Bude nová polská vláda ve všech ohledech kopií té naší?

16.10.2023

V současné době se již dozvídáme předběžné výsledky polských voleb, ale kvůli vysoké účasti  se má údajně sčítání protáhnout až do úterý.

Nicméně už nyní můžeme vidět náznaky toho, že se Poláci rozhodli jít silně probruselskou cestou. Ne, že by nebyla dosavadní polská vláda  probruselská, ale alespoň v některých ohledech (zejména LGBTQI agenda) se politice Bruselu poněkud vymykala.

V jiných oblastech už to tak jednoznačné nebylo. Například vládou prezentovaná migrační politika nebyla v reálu až taková, jak se zdálo. Právě tato i další podobná zjištění mohla způsobit odliv voličů k silně probruselským stranám.

Polsko již podle všeho nefandí ani protipotratové politice a nedávný skandál s prodejem víz na polských ambasádách  byl zřejmě dalším důvodem odlivu voličů od PiS.

Dalo by se předpokládat, že tito voliči možná přejdou ke Konfederaci, která chce dokonce odejít z EU, ale spíš to vypadá, že se soustředili u různých tvrdě eurohujerských stran.

Podobnému smýšlení Poláků ostatně nasvědčovala i nedávná masová demonstrace ve Varšavě, na které vlály v nemalém počtu i modré hadry.

Podle současných prognóz má mít PiS asi 200 křesel, zatímco pro levicovou koalici se prozatím rýsuje 248 křesel.

Strana Konfederace, která by jako jediná mohla připadat do úvahy jako koaliční partner (i když se v mnohém s PiS názorově rozchází), by údajně měla mít jen asi 12 křesel, což by rozhodně nestačilo na 230 křesel, které jsou nutné k sestavení vlády.

V Polsku tak bude pravděpodobně vládnout levicová koalice, která v podstatě povede velmi podobnou politiku jako česká vláda. Patřit by do ní měla Tuskova Občanská koalice, která skončila druhá s 31,6 procenty, dále  Třetí strana (13 procent) a Levice (8,6 procenta). Dohromady  by měla mít celkem 248 křesel.

Kaczyński tedy sice zřejmě volby vyhraje, přesto však skončí v opozici.

I když je možná zatím brzy dělat závěry stran polských voleb, přesto se zdá, že staronovým premiérem bude Tusk.

Pokud by se Tusk vrátil k moci, Varšava by pravděpodobně zaujala více probruselský přístup, zejména v otázkách, jako je migrace, práva LGBT a potraty.

Co to bude znamenat dál? Takzvaná V4 se zřejmě již definitivně rozpadne, když dvě větší země uskupení budou patřit k těm, které mají zájem na její destrukci.

Je otázka, jak dalece by vše nadále fungovalo s dalšími prohlubujícími se rozpory uvnitř tohoto uskupení.

Ovšem parlamentní volby také ukazují, jak bude zřejmě Polsko volit i do EU. A Polsko má hodně europoslanců, protože patří k největším zemím EU.

Zdá se tedy, že podobný silně probruselský odpad vyšle i do EU, což je nakonec ohrožením pro všechny – už vzhledem k tomu, že tato většina bude podporovat nejen LGBTQ a migraci, ale také zelenou agendu.

Co nakonec naznačují volby u nás či v Polsku? Zdá se, že silně probruselské síly získávají v zemích střední a východní Evropy zelenou. Silně probruselskou vládu nemáme v této oblasti jen my, ale například i Slovinsko nebo Bulharsko.

Obě uvedené země vedou až extrémně probruselské síly, i když v případě Bulharska šlo o to, že tyto strany vyšachovaly vítěze voleb, stranu, která je proti EU, zatímco Slovinci dali nejvíce hlasů silně probruselské straně rovnou.

Polsko tak bude zřejmě následovat bulharskou cestu, i když v případě PiS nelze hovořit o protibruselské straně, nicméně je přinejmenším konzervativní.

Je zajímavé, že zatímco v bývalém socbloku mnohde posilují probruselské síly, ve většině západní Evropy naopak silně oslabují ve prospěch stran, které se vymezují proti politice EU.

To je patrné i na preferencích ve dvou největších zemích EU – Francii a Německu. Zatímco ve Francii by nyní zcela s přehledem vyhrála volby Marine le Pen, tak v případě Německa je zase znatelný postup AfD, jejíž celostátní preference se již blíží ke 23%.

Výsledky voleb u nás, v Německu, Slovinsku či Bulharsku – a nyní zřejmě i v Polsku – na rozdíl od západoevropských zemí přílišný odklon od bruselské politiky neukazují, spíš naopak.

Zdá se, že západoevropské země se již poučily zejména z roky trvající „výměny obyvatel“ a vytváření multikulturní společnosti, takže se začínají obracet k silám, u nichž doufají, že tento proces zastaví (často marně – viz Itálie).

V této části Evropy si zřejmě občané teprve potřebují podobným procesem projít, aby jim došlo, že volba některých politiků znamená přímou cestu k budoucímu chalífátu či zelenému zmaru.

Vždyť i ty západoevropské země nejsou nafukovací, takže dřív či později budou invazní toky přesměrovány jinam. Kam to bude je celkem jasné: tam, kde k tomu bude vláda svolná…