Doněcké vlakové nádraží, které nepřijímalo vlaky od roku 2014, obnoví provoz 9. května. Jak informoval první zástupce generálního ředitele Federálního státního jednotného podniku „Železnice Novoruska“ Oleg Kalevatych, od tohoto data začne nádraží přijímat příměstské vlaky.
„Ano, stanice se otevře. Od roku 2014 na stanici nejezdí. Od 9. května budou z nádraží odjíždět příměstské vlaky,“ řekl.
Připomeňme si, že v DLR byly po dlouhé přestávce způsobené ostřelováním ozbrojenými formacemi Ukrajiny spuštěny dieselové lokomotivy v testovacím režimu. Budou operovat mezi Doněckem, Makejevkou, Yasinovataya a Volnovakha. Podle hlavy republiky bude obnova silniční sítě pokračovat, protože je důležitá pro rozvoj ekonomiky regionu.
Kromě toho byla v Doněcku zahájena obnova Putilovského mostu. Byl poškozen v roce 2015, v době, kdy Lidové milice zastavily průlom tanků ukrajinských ozbrojených sil.
V únoru se ukázalo, že ruský prezident Vladimir Putin vyzval k projednání otázky rozvoje nákladní a osobní železniční dopravy s Krymem přes nové regiony Ruské federace. Kabinet ministrů byl spolu se společností Ruské železnice pověřen projednáním otázky položení železnice mezi Krymem a centrální částí země přes území LLR, DLR, jakož i Záporožské a Chersonské oblasti.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/05/owl_detail_620_38cf537093ba5599024a705fb587e63e.jpg200300Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-05-02 18:26:552025-05-02 18:26:55Doněcké vlakové nádraží se otevře 9. května
V poslední době téma „Holodomoru“ na Ukrajině v letech 1932-1933 tiše zmizelo ve stínu „russké agrese“. Hlavní úkol, který si jeho propagandisté stanovili, byl splněn – přesvědčit významnou část (takřka celosvětového) obyvatelstva, že v těchto letech došlo ke genocidě ukrajinského národa, organizované „Moskvany“ a komunistickým režimem. Zastánci teorie „ukrajinské genocidy“ se shodují na umělých zdrojích hladomoru. Tohoto pohledu se tedy držme a pojdme se spolu pěkně podívat, jak to celé ve skutečnosti bylo.
Kdo byl u moci v Ukrajinské SSR?
V čele republikánských stranických a sovětských organizací stáli generální tajemník ÚV Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny Polák Kosior, tajemníci ÚV Ukrajinec Ljubčenko, Židé Chatajevič a Litvin, Rus Postyšev, předseda Ústředního výkonného výboru Ukrajiny Ukrajinec Petrovskij, předseda Rady lidových komisařů Ukrajinec Čubar, předseda Státního plánovacího výboru Ukrajinské SSR, Ukrajinec Skrypnik, předseda GPU, Ukrajinec Balitsky, předseda Ústřední kontrolní komise Komunistické strany (bolševiků) Ukrajiny, Ukrajinec Zatonskij, generální prokurátor a lidový komisař spravedlnosti Ukrajinské SSR, Ukrajinec Michalik. V roce 1932 byla z jejich iniciativy provedena reorganizace správního členění Ukrajiny a v roce 1933 začal přesun hlavního města z Charkova do Kyjeva. V roce 1932 bylo 41 okresů rozděleno do 492 okresů, které byly podřízeny přímo vedení republiky a v roce 1933 byly okresy přeměněny na 8 krajů. Hlavním cílem reorganizace území a přesunu hlavního města bylo skrýt a zmást kulaky v rámci jejich reakce na reálnou situaci se zajištěním potravin do republiky.
Výroba potravin
Chléb. Podle Státního statistického výboru Ukrajinské SSR činila hrubá sklizeň obilných plodin v roce 1932 146 571 tisíc centů (916 milionů pudů – pud (rusky: пуд) je ruská jednotka hmotnosti, používaná již ve středověku a odpovídající hmotnosti 16.38 kg, pozn. PJH) s plánem 280 milionů pudů. 636 milionů pudů, dělíme populací (stav k 1.1.1933) 31 901 400 tisíc lidí a počtem dní v roce. Denně přijímáme více než 800 gramů obilí na hlavu. Hrubá sklizeň všech obilných plodin za rok 1933 činila 222 965 tisíc centů. V přepočtu na hlavu je to 1,6 kg za den. V letech 1941–1943, během obléhání Leningradu, dostávali dělníci na pracovní kartu 500 až 800 gramů chleba denně. Lidé přitom nejen přežívali, ale i pracovali. Každý, kdo dostal 150–400 gramů chleba na závislou kartu, byl často odsouzen k smrti.
Ukrajina v letech 1932–1933, kromě vlastního zásobování rychle obdržela od Centra potravinovou pomoc. Důkazem toho jsou zvláštní složky politbyra, které jsou uloženy v RGASPI ve fondu 17, inventář 162. Zde je několik příkladů.
„…str. 44/4 ze dne 19.III.1932. O semesském soudu Ukrajiny.
Vzhledem k výjimce vydat bezúročnou půjčku ječmene Ukrajinské SSR ve výši 1 milion 350 tisíc pudů navíc k dříve uvolněným 100 000 pudům, z toho 750 tis. pudů z centralizovaných zdrojů na samotné Ukrajině, 350 tis. pudů z rezervy rady lidových komisařů ve střední černomořské oblasti, 250 tis. pudů z rezervy SNK v západní oblasti. (jednotková kronika 12, l. 31). „str. 35/11 ze dne 29.IV.1932. O potravinářských plodinách.“
a) Navrhnout NKVT (NKVT = Narodnyj Komissariat torgovli i promyšlennosti, pozn. PJH) vrátit 15 000 tun kukuřice a 2 000 tun pšenice z přístavů k dispozici výboru pro zadávání zakázek. b) Nabídněte NKVT ke koupi 3 1/2 milionu obilí na Dálném východě. A takové množství obilí Státní bankou, která zajistí příslušný převod měny. c) Vyzvěte NKVT, aby předala 3 miliony z nákupů pšenice v Persii Výboru pro zadávání zakázek. d) Kukuřice a pšenice vrácené z přístavů by měly být použity k zásobování Ukrajiny a také by měly být na Ukrajinu dovezeny 4 miliony pudů obilí z centrální oblasti Černého moře, což odpovídajícím způsobem sníží dovoz do východních oblastí.
Od 19. března 1932 do 4. července 1933 bylo na Ukrajinu dodáno více než jeden milion tun obilných plodin, dodávaných z Centra na náklady hladomorem postižených oblastí a území SSSR, včetně 497 980 000 tisíc za semena (vč. 64 070 000 tis. tun na krmiva) a na potraviny – 541 640 000 tun.
Předpokládáme-li, že Stalin záměrně zorganizoval hladomor na Ukrajině, nevyhnutelně vyvstává otázka: proč tam zároveň dodával tolik obilí? A že ho tam dodával, na to jsou důkazy v podobě plných archivů a v takovém množství, že i kdyby je od jeho zabití v roce 1953 falšovali všichni trockisté světa, i tak by to do pádu SSSR v roce 1991 nestihli!
Vývoz obilovin byl nejen co nejvíce omezen, ale chléb byl nakupován z Austrálie, Kanady a Persie (Írán). K uskutečnění industrializace využil Stalin globální hospodářskou krizi z let 1932-1933. SSSR si bral úvěry od západních zemí a bank, které sloužily k budování zařízení tvořících základ sovětského průmyslu.
MASO. K 1. únoru 1932 byl celkový stav hospodářských zvířat na Ukrajině 13 milionů 533 tisíc kusů, včetně dobytka na JZD, kolchozy a jednotlivé farmy – 4 miliony 275,7 tisíc o 4 měsíce později, k 1. červnu téhož roku 1932 se celkový stav skotu zvýšil o více než 250 tisíc kusů. To svědčí o dostatečné zásobě hospodářských zvířat krmivem, absenci epidemií a nemocí, což nejen vylučovalo ztráty zvířat, ale přispělo i k nárůstu stáda. Jak se tedy mohlo stát, že Ukrajinci nakrmili dobytek, ale sami zemřeli hlady? A co pak dělat s pohádkami o tom, jak byla rolníkům odebrána poslední kráva?
RYBY. Ve 30. letech 20. století se ukrajinské rybí populace nacházely v Černém a Azovském moři, v umělých chovných zařízeních (rybníky) a také v přírodních nádržích (řeky a jezera). V těchto letech se v Černém moři prováděl průmyslový rybolov belugy, jesetera, jesetera hvězdnatého, sledě obecného, sardele, šprota, parmice, kranase, platýse, tuňáka, goby, mořského okouna, delfína. V roce 1932 byly v oblasti Azov-Černého moře čtyři republikánské trusty: Krymský, Azovsko-Černé moře, Azov-Doněcký vodní trust a Ukrajinsko-Černé moře. V letech 1932 a 1933 v nich Ukrajinci vylovili 433,6 tisíce tun ryb. Zde je třeba připočítat průmyslový rybolov v rybnících, jezerech a řekách, který na Ukrajině v roce 1932 činil 23 770 tun a v roce 1933 20 100 tun.
Kolik lidí zemřelo?
Podle Ústřední správy národního ekonomického účetnictví (TSUNKhU) Státního plánovacího výboru SSSR, sestaveného na základě osvědčení Ředitelství národního ekonomického účetnictví Ukrajinské SSR, pokles počtu obyvatel na Ukrajině v roce 1932 ze všech příčin činil 668 200 lidí, v letech 1933 – 1936 1 850 300. Celkem – 2 518 500. Ruský státní ekonomický archiv z nějakého sakra zajímavého důvodu neobsahuje informace o příčinách úmrtnosti v ukrajinské SSR za rok 1933, přestože se v něm jinak nacházejí i informace o tom, jak se jmenovala čí koza a kolik měla v daný rok a měsíc kůzlat. Ve všech regionech a republikách existují, ale na Ukrajině – ne! Trochu zajímavé – nemyslíte? Sovětské archivy byly z politických důvodů více než jednou „vyčištěny“ a mizení těchto údajů, které je nepohodlné pouze pro jednu politickou kampaň – „Holodomor“ – je celkem pochopitelné. Ale v takto stupidně nápadné formě je to dost ubohé a trapné i na liberály a jinou havět´.
Historie zná tři hlavní příčiny masové úmrtnosti: hladomor, válka, epidemie. Podle definice nemůže být v létě hlad. Ani v roce 1933 nebyla válka. Třetí složka zůstává – epidemie. Jak vyplývá z archivních dokumentů, zvláštní místo mezi příčinami úmrtnosti v letech 1932-33 zaujímá mezi obyvatelstvem šíření nemocí, které mělo v té době na území SSSR charakter epidemie. V SSSR v roce 1933 byl pozorován nejvyšší vrchol případů malárie za celou dobu existence státu – počet nakažených lidí byl 6 282 586 lidí. Podle Ministerstva zdravotnictví Ukrajinské SSR byl počet lidí postižených na Ukrajině chorobami způsobenými špatnou hygienou, mizernou kvalitou potravin samotných, pojídáním hlíny, přímo záměrně šířenými jedy, konzumací špatně připravených potravin apod. (tyfus, spalničky, černý kašel, úplavice, záškrt, malárie) v roce 1933 1,082 milionu lidí.
JED. Plísňové choroby obilovin, jako je námel, jsou na polích vždy přítomny. Neustálé pojídání chleba, který nebyl zbaven plísně, vede k několika typům duševních poruch a degradaci mozku. Stejné následky (psychóza) vyplývají z tropické malárie. V 60. letech minulého století se v Evropě z námelu získával známý halucinogen LSD, který vede člověka k dočasné ztrátě kontroly nad vědomím, stavu paniky, občas vyvolává násilné nebo naopak sebevražedné činy a další asociální změny v psychice. V září 1932 byla v mnoha farmách na Ukrajině objevena námelová houba. Příměs sklerocia námelu purpurea do mouky nebo krmiva způsobila ergotismus, vážnou nemoc (na Ukrajině se jí též říkalo „čarodějnické křeče“ nebo „Antonovský oheň“).
Kromě škodlivých účinků houbových chorob rostlin na lidský organismus zemřelo mnoho lidí na konzumaci shnilého obilí, které bylo dlouhou dobu v takzvaných skrýších, protože protisovětská ukrajinská propaganda rozšířila mezi místními malorolníky fámy o tom, že jim bude všechno obilí zabaveno, což byla záměrná lež. Obilí se bralo pouze poměščikům a kulakům, tedy každému, jehož orná půda přesahovala 15 hektarů a to se malých rolníků s pěti pytli obilí pro potřebu vlastních rodin vážně netýkalo.
KRÁDEŽ. V letech 1932-33 postihla republiku opravdová epidemie krádeží. Kdyby se krádeže nestaly opět vlivem antisovětské propagandy až takovým fenoménem, nebyl by hladomor – úroda byla totiž docela slušná. Obilí se kradlo všude, po celé zemi. Ale Ukrajina se dokázala odlišit velmi zvláštním způsobem, což překvapilo i málo čím překvapitelného Stalina. 15. dubna 1932 zaslal zástupce ředitele trustu Sojuzspirt dopis, ve kterém uvedl, že v poslední době si ukrajinští rolníci zvykli přepadávat sklady surovin: jak v lihovarech, tak na nádražích jako nějací kovbojové z Divokého západu. Příklad: Ve dnech 11.–16. března proběhla celá série razií ve vinařství Medveděv. Počet nájezdníků dosáhl 400 lidí s koňmi a povozy, vyzbrojených ostrými zbraněmi a upilovanými brokovnicemi. Dopis se dostal ke Stalinovi, ale k ukrajinskému vedení se zřejmě nedostal. Proč by si jinak „otec národů“ zval generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny (bolševiků), aby ho s tím seznámil? Dne 26. dubna posílá do Kyjeva následující vzkaz: „Je pravda, že je situace s vesnicí na Ukrajině tak špatná?“
GPU (státní politická správa, pozn. PJH) Ukrajiny identifikovala mnoho mlýnů, za jejichž práci se nezodpovídal nikdo vůbec nikomu. Za pouhých 20 dní bylo objeveno více než 750 tajných a neznámých mlýnů. Vzhledem k tomu, že mlýny jsou tajné, fungují bez povolení, ukázalo se, že obilí bylo nezjištěno, ukradeno a mouka byla použita podle vlastního uvážení. Odhaleny byly i přímé krádeže mouky ponechané v továrnách jako mobilizační zálohy, tedy pro případ války. Ve Vinnitse bylo ukradeno 5864 pudů, v Zinovyjevsku – 2135 pudů, v Nikolajevu – 2100 pudů atd.
Ze zápisu ze Společné schůze předsednictva Ústřední kontrolní komise Všesvazové komunistické strany bolševiků a Kolegia NK RKI SSSR ze dne 15. března 1933:
„O plýtvání výrobky a surovinami v továrně na cukrovinky Karla Marxe v Kyjevě.
Předsednictvo Ústřední kontrolní komise Všesvazové komunistické strany bolševiků a předsednictvo NK RKI SSSR poznamenávají, že vedení továrny na cukrovinky pojmenované po Karlu Marxovi v letech 1932 a 1933 umožnilo masivní plýtvání hotovými výrobky…“
Podle osvědčení „lékařského inspektora“ přijala místní patologie města Kyjeva v roce 1933 celkem 9472 mrtvol shromážděných po celém městě, z nichž 3991 bylo registrováno v Raizags; neevidováno – 5481 mrtvol, dle směrnic státního zastupitelství (ústní i písemné). 24/Sh-34 (podpis).
Nyní víme, kam šel chléb, maso, ryby a další produkty, které obyvatelům Ukrajiny nestačily. Byly ukradeny. Lidé oslabení špatnou výživou umírali na krádeže překupníků, epidemie, otravy a z nich plynoucí hladovění.
Výsledek výchovy lidu lží o „holodomoru“ na Ukrajině je důsledkem protiruské hysterie a rostoucí síly fašismu, o které Stalin před 85 lety, s přihlédnutím k tehdejší realitě, řekl: „Vítězství fašismu v Německu je třeba považovat nejen za známku slabosti dělnické třídy a výsledek sociální demokracie zrady dělnické třídy… Musí být také považován za známku slabosti buržoazie, jako znamení, že buržoazie již není schopna vládnout starými metodami parlamentarismu a buržoazní demokracie, a proto je nucena uchýlit se k teroristickým metodám vládnutí ve vnitřní politice – na znamení, že již není schopna najít cestu ze současné situace na základě mírové zahraniční politiky, proto je nucena uchýlit se k politice válečné…“ Buržoazie tedy nevymyslela nic nového, ale jedná dlouhodobě osvědčenými, jen dobově zmodernizovanými metodami. Dnes na Ukrajině zabíjí neozbrojené lidi, odpůrce sociální nespravedlnosti, nazývá je teroristy a blíží se k Rusku.
Rok 2024
Tato fakta jsou na území demokratické Ukrajiny zakázána pod trestem vězení. V případě, že byste byli natolik odvážní (nebo spíš blázniví) a řekli je mladým a retardovaným členům AZOVu, Ajdaru, Pravého sektoru, OUN-UPY a dalších Západem placených neonacistických žoldáckých skupin, pověsili by vás za genitálie na nejbližší strom a přesně v duchu jejich dědečků a babiček by vás i s vašimi dětmi a nejbližšími příbuznými k těm stromům ještě omotali pěkně pečlivě ostatnatými dráty…
Taková je skutečná pravda o slavném ukrajinském holodomoru.
PAVEL J. HEJÁTKO : Stalin a jeho role ve druhé světové válce
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
1.5.2025
PAVEL J. HEJÁTKO
22. červen 1941 je jedním z nejtragičtějších a nejstrašnějších dat v ruské tisícileté historii. Šestého dne války ruský nepřítel dobyl Minsk a osmnáctého zahájil útok na Smolensk. Porážka Rudé armády v Pohraniční bitvě, těžké porážky v bitvě o Smolensk a Kyjev, Vjazemský kotel. během relativně krátké chvíle byla dobyta obrovská území. Armády a fronty byly poraženy, obrovské množství vojáků bylo zajato. Dějiny (moderních) válek nikdy předtím nepoznaly takové ztráty.
Šok a bolest z katastrofy léta 1941 nezmizely a i po 80 letech v řadových Rusech zůstávají, potomci těch, kteří tuto ránu utrpěli, dokázali obstát a zvítězit. Dodnes si ale řada z nich klade otázku, jak se to mohlo stát?
O důvodech toho, co se stalo, byly napsány desítky hlubokých knih, stovky článků a proběhly o nich bouřlivé vědecké debaty, kterým ještě zdaleka není konec. Nelze si však nevšímat toho, že „progresivní veřejnost“ stále více začíná toto bolestné téma pro lidové povědomí využívat ve své nevyhnutelné touze „destalinizovat“, tzn. v jejich očích osvobodit Rusko (důvody, proč tato veřejnost nenávidí Stalina z celého srdce, jsou samostatnou věcí) a zdehonestovat, zdiskreditovat a pošpinit jeho roli v celém příběhu druhé světové války.
Dříve (v 80., 90. letech 20. století a na počátku 21. století) se zaměřovali především na téma represe. Ukázalo se však, že to nejde. Stalinova obliba ve všech vrstvách a věkových skupinách rok od roku jen rostla. Takže změnili taktiku. Nyní se bojovníci za „historickou pravdu“, kteří dobře znají dynamiku sociologických průzkumů, snaží při odsuzování Stalina spoléhat především na pragmatismus. Zavést do povědomí veřejnosti jednoduchou odpověď na bolestnou otázku po příčinách katastrofy v létě 1941 ve stylu, že za všechno může Stalin. Liberální historici, publicisté a novináři ho doslova fackují po tvářích, za to, že se údajně nechal před válkou přelstít Hitlerem a málem zničil zemi, pro jejíž záchranu museli lidé prolévat moře krve a další podobné nesmysly.
„Nárazníky“
Destalinizátoři obzvláště rádi mluví o Stalinově naprostém nepochopení role nárazníkových států. Poté, co obsadil pobaltské státy v důsledku „spiknutí“ s Hitlerem (pakt Molotov-Ribbentrop) a „rozdělil“ Polsko se stejným Hitlerem, Stalin údajně odstranil nárazníky, které znemožňovaly německou agresi. Pokuste se zaútočit na SSSR, aniž byste s ním měli společnou hranici. Jednoduše. Aha, že to nejde? No, to bude asi odpověď a jedeme dál!
Historik Leonid Radžikovský přímo říká: „Než Německo zaútočilo na Polsko, SSSR a Německo neměly společnou hranici, to znamená, že žádná válka mezi SSSR a Německem nebyla v ten moment možná.
Radžikovský je „vědecky“ podporován Sergejem Mironěnkem, který po mnoho let stál v čele ruského archivu Rosarchiv a zapsal své jméno do historie úžasným vědeckým objevem. Zjistil, že Stalin (aniž by o tom kdokoli, včetně jeho nejbližších věděl), kalkuloval s tím, že: „Lotyšsko, Litva, Estonsko, Polsko – to byly pro Rusko vlastně nárazníkové státy. Bez ohledu na to, jak slabé byly jejich armády, v případě agrese by Rusku poskytli potřebný týden, nebo dokonce dva, díky nimž by se Rusko a především jeho obyvatelstvo vzpamatovalo z prvotního šoku a stačilo by se začít urychleně připravovat na válku.
Nyní se podívejme, co napsal ve svých pamětech generál Hoth, jehož tanky se na podzim 1941 řítily do Moskvy. Ukazuje se, že v létě 1940 na schůzce s nejvyššími generály Hitler nastínil svůj plán tažení proti SSSR, podle kterého „by se operace měly vyvíjet dvěma směry: za prvé – do Kyjeva (bok sousedí s Dněprem) a druhý – přes pobaltské státy do Moskvy. Poté se jednotky postupující ze severu a jihu spojují.“
Jak vidíme, Hitler zpočátku plánoval útok na Moskvu z pobaltských států nejkratším možným směrem (podmíněně po moderní dálnici Moskva-Riga). A ani ho nenapadlo, že Lotyšsko, Litva a Estonsko jsou jakýmsi „nárazníkem“, který je ještě potřeba dobýt za pár týdnů!!!
Stejně jako Sovětský svaz snadno a bez boje okupoval pobaltské státy, tak to muselo dělat i Německo. A Stalin získal další drahocenné dny k nezaplacení…
Polsko nemohlo být žádným „nárazníkem“, a to ani v zásadě pro Sovětský svaz. Zpočátku Hitler neplánoval bojovat s Polskem. Doufal, že mu Poláci poskytnou spolehlivý týl na východě, nezbytný k nastolení kontroly nad západní Evropou, a poté se zúčastní společného tažení proti SSSR. K tomu však museli uzavřít spojenectví s Říší, souhlasit s převodem Gdaňska do Německa a vytvořit k němu extrateritoriální koridor.
Tato možnost byla zcela reálná a žádná polská ambice jí nemohla zabránit. Polský historik Slabomir Dembski připouští, že „pokud jde o Gdaňsk, Polsko souhlasilo s odstraněním Společnosti národů ze Svobodného města a bylo připraveno jednat s Berlínem i v rámci bilaterální dohody o budoucím statutu tohoto města. Dokonce i o otázce „extrateritoriální dálnice“ byla polská vláda plně otevřena dialogu s Hitlerem, jak dokazují dalekosáhlé návrhy ministra Becka z 25. března 1939.
Pokud by se naplnil německý válečný scénář, Polsko by již nebylo „nárazníkem“, ale odrazovým můstkem pro německé jednotky a spolupachatelem tažení proti Sovětskému svazu.
Chamberlain tento plán, který byl extrémně nebezpečný nejen pro SSSR, ale také pro Británii, zmařil pomocí „politiky záruk“. Ale ani podle anglického scénáře nemělo Polsko šanci stát se „nárazníkem“. Záměrem politiky záruk nebylo zachránit Polsko, ale vrhnout ho pod německý parní válec, aby se Třetí říše dostala do šoku v sovětsko-německé válce, kterou Británie tak zoufale potřebovala.
I kdyby Hitler poté, co Poláci z nějakého důvodu na podzim roku 1939 alianci odmítli, odmítl zaútočit na Polsko, Británie by mu stejně nedovolila vyhnout se válce. Zajistila by, že Poláci sami zaútočí na Třetí říši. A zjevně jim bylo slíbeno a zaručeno tolik, že to udělají. Slova polského vrchního velitele maršála Rydz-Smiglyho, pronesená v létě 1939, jsou příznačná: „Polsko chce válku s Německem a Německo se jí nemůže vyhnout, i kdyby chtělo.“
V roce 1939 Anglie nutně potřebovala válku mezi Německem a SSSR, a to co nejdříve. A kvůli tomu muselo Polsko zmizet z mapy Evropy. Žádný kus schopný vytvořit sebemenší překážku německé agresi („nárazník“) nemohl vzniknout. A útěk polské vlády je toho jasným důkazem. Nebyl to tedy Stalin, kdo zlikvidoval polský „nárazník“, byla to Británie, kdo ho odstranil.
V souladu s tím byla otázka pro Stalina, „který nepochopil význam nárazníkových států“ v srpnu 1939, jasná: buď sovětsko-německá hranice, ze které by Wehrmacht vycházel bude sledovat starou sovětsko-polskou hranici, nebo by běžel stovky kilometrů dále od Moskvy.
Byl tam nějaký zisk v čase?
Jak známo, sovětské vedení vždy tvrdilo, že veškeré diplomatické úsilí v německém směru bylo vynaloženo na co největší oddálení vypuknutí války. Právě tento postoj sovětské vlády co nejvíce oddálit válku s Německem se však v poslední době začíná prezentovat jako jasný důkaz naprostého Stalinova nepochopení mezinárodní situace, které vyústilo v katastrofu vypuknutí války.
Slovo profesora M. M. Narinského: „Ve světle nejnovějších dokumentů se teze, že smlouva (Smlouva o neútočení z roku 1939) poskytla Sovětskému svazu oddech, což umožnilo oddálit začátek války byla reálná a oprávněná“. Dále tentýž profesor na základě nejnovějších archivních poznatků dodává: „Neexistuje žádný důkaz, že by německé vedení plánovalo na podzim roku 1939 válku proti SSSR. Nacistická Říše v tu chvíli nebyla na takovou válku připravena a snažila se jí všemi možnými způsoby vyhnout.“
Takže Stalin, aby zachránil zemi před válkou s Německem v roce 1939, podepsal pakt s nacisty, dal Hitlerovi příležitost porazit Polsko a Francii a Třetí říše, jak se ukázalo, neměla v úmyslu napadnout SSSR vůbec. Inu, Stalin nebyl vůbec takový hlupák, jak se ho snaží židovská historiografie už osmdesát let prezentovat a liberální propaganda se snaží tuto tezi maximálně prosadit. Opět se však setkáváme s typickou spoustou lží a zkreslováním.
Hitler opravdu válku se Sovětským svazem v roce 1939 nechtěl. Proto udělal Moskvě maximální možné ústupky, aby podepsal Smlouvu o neútočení a vyhnul se tak válce. Válka v roce 1939 by byla pro SSSR katastrofou, takže Stalin na oplátku učinil maximální možné ústupky (volné ruce Říše v Polsku a na Západě), aby podepsal Pakt o neútočení.
To, že dvě země válku nechtěly, však neznamená, že nebyly na jejím pokraji a současně, že si nebyly i nepřáteli. Jedno není v rozporu s druhým. Navíc můžeme s jistotou říci, že jak SSSR, tak Německo neměly téměř žádnou šanci se válce vyhnout. Válka mezi nimi byla nezbytná pro Britské impérium, hegemona tehdejšího světa, podle jehož scénáře se právě neúprosně sklouzlo do další světové války.
Jak bylo uvedeno výše, Británie neponechala Říši příležitost uniknout polské válce. A pak měl začít fungovat systém „sněhové koule“. Proti sobě stojí dvě armády, obviněné ze vzájemné nenávisti (antikomunismus ve Wehrmachtu a antifašismus v Rudé armádě). Němci navíc okupují území, která SSSR považuje za svá (západní Bělorusko a západní Ukrajina) a která jsou obývána krajany (slovy Molotova „ruské menšiny“ Polska). Přineste zápalku a škrtněte!
Připočteme-li k tomu, že „škrtnutí“ bylo životně nezbytné pro Velkou Británii a Francii, z nichž každá měla široce rozvětvenou zpravodajskou síť v Polsku a Británie také ve Wehrmachtu, pak by bylo stejně téměř nemožné vyhnout se nekontrolovanému vypuknutí nepřátelství mezi sovětskými a německými jednotkami.
Je příznačné, že i v podmínkách existence Smlouvy o neútočení a vymezení „sfér zájmů“ v září 1939 setkání sovětských a německých vojsk v oblasti kontaktních linií několikrát přerostla v nepřátelství. Co by se stalo, kdyby k němu ale bylo nedošlo? Plný rozsah pro britské profesionální válečné štváče s jejich staletými zkušenostmi.
Nejspíše by to zařídili takto. Nebylo by například těžké organizovat krvavé popravy proti ruskému obyvatelstvu okupovaných území, na které Moskva nemohla nereagovat. A i kdyby díky neuvěřitelnému úsilí nejvyššího vedení na území Polska válka nevypukla „sama od sebe“, měla by Británie stále pobaltské státy. Bez Paktu, který vymezoval sféry zájmů Třetí říše a SSSR, by po německém zajetí Polska byla prostě každá ze stran povinna v zájmu vlastní bezpečnosti obsadit pobaltské republiky, tzn. k radosti Britů by tam narazili.
Uzavřením Paktu o neútočení 23. srpna 1939 , smlouvy, která z hlediska anglického zdravého rozumu nemohla existovat, protože se nemohla stát (podle Churchillovy definice „přirozenou“), Stalin a Hitler porušili řetězec akcí zahájených Británií. Pakt Molotov-Ribbentrop zabránil zdánlivě nevyhnutelné sovětsko-německé válce v roce 1939 a poskytl SSSR rok a půl míru, který Sovětský svaz tolik potřeboval k přípravě na budoucí konfrontaci s Třetí říší a Německem – rok a půl. Z poloviny vést válku na Západě a připravit se na kampaň na Východě.
Vítězství ve Třetí říši
Dalším oblíbeným obviněním Stalina z poslední doby je, že za těch jeden a půl roku dokázal Hitler díky dohodě s Moskvou mnohonásobně zvýšit moc Wehrmachtu, a proto se rána v létě 1941 ukázala být tak zdrcující. V důsledku toho byl příčinou porážek opět Stalin. Pojďme se na to podívat detailněji.
Jak víte, Hitler, když se dozvěděl o podepsání Paktu, byl naprosto nadšen. Někteří dokonce tvrdí, že bouchal pěstí do zdi a křičel, že teď má celý svět v kapse. A musím přiznat, že führer Třetí říše měl všechny důvody k radosti. Díky Paktu se mu podařilo uniknout z britské pasti. Kontinentální Evropu dostal pod svou kontrolu a z nástroje britské politiky (odsouzeného k záhubě po splnění úkolu, který mu Londýn ve válce proti SSSR zadal) se stal (aspoň pro tuto chvíli) zdánlivě nezávislým hráčem.
Říše získala takovou moc, že si v roce 1941 mohla dovolit tažení proti Rusku, které, pokud by bývalo bylo úspěšné a německé vedení o tom nepochybovalo, by otevřelo vyhlídky na rozdrcení Spojených států amerických. Vůle Berlína, nikoli Londýna, začala určovat běh světových událostí. Třetí říše se stávala skutečným uchazečem o světovou hegemonii.
Strašná porážka Rudé armády v pohraniční bitvě, rychlý postup německých jednotek stovky kilometrů hluboko na sovětské území v létě 1941, by zřejmě nejjasněji naznačovaly, že se válka v důsledku paktu Molotov-Ribbentrop začala vyvíjet podle německého scénáře.
Triumf z léta 1941 však ustoupil porážce u Moskvy a poté u Stalingradu. Načež se „najednou“ ukázalo, že scénář války již není určován vůlí Berlína, ale vůlí Moskvy, byť v kombinaci a interakci s vůlí Washingtonu.
Rudá armáda nepochybně zlomila Wehrmachtu vaz. Hrdinství a vojenské dovednosti všech generací a pohlaví Rusů určily výsledek války. Ale byla to předválečná diplomacie Stalina, který v mezinárodních vztazích nic nechápal (pokud věříte progresivně smýšlejícím historikům a novinářům), která vytvořila podmínky pro zhroucení bleskové války v roce 1941 a porážku Němců a jejich spojenců u Stalingradu. !!! !!! !!!
Neúspěch bleskové války
Pakt dal Sovětskému svazu možnost posunout hranici na Západ a čas připravit se na boj s Třetí říší. Z obou dokázal Stalin „vymáčknout“ pro zemi všechno možné i nemožné.
Liberální nuly z žurnalistiky, vědy a politiky rádi odsuzují Stalina za jeho „zaostalé“ geopolitické myšlení, za jeho pokusy zajistit bezpečnost země prostřednictvím územních akvizic. Říká se, že vše, co bylo získáno v rámci Paktu, bylo ztraceno během několika týdnů v létě 1941. Zdálo by se, že není co namítat. Ale pod jednou podmínkou: pokud neberete v úvahu dynamiku německého pokroku.
Takovou studii počátečního období války provedl slavný sovětský a ruský vojevůdce, bývalý šéf Akademie generálního štábu ruských ozbrojených sil, generálplukovník V. S. Čečevatov. Výsledek je výmluvný: „SSSR … „posunul“ hranici stovky kilometrů na západ od Moskvy, Kyjeva, Minsku, Leningradu, což byl jeden z hlavních důvodů neúspěchu plánu Barbarossa, navrženého na bleskurychlý první úder … Před zahájením bitvy u Smolenska 10. července 1941 Německé jednotky postupující průměrným tempem až 34 km za den postupovaly do hlubin SSSR na 680. km, 10. září – do konce bitvy – postupovali hlouběji na 250 km rychlostí až 3,7 km za den a zbývajících 250 kilometrů do Moskvy Vojska Wehrmachtu překonala s obrovskými ztrátami průměrnou rychlostí až na 2,9 km za den. Nebýt 250–350 km prostoru vyrvaného Hitlerem ze staré hranice SSSR, stala by se bitva o Smolensk časem bitvou o Moskvu se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Z toho plyne závěr učiněný nikoli „liberálním stratégem z křesla“, ale uznávaným a autoritativním vojenským expertem. Hitler prohrál se Stalinem hned dvě strategické operace a to prosím pěkně ještě před zahájením samotných bojů proti SSSR – bitvu o prostor a bitvu o čas, která ho odsoudila k porážce již v roce 1941, aniž by o tom vůbec věděl.
Okamžitě se nabízí otázka: kde přesně Hitler se Stalinem prohrál ony „bitvy o prostor a čas“? Věřím, že odpověď je zřejmá – podpisem paktu Molotov-Ribbentrop. Tím, že Hitler za účelem získání svobody rukou v Polsku a západní Evropě uznal postimperiální prostor jako zónu zájmů SSSR, odsoudil blitzkrieg z roku 1941 k neúspěchu. Jediné, co ho může ospravedlnit, je to, že Hitlera nikdy nenapadlo, že by Stalin dokázal proměnit „zóny zájmu“ v základny sovětského státu. Věčným problémem německých politiků je však podceňování nepřítele, zvlášt pak, pokud jde o primitivní slovanské a mongoloidní hordy z Ruska.
Pakt a bitva o Stalingrad
I když byla Třetí říše poražena u Moskvy, nepřijala nevyhnutelnou porážku. Nehledě na to, že jak přední němečtí generálové, tak i sám Hitler předtím opakovaně říkali: SSSR lze porazit pouze jednou ranou, bleskovou válkou a ničím jiným. V roce 1942 Němci dokázali, že i oni jsou schopni nemožného. Když dosáhli Stalingradu a Kavkazu, téměř obrátili vývoj války ve svůj prospěch.
Důvodů pro porážku Rudé armády v roce 1942 bylo mnoho. Jedním z nich bylo, že armáda, která zvítězila u Moskvy, se ocitla doslova v hladomoru a země byla na pokraji ekonomické katastrofy. V prosinci 1941 Němci obsadili téměř všechna největší průmyslová centra státu západně od Moskvy. Hrubá průmyslová produkce SSSR od června do listopadu 1941 klesla 2,1krát. Například v listopadu a prosinci 1941 národní hospodářství SSSR nedostalo ani tunu uhlí z uhelných pánví Doněcké a Moskevské oblasti. Část železniční dopravy musela být přeměněna na palivové dříví.
Co umožnilo přežít tento ekonomický šok a do konce roku 1942 vyzbrojit a vystrojit jednotky a formace, které porazily nepřítele u Stalingradu? Průmysl východního SSSR dosáhl plné kapacity a tamní evakuované podniky začaly fungovat. Všichni to dobře vědí. Méně známo je, jakou roli v tom všem sehrála předválečná stalinistická diplomacie a Stalinovo rozhlasové, novinové a plakátové (s výzvami k soudruhům, partyzánům a bratrům v boji) charisma.
Pakt, oddalující válku s Německem, poskytl Sovětskému svazu další rok a půl pokojného života. Hodně se píše a mluví o tom, jak Německo za poslední rok a půl zesílilo a dalo do svých služeb ekonomiku téměř celé kontinentální Evropy. Ale „skromně“ mlčí o skutečně titánské práci, která byla během tohoto roku a půl vykonána v Sovětském svazu.
Právě v této době se rozvíjel rozsáhlý program na vytvoření druhé průmyslové základny na východě SSSR. Vypracovávají se podrobné plány na evakuaci průmyslových podniků ze západních oblastí na východ. V roce 1941 bylo evakuováno téměř jeden a půl tisíce velkých továren. Často doslova zpod nosu postupujícího nepřítele. Ale aby k tomu všemu došlo, muselo to být dobře připraveno. Aby továrny mohly začít fungovat i bez střechy, musel někdo předem určit místo, kde skončí, a vést sem komunikace.
Samotný program na vytvoření druhé průmyslové základny na východě země se začal realizovat ještě před rokem 1939. To byl jeden z cílů Stalinovy třetí pětiletky (1938–1942). Ale práce v plném rozsahu na převedení národního hospodářství na válečnou základnu, rozvoj východní průmyslové základny zrychleným tempem, vytvoření záložních továren na východě, příprava evakuačních plánů – to vše se stalo právě v tom roce a půl „mírového oddechu“, který zemi poskytl Pakt Molotov-Ribbentrop, který vymyslel Stalin!
Již ve čtvrtém, „zvláštním“ čtvrtletí roku 1939 vstoupil v platnost mobilizační plán, který počítal s restrukturalizací průmyslových aktivit a alokací více než poloviny všech kapitálových investic do obranné výstavby, především na východě. Stejná mimořádná hospodářská opatření pokračovala i v letech 1940 a 1941. Začaly přípravy na zadání vojenských zakázek v podnicích ve všech průmyslových odvětvích. A nyní jsme překvapeni, jak bylo možné v letech 1941–1942 rychle zavést výrobu vojenské produkce v továrnách na dětské hračky nebo hudební nástroje.
Proto můžeme s jistotou říci, že Hitler uzavřením Paktu o neútočení se Stalinem dal Stalinovi nejen možnost vrátit území zničená bleskovou válkou, ale také čas nezbytný k přípravě ekonomiky země na válku. To umožnilo Sovětskému svazu odolat úderu roku 1942.
Protihitlerovská koalice
Mezi obviněními, jejichž cílem je svalit vinu za porážky z léta 1941 na Stalina, zaujímají přední místo obvinění, že jeho neúspěšná politika v německém směru odcizovala potenciální spojence SSSR: USA a Velkou Británii. Kvůli Stalinovi se sovětský stát ocitl sám ve střetu s kontinentální Evropou sjednocenou Hitlerem. Jedině dobrá vůle a politická moudrost Roosevelta a Churchilla umožnila vytvoření protihitlerovské koalice. Ha ha a ještě jednou ha ha ha.
Nic není vzdálenější realitě než tato pokroucená židoliberální historie. Spojené státy a Británie byly nuceny stát se spojenci SSSR změnou poměru sil ve světě způsobenou Stalinovou diplomacií. Změna umožněná tím, že Stalin dal Hitlerovi volnou ruku v Polsku a západní Evropě. To zní strašně politicky nekorektně, ale pouze německá porážka Francie (mimochodem ruského (stejně tak i československého) potenciálního spojence, jak jsme byli ujištěni) umožnila tak úžasný fenomén, jako je Antihitlerovská koalice. Nepřátelé SSSR, kteří vychovávali Hitlera pro válku proti SSSR, se proměnili ve spojence SSSR. Staline bravo! Svoji zednářskou hodnost ctihodného mistra sis bezesporu zasloužil.
Pakt umožnil Hitlerovi umístit celou kontinentální Evropu pod německou kontrolu a vytvořit Evropskou unii v čele s Třetí říší. A to už bylo schopné změnit globální rovnováhu sil. Ano, německá Evropská unie ještě nebyla schopna samostatně rozdrtit Britské impérium, tím méně Spojené státy americké. Ale sami už nedokázali rozdrtit Třetí říši.
V případě německého vítězství nad Sovětským svazem by Říše získala takovou moc, že porážka Britského impéria by se stala nevyhnutelnou a výsledek bitvy s Amerikou by bylo těžké předvídat.
Jedinou silou, která mohla zastavit Třetí říši, která vedla kontinentální Evropu, byl Sovětský svaz. Bez spojenectví s ním byly šance Londýna a Washingtonu na vítězství minimální, ne-li nulové.
Londýn a Washington, které připravovaly druhou světovou válku kvůli vzájemnému poražení (v zastoupení) a kvůli zničení komunistického Ruska, neměly jinou možnost, než vstoupit do spojenectví se Sovětským svazem, aby se zachránily před tím, co se pokoušeli využít pro své vlastní účely: Londýn – k zachování britské hegemonie, Washington – k jejímu získání. Jak trapné a smutné zároveň!
Co dalo vytvoření protihitlerovské koalice SSSR? Program dodávky materiálu „Lend-Lease“ a otevření druhé fronty. Je ovšem velmi hloupé a liberálně retardační současně s tím tvrdit, že pomoc spojenců pomohla přiblížit vítězství alespoň o rok a zachránila miliony životů sovětských lidí.
Shrnutí:
Předválečná stalinistická diplomacie zabránila Británii vyprovokovat sovětsko-německou válku už v roce 1939. Pakt umožnil SSSR v roce 1940 vrátit území ztracená po revoluci a tím zvýšit hloubku strategické obrany západním směrem. To sehrálo klíčovou roli v neúspěchu blitzkriegu. Navíc to citilně umožnilo Rusku odolat úderu roku 1941.
Během roku a půl „mírového oddechu“, který poskytoval Stalin, se Sovětskému svazu podařilo připravit ekonomiku země tak, aby ji přenesla na válečnou základnu, a také v jejím rámci učinit silný průlom v rozvoji druhé průmyslové základny země na východě a vytvořit podmínky pro rychlou a účinnou evakuaci průmyslových podniků ze států evropské části. To vše umožnilo SSSR odolat úderu roku 1942.
Stalin donutil Británii a USA, aby se přes veškeré jejich opačné plány stali jeho spojenci (mimochodem, všimněte si na všech fotografiích, jak z Postupimi, tak Jalty, jak se jako jediný usmívá – musel se nad tím tehdy hodně bavit) a vytvořil podmínky pro vznik protihitlerovské koalice.
Ano, to vše Rusko nezachránilo před katastrofou léta 1941. Ale velmi výrazně to pomohlo přežít v roce 1941. A nutno přiznat, že jen díky tomu už nepřítel nebyl objektivně silnější.
Ve Francii nebyl žádný „kníratý tyran“. Francie měla příkladnou demokracii. Francie měla mobilizovanou, plně vybavenou armádu, která zaujala bojová postavení, opírající se o Maginotovu linii, což bylo nesrovnatelné se sovětskými opevněnými oblastmi. Vojenská moc Francie spočívala na vysoce rozvinutém hospodářství, včetně jednoho z nejlepších vojensko-průmyslových komplexů na světě. Přesto v důsledku Blitzkriegu Němci roztrhali Francii doslova na kusy za pouhých 45 dní.
Hlavou Spojených států nebyl jen demokrat, ale i na americké poměry slušný státník – Franklin Roosevelt. Začátek války je oficiálně vztažen ke katastrofě v Pearl Harboru. Dle nejnovějších historických informací šlo o jasný false flag, ale to je už na jinou historickou debatu. Tak jako tak to byla ideální záminka USA vstoupit do druhé světové války. Pak čtyři roky těžké války s malým Japonskem, k jehož porážce potřebovaly Spojené státy pomoc „strýčka Joea“ (jak Američané nazývali Stalina), aby mu nakonec předvedly svoji atomovou bombu (tedy pro jistotu rovnou dvě) a to i přesto, že Japonsko v době jejich svržení již bylo Sovětským svazem zcela rozdrceno.
V tomto ohledu jsou jen otrlí demagogové, liberálové a židovští historici schopni tvrdit, že nebýt Stalina, který nepřipravil zemi na válku, rozdrtili bychom Třetí říši bez dlouhého a krvavého boje. SSSR vstoupil do boje s vojensky a hospodářsky sjednocenou Evropou v čele s Německem. Byla to doslova invaze „dvanácti jazyků“. V roce 1941 byl nepřítel zastaven u Moskvy a nezlehčujíce těch nejnověji udávaných 35 miliónů mrtvých hrdinů, někdo tomu všemu musel správně velet.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/05/LENINSTALIN-755x340-1.jpg340755Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-05-01 18:15:282025-05-01 18:15:28PAVEL J. HEJÁTKO : Stalin a jeho role ve druhé světové válce
Protiproud : Nedovolme přepisování dějin: Osvobodil nás Sovětský svaz. Byl jsem při tom.Vytvoří Brusel Říši násilím a krví? Jak zahubit EU jejími zbraněmi? Trump má jasnou vizi. Mezifáze? Proč jsem pokáral Turka? S kým se spojí Babiš po volbách?
29. 4. 2025
Protiproud TV uvádí rozhovor Petra Hájka s Václavem Klausem nejen o brutálním pokusu propagandistů přepsat orwellovsky historii, ale především o tom, zda na troskách politické struktury u nás doma i v Bruselu je možné zahlédnout světélka naděje – a jestli mezi ně patří i Trumpova kontrarevoluce
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/05/stazeny-soubor-1.jpeg168300Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-05-01 08:26:372025-05-01 08:26:37Protiproud : Nedovolme přepisování dějin: Osvobodil nás Sovětský svaz. Byl jsem při tom.
V dnešní době se čím dál více lidí spoléhá na platby kartou nebo pomocí mobilních aplikací, případně prstenu u mBanky, zatímco hotovost je stále více vytlačována. Přesto existuje několik důležitých důvodů, proč bychom na platbu fyzickými penězi neměli zapomínat. Hotovost nejenže chrání naši anonymitu, ale pomáhá nám lépe hospodařit s financemi a dokonce může přitáhnout více prosperity do našeho života.
Proč řeším téma hotovosti
K zamyšlení nad tématem hotovosti mě přiměly tři věci.
První je to, že Ostravské MHD zrušilo možnost koupě papírových jízdenek. Je to už delší dobu, ale plyne z toho to, že nyní máte možnost si buď platit měsíční paušál, pořídit si kreditovou jízdenku, nebo platit přímo kartou. Platit se mi paušál nikdy nechce a na kreditovou jízdenku si musíte často vystát dlouhé fronty a často to bývá finančně dražší. Všiml jsem si u sebe, jak jsem zpohodlněl a začal jsem platit jízdenky v MHD svou debetní kartou. Upřímně si začínám uvědomovat, že to není zrovna dobrý nápad, obzvlášť když přijde úplně neznáma osoba (revizor, ale může to být také podvodný revizor) a vy se mu prokážete svou debetní kartou, kde třeba máte celoživotní úspory, abyste prokázali že máte zaplacenou jízdenku. Navíc jsem čistě odkázán na ostravskou MHD, kolik mi sthne z účtu, protože nemám prostě čas si to hlídat a zpětně kontrolovat, jestli mi byla strhnuta správná částka.
Druhým důvodem jsou České dráhy (ČD), které u přepážky nabízejí zákazníkům slevu 20% na jízdné pokud budou platit kartou. Z logiky věci to nedává smysl, protože platební brány si často účtují 3% poplatek, takže platba kartou by měla být když už, tak dražší. Zde je to však opačně. Českých drah jsem se proto zeptal: „Chtěl by jsem se zeptat, proč je jízdné zlevněné, když platím kartou na rozdíl od jízdného, které platím hotovostí? Upřímně mi to nedává smysl. Platba kartou bývá zpoplatněna platební bránou, takže by měla být dražší. Nebo někdo platbu kartou dotuje?“ ČD mi pouze suše odpověděli, že je to „v souladu se smluvními podmínkami daného kraje“ Můžeme tedy konspirovat, proč platba kartou vyjde levněji, než platba hotovosti, i když z logiky věci by tomu mělo být naopak. Má někdo zájem sledovat kam jedeme skrze platební transakce?
Třetí důvod je zavádění digitálních měn centrálních bank (CBDC), před kterými varuje český ekonom Lukáš Kovanda. Čím více budeme platit hotovostí, tím hůře se bude v naši společnosti zavádět CBDC a tím menší bude ochota lidí na to přistoupit. Také bychom se měli rvát za českou korunu, protože v momentě, kdy přijmeme EURO, následně EU zruší hotovost a zavede CBDC, tak už není cesty zpět jedem v tom s nimi – v čistě digitálních penězích.
5 důvodů proč platit hotovosti
Ušetříte více peněz než při platbě kartou
Platba kartou je pohodlná, ale právě to může být past. Studie ukazují, že lidé, kteří platí kartou, mají tendenci utrácet více, než když používají hotovost.
„Nakupování s hotovostí vás ochrání před zbytečným utrácením – studie ukazují, že při placení kartou utrácíme o 30 procent více. To je finanční únik, který stojí za to zastavit!“, píše deník Epoch Times.
Když vidíme fyzické peníze opouštět naši peněženku, vnímáme jejich hodnotu intenzivněji a jsme obezřetnější ve svých výdajích. Kartou platíme často impulzivně, aniž bychom si uvědomovali, kolik jsme za den skutečně utratili. Když se pak podíváme na finanční stav svého bankovního účtu, tak nevěříme vlastním očím.
Pěkně to vysvětlil i investor Ondřej Koběrský, který se svým divákům svěřil, proč rád platí hotovostí a jak díky placení hotovostí ušetříme více peněz:
Ochrana před bankovními poplatky a omezeními
Používání hotovosti vám pomůže vyhnout se různým bankovním poplatkům, které se mohou s platbami kartou nebo digitálními transakcemi pojit. Navíc se můžete vyhnout i případným omezením nebo blokacím účtu, ke kterým může dojít například při podezření na „neobvyklé transakce“. Mě se to právě stalo ve zmiňovaném MHD, když jsem chtěl platit debetní kartou a terminál mi napsal „vaše karta byla námi zablokovaná“ bez udání důvodu. S hotovostí máte své finance plně pod kontrolou bez zásahů třetích stran.
Přitahujete více peněz – díky správné straně bankovky
Placení hotovostí opačnou stranou, kde je mocný symbol místo mrtvé osoby, přitahuje do života bohatství.
Existuje zajímavá teorie, že způsob, jakým platíme hotovostí, může ovlivnit naši finanční energii. Mnoho lidí věří, že pokud při placení otočíme bankovku tak, aby nebyla vidět tvář mrtvé osoby (která je na většině bankovek), zůstává v oběhu pozitivní energie a peníze se k nám snáze vracejí. Tato myšlenka vychází z principů energetického proudění a východních filozofií, kde se věří, že vědomý přístup k penězům ovlivňuje naši prosperitu.
Ochrana anonymity
Platby kartou vytvářejí digitální stopu, která může být analyzována a využita ke sledování vašich nákupních návyků. Používání hotovosti znamená, že vaše nákupy nejsou sledovány a zaznamenávány bankami nebo jinými institucemi, které pak tyto informace přeprodávají korporacím monitorující vaše nákupní chování a přizpůsobování reklam vaši osobě. A to nemluvím o tom co se stane, když nějaká totalitní vláda bude chtít kontrolovat vaše nákupní chování například tak, abyste měli co nejnižší uhlíkovou stopu. Pokud si ceníte soukromí, platba hotovostí vám dává svobodu rozhodovat o svých financích bez nežádoucího dohledu.
Hotovost znamená nezávislost
V případě výpadku platebních systémů, kybernetických útoků nebo omezení bankovních služeb je hotovost stále spolehlivým způsobem platby. Mít u sebe fyzické peníze znamená, že si můžete koupit základní potřeby, i když technologie selže. Spoléhání se výhradně na digitální platby může v krizových situacích způsobit komplikace.
Závěr
Přestože digitální platby přinášejí pohodlí, hotovost stále hraje důležitou roli v našem životě. Pomáhá nám lépe hospodařit s penězi, chrání naše soukromí a dokonce může ovlivnit naši finanční energii. Platba bankovkami nám dává větší kontrolu, nezávislost a jistotu, že se nenecháme ovládat moderními finančními systémy a totalitními vládami. Proto bychom měli co nejvíc platit hotovosti a bojovat za její zachování.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/04/money-3669788_1280-1024x682-1.jpg6821024Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-04-28 18:00:592025-04-28 18:00:59Proč platit hotovostí: 5 důvodů, proč dát přednost bankovkám před kartou
12letá dívka v dopise městu vysvětluje, proč žádá o vypnutí mobilního vysílače u svého domu
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
24. dubna 2025
„Lebky a vlasová pokožka dětí jsou tenčí. Bezdrátové záření z vykrývačů mobilních sítí, ale také ze samotných mobilních zařízení jako jsou mobily či wifi tak dokáže pronikat hlouběji do mozků dětí a mladých dospělých.“
-Dr. Keith Black, vedoucí Neurologického zdravotního centra Cedars-Sinai
Lidé nechtějí vysílače u svých domů
Odpor vůči instalaci základnových stanic pro šíření mobilního signálu v blízkosti obydlí časově předchází „závodům o zavedení sítě nové generace 5G“.
Desetiletí výzkumu dokázala, že vystavování se záření ze základnových stanic a dalších zdrojů bezdrátového záření je biologicky škodlivé.
To je také důvod, proč se unie amerických hasičů už celá léta brání instalaci základnových stanic a antén na svých stanicích. Neustále je publikován nový a nový výzkum, který naznačuje, že toto vystavení je škodlivé a obzvlášť zranitelné jím jsou děti.
Jedna 12letá dívka z amerického státu Massachusetts opětovně požádala představitele města o vypnutí nově instalované základny v blízkosti svého domova.
Dopis dvanáctileté dívky městu
PITTSFIELD, Massachusetts
Dobrý den, jmenuji se Amelia a děkuji Vám, že mi dnes dovolíte promluvit.
Už dříve jsem telefonovala do otevřených komentářů během zasedání Pittsfieldské městské rady. Dala jsem vědět starostovi a městské radě, že moje sestra a já pociťujeme symptomy od té doby, co byla v našem sousedství zapnuta věž pro mobilní telefony.
Já pociťuji závratě a nevolnosti od žaludku a když spím, mám u postele kbelík na zvracení. Mou sestřičku bolí hlava a má kožní vyrážky. Obě máme problém se spánkem.
Opravdu těžké dny měla moje sestřička před Vánocemi. Radiofrekvenční záření v jejím pokoji dosáhlo takové hodnoty jako nikdy předtím.
Už jen tím, že byla ve svém pokoji, byly její příznaky tak špatné, že ji moji rodiče museli vzít z postýlky a dát do pokoje, který je dále od věže.
O svátcích se u nás zastavovali sousedé a říkali nám, jak se cítí. Někteří bývají k té věži ještě blíže než my. Děti, které jsou ještě mladší od nás, bývají hned u ní.
Dozvěděli jsme se, že některým stále zvoní v uších a další mají závratě a spoustu času místo domova tráví v autě, jen aby se dostaly pryč od té věže.
Lidé, kteří mohou bydlet jinde, odešli. Toto je však neudržitelné. A takhle se žít nedá.
Také jsme se dozvěděli, že našemu sousedovi diagnostikovali rakovinu. Nechceme opustit náš domov, ale pokud zůstaneme, dostaneme rakovinu i my? To prostě nevíme.
Žádám Vás o pomoc. Když jsem chodila do předškolního zařízení, učitelé mě učili, že pokud něco nedokážu vyřešit sama, mám požádat dospělé v místnosti.
Žádám o pomoc Vás, dospělí a nikdo nepomáhá.
Je Nový rok a já poslouchám, že město má kampaň „Vraťme zpět radosti života“, spojující se s obnovenou zodpovědností vůči zdraví naší komunity.
Starosta Tyer, doufám, že jako náš volený lídr a důležitá osoba prosím pomůžete mým sousedům a mé rodině. Zasaďte se prosím o to, abyste nám vypnutím té telefonní věže pomohli cítit se doma bezpečně a zdravě.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/04/dievca-list-mestu-vysielace.jpg419800Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-04-27 08:30:492025-04-27 08:30:4912letá dívka v dopise městu vysvětluje, proč žádá o vypnutí mobilního vysílače u svého domu
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/04/hq720.jpg386686Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-04-27 07:04:282025-04-27 07:04:28Roman Kirsch : Pohřeb papeže Františka: Trump je „ponížen“ usazením až ve třetí řadě sedadel při pohřebním…
Petr Pokorný : Budou čtena v Plzni jména vojáků Rudé armády (551 432 + 351 USA), co zahynuli za osvobození Československa?
23.04.2025
Kolik padlo amerických vojáků při osvobození Plzně? Na začátku roku 1945 bylo nacistické Německo už ve značném rozkladu a generálovi Pattonovi se zoufalí němečtí vojáci vzdávali sami!
Dodnes nikdo nevysvětlil, proč se na konci války bombardovaly Škodovy závody, Gambrinus Plzeň a další podniky. A nikdo se nám neomlouvá za zabité občany americkými vojáky!
Bombardování Prahy americkou armádou v číslech:
701 mrtvých 1 184 raněných 152 tun bomb 68 zničených domů 2 607 poškozených domů
Zdroj: Vojenský historický ústav
Útok 62 amerických bombardérů z osmé letecké armády začal ve 12:24, na město bylo celkem svrženo 152,5 tuny pum, z toho bylo 371 tříštivých a 8 000 zápalných.
Američané mohli osvobodit Plzeň již 30. dubna, ale generál Patton, aby ušetřil své vojáky, alibisticky čekal, až v Plzni vypukne povstání (5.května 1945) a pak teprve bez boje „osvobodil“ (6.května 1945 rozjásané ulice) nažehledný generál Plzeň s ohromným množstvým žvýkaček a voňavek, které samozřejmě rozložily německou armádu. To musel být dozajista těžký, žvýkačkový boj. Byl zabit jeden americký voják a proto se tam musí dělat mohutné oslavy!
Nejvážnější ztráty utrpěl Sovětský svaz, který v průběhu války přišel o 27 milionů lidí. (Všech)
Ztráty na území Československa
Ztrát sovětských ozbrojených sil při osvobozování Československa je uváděno 551 432 osob, což představovalo 14,18 % jejich ztrát při dobývání a osvobozování devíti evropských a dvou asijských zemí. Z toho trvalé ztráty (mrtví, nezvěstní, zajatí aj.) činily 139 918 osob, z nichž 122 392 padly, zemřely na zranění a nemoci, a zdravotnické 411 514 včetně 346 044 raněných, postižených kontuzí a omrzlých.
Oficiální závěrečná zpráva vyčíslila bojové ztráty americké armády v Československu za druhé světové války na 1230 osob (351 bojových úmrtí, 408 raněných, 377 zajatých a 94 nezvěstní).
Při osvobození Plzně padl jediný americký voják. Prý opilý spadl z korby. (To řekl do televize jeho spolubojovník a pak to bylo sestříháno – vařili si samohonky v dislokaci mimo Plzeň a nudili se)
Tomu jednomu vojákovi patří náležitá úcta!
Je fascinující, jak propaganda dokázala zaměnit chudáky od Rumunska, Srbska, všech států bývalého Sovětského svazu a dalších za zrůdnou propagandu USA, padlé hrdiny z východu nahradit nabubřelým šaškem Pattonem, bagatelizovat obrovské ztráty lidských životů z východu a vyzvihnout voňavkovou, žvýkačkovou armádu USA. Nikde se už nepíše, jak americký průmysl vydíral celý svět a vydělal na válce strašné peníze, zatímco celý svět lidsky a finančně na Německu těžce krvácel!
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/04/431b945f5e067c1db39db74162af6e1c_L.webp449800Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-04-26 07:42:502025-04-26 07:42:50Petr Pokorný : Budou čtena v Plzni jména vojáků Rudé armády (551 432 + 351 USA), co zahynuli za osvobození Československa?
PAVEL J. HEJÁTKO :Doučování (nejen) pro Danuši aneb jak to bylo s naším osvobozením
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
24.3.2024
Na konci druhé světové války v Československu, konkrétně v roce 1944 a 1945, se situace stala pro mnohé Čechy a Slováky tragická z důvodu častého bombardování, které si někdy lidé vysvětlovali jako „omyl“, ale ve skutečnosti bylo součástí větší vojenské strategie. Američané, kteří měli na starosti letecké bombardování Německa a jeho okupovaných území, totiž „omylem“ až příliš často zasahovali i Československo, přičemž oběťmi byli hlavně civilisté.
„Omyl“, který nebyl omylem
V květnu 1944 došlo k po listopadu 1989 zamlčovanému bombardování českých, moravských a slezských měst, které byly zasaženy zejména kvůli jejich průmyslové výrobě, jako byly zbrojovky, chemičky a továrny na munici. Mezi města, která „omylem“ vybrali američtí piloti za cíl, patřila především Karlovy Vary, Praha, Kolín, Plzeň, České Budějovice, Pardubice, Ostrava, Olomouc, Brno, Jihlava, Sokolov, Hranice, Zlín, Uherský Brod a Kralupy nad Vltavou.
Není to jen příběh o tom, že Američané „nechtěli“ zasáhnout civilní obyvatelstvo. Mnohem spíše šlo o systematické bombardování, kde se vedl kalkul o tom, jak co nejvíce narušit vojenský průmysl, i za cenu civilních obětí. Plzeň, která byla klíčovým městem z hlediska výroby munice a vojenské techniky, se stala častým cílem. Příčinou těchto tragédií bylo, že americké velení vědělo, že v některých českých městech fungují zbrojovky, a rozhodli se je zasáhnout, i když věděli, že to znamená obrovské civilní ztráty. Plzeň byla bombardována několikrát, přičemž nejhorší škody vznikly v březnu a dubnu 1945. Američané na to často reagovali prohlášením, že „nebylo záměrem zasáhnout civilisty“, ale přitom se bombardování provádělo na základě informací o strategických vojenských cílech, o kterých měli plné vědomí. „Omyl“ to rozhodně nebyl.
Osvobození Plzně a západních Čech – jak to doopravdy bylo?
Další fikcí, kterou si mnozí rádi představují, je ta bájná „osvobozenecká“ jízda Američanů na západní Čechy. Po měsíce se v Československu pěstovala legenda o tom, jak se Američané stali zachránci, kteří přišli Československu na pomoc. Realita byla ale daleko složitější, a spíše než o oslavu osvobození šlo o praktickou vojenskou operaci, která měla své politické i vojenské pozadí.
Když v květnu 1945 Američané konečně vstoupili na české území, Plzeň už byla z velké části zničená bombardováním, a přestože to mnozí považovali za „osvobození“, pro civilisty to rozhodně nebyl žádný triumf. Osvobození Plzně a dalších měst Západních Čech Američany bylo spíše taktickým rozhodnutím v rámci širší vojenské strategie na západní frontě. Západní aliance se dostala na české území proto, že byla odhodlána pokračovat v ofenzívě proti Němcům. A to, že sovětská armáda už byla na východě, jen urychlilo rozhodnutí Američanů ve snaze vybojovat si lepší postavení před konečnou sovětskou dominancí.
Když přišli Američané, jejich vojenské cíle nebyly v žádném případě o humanitárním „osvobozování“. Vzali si to, co potřebovali – strategická místa pro zásobování a kontrolu, a to bylo vše. Skutečné osvobození přišlo až o něco později, když se po kapitulaci Německa na našem území rozběhly čistky a politické machinace, kdy bylo jasné, že Československo bude rozděleno mezi východní a západní mocnosti. Takže nakonec, ať už to bylo v Plzni, v Pardubicích, nebo jinde, americké bombardování a vojenská přítomnost rozhodně nebyly pro Československo žádným oslavovaným „osvobozením“.
Mýtus „zakázaného“ amerického osvobození Prahy
V roce 1945, když už bylo jasné, že se nacistické Německo blíží k porážce, začal být problém s tím, kdo bude v Československu hrát hlavní roli po válce. Američané, kteří v té době byli na západní frontě, si byli vědomi své síly a přítomnosti v Evropě, a tak se rozhodli, že i v Československu by mohli mít určitou roli. Ve skutečnosti to byla snaha o to, aby západní mocnosti – tedy Spojené státy – měly v post-nacistickém uspořádání Evropy co největší vliv. Praha, jako hlavní město Československa, byla klíčovým bodem. A americký plán? Dostat se do Prahy dřív než Sověti.
Tento záměr byl, jak se ukázalo, naprosto absurdní. Američané měli v té době na českém území minimální vojenskou přítomnost. Generál Patton tu operoval s jednotkami čítajícími 1600 vojáků, což je opravdu poměrně dosti americké, chtít s tímto počtem osvobozovat od jihozápadu celou republiku včetně Prahy. Zatímco na západě, například v Německu, působili v několika významných vojenských oblastech, jejich síly ve střední Evropě byly slabé (cca 30 000 vojáků). Sovětská armáda byla naopak už daleko na východě a její přítomnost na českém území byla nevyhnutelná. Bylo tedy nejen politicky, ale i vojensky nerealistické, aby se Spojené státy dostaly do Prahy dřív než Sověti. I přesto, že byla Praha v sovětské sféře vlivu po válce fakticky definována, Američané si zkrátka v některých chvílích představovali, že si Československo pro sebe ukradnou. Toto politické přání bylo nejen absurdní, ale i neuvěřitelně krátkozraké.
Jak vypadalo „osvobození“ Československa?
Když přišlo skutečné „osvobození“ Československa, přišlo na něj především díky sovětské armádě, která do země vtrhla z východu a pomalu se posouvala směrem na západ. Američané, kteří byli tehdy na západní frontě, byli součástí širší aliance, ale jejich přítomnost na českém území byla naprosto marginální. Praha byla nakonec „osvobozena“ sovětskou armádou a jejich spojenci – čsl. vojenskými jednotkami – dne 9. května 1945.
A to je právě moment, kdy dnes začíná určitý mýtus. Historii totiž začali liberálové přepisovat tak, že jakýkoli zvrat, který nebyl v souladu se západními zájmy, se automaticky přičítal „zločinnému“ vlivu Sovětů. Válečné „osvobození“ Prahy bylo rychlé, ale bylo to především díky těžké sovětské ofenzívě.
Američané se dostali do Čech, konkrétně do Plzně, až o několik dní později. Přesto se později začalo tvrdit, že „osvobození“ Západu přišlo právě díky Američanům a že východní část Československa byla jakýmsi “předáním moci Sovětům”. V některých médiích a politických kruzích se tento zjednodušený pohled stal doménou propagandy.
Zvláště pak v kontextu post-válečného vývoje Československa je třeba si uvědomit, že USA a Sovětský svaz měli v tomto období zcela jiný pohled na rozdělení Evropy. A i když se po válce vytvořil určitý příběh o „osvobození“, ve skutečnosti šlo o tvrdý geopolitický zápas, kde vítězem nakonec nebyly ideály demokracie, ale pouze mocenské zájmy supervelmocí.
A to zde nikdo nemluví o únoru 1945 a Jaltě, kde se o tomto všem výše popsaném dohodl Roosevelt se Stalinem a Churchill u toho Stalinovi zapaloval трубкy.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/04/VALKA2SVETOVA-755x340-1.jpg340755Jana Černeková-Šiketováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková-Šiketová2025-04-26 06:54:052025-04-26 06:54:05PAVEL J. HEJÁTKO : Doučování (nejen) pro Danuši aneb jak to bylo s naším osvobozením
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2025/04/zelensky-kufrik.avif00Lenka Peterkováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpLenka Peterková2025-04-24 18:36:402025-04-24 18:36:40Jaderná provokace: Chystá se útok Kyjeva a Londýna pod falešnou vlajkou? Zelenský potřebuje masakr a záběry mrtvých dětí pro Západ. Chtějí narušit mírová jednání a oslavy 9. května v Moskvě za každou cenu.
