Bidenova administrativa pokračuje v deindustrializaci Evropy, láká firmy na nabídky levných energií

19.3.2023

Pokud je zde někdo zásadním nepřítelem Evropy – potažmo lokajské EU – pak jsou to právě Bidenovy USA. Pomineme-li útok na Nord Stream, který měl zajistit, že Evropa bude závislá na předraženém zkapalnělém plynu z USA, jsou zde také pokračující pobídky pro evropské firmy, které se houfně stěhují právě do USA.

Nabídky jsou nyní již natolik lákavé, že skutečně jen málo oslovených firem odolá. V další části likvidace evropské prosperity totiž USA pokračují přímo oslovováním firem ze zemí EU, jimž nabízí takové pobídky, kterým jen málokterá firma odolá.

Tyto podniky tak může v Evropě udržet snad jen patriotismus, který se však většinově vytrácí. Evropští majitelé firem tak ztrácí poslední motivace. Při vidině pokračující energetické krize tak stále více firem neodolává a rozhoduje se z Evropy odejít.

V několika evropských hlavních městech rostou obavy. Americký plán je silný. A přidává se k tomu i fakt, že energie stojí za Atlantikem třikrát až pětkrát méně. Jak odolat?

„Rychle jsme si uvědomili, že s programem IRA (pozn.: nabídka extrémně výhodných pobídek) Spojené státy zřídily obrovské sací čerpadlo pro zahraniční investice,“ řekl vysoce postavený manažer.

Ohromení Evropané také zjišťují, že Bidenova administrativa se nespokojí se vstřícným „otevřením dveří.“ Přímo oslovuje největší evropské společnosti na úrovni generálních ředitelů a výkonných výborů. „Někteří průmyslníci byli kontaktováni přímo poradci Bílého domu, máme důkaz,“ tvrdí evropská strana.

Jedním z prvních, kdo pochopil, že IRA představuje existenční hrozbu pro evropský průmysl, byl komisař pro vnitřní trh Thierry Breton. V srpnu procestoval průmyslové giganty Iberdrolu, Michelin, Daimler, Northvolt, Saab, oslovil velké organizace zaměstnavatelů, jako je italská Confindustria nebo německá BDI, bil na poplach u ministrů průmyslu a předsedů vlád…

„Viděl jsem riziko, celé části našeho průmyslu hrozí zánik, bylo naprosto nezbytné jednat velmi rychle,“ trvá na svém. Protože konkrétní případy investic nasávaných zákonem IRA se množí.

Thierry Breton vypráví tento poučný příběh:

„Dozvěděli jsme se, že americká administrativa oslovila jistou velkou společnost, které nabídla financování až 70% jejích investic, záruku deseti let prodeje a dlouhodobou smlouvu o dodávkách energie 4 až 5krát levnější než v Evropě!“ 

Tváří v tvář takovým nabídkám jen málokdo odolá. Váhal také švédský výrobce baterií Northvolt. Jeho lídři vypočítali, že by mohli těžit z pomoci ve výši 8 miliard dolarů – neboli 70% investičních nákladů – pokud se rozhodnou postavit svou příští obří továrnu ve Spojených státech spíše než v Německu.

„Je jasné, že zákon IRA mění situaci, zejména proto, že máme tendenci snižovat naši expozici vůči Číně,“ říká průmyslový šéf CAC 40. Přesto je v evropském táboře napětí vysoké. 

Je to ovšem také samotná EU, kdo likviduje evropský průmysl, napřklad svými požadavky „nulového uhlíku,“ které jen znamenají další nemalé investice.

Aby nedošlo k úplné deindustrializaci, bude muset EU poskytnout firmám pomoc, která by je od odchodu z Evropy odradila. Ostatně, celý bruselský moloch je závislý na daních Evropanů. Se zhroucením evropského průmyslu v důsledku stěhování do USA by ubylo nabídky pracovních míst, ale i peněz z daní. EU tak byla nucena zareagovat, ovšem nabídka nemá šanci konkurovat americkým pobídkám.

Celkově je EU připravena položit na stůl 350 miliard eur, zejména mobilizací stávajících evropských fondů, které dosud nebyly využity. V současné době však chybí 100 miliard…

Joe Biden se tak může EU nadále jen vysmívat. V této transatlantické bitvě, která trvá již devět měsíců, nemají Evropané šanci. Obzvlášť pak v situaci, kdy se po firmách navíc požaduje i přechod na „čistou nulu“ ve jménu „boje proti uhlíku.“

I když také Biden na tuto zelenou uhlíkovou politiku najíždí, tak již nyní je celkem jasné, že další volby v roce 2024 již nevyhraje. Pokud jeho post převezme republikán (ať už Trump nebo kdokoli jiný), přestane zelenou politiku nadále prosazovat a firmy tak získají i další úlevy. To je ovšem něco, co od politiky zeleného údělu EU očekávat nelze…