsme jim dopis následujícího znění:

Vážená paní Vecková, vážená paní Zažímalová,

píši vám, protože můj zaměstnavatel obdržel udání na moji osobu, že provozuji názorový blog, který podle názoru dotyčného udavače přispívá k celospolečenskému napětí a často šíří dezinformace. Toto udání sepsal váš zaměstnanec pan Martin Ječmínek, který podle všeho pracuje v knihovně akademie věd. Vlastní text jeho udání přikládám v příloze. Jednoduchým prověřením došlého e-mailu jsem zjistil, že vše nasvědčuje tomu, že toto udání sepsal i odeslal v pracovní době, je tedy důvodné se domnívat, že by tak mohl činit s vědomím zaměstnavatele či by dokonce mohl mít tuto činnost přímo v náplni své práce.

Z textu udání vyplývá, že váš zaměstnanec je přesvědčen, že blog Vidlákovy kydy přispívá ke společenskému napětí a šíří dezinformace. Předpokládám tedy, že pan Ječmínek má tedy k dispozici nějaký manuál, podle kterého to určuje. Doposud tak tento blog označovali jeho názoroví odpůrci, ale nejsem si vědom žádné autority s příslušnou pravomocí, která by potvrdila to, co o našem blogu píše pan Ječmínek a podle čeho vyzývá mého zaměstnavatele, aby se vyjádřil a snad i konal. Nebo je sám pan Ječmínek důvěryhodnou autoritou v této oblasti?

Rád bych vás požádal o součinnost s poskytnutím takového manuálu, podle kterého pan Ječmínek došel ke svým závěrům. Dále bych rád získal informace o pracovní náplni pana Ječmínka. Chtěl bych si udělat obrázek, jestli se jedná o normálního udavače, jakých dnes bohužel přibývá jako hub po dešti a nebo jestli svou činnost provozuje se souhlasem Akademie věd a podle postupů schválených touto institucí. V neposlední řadě bych si chtěl ujasnit, zda je pan Ječmínek za tuto svou činnost, kterou provozuje podle všeho v pracovní době, placený z našich daní.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/predvolebne-udavacska

/0 Komentáře/přidal
, , , , , ,

Další panská rada… nebo spíš prosba. Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Vidlákovy kydy

Další panská rada… nebo spíš prosba

Dnes budu pokračovat v dávání panských rad. Prosím nedivte se mi, nad blogery se postupně smráká. Jestli se nám na Hradě usadí Jenerál, tak už nebude nic stát v cestě novému zákonu o dezinformacích, který nás všechny vykastruje, protože výklad o tom, co smíme a co nesmíme psát, se přesune k nějaké anonymní byrokracii, která bude kdykoliv schopná nás chytit za slovo a tvrdit, že naše umlčení (a potrestání) je v zájmu evropských hodnot a svobody. Žádná opozice pak už nebude, protože cokoliv nesouhlasného se překvalifikuje na rozvratné a bude řádně otaxováno příslušnou sazbou. A tak ještě využívám posledních demokratických výdobytků.

Začnu sobotní demonstrací… Hele, vážně ještě někdo máte pocit, že to takhle má smysl? Vážně ještě někdo věří, že se něco stane? Nebo že se nový plamen obrození zažehne od večerů při svíčkách? Na začátku bylo sto padesát tisíc lidí, teď v sobotu bylo pět tisíc lidí. Od první demonstrace jejich počet jen klesá a nikdy nedošlo k žádnému zlomu, který by to alespoň na chvíli otočil k lepšímu.

Po celou dobu sledujeme, jak projekt Česko na prvním místě pořád někdo opouští. Vesměs ve zlém. Na začátku celý projekt podporovali skoro všichni, teď v lednu už zbylo jen pár posledních mohykánů. V září se žádný provokatér nedokázal dostat na deset metrů k pódiu, jak tam bylo husto. Teď už si na Láďu Vrabela troufne lecjaký výrostek s kýblem barvy. Na začátku si i Rakušan dával pozor na jazyk, aby náhodou neřekl něco, co by ho smetlo. Vláda se vyděsila k činu a zastropovala ceny energií. Sice blbě, ale něco prostě udělat museli. Velká média to nemohla vymlčet, museli se s tím útrpně smířit… A teď? Novinky o sobotní akci informovaly na půl huby. Už jim ani nestálo za to, proti Vrabelovi bojovat.

Stačilo pět měsíců a velký výboj energie se vrátil tam, kde byl vždycky… Na demonstrace už jezdí jen ti, co jezdí pokaždé. Před covidem, za covidu a teď i po covidu. Kam se podělo těch sto padesát tisíc lidí, kteří v září uvěřili, že to má smysl? Inu, zjistili, že to takhle smysl nemá. Zůstali doma a sami se připravují, jak nejlépe mohou.

Protivník ovšem nespal. Po počátečním šoku se vzpamatovali a začali jednat. Zvýšili tlak, napsali si nové seznamy dezinformátorů, vydali komunikační strategie pro úředníky, vymysleli si vnitřní gestapo, které dohlíží na státní úředníky, jestli nemají závadné myšlenky a blonďatý pyknik se už netají tím, jak bude trestně postihovat verbální projevy. Blíží se to… stačí správný prezident a rázem bude zase Česká televize rozhodovat, co uvidíme a co neuvidíme. Zase budou rozhodovat velká média a všechno to, co jsme dokázali v uplynulých třech letech, to bude ztraceno.

Znovu opakuji, že máme šanci ještě na jedno nové navrtání pramene. Máme šanci ještě na jeden pokus, který musíme udělat ve shodě. Teď máme volbu prezidenta a vypadá to, že jsme se všichni postavili do jednoho šiku. Ne za Babiše, ale proti Pětikolce a všemu, co představuje. Ti, kteří proti Babišovi bojovali, ti teď stojí vedle něj. Ti, kteří mu nemohli přijít na jméno, ti mu to teď půjdou hodit. V sobotu se to rozhodne a bude vymalováno. Pokud to nedopadne dobře, moc času už nedostaneme.

Přál bych si, bez ohledu na volební výsledek, aby se na tohle nezapomnělo. Ne, nesjednotilo nás hnutí ANO, ale Pětikolka. Nestojíme za Babišem, ale vedle něho. Nejsme nadšeni z toho, koho posíláme na Hrad, ale poprvé za mnoho let volíme takřka všichni dohromady menší zlo. To není úplně málo. Přece jenom jsme se na něčem shodli. Pro mě osobně je to vlastně obrovská satisfakce. Tak veliká, že mám chvílemi pocit, že jsem udělal maximum a mohu se zase pěkně stáhnout zpátky do Vidlákova, nevystrkovat nos a jen si po večerech psát články…

Teď alespoň na chvíli připomínáme něco, co vypadá skoro jako jednota. Všichni jsme si vybrali stranu a svedeme bitvu o Hrad. Ale je třeba bojovat tak aby bylo možné bojovat i zítra. Prosím vy všichni, co jste se teď postavili vedle sebe, zkuste na svoje rozpory zapomenout i po prezidentské volbě a bez ohledu na výsledek. Zkuste to udržet. Vzpomeňte si, že jsme prostě museli. Přes všechny animozity, přes všechny křivdy, stojíme vedle sebe. Nechci po vás trvalý mír a věčné přátelství. Nechci po vás sjednocení do jednoho velkého opozičního občanského fóra. To by nikdy nefungovalo. Pracujte, oslovujte voliče, nabízejte program, ale zůstaňte už takhle – bojujte proti Pětikolce a ne proti sobě navzájem.

Bez ohledu na to, jak to teď v sobotu dopadne, prosím nezapomeňte na tento předvolební týden, kdy táhneme za jeden provaz i přesto, že to není žádná cukrová vata a některým se prsty u nohou zatínají v pěst. Když to zvládneme teď, zvládneme to už vždycky. Prosím, zkuste to všichni brát jako restart. Když jste se dokázali povznést nad Babišovu minulost, mohli byste to dokázat i v případě těch, kteří teď stojí s vámi v jedné řadě. Prosím vás o to.

Až bude tato bitva vybojována, sejděte se prosím všichni u jednoho stolu. Jako byste byli nově pokřtěni. Jako byste byli čistí od minulosti. Ať už si budeme lízat rány nebo vyhrajeme. Jestliže jsme tuto volbu udělali vlastně vynuceně, udělejme příští krok dobrovolně a ve shodě. Sejděte se u dobrého jídla a pití, nedělejte oficiální program, prostě spolu jen mluvte a zkoordinujte své kroky. Bude to zapotřebí.

Jestli jako Vidlák mohu něco žádat… když jste dokázali překousnout Babiše, můžete si také všichni odpustit navzájem. Sakra ať tohle všechno má nějaký smysl. Ať to lidi vidí. Ať vidí, že všichni máme nějakou budoucnost.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/dalsi-panska-rada-nebo-spis-prosba

/0 Komentáře/přidal
, , , , , , ,

Poslední rada pro SPD. Blog-převzato z blogu Vidlákovy kydy

Poslední rada pro SPD

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

23. 01. 2023

Blog-převzato z blogu Vidlákovy kydy

Já mám SPD rád. Byli první, kteří mě pustili alespoň nakouknout mezi sebe. S leckterými představiteli SPD jsem měl možnost si popovídat. Podpořil jsem je v krajských volbách – především v Praze, kde se tato strana poprvé dostala na magistrát. V SPD je spousta lidí, které jsem pozval na zabijačku a které považuju za své osobní přátele. Měl jsem možnost si popovídat s Jaroslavem Baštou. Prostě mi nejsou lhostejní.

Byli první kdo u nás zvedli prapor odporu proti jednotné frontě pravdolásky a médií. První začali mluvit o tom, že věci mohou být jinak. Ivan David nám jakožto europoslanec zprostředkovával zprávy o tamním zákulisí. Jeho Nová republika se u nás zavedla jako téměř zpravodajský server. Odpůrci o SPD říkají, že je stranou dezolátů, ale ve skutečnosti má SPD na kandidátkách možná nejvyšší podíl vysokoškoláků. Mají vytvořenou stranickou strukturu a fungují v celé republice. Běžně na svoje soupisky pouštějí kandidáty z různých malých uskupení. Navíc Okamura dokázal povstat z popela Úsvitu a přímé demokracie, což není úplně běžné. Takový Vít Bárta už nepovstal a Bursík také ne…

Proč to všechno píšu…

Sakra, mě fakt štve, jak málo stačilo a tohle všechno, co Okamura vybudoval, se teď splachuje do hajzlu… Teď se nebavíme o jednotlivcích nebo občas nešťastně vybraných kandidátech. Tady jde o celou jejich stranickou strukturu. Ty stovky místních organizací, které jsou schopné zorganizovat nějakou tu přednášku, vědí, kde se dají vylepovat plakáty, mají svoje fejsbůky, čímž zesilují hlas předsednictva. Tohle má obrovskou cenu, protože vybudovat v dnešní době celorepublikovou stranu, na to musíte mít buď neskutečné charisma a hodně času a nebo opravdu hodně peněz. SPD to všechno má.

První kolo prezidentských voleb dopadlo jak dopadlo. Kluci, varoval jsem vás, že to přesně k tomu směřuje. Že Bašta sice povzbudil euforii, ale ta nebude stačit ani na dvouciferný výsledek. Týden před volbami jste navíc úplně zrušili vaše téma o zabránění války a začali jste se vymezovat proti Babišovi. Navíc vyzvat Babiše v neděli před soudem, aby se vzdal kandidatury ve prospěch Bašty… a druhý den pak koukat, jak ho soudce osvobodil a on díky tomu přebírá veškerou mediální pozornost… a o to víc pokračovat ve vymezování proti ANO, to chce vskutku politický talent.

Já vím, že na to nemám žádné seriózní průzkumy, ale v internetovém cvrkotu vidím, jak moc jste si uškodili. Tři čtvrtě voličů SPD nakonec Babiše volit budou, protože to prostě jinak nejde. Nebudou ho volit s radostí, ale prostě tam půjdou a hodí mu to. Protože vidí, co se proti nim houfuje.

Petr Hampl by řekl, že to je takové prolomení hradeb…

Bez ohledu, jak druhé kolo dopadne, uvědomujete si (a nejen vy v SPD), že budeme svědky toho, jak to Babišovi házejí i lidé, kteří by mu to nikdy nehodili. Ano, Babiše půjdou volit lidé, kteří se před dvěma roky za covidu zaklínali, že patří za mříže. Ti, kteří se stavěli proti němu, ti ho teď hodí do urny obálku s jeho jménem, protože nelze jinak. Babiše podpořily strany i hnutí, které by se v poslanecké sněmovně stavěly proti němu. Babiš systematicky obchází alternativní média od Xavera, přes Bureše, Vidláka, Tomáše Lukavce… dal rozhovor Skálovi…. V této republice se tak najde milion voličů, kteří Veľkého Bociana nikdy nevolili, protože EET, protože Covid, protože oligarcha, protože byl v KSČ (nehodící se škrtněte), ale teď mu to hodí.

Copak nevidíte, že druhé kolo je taková bitva na Kulikově poli? Do této bitvy přijela jednotlivá ruská knížata a domů odjeli jako jednotný ruský národ. Tohle přesně teď vidíme před druhým kolem. Do závěrečné bitvy se vedle Babiše staví další a další političtí lídři se svými lidmi, protože protistrana je silná jako nikdy a jde jí o hodně. A pořád platí to stejné, co píšu už několik let… jde o menší zlo, protože dobro žádné nezbylo. Už týden sledujeme, že Babiš nestojí sám a řekl bych, že před vlastní bitvou o hlasy se ještě další přidají.

Ne, já nevím, jak ta bitva dopadne. Tentokrát si netroufám hádat. Po včerejší televizní debatě už vůbec ne. Ale jednu věc vím – bez ohledu na výsledek, tyto volby buď rozhádanou opozici stmelí nebo ji rozloží na prvočinitele. U nás není moc stran, hnutí či uskupení, které by to nechápaly. Vypořádávají se s tím různě. Ono není jednoduché, postavit se do řady vedle někoho, s kým jste ještě nedávno vedli úpornou válku a to z objektivních a rozumných důvodů. Ale přesto se to děje a v tomto týdnu ještě dít bude.

Vážně chce SPD stát opodál? I když se 75% vašich voličů postaví za Andreje? Myslíte, že tato skutečnost na vaše preference nebude mít vliv? Nemyslíte, když se vaši voliči už jednou rozhodli volit Babiše, že to třeba za dva roky neudělají znovu? Všichni své korouhve přinesli do boje, protože tam na druhé straně vlaje praporec ztělesňující vše, v čem vidíme průser této republiky. Vedle stále ještě silného hnutí ANO tak zapichujeme své žalostné vlajky jedno až tříprocentních podpor. Chybí jen druhý největší kníže – SPD. Jinak jsme si všichni víceméně vybrali stranu. I vaši lidé v hojném počtu přišli.

Chcete je tam nechat samotné? Bez korouhve? Když se jich budou ostatní ptát, kde mají svého Samuraje, mají ukazovat kamsi za sebe a říkat, že jejich šógun se nezůčastní? Že si prostě počká, jak to dopadlo, protože Babiše nemá rád a nemohou se domluvit? Jak velká je šance, že na takové strategii SPD vydělá?

Nejste mi lhostejní, mám vás rád. Byli jste první, kdo mi otevřeli dveře. Foldyna byl první poslanec, se kterým jsem si potykal. Ivana Davida si vážím. Proto vám teď říkám, pojďte a přineste svůj prapor mezi nás ostatní. Nestůjte stranou, protože to vám teď nijak neprospěje. Tato volební bitva dost přeformátuje vztahy. Bez ohledu na to, co si konkrétně myslíme. Jestli Babiš vyhraje, pomůže to i vám. Pokud prohraje, o to víc nás to všechny nažene do jednoho houfu, protože to, co na nás chystají zákonem o dezinformacích, to nás má všechny kompletně odzbrojit. Už nic neřeknete, protože všechno bude trestné. Čelit tomu budeme moci jen jednotou. Myslím, že vám reálně hrozí, že zůstanete osamoceni a Pětikolka se pustí jako první do vás, protože budete lehčí soupeř než Babiš. A pokud Babiš vyhraje i bez vás… budete mít ještě vůbec nějakou roli?

Tak neblbněte a vyberte si stranu. Máte na to týden. Nemusíte se rozhodnout hned. Bitva vypukne až v pátek… A buďte si jisti, že po ní bude náš svět o dost jinačí než dnes. Nestůjte stranou. Od Pětikolky se pochvaly nedočkáte a my si budeme pamatovat, kde jste stáli.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/index.php/clanky/posledni-rada-pro-spd

/0 Komentáře/přidal
, , , , ,

Straší lidi válkou… Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Straší lidi válkou…

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

21.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Přátelé, loni na podzim jsem napsal článek, který jsem uvedl nadpisem „Proč neřeknete rovnou, že vám docházejí Ukrajinci?“ Byl to článek velmi emotivní, protože jsem v něm popisoval své osobní znechucení nad výrokem našeho náčelníka generálního štábu Karla Řehky, že se musíme připravovat na válku velkého rozsahu. Ve článku jsem tenkrát vyjádřil myšlenku, že to s Ukrajinským vítězstvím nebude asi tak horké, protože kdyby bylo Rusko skutečně před kolapsem, nebyl by k přípravám na velkou válku důvod.Mimochodem, byl to článek, za který jsem pak byl cemperován a který si pak do huby vzaly i Novinky a další pravdomluvní novináři.

Tehdy jsem tvrdil, že Ukrajina na bojišti ztrácí spousty životů a je dokonce možné, že ruská propaganda tak moc nelže, když uvádí, že poměr ztrát je 7:1. Tvrdil jsem, že jestli to takhle půjde dál, budou brzy na řadě další slovanští podlidi, aby bojovali za henty evropské hodnoty. No co si budeme povídat, jsem dezinformátor par excelance a byl jsem za to patřičně pranýřován.

Získané zkušenosti veřejného zostuzování se teď ohromně hodí při honu na prezidentského kandidáta Babiše. Čtenáři Novinek se to velmi dobře naučili a uplatnili to při řvaní a blokování v Jablonci či pískání v Děčíně. Kampaň teď díky nějakému magorovi dostala úplně nový (a ostrý) náboj. Vládní činitelé sice toto verbální lynčování odsoudili, ale jedním dechem dodali, že si za to Babiš může sám, protože straší válkou…

Fiala řekl, že jsme ve válce.

Černochová řekla, že jsme ve válce.

Řehka řekl, že se musíme připravovat na válku velkého rozsahu.

Řeporyjec řekl, že mu mobilizace nevadí a že by Ukrajince klidně vyměnil za Čechy.

Ale Babiš straší lidi válkou…

Včera pak Tomáš Zdechovský uvedl toto:

„Válka trvá již 11 měsíců, stále nekončí a odehrává se kousek od hranic našeho státu. Od začátku roku jsem se vydal už po několikáté na Ukrajinu za účelem humanitární pomoci a pochopení současné situace. Ukrajinci jsou připraveni se bránit, ale dochází zásoby lidí, kteří jsou schopni bojovat. Bez pomoci okolních států by mohla být Ukrajina v mnohem horší situaci, než je dnes…“

Když jsem 23. listopadu řekl, že Ukrajině docházejí Ukrajinci, které je možné vrhnout na frontu, tak jsem byl dezinformátor. Vidíte, stačily dva měsíce a Zdechovský to řekl na plnou hubu. On to určitě brzy smaže, ale na fejsbůku už to lítá všude a já to tam mám na profilu taky, takže se na to můžete podívat. Ukrajině dochází zásoby lidí…

Kdo se zajímal o informace ze schůzky NATO v Ramštajnu, tak si to myslím také užil. Pokud Ukrajina nedostane obrovské množství válečného materiálu, tak neobstojí. Hlavně potřebuje velké množství tanků. Tak nějak vypadaly výstupy. V zájmu zajištění těchto zbraní na chvíli povolila jednotná informační fronta, podle které Ukrajina vítězí a Rusům docházejí náboje, jídlo, lidi a Putin umírá. Trvalo to jen chvíli, ale kdo není úplně vymaštěný, tak musel vidět, že Ukrajina potřebuje v podstatě kompletní novou armádu, protože tam na východní frontě to zřejmě vypadá jinak, než píše Girkin.

Ale Babiš straší lidi válkou…

Vidíte, jak snadné to bylo? Stačil jeden bilbórd v podstatě přebraný od SPD – nezavedu Česko do války… a volební náskok pro Pavla je v podstatě pryč. Ještě minulou neděli vypadal Pavel impozantně a neporazitelně… To má z toho, s jakými lidmi se tahá… Až bude Kolář analyzovat svůj třetí neúspěch v řadě, tak bych mu doporučil zaměřit se na Řeporyjce, Zdechovského, Pribáně, Cempera, Petra Lukavce, Jana Tunu a další… Aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Všem jmenovaným děkujeme za jejich příspěvek ke zlidštění Andreje Babiše a posíláme klíčenku.

Děkujeme všem, co Babišovi blokovali cestu na setkání s voliči, děkujeme všem, kdo pískali a nebo dělali jiný bordel. Děkujeme Lukačevičovi, že to jeho intervjuci natočili a ještě se tím chlubili jako nejvyšší morálkou. Sociální sítě a blogerská veřejnost se postará, aby to už nikdy nezmizelo a aby to v této republice viděl pokud možno každý. Podaří se nám to… už to nedokážete vymlčet.

A to máme ještě týden kampaně před sebou…

/0 Komentáře/přidal
, , , ,

Když nemůžeš zvítězit… musí soupeř prohrát. BLOG – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Vidlákovy kydy

Když nemůžeš zvítězit…… musí soupeř prohrát.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

BLOG – převzato z blogu Vidlákovy kydy

21.1.2023

Přátelé, ve svém předvčerejším článku jsem napsal, že pro druhé kolo voleb nejsou pro Andreje Babiše karty rozdány nijak zvlášť příznivě. Papírově má Petr Pavel podporu téměř šedesáti procent hlasů, velkých médií, vlády… navíc generál nestojí proti dalšímu Zemanovi, který měl extrémně nabroušený jazyk a přesně věděl, na kterou strunu uhodit. Všechny tyto skutečnosti hovoří spíše v Babišův neprospěch. Není divu, že můžeme stále častěji slyšet, že Babiš nemůže zvítězit.

Z vlastní a osobní zkušenosti mohu říci, že Babiš je si velmi přesně vědom svých výhod i nedostatků. Ne, v jeho okolí mu fakt nikdo nemaže med kolem huby. Za to si své poradce neplatí. On jim dává velké peníze za to, aby měl přesné a použitelné podklady. Platí je, aby mu říkali skutečnost a pak spolu volí příslušnou strategii. Babiš se nikdy nesesype z toho, že okolnosti nejsou na jeho straně. On si prostě vyhodnotí, co je a co není možné a podle toho bude postupovat.

Když se teď dívám na první týden kampaně, tak se nemohu zbavit dojmu, že se jede přesně podle tohoto zjištění. Babiš nemůže vyhrát…

Teď musím udělat malou odbočku, protože dějiny znají celou řadu příkladů, kdy se sice nedalo vyhrát, ale stejně z toho bylo vítězství…

Takhle nějak to udělali Američané ve své válce za nezávislost. Prostě tak dlouho prohrávali bitvy, až vyhráli válku. Takticky museli téměř pokaždé ustoupit, ale svým jednání způsobovali nepříteli tolik ztrát a tolik problémů, že se nakonec Angličané víceméně udolali sami.

Takhle zvítězili Afghánci nad největší vojenskou velmocí, ne? Ukažte mi během dvacetileté války příklad, kdy by Američané nemohli udělat, co si usmysleli. Když někam chtěli dojet, tak tam dojeli. Když chtěli něco vybombardovat, tak to vybombardovali. I toho Usámu nakonec našli a zabili. Prakticky každá americká vojenská kolona dojela tam, kam dojet měla. Tálibán dvacet let všechny střety prohrával, až z toho nakonec vyhrál.

Nejinak to dělal Albrecht z Valdštejna (to je fakt trefné přirovnání). Pokud vím, on jasně zvítězil jen v jedné bitvě. Jinak spíš remizoval nebo prohrával… ale svojí armádu šetřil a vedl ji takovým způsobem, aby se nepřítel vyčerpal a nakonec se porazil sám.

Prostě, když Babiš nemůže zvítězit, tak musí Petr Pavel prohrát…. Takhle jednoduché to je. A první úspěchy této strategie už jsou vidět…

Co Babiš udělal? Vytáhl mírovou kartu, protože to lidi opravdu zajímá a trápí. Jsem proti válce, jsem za mír, nikdy vás do války nezavleču… Jeho soupeř to pořád jen tak okecává. Všimněte si, že nikdy nezaznělo stejně jasně, že Petr Pavel nepodepíše žádné vyhlášení války a nepošle české občany „plnit spojenecké závazky“. Oni Babiše obviňují, že straší lidi a vůbec si neuvědomují, že straší oni sami. Není děsivé, když Babiš mluví o míru, mnohem děsivější je, že Pavel o míru mluví tak málo.

A ještě děsivější je, že existují fotky, jak šel jenerál zkontrolovat řád a klid v Řeporyjích a tamní starosta se nechal unést a napsal moc hezký tweet, který jsme už všichni četli, že jemu mobilizace nevadí. Takticky se Babiš musí bránit nařčením, musí kličkovat, dostává to zleva a zprava od novinářů, ale téměř v každé takové konfrontaci z toho jako sláma z bot čouhá, že Pavlovi příznivci by do té války klidně šli. Pavel nemusí říct nic, jeho nohsledi to dělají za něj a on se od nich nedistancuje.

Ne, to není o tom, jestli do ní fakt půjdou. Není to o tom, co je nebo není v prezidentských pravomocích. Babišovi se podařilo strategické vítězství protože spojil svojí osobu s mírem. Jeho odpůrci ho sice zatlačují, ale za cenu velkých ztrát. Každý v této republice už viděl i slyšel, že Pavel mír podmiňuje spoustou dalších bodů. Vsaďte se, že Pavel nedá žádný veřejný slib, že naši synové a manželé nepojedou na východní frontu. Vždycky bude jen říkat, že je to absurdní, ale nikdy z něj nevymámíte jasné slovo.

Babiš bude jen poukazovat na to, že Fiala řekl, že jsme ve válce a že Andrej Babiš v žádné válce není. A stačí. Je úplně jedno, jak daleko ho zatlačí, protože čím víc bude tísněn, tím víc z toho bude čouhat válka.

Ano, Pavel přijede do Ostravy a chlubí se tím, jak tam měl tisíce lidí. Ale žádnou českou vlajku. Jen ty vlajky NATO, které se teď právě rozhodlo, že do ohně války přileje další zbraně. Generál slouží NATO. Všichni to vidíme. Ukrajinské vlajky, unijní vlajky a obrovská, nezlomná a výhružná vlajka NATO… memento mori. Díky za zvolení, tady máte povolávák… takhle na to reaguje internet. Generál Pavel zase zvítězil… a zase ukázal, čí prezident bude. Podle nosa poznáš kosa, podle korouhve poznáš zájmy.

Babiš sice olepil republiku protiválečnými bilbórdy, ale vlastně ani nemusel… Stačilo udělat jeden a novináři se postarali, aby ho viděl každý. A co je reakce soupeře? Obouvá se opět do jeho nemocného syna, že ho zavlekl na Krym… Ani slovo o tom, že válku nepřipustí. Bude se různě vytáčet, bude mluvit o tom, že Babiš straší lidi, budou mluvit o dezinformacích, ale nikdy neřeknou to, co jediné by lidi uklidnilo – že válku nepřipustí, že čeští občané do války nepůjdou i kdyby to po nás chtěli naši transatlantičtí bratři.

Je úplně jedno, jak daleko Babiše zatlačí a jak moc ho budou grilovat v debatách. Naopak, čím jistější si budou a čím víc budou větřit vítězství, tím víc se odkopou.

Takhle to udělal i Zeman před pěti roky. Tehdy jsem zaznamenal hezké zhodnocení voleb, že nejprve se lidi lekli, co je Zeman zač a pak se lekli, co je zač jeho soupeř Jiří Drahoš. Zeman to dělal v debatách. Babiš to dělá přes bilbórdy a tiskovky.

Petr Pavel sám o sobě asi udrží dekorum. Nenechá se vyprovokovat. Tož je nutné vyprovokovat jeho kamarády. Praha a láska musí vyhrát nad vsí a nenávistí… Kolik hlasů tohle generála stálo? Kolik lidí to naštve a přijde k volbám, ne proto, že by věřili Babišovi, ale protože se jim chce zvracet z Pavlových příznivců? Takových věcí je víc. Pravda a láska se zase pěkně rozjíždí. Novináři napíšou, jak na Babiše štěkali jeho odpůrci a on na to odpoví, že jeho voliči nemají zapotřebí někam chodit a dělat bordel. Že to dělají jen ti druzí.

Babiš nechává protistranu, aby se chovala jako na dobytém území…

Jednu výhodu to mít bude… V této zemi v následujícím týdnu všichni uvidí, jaká je pražská kavárna a jak ve skutečnosti funguje pravdoláska. Všichni uvidí, co jsou ve skutečnosti henty Evropské hodnoty. Každý, kdo alespoň trochu myslí, tak si bude umět spočítat, co bude znamenat, když Petr Pavel vyhraje. Fejsbůk už je teď plný výkřiků, jací jsme ubožáci a jak se nemohou dočkat, až uslyší nás ubožáky kvílet. Den za dnem je zřetelnější, že Pavlovi příznivci nejsou naši bratři, ale naši páni. Oni se tím netají a porcují medvěda, co ještě běhá po lese. Babiš nevítězí, spíš se snaží dosáhnout vítězství. Nehraje si na Zemana, dělá to, co dělat umí a nedělá to, co neumí.

Nevím, jak dopadnou volby. Hlasování je tajné, za plentou. Nikdo před volebními místnostmi nekontroluje, jak jste volili. Prezident bude zvolen dobrovolně a každý bude vědět, co to znamená. Nic nezůstane utajeno, bude naprosto zřejmé, jaký je tábor Andreje Babiše a jaký je tábor Petra Pavla. Babiš staví svojí kampaň na jednoduché věci – aby se soupeři odkopali. On Petra Pavla v duelu nejspíš nerozmázne. Ozvlášť ne, když po něm půjdou i moderátoři. Ale zajistí, aby soupeři nezbyl žádný fíkový list. Pokusí se, aby se soupeř porazil sám.

Kdybych byl na místě Andreje Babiše, vyzval bych v debatě generála, aby řekl zcela jasně a natvrdo, že jako prezident nepošle české občany plnit spojenecké závazky na Donbas. Bez vytáček… Řekni generále, že i kdyby spojenci stokrát chtěli, tak noha českého občana neopustí české území. O zbytek se Petr Pavel postará sám. Řeporyjec mu to už vykolíkoval.

/0 Komentáře/přidal
, , ,

Vlastně mu rozumím… (Babišovi). Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Vidlákovy kydy

Vlastně mu rozumím(Babišovi)

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Já vím, že se budu trochu opakovat, ale v zájmu nových čtenářů je to nutné. Já dám na osobní dojem. V dnešním světě mediálních lží, faulů, klamů a polopravd existuje podle mě jediná cesta, jak se nezbláznit. Pokud chci zjistit, jaký někdo doopravdy je, prostě se s ním musím setkat a mít možnost nerušeného soukromého rozhovoru. Už hodněkrát jsem se přesvědčil, že i krátké setkání dá jinou perspektivu a vždycky přinese nový úhel pohledu. Vždycky po takovém setkání vznikne článek, který se snaží zachytit to nejpozitivnější, co jsem si z rozhovoru odnesl. Ani tentokrát to nebude jinak.

Jak jsem vám avizoval, vše se podařilo a v tomto týdnu jsem se setkal s Andrejem Babišem, kandidátem na prezidenta, bývalým premiérem i ministrem financí, který v posledních deseti letech dělá našim vždy pravdomluvným mééédiím přinejmenším polovinu čtenosti. Klikací jistota. Jméno Babiš táhne. Všichni ti Šafrové a Kmentové by bez něj umřeli v bídě, protože by neměli o kom psát knihy a nikdo by jim jejich obskurní Fóra 24 neplatil. Kdyby Babiše nebylo, museli by si ho vymyslet.

Možná jste zaznamenali tiskovku, kde Babiš novinářům České televize říkal, že má ještě celou řadu schůzek, mimo jiné s jedním blogerem… tak to jsem byl já…

Chtěl jsem čas na nerušený rozhovor a dostal jsem ho. Od první do poslední minuty. Tentokrát jsem nenechal nic náhodě a přinesl jsem si manuál se spoustou bodů, které jsem chtěl probrat. Ano, přesně to všechno, co Andrejovi nemůžete zapomenout a z čeho ho pořád obviňujete. Jeli jsme to bod po bodu. Probrali jsme všechno. Domácí situaci, politiku, energie, Evropskou unii, grýndýl, Čapí hnízdo, prasárnu novinářů s jeho synem, ba i na covid zbyl čas. A protože s Babišem se mluví rychle a k věci, mohli jsme chvíli i jen tak nezávazně hodit řeč o minulosti i budoucnosti.

Hele, mluvil jsem s jedním z nejvytíženějších lidí v této zemi, fakt nevím, kdy budu mít znovu takovou příležitost, takže si nehodlám vystřílet všechnu munici jedním článkem. V příštích dnech uvidíme věci nevídané a uslyšíme neslýchané, tak ať si užiju také trochu překvapení.

První věc, která by asi měla zaznít… už vím, proč dokázal vybudovat Agrofert. Dokáže rychle vyhmátnout jádro pudla a od formálních řečí o počasí přejde za chvíli k věci. Velmi rychle se zorientuje, kdo rozhoduje a kdo je jen stafáž. Ano i k byznysu patří úvodní zdvořilosti a různé tanečky či čechrání peří, ale nakonec vždycky dojdete k té smlouvě a tam je to „má dáti – dal“. Nakonec si musíte říct, kdo, komu, co, za kolik a kdy. Vždycky velmi rychle rozpoznal, kdo je jeho partner, případně soupeř a kdo je jen podržtaška, co machruje a jednání s ním je ztráta času.

On to tak dělá i v politice a z toho plyne dobrá půlka věcí, které se vám na něm nelíbí. On prostě neřeší nic, co podle něj není podstatné a vždycky se snaží, aby to bylo win-win, protože dohoda, kde nejsou spokojené obě strany, ta prostě nevydrží. On řeší, co považuje za důležité a neřeší to, co chce opozice nebo novináři. A tím je vytáčí.

Jeho přístup ke grýndýlu vypadal tak, že spolu s Poláky vyjednal pro naší republiku, že sice budeme snižovat emise (aby se vlk nažral), ale nemáme žádný konkrétní závazek na snižování emisí (ale koza zůstala celá). Seděl proti mně a říkal: „Ano, chceme snižovat emise, ale ne za cenu zničení průmyslu. Přidali jsme se k závazku, ale nemuseli jsme dodržet žádná procenta.“ Prostě maximum možného v té chvíli.

Babiš nereaguje na novinářské nedouky, kteří tu dlouhatánskou úmluvu, ve které je ještě dvacet dalších věcí, nečetli ani z rychlíku. On prostě řeší, co je v té úmluvě přesně napsané a co je podle něj podstatné pro ČR. Řeší jaké jsou tam podmínky, výjimky, co za to bude a co to bude stát. A neřeší to ani s fialovými politiky ani s tupými intervjuky, ale naopak to řeší s právníky.

Porovnejte si to se současnou vládou… ti hladce a bez boje odsouhlasili zákaz aut se spalovacími motory + emisní povolenky i pro domácnosti… Se nedivte, že jsou v Bruselu oblíbení. Jdou jim na ruku a nic nechtějí.

Když pak Babiše novináři tepou, proč podepsal grýndýl, tak prostě ucedí mezi zuby, že nic takového nepodepsal. Posmívají se mu za obecný závazek snižování emisí a samozřejmě si nenechají vysvětlit, že tam žádné konkrétní číslo není.

Ptal jsem se ho na jednu nejmenovanou vysoce postavenou dámu, která to v evropské hiearchii dotáhla hodně vysoko… S tou, co máme problém. Řekl mi, že z jeho pohledu jsou evropští komisaři vlastně úředníci. Jsou nevolení, dosazení členskými státy a jejich práce je úřednická. Připravují podklady. Bohužel si osobují víc moci než by měli a kecají do vnitřní politické situace v jednotlivých členských státech. „Vidláku,“ říkal, „rozhodování se v EU musí dělat hlavně v Evropské radě kde jsou premiéři a prezidenti. Tam se doopravdy přijme nebo nepřijme to, co chystá komise a evropský parlament. Tam se předseda Evropské rady ptá, jestli se k textu ještě něco má přidat… a jde o to, jestli se premiér ještě s něčím přidá.“

Takhle Babiš vyjednal zrušení migračních kvót a vyhádal těch hentěch 42 miliard peněz navíc, jak se o tom pořád mluvilo. Prostě byl tam, kde se to rozhodovalo, místo aby se venku fotil. Fialovi se do takové práce nechtělo a tak si na to udělal naprosto neviditelného ministra pro evropské záležitosti, který svojí práci pochopil tak, že má mlčet a kývat.

Babiš prostě neřeší úředníka. I kdyby ten úředník měl pocit, že je ředitelem zeměkoule. To jen blyštivý Péťa se nechá grilovat od unijního nýmanda, kterému dali post vyjednavače, který si myslí, že má moře po kolena. My tady z toho děláme vědu, ale Babiš ne, protože ví, kde se doopravdy něco řeší a co je jen záře reflektorů. Babiš chodil tam, kde se skutečně dodělává výsledek, kde se skutečně rozhoduje a kde je možné něco získat a nebo něco ztratit. Na Evropskou radu, kde sedí všechny hlavy pomazané. A to je náhodička… přesně o to se žádný intervjuk nezajímá, protože ten potřebuje ty fotečky, fangličky, ten ruch a cvrkot.

Babiš chce zájmy České republiky táhnout dohromady především s V4. „Chápete Vidláku, že 65 milionů lidí pro náš region prosadí víc?“ Chce, aby se v tomto formátu pokračovalo. Fiala se vyhřívá v záři blesků z fotoaparátů a je pochválen Timmermansem, protože během předsednictví nic nechtěl, všechno odkýval a ještě dělá všechno pro to, aby se V4 rozpadla a ztratila společnou vyjednávací sílu. Jasně, že se to papalášům v Bruselu líbí.

Ono je to tam v Unii stejné jak tady – ono je tam prostě štve, že Babiš místo aby mlčel, tak požaduje úpravy. O EU jsme se bavili vlastně nejdéle…

Co se týče covidu… Na začátku byla celoevropská hysterie a Babiš se nějak rozhodnout musel. Pak se toho chytli různí šizuňkové, protože to vypadalo jako velmi dobrý kšeft… a teď si Babiš píše s profesorem Beranem. Ukazoval mi to v mobilu… Za víc slov to zatím nestojí, ale k tomuto tématu se ještě vrátíme.

Pak jsme se dostali k vládním nápadům, jak naplnit děravý rozpočet. Tady Babiš zcela jednoznačně a natvrdo řekl, že nepodepíše žádné zvýšení daně z nemovitosti, které chce teď vláda zavést. „Napište tam Vidláku, že jsem za svého za svého působení zrušil daň z převodu nemovitosti, aby se na to nezapomnělo.“ Ohledně českého snu – mít vlastní domeček, tady jsme oba dva byli na stejné vlně.

Co se týče války na Ukrajině… Babiš chce mír. Tečka. Chvíli jsem kolem toho kroužil, ale vždycky mě vrátil k tomu stejnému. Chce mír a má plán, jak na to půjde. Jo… Babiš není ani trochu proruský. Ani trochu! Však jste to v posledních dnech slyšeli sami.

Když jsme se krátce bavili o budoucnosti, tak byl kupodivu docela optimista. Vidí leckde nové příležitosti, vidí spoustu možností, co by se dalo dělat a hlavně, co se v posledním roce udělat mělo a neudělalo. On by ceny energií řešil odkupem akcií minoritních akcionářů ČEZu. „Řekněte Vidláku lidem, že kdyby byl ČEZ ze 100% státní, mohla by být cena elektřiny 1.500,- Kč/MWh. Kdybych byl premiér, udělal bych to takhle.“ V tomto ohledu počastoval fialovou vládu nepublikovatelnými slovy. Od této chvíle už jsme si v podstatě notovali. Já ztratil trému a Babiš trochu roztál.

Kdo je Babiš?

Babiš je realita možného. Chce aby se EU vrátila k původnímu určení, protože v takovém světě začínal podnikat. K základním čtyřem svobodám – aby lidi mohli cestovat, pracovat a obchodovat. To je podle něj cesta k prosperitě. Volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Bez omezování našich firem. „Štve mě Vidláku, že jsme v Unii už tak dlouho a pořád jsou naše firmy na trhu v západních zemích znevýhodněné.“ Tomu se chce věnovat.

Ne, Babiš nebude z EU vystupovat, ale bude chtít, aby se vrátili k tomu, co fungovalo. Nechce, aby nám z Bruselu kecali do domácích věcí. Obzvlášť ne ti v Evropské komisi. Chce, aby české zboží mohlo na západ stejně hladce, jako západní sem. To je jeho cesta. A považuje to za dosažitelnou metu.

S Babišem dostanete prezidenta, který bude tam, kde se doopravdy rozhoduje a kterého vždycky bude víc zajímat znění smluv, než pochvala od Uršuly van der Leyenové. Se vším, co toto sdělení obnáší. A bude jednat podle geopolitické reality. Žádná těšínská jablíčka v tom nikdy nebudou. Ví, jaká je ekonomická realita naší země a nebude ji přeceňovat.

Zeman novináře štval, protože je prostě cíleně provokoval. Babiš je bude štvát tím, že se s nimi bude v podstatě míjet. Oni nikdy nepochopí, jak Babiš přemýšlí, protože chtějí řešit jen to pozlátko. To je jednoduchá a laciná práce. Nikdy si s ním nesednou nad smlouvu, co má dvacet stran a nenechají si vysvětlit, co který paragraf vlastně znamená. Babiš na Hradě bude znamenat prosazování reálně dosažitelných českých zájmů, k čemuž je zapotřebí, aby ztichly kanóny a existovaly oboustranně výhodné dohody. Vždycky bude politiku chápat především jako umetání cestičky pro naše podniky a naše zboží. To jsou zbraně, kterým rozumí.

Když jsem se ho ptal, jak by sám sebe charakterizoval, tak řekl: „Když vidím tu mediální nenávist proti mě, když proti mě poštvou nemocného syna, tak napiště, že Babiš je debil, který neměl lézt do politiky. ” Když jsem viděl ten cvrkot kolem něj a nahusto popsaný kalendář, tak jsem mu vlastně naprosto rozuměl.

Tolik na první dojem. V následujících dnech se k němu ještě několikrát vrátíme.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/vlastne-mu-rozumim

/0 Komentáře/přidal