Všechno dobré, Ještěre! Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

9.3.2023

Dnes proběhne inaugurace nového prezidenta a já nepochybuji, že vše bude do detailu rozebráno, natočeno, vysvětleno, načančáno a celá armáda intervjuků se bude rozplývat, jak je to super. Konečně přijde ten správný prezident, který na Hrad vrátí klid a důstojnost a jako bylo v předchozích deseti letech všechno špatně, odteď bude všechno dobře.

Miloš Zeman vlastně odešel tak trochu bez povšimnutí. Pokud mu někdo věnoval nějakou pozornost, tak si neopomněl ještě naposled kopnout nebo přidat jedovatost. A tak jsem si řekl, že to trochu napravím a pokusím se trochu zavzpomínat. Doba prezidenta Miloše Zemana se totiž takřka přesně kryje s mojí blogerskou kariérou. Byla to Zemanova první volba, kdy jsem publikoval své první politologické pokusy ještě u Vlka a byla to jeho druhá volba, kdy jsem průběh komentoval už u sebe na Vidlákových kydech.

Začnu jedním hezkým střípkem. Miloš Zeman přišel na Hrad za premiérského modroptáka a za premiérského modroptáka odchází. Začal za Nečase, končí za Fialy. Na Nečasově pádu měl značný podíl, zajistil si svojí vlastní úřednickou vládu a měl poměrně významný vliv i na vládu Bohuslava Sobotky, neb měl mezi poslanci ČSSD dost přátel i jiných politických vazeb. Poměrně silný vztah měl i s Andrejem Babišem a oba spolu se postarali, aby ČSSD zmizela z politické mapy. Podle mě je toto zmizení definitivní a žádná miliardářská injekce na tom nic nezmění. ČSSD ještě existuje, ale neexistují žádní voliči, kteří by ji mohli volit. Zeman ČSSD vytáhl na vrchol a když ho pak zradila, tak jí zase zadupal zhruba na stejnou úroveň, ve které ji kdysi převzal.

Nedávno jsem si dělal trochu naděje, že bych se k Zemanovi mohl dostat na rozhovor. Nesplnilo se mi to, ale kdyby se to bylo bývalo povedlo, tak bych se ho zeptal vlastně jen na dvě věci:

Při druhé prezidentské volbě, když vyhrál první kolo, ale jeho protikandidát Drahoš získal podporu od ostatních neúspěšných kandidátů, tak to papírově vypadalo, že Zeman prostě nevyhraje. Ale nestalo se tak. Zeman předvedl takticky mistrovské finále v televizních debatách, které naprosto ovládl a dokázal Drahoše donutit, aby se zničil sám. Nakonec vyhrál o sedmdesát tisíc hlasů… To všechno jsme viděli a pamatujeme si to. Já se chtěl Ještěra zeptat, jestli měl mezi prvním a druhým kolem pochybnosti, nebo jestli si byl víceméně jistý vítězstvím. Chtěl bych vědět, jak moc jeho taktiku určovala intuice a politická improvizace a nakolik za tím stál profesionální tým lidí. Dodnes mě zajímá, jestli Zeman šel do těch dvou debat s tím, co potřebuje z Drahoše vydolovat a nebo jestli se prostě jen správně rozhodoval podle situace přímo na bitevním poli.

Druhá věc, která mě na Zemanovi vždycky fascinovala, byla jeho schopnost si udělat z Hradu mocenské centrum, i když je u nás prezidentská funkce jen ceremoniální. Já vím, lidi prezidenta vždycky berou jako tatíčka Masaryka, ale reálně toho prezident sám moc udělat nemůže. Musí počkat, až jiní způsobí krizi a on pak tu krizi nějak řeší. Ke slovu ještě přijde chvíli po volbách, protože je to on, kdo pověřuje někoho, aby se pokusil sestavit vládu. Ale jinak sice může vystoupit v parlamentu, ale nikdo ho nemusí poslouchat.

Zeman byl téměř po celou dobu velmi nebezpečný politický protivník. Uměl stavět různé frakce proti sobě, uměl těžit z cizích sporů, dělal rozhodčího i tam, kde ho nechtěli, ode všech se uměl dobrat nějakých slibů a nakonec mu to umožnilo do značné míry ovlivňovat nejen domácí, ale i zahraniční politiku. Chtěl jsem se ho zeptat, jestli na to existuje nějaký univerzální recept. Nebo nějaké přísloví… prostě nějaké takřka rabínské naučení, co je v politice nejdůležitější.

Starý ještěr z Hradu, to byla moje přezdívka pro Zemana a myslím, že byla trefná. Vždycky jsem si ho představoval jako toho starého už poněkud ošoupaného varana komodského, který možná neběhá rychle jako zamlada, ale je smrtelně nebezpečné, se k němu moc přibližovat, protože když kousne, tak to zavání hřbitovem. Tuto ještěrskou úlohu zastával vlastně až do posledních parlamentních voleb. Bez ohledu na všechny řeči o jeho zdraví, bez ohledu na spekulace o smrtelných chorobách a jeho nemohoucnosti, Zeman byl prostě politik první kategorie, znalý, nápaditý a nebezpečný.

Až po parlamentních volbách ho věk dohnal a byl to právě poslední rok, ve kterém už jen ukončoval svojí předlouhou politickou kariéru. Jeden z posledních, co tam byli od začátku. Jeden z posledních z Prognosťáku, jeden z posledních, který u nás zaváděl to, co dneska dochází ke svému konci. Je to symbolické. S odchodem Zemana odchází i doba, kdy si každý mohl říkat co chtěl, dělat co chtěl, kdy jsme měli nejen svobodu slova, ale i svobodu krást. Se Zemanem odchází česká doba a plně začíná doba evropská.

Zeman k nám přivedl NATO i EU a dožil se i toho, že je NATO použito v opravdové velké válce. Dožil se grýndýlu, emisních povolenek, elektrošílenství, výsledků Lisabonské úmluvy… A to by byla má třetí otázka. Jak to dneska hodnotí? Jak se dívá na naše spojence a jak se dívá na ty, které nám jako spojence zakázali. Ať se totiž o Zemanovi říkalo, že je Putinova děvka a nebo že se plazí před Čínou, ve skutečnosti od naší prozápadní orientace neuhnul ani o píď. Uhnul nakonec od své vlastní politiky mnoha azimutů, ale nikdy neudělal nic, co by zpochybnilo naše směřování do Washingtonské Brusele. Řeči o našem východním směřování byly mizerná práce novinářů a zbožné přání, než skutečnost.

Miloši Zemanovi přeji ještě dlouhé zdraví. S tělem už to asi lepší nebude, ale přeji mu, aby si zachoval bystrý mozek. Ať má šanci ještě vidět, kam se posunul svět, který pomáhal budovat. Ať se ještě dočká vyústění všech současných problémů a jejich hodnocení. Přeji Miloši Zemanovi, aby ještě dlouho zůstal na „svém“ světě, aby ještě mohl zhodnotit úspěchy i neúspěchy své doby.

Všechno dobré, Ještěre!

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/vsechno-dobre-jestere

Dočetli jste jeden z našich článků?
Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti.
Více o financování zdola se dozvíte ZDE: https://volnyblog.cz/podporit-provoz-volny-blog-cz/

vidlákovy kydy

Pořád cajk?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

27.2.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Tak jsem se včera dozvěděl přímo ukázkovou dezinformaci, kterou je třeba okamžitě vyvrátit a já vyzývám všechny Cempery a jiné nástroje naší vlády pro pravdomluvnost, aby okamžitě konali a vyvraceli. Zjistil jsem totiž, že nám tu konají společenské a kulturní akce, které nemají vůbec nic společného s propagací nacismu, jen naopak soucítí s demokratickou Ukrajinou, která byla napadena asijskými hordami a bez jejího heroického boje by Rus brzy zabral i nás, což nechceme.

A tak je třeba všemi prostředky podporovat ukrajinskou armádu, která střeží východní hranici svobody, demokracie a evropských hodnot. důchodci se musejí uskromnit, protože je třeba být solidární s výrobci tanků a stíhaček. Rodiny se musejí uskromnit, protože dětičky nevypipláte, když vám bude v televizi vyhrožovat Medvěděv… A samozřejmě se musejí uskromnit i majitelé nemovitostí, protože to je poslední daň, kde si stát ještě může nahrabat na další raketomety pro východní frontu.

Tohle všechno samozřejmě nestačí, protože ruské nebezpečí musí být zničené jednou provždy a tak se nekladou meze žádným soukromým iniciativám. Vybíralo se na tank Tomáš (někde jsem zaslechl, že už dojezdil), vybírá se na protiletadlové komplety a jak jsem už zmínil, je třeba připravovat národ na solidaritu s těžce zkoušenou zemí.

A tak nám v Praze vlály vlajky praporu Azov a Ukrajinské osvobozencké armády. Vyfoceno a na fejsbůku dostatečně rozšířeno. Určitě je to nějaký hoax, na který jsme všichni naletěli. .,Nic takového se u nás neděje, propagace nacismu je přísně zakázána a trestány jsou i náznaky takové propagace… Tomáš Ortel by mohl vyprávět… kvůli němu zrušili i Slavíka.

Není to tak dávno, co jsem se ptal, jestli je všechno pořád dobrý… Jestli nevadí, že Zelenský pojmenoval horskou brigádu stejným jménem jako ji měli pojmenovanou nacisté? Jestli ten Edelweiss už není příliš velké chucpe. Ne, nevadilo to, spousta renomovaných odborníků s mnoha tituly mi vysvětlilo, že to s nacismem nemá nic společného, že ta kytka je prostě populární a Ukrajinci tím rozhodně nevyjadřovali žádnou příchylnost ke své minulosti, plné různých volyňských masakrů.

Teď se ptám znovu… Pořád je to všechno cajk? Vlajka praporu Azov na Václaváku a na ní dva uznané nacistické symboly zároveň? Kromě té runy i tzv. černé slunce v pozadí? Nevadí? Žádný nacismus to není? Vlajka UPA, která se chlubila likvidací všeho neukrajinského, to je také v pořádku? Stále to nemá nic společného s dávným démonem, kterému padly za oběť desetitisíce Poláků? Nehodnotím, jen se ptám. Všechno je jen metafora, všechno je jen souhra náhod… Chci jen vědět, v jaké zemi vlastně žiju.

Cempere, kde jsi, když tě potřebujeme? Kde je tvá žízeň po pravdě? Nic si nepřeju víc, než abys to vyvrátil. Aby se ukázalo, že se u nás nic takového nekoná. Prosím, prosím, buď jednou užitečný, přestaň pronásledovat jiné názory a řekni, že je to nesmysl. Včera bylo na fejsbůku k vidění, že se v Plzni konají jakési Bandera párty… ale doufám, že to je jen hoax… Nemohl bys to všechno nějak šikovně vyvrátit? Jako že ty vlajky jsou v pořádku a v rukou je drželi kovaní demokrati. Doufám, že ten démon tady ještě nepoletuje, že se zatím jen zastavil na Václaváku a že ho nevzývají naši spoluobčané. Doufám, že ještě žijeme v bezpečném státě, ať si nemusím chystat nouzové zavazadlo a pas na brzké opuštění republiky.

PS.

Dnes končí termín pro objednání knihy. Další objednávky (a platby) zatím nepřijímám. Proto sem už ani nedávám číslo účtu. Knih by mělo být dost, abych vyřídil všechny zájemce z února. Od čtvrtka si budou moci v zasílací aplikaci zadat adresu i ti, kdo poslali platbu v únoru. Knihy jim začnou chodit v příštím týdnu. Očekávám, že vyřízení všech objednávek bude trvat cca 14 dní.

Včera jsem odeslal poslední knihy předplatitelů z prosince a ledna. Pokud jste si v uplynulých týdnech zadali adresu a kniha vám do pátku nepřijde, napište mi na vidlácký mail. Reklamace vyřídíme, případné chyby napravíme. Nějak nevěřím, že by mezi těmi tisícovkami odeslaných zásilek pošta neztratila ani jedinou.

Pokud mi zbydou nějaké knihy, vezmu je na demonstraci, kde se s vámi rád zase potkám.

Během března vypořádám všechny své závazky a dořešíme všechny reklamace. Pro zájemce budou knihy zase k mání, ale až od dubna. S osobním předáním ve vašem regionu.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/porad-cajk

vidlák

Remíza je také výhra.

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

24.2.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Je to pár dní, kdy se ve veřejném prostoru objevila zpráva, že Čína přichází s mírovým plánem pro Ukrajinu. Od té doby se o tom docela mluví, ale mimo velmi krátké hlášky z oficiálních čínských kruhů o tom prakticky vůbec nic nevíme. Jen se pořád čeká, až to Sitting Ping (podle vzoru Sitting Bull) představí. Zdá se, že to Číňani mají nějak předjednané s Putinem, protože Rusko je jediná země, odkud už dopředu nezní proti tomuto plánu odsudky.

Jinak mám pocit, že tu snad nikdy nebyl tak špatný mírový plán a tedy tak špatný mír. Ještě o tom nic nevíme, ale už předem je všem těm Lipavským, Scholzům, Macronům, Bidenům i Zelenským jasné, že je zapotřebí tento plán odmítnout. Je to vlastně úplně stejné, jako před prezidentskými volbami. To Babiš mluvil o míru, ale jen tím strašil lidi a bylo zapotřebí ho řádně zepsout a morálně odsoudit. Vůbec… kdykoliv někdo promluví o míru, tak je to Putinovec, protože voláním po skončení bojů jen nahrává Rusku. Pokud by se přestalo válčit, tak by Rusko VYHRÁLO. Každý libtard to chápe a dezoláti jsou tím pádem pátá kolona. Pokud se totiž přestane střílet, tak Rus vyhrál. Takhle to je, ne?

Všimněte si – tohle je první ruský strategický úspěch této války. Od prvního dne války jakékoliv volání po míru nahrává Rusku. A ano, nahrává. Rusko je na Ukrajině, nikoliv Ukrajina v Rusku. Jak dlouho Rusové energicky postupovali? Tři dny? Tři týdny? Šest týdnů? Jak dlouho tenkrát před rokem trvalo, než se vytvořil současný stav, kdy mír a přerušení palby za všech okolností znamená ruské vítězství?

Nemyslete si, tohle znamená víc, než to vypadá. Hned první den války Rusové vytvořili předpoklad, kvůli kterému je nezbytné dobýt celou Ukrajinu zpátky, Krym nevyjímaje, aby to bylo Ukrajinské vítězství. Všechno ostatní je ukrajinská a západní prohra. Nic jiného není možné, než za jakýchkoliv obětí a jakýchkoliv nákladů dobýt na Rusku zpátky všechno a vlastně i něco navíc, protože pokud Rusákovi zůstane byť jen metr čtvereční, tak prostě vyhrál.

Od prvního dne války je mír prohrou Západu a ruským vítězstvím. Takhle jednoduché to vlastně je.

Prosím všimněte si druhé věci – válka je věc nepřirozená, krvavá, strašná, nákladná, obludná a příšerná po všech stránkách. Ale přesto ji Západ musí udržovat a musí do ní investovat nejen dolary a tanky, ale i toleranci vůči Banderovi a dalším ukrajinským démonům. Jak čas plyne, je třeba stále více západní shovívavosti a zároveň se objevuje stále více hajlování a dalších důkazů o tom, že je něco shnilého ve státě dánském.

Stejně tak musí Západ zůstat shovívavý vůči korupci. Musí nějak překousnout, že peníze netečou jen na válku, ale i na pohodlný život vyvolených. Západ musí překousnout, že se Rusko nezhroutilo a že většina západních firem z Ruska neodešla. Západ musí překousnout, že se s ruského plynu dělá na moři plyn americký. Jinak to prostě nejde, protože… jakýkoliv mír by byl ruským vítězstvím a prohrou Západu.

Proto ti, co mluví o míru, jsou míroví štváči. Proto se proti nám tak strašně brojí. Proto jsme tak nepřijatelní. Proto se tak pustili do Babiše… Rus si totiž od prvního dne zajistil, že remíza je také výhra.

Zbytek je pak už jen železná logika války. Pokud Ukrajina prohraje, prohrají všichni. Pokud Ukrajina neosvobodí celé své území, vždycky prohraje. Je úplně jedno, jestli mezi tím osvobodí nějaké město, nebo postoupí o dvacet kilometrů. Musí získat všechno všecičko, jinak prohrála a my všichni s ní.

Rus si na Ukrajině v podstatě vyrobil manévrovací prostor. Od Chersonu po Kupjansk. A nic jiného vlastně nepotřebuje. Teď stačí jen střílet a střílet, ničit a ničit. Chvíli postupovat, chvíli ustupovat… a čekat. Ve válce se nakonec všechno projeví. Korupce, Bandera, dvojí metry… všechno. I ty ztráty se nakonec profláknou. A jen úplné kompletní osvobození ukrajinského území to může ospravedlnit. Jinak je to ZA VŠECH OKOLNOSTÍ prohra Ukrajiny i Západu.

Samozřejmě je zapotřebí volat po míru. Je zapotřebí to ukončit. Protože prohra Ukrajiny a Západu je s každým dalším mrtvým Ukrajincem stále větší a větší a vytlačení Rusů stále nemožnější a nemožnější. Tak nemožné, že o tom mluví dokonce i Petr Pavel. Každým dnem je těžší a těžší dosáhnout západního vítězství. Každým dnem je riziko zavlečení do ještě většího průšvihu reálnější a reálnější. A to všechno kvůli tomu, co se stalo během prvních dní války. Bojuje se na ukrajinském území. Na ničem jiném vlastně nezáleží.

PS.

Přátelé… žádosti o zaslání knihy jsou už skoro kompletní. Zbývá pár posledních, kteří si zaslání ještě neobjednali. Poslední várku knih prosincových a lednových předplatitelů budu rozesílat příští pondělí. Kdo si požádal o zaslání knihy a neobdrží jí do konce příštího týdne, ať mi napíše na vidlácký mail. Přijímám reklamace.

Začátkem března spustím zasílací aplikaci i pro ty, kteří si předplatili knihu v únoru a do konce března chci mít všechno vypořádané. Zároveň vám chci říci, že předplatby za knihy budu přijímat jen do konce února. Kdo si chcete knihu ještě objednat, pošlete mi nejméně 350,- Kč na účet č. 164 883 276 / 0300. Poslední platby přijmu 28.2.2023 do 23:59 hodin. Pak prodej knihy touto cestou skončí.

Pokud mi ještě nějaké knihy zbydou, vezmu je na demonstraci. Předpokládám, že se tam zase potkáme a kdo bude chtít knihu či placku, ten bude mít ještě možnost. Vše se včas dozvíte.

Nekončí samozřejmě kniha. Dotisk je v plném proudu a od dubna budu plánovat postupné setkávání s vámi, vždycky ve vašem kraji. Budu pro vás mít jisté překvapení, ale teď o něm ještě nechci mluvit. Kdo bude mít o knihu ještě zájem, pro toho pak bude k dispozici. Zbytek nákladu se nakonec (v létě) dostane i do běžné knižní distribuce.

Kdo nechce na knihu čekat do dubna a déle, ten má posledních několik dní na předplacení a pak celý březen na zadání adresy k zaslání. Poslední příležitost bude 11.3. 2023 na demonstraci. Pak až osobní předání při mém „turné“ po republice.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/remiza-je-take-vyhra

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE:  https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
vidlák

Už to bude rok…

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

20.2.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Pamatujete? Bylo těsně před válkou. Ukrajina ostřelovala Doněck a 75% dotázaných nevěřilo, že by Rusko mohlo na Ukrajinu zaútočit. V televizi se to hemžilo projevy všech možných státníků, kteří mluvili o míru, ale někde v zákulisí se už všechno chystalo na střet. Vojska už byla v pohybu a čekalo se na Putina, jak se nakonec rozhodne. Já jsem právě před rokem psal, že se podle mého soudu situace uklidňuje a že je pro Putina nejvýhodnější jen pokračovat v manévrech kolem ukrajinských hranic. Situace se neuklidňovala, byl to jen klid před bouří.

Pak to přišlo… Vpád ruských vojsk, desetitisíce běženců na hranicích, prudce rostoucí ceny pohonných hmot, kolony vozidel jedoucí směrem na východ, aby se podílely na zvládnutí uprchlické vlny, nabídky na ubytování Ukrajinců v domácnostech… a všeobecné očekávání, že válka bude krátká. Jedni čekali, že Ukrajina vyzbrojená Západem brzy zvítězí, druzí zase čekali, že Rusko Ukrajinu hravě obsadí.

Když si dneska chronologicky vezmete, jak se vyhlašovaly sankce, jak se prováděla opatření na pomoc uprchlíkům a jak se řešila vojenská pomoc na Ukrajinu, tak je to jak ohnivým písmem. Válka bude krátká. Podle toho také jel henten oficiální mediální narativ. Rusům dochází lidi, munice, jídlo, tanky, rakety, součástky, nafta… ještě pár dalších svatých Javelinů a HIMARSů a vítězství bude naše.

Nevím, jak se na to dívali v Moskvě, jestli měli podobné tendence, ale podle všeho jim nakonec dočasně došli jen lidi. V září… na jeden měsíc. To měla Ukrajina svojí hvězdnou hodinu. Ale pak přišla rasputica a v zimě už vypadala situace na bojišti zase úplně jinak.

Podle mě se jako nejstrašnější věc této války ukáže to, že Západ dokázal přesvědčit sám sebe i Ukrajinu, že v této válce může vyhrát. Tohle je i po roce války pořád stejné. Rusko je už už skoro na kolenou a stačí ještě chvíli vydržet a dodat ještě trochu zbraní.

Najděte mi někoho, kdo od začátku tvrdil, že to bude dlouhá válka. Toho bychom měli poslouchat. Kdokoliv, kdo dokázal v únoru a březnu říci, že válka může trvat roky a půjde o válku opotřebovávací. To je náš člověk. Z našich předválečných úvah se totiž nevyplnilo vůbec nic. Z úvah našich pravdomluvných médií také ne. Vojenští „experti“ se ukázali být na stejné úrovni jako jeden obskurní Vidlák. Rozdíl byl jen v tom, že já na svých tezích nelpím a když se ukáží chybné, zbavuju se jich.

Za mě je to Dominik Ticháček, který od začátku říkal, že Rusům jde o něco jiného, než dobýt Kyjev. Tvrdil, že ruská strategie je rozložena do tří fází. Nejprve zabrat za každou cenu co největší kus ukrajinského území, aby se válka vedla tam. Což bude trvat šest až osm týdnů. Pak bude následovat fáze konsolidace fronty, příprava logistických tras, taktická racionalizace bojiště, případně zkrácení fronty. To bude trvat šest až devět měsíců. A pak bude následovat fáze setrvalého ničení ukrajinských sil, která nemá žádné časové ohraničení. Taktika vykusování. Dělostřelecká převaha a nekonečné ostřelování.

Podle mě je to od začátku do konce jediný konzistentní názor, který víceméně obstál a vysvětlil obstojným způsobem, co se na tom bojišti vlastně děje a proč jsou věci tak jak jsou. Podle všech možných Visingrů a Vojáčků už teď Ukrajina měla dobývat Krym a maršál Petrla by dával mapky o tom, že Ukrajině ve skutečnosti patří i kus Ruska.

Jinak jsme přesně tam, kde jsme byli před rokem. Jen z dočasného uskrovnění, které mělo trvat jen chvíli, se začíná stávat uskrovnění trvalé. Zaplatili jsme to inflací. Ale vítězství nepřišlo, tak bude inflace trvat dál. Zaplatili jsme to drahými energiemi. Ale vítězství nepřišlo, tak se na nějaké velké zlevnění těšit nemůžeme. Zaplatíme to novými daněmi, které se vládnoucí ODS před rokem ještě nedovedla představit. Zaplatíme to pozdějším odchodem do důchodu, nižšími valorizacemi, zaplatíme to našimi nemovitostmi, na které už brzy nebudeme mít.

A vzhledem k projednávaným mobilizačním zákonům, jsme jen krůček od situace, kdy to rychlé vítězství nad ruskými hordami zaplatíme i krví našich dětí. Nebo atomovým hřibem nad Prahou.

Hele, já chápu výhrady všech, kteří říkají, že se demonstrováním nic nezmění. Ale copak to jde, nedemonstrovat? Copak to jde, nejít tam a neříct prostým množstvím, že se nám to nelíbí? Copak to jde, zůstat doma a říkat si, že to nemá cenu? Copak to jde, když jsme rok poslouchali, jak už brzy bude po válce… ale dopracovali jsme se na práh mobilizace? Copak to jde, čekat doma na Godota?

Dumejte dumejte. Máte na to tři týdny.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/uz-bude-rok

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolný příspěvek, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování ! Volného blogu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte ZDE:  https://volnyblog.news/podporit-provoz-volny-blog-cz/
vidlákovy kydy

Korekci škrtáme

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

7.2.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy.

Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu. Totiž, že se nám tu objevuje velká skupina nespokojených občanů, kteří přestávají souznít se státem, začínají se stavět proti současné vládě, jsou protestně naladěni, jsou připraveni naslouchat jiným hlasům, než od našich pravdomluvných médií, stále více se odklánějí od západního pojetí ekonomiky i moci, hledají si alternativní informace a snaží se žít alternativním životem. Jsou nedůvěřiví a je jich už tolik, že si toho všimli i na ministerstvu vnitřností a vydali o tom zprávu.

Myslím, že jsem nic podstatného nevynechal, ne? Oni to nepopsali až tak špatně. Už si uvědomili, že Alternativa je o dost větší než voličský elektorát SPD. Všimli si, že jsme se mezi sebou propojili, že sdílíme jiné myšlenky, než které do nás pumpuje Česká televize a dokonce celkem správně rozeznali, že považujeme současnou vládu a vůbec současné směřování země za problém, který se nám všem jednou strašně vymstí. Také tam napsali, že největší extrémismus spočíval v zapálení kontejnerů v Teplicích. Různé bijecké skupiny ztrácejí vliv a nehrají žádnou roli. Na konci došli k závěru, že ta jediná velká skupina s jakýmsi vlivem jsou obyčejní kritici vládní politiky. To jsou ti, co prý ohrožují demokratické základy země.

Co na takový blábol říct?

Miliony lidí v této zemi mají pocit, že je něco špatně. Mají ten pocit už tak intenzívní, že je to žene do houfu. Cítí se být natolik ohrožení, že začínají překonávat své vzájemné rozpory a spontánně hledají, co je spojuje. Dokázali se sjednotit na prezidentském kandidátovi, proti kterému ještě nedávno polovina z nich urputně bojovala. A když pak prohrál, nenastalo to, co obvykle. Nedošlo na žádné hledání viníků, obviňování nevinných a odměňování nezúčastněných. Reflexe proběhla v úplně jiném duchu. Jsme ohrožení, musíme držet při sobě. Cítíme, že jsou ohroženy přímo fundamenty naší země, takže není čas debatovat o pravici či levici. Je třeba se poučit, je třeba se domluvit, je třeba se sjednotit.

A tohle prý ohrožuje demokracii. Takhle si to na Vnitru představují. Demokracii ohrožuje kritika vlády.

Neobjevili se extrémisté. Nevynořily se nové skupiny White power. Neobjevili se neonacisté, ani antiislámští bijci. Neobjevily se žádné domobrany. Pořád tu není žádná skupina, která by deklarovala, že chce Putina jako českého prezidenta. Objevili se vlastně jen samozvaní proroci. Tentokrát nechodí po náměstích, ale po internetu. Káží všechno možné. Varují před válkou, rizikem chudoby, zastávají se těch dole, protože nikdo jiný se jich nezastává. Nejsou považováni za blázny, naopak, nacházejí posluchače. Od hojně sdílených profilů se dostáváme k hojné účasti v sokolovnách či hospodách.

A co v této chvíli řeknou ti u kormidla? Že tato skoro půlka národa ohrožuje demokratické základy společnosti. Estrémistické skupiny jsou nicotné, ta hlavní síla prostě jen kritizuje směr, který vláda vybrala a Fiala s Rakušanem, místo aby se zamysleli, jestli něco nedělají špatně, tak řeknou, že tito naprosto mírumilovní kritici, kteří ani nechodili pískat na Pavla, jsou ohrožením demokracie.

Jinými slovy, zpětná vazba je na nule. Hlas těchto milionů lidí nemá žádný význam, nestojí za to se jím vůbec zabývat, jejich problémy jsou nedůležité, jejich starosti nikoho nezajímají, jejich svět nestojí za pozornost… Jsou prostě jen ohrožením… ohrožením těch, kteří dnes sedí u vesla.

A takhle vznikají dějinné zlomy… že ti nahoře začnou ignorovat zpětnou vazbu. A jsou schopni ignorovat i tak velkou zpětnou vazbu, jakou byla i tato prezidentská volba. Není vůbec co řešit… stačí si přečíst Novinky. Nespokojení občané ohrožují demokratické základy státu… ale ani slovo o tom, jak to udělat, aby nespokojení být přestali. S každou další takovou zprávou si člověk uvědomí, jak postradatelní pro ně vlastně jsme. Už pro ně nejsme lidi, které je třeba brát vážně, se kterými je třeba mluvit a brát jejich postoje v potaz. Už jsme pro ně jen ohrožením.

Panuje tu nálada, jako před výbuchem husitské revoluce. Všichni se předhánějí v prohlášeních, že je třeba to kacířské býlí vytrhat… Kdy jsem naposled slyšel nějaký uvážlivější hlas…

Vlastně ano, pamatuju si… tenkrát, po té první demonstraci v září. Jak bylo na Václaváku sto padesát tisíc lidí. Tenkrát se vláda poprvé vyděsila k akci a poprvé mluvili pěkně opatrně, protože nevěděli, jestli příště těch lidí nebude ještě víc. Otrnulo jim, až se ukázalo, že lidí ubývá a že kromě demonstrování nedělají nic jiného. Pak zase začali přitvrzovat a dneska už bezotyšně vydávají zprávy, že jsme ohrožením demokratických základů naší republiky.

Přitom jediné, co opravdu ohrožuje základy této země, je absence jakékoliv sebereflexe naší Pětikolky. Sakra, i ten Babiš na opozici reagoval. Různě lavíroval, přidával, ubíral, měnil stanoviska, někdy i chytračil… ale prostě bral nálady veřejnosti v potaz. Nepřišel o zpětnou vazbu. Téhle vládě už je to jedno. Babišovu drahotu v podstatě zdvojnásobili, Babišovy dluhy nechali stejné, i když vybírají stamiliardy navíc na DPH ze zvýšených cen, budou zvedat věk odchodu do důchodu, budou zvyšovat daně a mezi nimi i tu z nemovitosti… A kdo protestuje, ten ohrožuje demokratické základy společnosti a bude proti němu zakročeno novými náhubkovými zákony o dezinformacích. Tak daleko jsme to dopracovali.

Dneska budou mít Jindra Rajchl s Janou Zwyrtek Hamplovou tiskovku. Ohlásí na ní pokus o totéž, co se odehrálo na začátku září. Na přemýšlení budete mít asi tak měsíc. Po celý ten měsíc se budete v přímém přenosu dívat, jak to vypadá, když demonstraci organizuje výbor kolem strany PRO spolu s dalšími osobnostmi. Budete mít několik týdnů na to, abyste si udělali jasno, jestli to Amazonka ze senátu a český Donald Trump zvládnou. Navíc už máte zkušenosti. Už jste to zažili. Už víte, co funguje a co nefunguje.

Je to poslední pokus. Pak už nastoupí trestný čin šíření dezinformací, vypínání nepohodlných webů, naroste kriminalizace protestních hlasů… a budeme směřovat k výbuchu, který díky nulové zpětné vazbě naší vlády nastane zcela zákonitě. Se vším, co takový výbuch přináší – obvykle sebou bere vinné i nevinné a ničí tak nějak statisticky. Přečtěte si hentu zprávu o radikalizaci naší společnosti, tam to všechno je – ucházející ventil je třeba ucpat, s nesouhlasícími není důvod se bavit a už vůbec není důvod jim vycházet vstříc.

Máme ještě jeden pokus naší vládě tu zpětnou vazbu dát. Máme jeden pokus jim ukázat, že do naší země patříme i my, že pro ni chceme to nejlepší a pokud chtějí zasypat příkopy, tak prostě náš hlas nesmějí ignorovat. Musejí přestat s tou nenávistí na twitteru, musejí přestat tvrdit, že jsme nějaká pátá kolona. Musíme jim ukázat, že sem do Kotlinky patříme úplně stejně jako oni, jen máme jiný názor. My jsme jim nechodili rozkopávat předvolební stánky. My jsme nechodili házet vajíčka, troubit, pískat a dělat bordel. My jsme nevyhrožovali důchodcům, že je srazíme na zem.

Pokud nás bude opravdu hodně, mohou se chytnout za nos. Nejspíš to neudělají. Ale pokud to nebude největší demonstrace dezolátů všech dob, tak to neudělají stoprocentně.

A opět zopakuji to, co jsem psal před každou demonstrací… Můžete tam jít a nebo si počkat, až to někdo udělá lépe. Ale tentokrát jsem si celkem jistý, že žádné příště a lépe už nebude. Buď ukážeme, že jsme opravdu politicky vyzráli a že ta zpráva z Vnitra kecá, když říká, že se štípeme na různých rozporech, a nebo ukážeme, že měli pravdu a pak nás budou ignorovat až do katastrofy. Volba prezidenta nás teď ledacos naučila. Zhruba za měsíc z toho budeme skládat zkoušku.

Přemýšlejte, dívejte se na přípravy a pak se rozhodněte.

Vidlákovy kydy

Konec začátku

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Takhle okomentoval Vincek Kostelník bitvu u El Alameinu. Není to konec, není to ani začátek konce, ale snad je to konec začátku. A já bych chtěl stejnými slovy okomentovat události posledního půl roku. Dějiny sice plynou kontiuálně, ale navenek se to projevuje „skoky.“ Dlouho není nic poznat, všechno vypadá pořád stejně a pak najednou šup… přijde nečekaná událost, která ukáže, že se doba posunula. Že se někde dole v podhoubí odehrála celá řada neviditelných událostí, kterých si nikdo nevšiml, ale ve skutečnosti měly obrovský vliv.

Už v září jsem psal, že nastala nová situace, protože dezoláti se dokázali svolat na Václavák za naprostého informačního embarga velkých médií. A může za to Prymula… Ten v covidové době zarýgloval republiku a tím mimoděk zařídil, že se statisíce lidí posadily k fejsbůku. Když se nedalo jít do hospody, muselo se to dělat jinak. Pak přišel tlak na očkování, začaly prosakovat informace, jak skvěle to s námi ty Fajzry, Moderny a Astra Zenecy myslí, objevili se lidé, kteří se tomu začali bránit… a ejhle, to byli právě ti, kteří věděli, jak se svolává demonstrace, kteří dokázali po republice sestavit nějaké organizace lidí…

Vznikalo to živelně, z různých pohnutek, ale od začátku to mělo i svůj průnik do politiky. Prozkoumávaly se slepé uličky, všichni se to učili, některým to šlo lépe, některým hůře, dlouho to bylo pod rozlišovací schopnosti mocných, musela ještě přijít válka na Ukrajině a musela se projevit neschopná vláda, ale najednou to šlo. Nejde ani tak o to, že lidé přijeli na demonstraci, to je jen špička ledovce viditelná pro kamery, ale jde o to, že je tu najednou spousta lidí, jejichž myšlenky se ve veřejném prostoru rozšíří rychlostí blesku.

I když henty viditelné demonstrace upadaly, rozhodně neupadalo celé to propojování. Začalo se tomu říkat Alternativa, ale v podstatě je to síť. Síť která se nedá rozbít, protože nemá žádné centrum. Síť, která se už několik let propojuje v lidech, kteří si navzájem posílají odkazy, kopírují články, šíří myšlenky, které se jim líbí. Všichni zaznamenáváme, jak nám na fejsbučkách přibývají sledovatelé. Všichni už v tom umíme chodit, dokonce v mnoha případech už víme, jak se bránit proti zablokování, případně jak se znovu najít poté, co se strážci jedné pravdy zaměří na nějaké místo a tam zaútočí.

Když jsem zjara na chvíli vypnul Kydy a přešel na Litterate, během pár týdnů mě tam všichni moji čtenáři našli a nějak si to řekli mezi sebou. Když mě pak v létě občas zablokovali na Fejsbůku, nemělo to na sledovanost žádný vliv… spíš mi to udělalo reklamu a zvýšilo dosahy. Všichni moji kolegové a přátelé na Alternativě to mají podobné. A měsíc od měsíce je naše shledávání jednodušší a přehlednější. Z původního mailování a mesengerování se začaly stávat schůzky a setkání s lidmi. Už to není jen fejsbůk. Už jsou to i plné sokolovny.

A opět je to stejné jak za covidu. Jen přišel jiný impuls. Prezidentská volba. Petr Pavel vyhrál, ale pro nás to byla velká změna ve smýšlení. Bylo to poprvé, co jsme všichni museli udělat politické rozhodnutí, které šlo za rámec vlastních přání i ega. Ve velké většině jsme se shodli na menším zlu a protože jsme se sešli na jednom bitevním poli, snad jsme si dokázali navzájem podat ruce a zjistit, že už nejde o naše malé spory ohledně pravice či levice, že už nejde o to, kdo si co myslel o covidu… už jde o základní bytí a nebytí našeho státu. Najednou jsme stáli vedle sebe s poslední myšlenkou… že chceme být občany České republiky a ne nějakými euroobčany.

Moc nám toho nezbylo… na slávu českého průmyslu můžeme zapomenout. V Plzni se už prostě nebudou dělat velké turbíny a montovat pivovary. Kapitál nám dodávají zvenčí a my na to nemáme žádný vliv. Nepatří nám ani strategická odvětví a to málo, co ještě máme, to chce tato vláda urychleně rozprodat. Už máme jen naší řeč a naší kulturu. Máme síť vztahů, která vznikla, ani vlastně nevíme jak. A máme kus politické jednoty v základní otázce, kterou vhodilo do uren 2,4 milionu lidí. Koneckonců, Morava už tisíc let není samostatným státem, ale stejně nikam nezmizela a každý ví, kde leží. Tohle máme… ještě nám zůstalo národní povědomí a ještě jsme to nevzdali.

V posledních třech letech to byl takový politický rychlokurz. Na začátku byl covid a na konci má Jindra Rajchl na svém fejsbůkovém účtu už skoro milionové dosahy. Podle mě jsou ty dosahy ještě větší, protože spousta cestiček se nedá nijak dohledat, ale přesto existují. Není sám. V posledním půlroce jsme téměř denně konfrontováni s novými jmény, o kterých před půl rokem nikdo nevěděl, ale teď je známe, protože mají co říct. Pokud dnes někdo něco hlásá a nikdo ho neposlouchá, tak je to nejspíš proto, že je to břídil. Pokud naopak někdo umí mluvit a má dobré nápady, během pár týdnů ho všichni znají.

A v posledních týdnech všichni překračují své stíny, dávní soupeři i nepřátelé spolu mluví a odhazují staré spory, protože začíná jít opravdu do tuhého.

Všimněte si, že Babiš v tomto procesu vlastně vůbec nefiguruje… jen sehrál roli politického katalyzátoru nálad. Já jsem se ještě před týdnem bál, že hned v neděli bude po jednotě a všichni se budou hádat a obviňovat navzájem. Ale to se vůbec nestalo. Do prezidentské bitvy jsme přijeli ještě jako přislušníci jednotlivých názorových proudů – příznivci konzervativní pravice, vidláci, levičáci i komunisté… ale odjeli jsme s vědomím nejmenšího společného jmenovatele. Chceme být Češi, národ pro nás není sprosté slovo, chceme tu mít svojí vlast a nechceme se podílet na cizích válkách. Máme různé představy, jak řídit stát, máme různé názory, co je pro tuto zemi nejlepší, ale všichni jsme dokázali, že v žebříčku hodnot stojí naše země výš, než naše ego.

Věřím, že se s tím dá něco dělat. Že to ještě není všechno ztracené a nebude to ztracené, ani když naše vláda bude pokračovat ve tvorbě náhubkových zákonů. Naše spojenectví vzniklo spontánně. Propojili jsme se bez jakéhokoliv centra. Našli jsme se, protože vznikla potřeba se najít. Trvalo to, protože jsme se to museli naučit. Pak jsme museli vyzrát politicky. Ale i k tomu jsme teď dostali velmi silný impuls. Ne, to není začátek konce. Ale konec začátku by to fakt být mohl.

Však už si toho všimli… zpráva ministerstva vnitřností už konstatuje, že Alternativa existuje a že je veliká. Oni teď hledají, kudy to Putin řídí… ještě netuší, že to nemá žádné centrum ani žádný okraj. Nemá to žádného jediného lídra, nemá to jednu vůli ani jednu mysl. Nevědí, že Alternativa nevznikla působením tajných služeb zvenčí, ale působením evropských a transatlantických hodnot, které tuto zemi plundrují čím dál rychleji a neomaleněji.

Hodnocení