Zničit tak dobře připravené ruské pozice je nemožné, zní od ukrajinských mužů na frontě

Zničit ruské obranné pozice vybudované na okupovaných částech Ukrajině je nemožné. I takového pesimistické hodnocení o ukrajinské protiofenzivě zaznívají od přímých účastníků bojů. Letmý pohled do historie přitom naznačuje, že prolomit dobře připravenou obranu je mnohdy příliš velký kousek i pro ty nejlepší armády světa.

Standard v sobotu ve svém rozsáhlém souhrnu prvního měsíce ukrajinské protiofenzívy mimo jiné upozornil na její tři hlavní úskalí. Jmenovitě šlo o velmi sofistikované opevnění Rusů, jejich dělostřeleckou a vzdušnou převahu a nakonec io jejich objemnější personální kapacity.

O tom, že tyto faktory vnímají jako velký problém i samotní ukrajinští obránci v první linii, v neděli informoval také americký deník Wall Street Journal.

Zničit ruské pozice je prý nemožné

„Je nemožné úplně zničit tak dobře připravené pozice,“ řekl velitel střelecké jednotky 108. brigády, který vystupuje pod volacím znakem Vados.

Aby Ukrajinci mohli ruské pozice obsadit, museli by podle něj místa ostřelovat dělostřelectvom, poté nasadit obrněná vozidla a teprve potom pěchotu.

Na to však podle Vadose nemají dostatek tanků a dalších obrněných vozů a – jak ukazuje video níže – i ty, kterými disponují, končí v pasti na hustých ruských minových polích. Celá strategie proto podle něj vázne.

Chybí jim protivzdušná obrana

Když je řeč o vzdušné převaze a dělostřelecké převaze, ukrajinské letectvo má malý počet stíhaček a vrtulníků ze sovětské éry, z nichž některé Kyjevu dodaly někdejší země východního bloku včetně Slovenska. Ukrajinská flotila zůstává ve srovnání s tou ruskou malá a Kyjev s ní šetří.

Rusové však mezitím na jižní frontu nasazují pokročilá bojová letadla Suchoj a vrtulníky Ka-52, kterým Ukrajinci nemají jak odporovat.

„Nemáme pořádné systémy protivzdušné obrany, abychom si s touto hrozbou poradili,“ řekl velitel čety ve 108. brigádě jménem Dmytro.

Ukrajinci si nemohou takříkajíc srovnávat ruské pozice se zemí za pomoci dělostřelectva, jak to bývalo ze strany Rusů, například u Bachmutu, protože jim chybí potřebná munice. Dělostřelecké údery obvykle podnikají jen v případě, že pomocí dronů potvrdily ruské pozice.

Ukrajinský podplukovník: Zabijeme jedničku, druhý den přijde další

Rusové mají také dost mužů. „Když zabijeme celou jednotku – 100 vojáků – druhý den přivedou další jednotku. A den poté další,“ řekl podplukovník Oleksij Telehin ze 108. brigády ukrajinské teritoriální obrany.

Připomeňme, že podle jednoho z nejvýraznějších současných expertů na otázky mezinárodních vztahů a bezpečnosti, amerického profesora Johna Mearsheimera, může být skutečný populační poměr mezi Ruskem a Ukrajinou až pět ku jedné ve prospěch Ruska, přičemž Moskva v současnosti ztrácí zřejmě dvakrát méně mužů než Kyjev.

Nedostatek ukrajinských zdrojů se v této fázi války podle WSJ ukazuje stejně velkým problémům jako ruská obrana, a to navzdory dodávkám západních zbraní.

Ofenzivu komplikuje i terén

Do karát ukrajinské protiofenzivě nehraje ani dostupný terén. Ukrajinský region převážně rovinatých, otevřených polí oddělených řídkými stromořadími totiž nabízí postupující armádě jen malou přirozenou ochranu.

List například popisuje, jak na vrcholu kopce poblíž okupovaného města Polohy zřídily ruské síly pozorovací stanoviště, odkud dokáží vidět ukrajinské vojáky na vzdálenost téměř deseti kilometrů. Podle Telehina tam jeho spolubojovníci sice čtyřikrát zničili ruský pozorovací systém Murom-M, ale Rusové čtyřikrát okamžitě nainstalovali nový.

Na jaře podle amerického deníku někteří vojáci, kteří v regionu bojovali, pochybovali o tom, zda by zde mohla být protiofenziva, vzhledem k povaze země, úspěšná. „Věděli jsme, že k tomu, abychom mohli postupovat proti tak dobře připravené obraně, budeme potřebovat zkušenosti, prostředky a překvapení,“ uvedl Telehin.

Prolomit obranu je složité i pro nejlepší armády světa

Napadení opevněných vojsk je přitom podle deníku náročný úkol i pro nejlepší světové armády. Spojenci během druhé světové války například potřebovali po vylodění v Normandii a po získání předmostí více než dva měsíce, aby prolomili německou obranu a pronikli do vnitrozemí.

V roce 1991 zase podle Wall Street Journal podnikaly Spojené státy pět týdnů letecké útoky, aby oslabily irácké pozice, zatímco koaliční pozemní síly v operaci Pouštní bouře postoupily.