Zelenský ve Vilniusu pochopil, že Ukrajina se členem NATO nestane, protože většina členů aliance si nepřeje válku s Ruskem! A dokud nedojde ke změně v politice Ukrajiny, nedojde ke vstupu do NATO ani po skončení války s Ruskem! Američané potřebovali Ukrajinu na vyvolání konfliktu s ruským medvědem, aby na něj bylo možné uvalit zdrcující sankce! Ukrajina svoji úlohu splnila a teď se Zelenský diví, že se ve Vilniusu k němu chovali jako k žebrákovi! Left Alone!

V litevském Vilniusu skončil ve středu ostře sledovaný summit NATO a jeho výsledkem je velké překvapení. Summit potvrdil slova [1] českého prezidenta Petra Pavla, že u západních podporovatelů Ukrajiny dochází k únavě z války a vstřícnost ke kyjevské vládě narazila na svůj strop a více už západní země Kyjevu nenabídnou. Ne proto, že by nemohly, ale proto, že už nechtějí. Není pro to totiž důvod. Všechny cíle kolektivního západu v plánu na izolaci Ruska byly splněny, ale nenaplnily svá očekávání.

Na Aeronetu jsem už v minulosti několikrát analyzoval cíle kolektivního západu na Ukrajině a varoval jsem, že ukrajinská vláda fatálně zaměnila příčinu s důsledkem v motivacích západu, proč Ukrajině pomáhá, resp. pomáhal. V Kyjevě to vzbudilo naprosto falešnou představu, že západ tak moc pomáhá Ukrajině proto, že ji miluje a chce ji integrovat do svých struktur mezi sebe.

Jedná se samozřejmě o chorobný a deluzorní stav mysli ukrajinských politiků, kteří až doteď zaměňovali vehementní západní podporu Ukrajině za lásku k Ukrajině a k jejím hodnotám. Naletět na tuto deluzorní představu je přitom velmi snadné a v minulosti na to doplatili vládci jiných zemí svými životy. Když v 80. letech minulého století došlo k vypuknutí války mezi Irákem a Íránem, tak americká administrativa začala financovat a vyzbrojovat iráckou armádu Saddáma Husseina.

A to natolik moc a natolik štědře, že si to Saddám špatně vysvětlil, považoval to za přátelství USA proti šíitskému Íránu a v roce 1990 zaútočil na Kuvajt v domnění, že se pohodlně stane tzv. 19. iráckou provincií. V tomto se ale Saddám přepočítal, protože těžební pole v Kuvajtu nepatřily kuvajtské vládě, jak se později ukázalo v dokumentech amerického Kongresu, ale těžební práva byla pronajata těžebním společnostem s vlastnickými strukturami v britských a amerických bankách, tedy v holdingových svazcích Rothschild, Rockefeller a jejich dceřinek British Petrol (BP) a Shell.

Ukrajina byla podporována západem ne kvůli lásce k Ukrajině, ale kvůli plánu na zničení Putinovy vlády

Obsazení Kuvajtu a ropných polí tak bylo obsazení majetků Londýnských a New Yorských kanceláři. Odveta byla strašná. Invaze americké armády s celým NATO, umístění Saddáma Husseina na seznam “mrtvých živých” a nakonec se stal Irák cílem americké operace “7 zemí do 5 let“ s cílem destrukce 7 muslimských států jako pilířů islámského světa [2]. Operace byla provedena na ochranu zájmů sionistického Izraele. Destrukce Iráku, Sýrie, Libanonu, Libye, Somálska, Súdán a nakonec Íránu měla zajistit finální řešení bezpečnosti Sion-Izraele a jeho petrodolarové mocenské páky nad touto fosilní planetou.

Plán byl nakonec realizován v mnohem delším časovém horizontu než 5 let a díky zásahu Ruska se proces v Sýrii a později díky Wagner Group ani v Súdánu a v Libyi úplně nepodařil. Dílčí výsledky destrukce národních řízení byly dosaženy, ale nepodařilo se dosazení loutkových pro-amerických a pro-izraelských vlád. Americká moc je úderným kladivem sionistického Izraele, ale pozor. Hlava této nadnárodní hydry nesídlí v Izraeli, ale v Londýně!

Neustále toto bývá zaměňováno, když se hovoří o sionistickém Izraeli, tak 99% goyim si pod tím představují stát Izrael. Ale to jsou dvě naprosto odlišné armatury. Sionistický Izrael má sídlo v Londýnských kancelářích a výkon moci tohoto fiktivního státu probíhá skrze centrální banky drtivé většiny zemí světa. Sionistický Izrael plně kontroluje procesy globálního řízení skrze petrodolarovou věrchušku. Americká armáda je ochrankou této věrchušky. A kdokoliv se dotkne statusu petrodolaru a pokusí se jej ohrozit, je umístěn na listinu “mrtvých živých” a cílem je jeho likvidace.

A tím se dostáváme k odpovědi, proč kolektivní západ pod touto věrchuškou začal popichovat a od roku 2014 intenzivně vyzbrojovat ukrajinské nácky, ukrajinské antisemity, ukrajinské banderovské skupiny, proč začal podporovat tu největší chátru, která se na Ukrajině zrodila z půdy černozemě. Cílem bylo a cílem stále je odstranění Vladimira Putina, jehož režim a vláda začala skrze organizaci BRICS ohrožovat nedotknutelný status petrodolaru a její věrchušky v Londýnských kancelářích.

Od roku 2014 probíhala na Ukrajině a v zemích Střední Evropy mohutná operace na vybudování monstrózní a nedozírné rusofobie

Ukrajina měla od roku 2014 jediný úkol a tím byla transformace země do Anti-Ruska společně se zeměmi Střední Evropy, kde tento proces proběhl rovněž, např. kauza Novičok, kauza Vrbětice a dva agenti přezdívaní Čuk a Gek, kauza Ricin, kauza odstranění pomníku maršála Koněva na Praze 6 s mladým Kolářem na radnici, jehož otec dělal volebního poradce Petru Pavlovi a nekonečná záplava dalších protiruských kroků s cílem zasít a vyprovokovat v zemích EU obrovskou nenávist proti Rusku ve fiktivních a zpravodajskými službami zinscenovaných provokacích.

Jenže to, co probíhalo na mediální frontě proti Rusku v EU, to se nedalo v ničem srovnat s tím, co probíhalo na Ukrajině. Tam byly v zájmu posílení Anti-Ruska obnoveny a legalizovány pochody nacistů, pochody oslavující Banderu a jeho zločiny, do ukrajinské armády byly začleněny nacistické prapory Azov a Aidar. Cílem bylo zasít do srdcí vojáků ukrajinské armády nenávist k Rusům, a o to se měla postarat právě integrace těchto praporů do regulérní ukrajinské armády.

A proč tohle všechno kolektivní západ po Ukrajině chtěl? Protože západ věděl, že Rusko to vyprovokuje a vyžene z kasáren a dojde k invazi na Ukrajinu. Jestli něco spolehlivě ruského medvěda vyláká z brlohu, tak jsou to nacistické trámové kříže, které se najednou začaly na Ukrajině objevovat společně s nacistickými výroky ukrajinských politiků proti Rusům.

Ukrajina měla od roku 2014 opravdu jenom jeden a jediný úkol – vyprovokovat Rusko k invazi na Ukrajinu! A to se nakonec 24. února 2022 povedlo. V tom okamžiku kolektivní západ jásal a ihned začaly padat sankce na Rusko, ale s takovou rychlostí, až se tajil dech. Sankce totiž byly připraveny mnoho let dopředu. Mnoho let se na to věrchuška v Londýně připravovala. Stejně tak i poskoci této věrchušky byli připraveni.

Rusko se mělo po uvalení sankcí ekonomicky zhroutit a oligarchové měli odstranit Putina

Fialova vláda hned druhý den po invazi bleskurychle umlčela v koluzi se správcem českých domén 8 opozičních a proti-západně naladěných webů, aniž by k tomu měla nějaký zákon nebo zákonnou oporu, prostě to chtělo jen odvahu, jak na to margo prohlásil premiér Fiala. A proč to šlo tak rychle? Protože to měli dlouho dopředu připravené.

Západ uvalil na Rusko v několika vlnách prakticky úplně všechny myslitelné sankce, které vedly k ohrožení průmyslu a ekonomiky evropských zemí, ale kritika byla zakázána. Rusko provedlo invazi a kdokoliv by se opovážil kroky kritizovat, byl by obviněn z podpory invaze. A byl by zahájen. A zničen. A zlikvidován. Rusko se mělo pod tíhou sankcí konečně položit a Vladimir Putin měl padnout a oligarchové v Rusku, kteří ho přivedli k moci v roce 1999, se ho měli zbavit. Takový byl plán západu. Jenže… plán nevyšel! Něco se stalo, protože plán nefunguje.

Rusko se ekonomicky a hospodářsky nepoložilo. I když se potýká s dílčími dopady sankcí, tak ty nemají vliv na kvalitu života lidí v Rusku natolik, aby to vedlo k nepokojům a ke zhroucení vlády v Kremlu. Západ stále analyzuje a hledá příčinu, proč plán selhal a proč nefunguje, ale po roce a půl je už zjevné, že ruskou vládu nelze svrhnout uvalením sankcí na ekonomiku země, protože Rusko má spojence, kteří izolaci Ruska bojkotují a sabotují.

Ano, jsou to země skupiny BRICS. A nejen ony. Je to většina zemí světa. Sankce na Rusko totiž uvalilo jen 45 zemí světa z celkem 195 zemí [3]. To je pouhých 23% zemí světa, tedy ani ne jedna čtvrtina! Válku jako takovou samozřejmě na Ukrajině odsuzuje většina zemí světa, ale jedná se o odsouzení války jako takové, ne o sankce na Rusko. A tohle je třeba neustále opakovat.

Kolik zemí světa uvalilo sankce na Rusko za invazi na Ukrajinu?

Proč sankce na Rusko uvalilo jen 45 zemí ze 195? Protože se musíte podívat, o jaké země jde. S výjimkou Gruzie, Jižní Koreje a Japonska to jsou jenom země tzv. Kolektivního západu. A to jsou jaké země? Země pod egidou sionistického Izraele a jeho kanceláří v Londýně! Petrodolarová věrchuška 45 zemí vyrazila do boje za záchranu nástroje na ovládání světa, národů a jejich centrálních bank, tedy za záchranu petrodolaru!

Jenže, teď je to jiné než v roce 1990 v Kuvajtu. Do Ruska nejde poslat kavalérii americké armády a NATO. Rusko mělo být poraženo sankcemi. A ty nefungují. Naopak, odchod od dolaru v těch zemích, které neuvalily sankce na Rusko, se naopak urychlil. Ukrajina tak splnila svoji úlohu provokujícího prasete, které vyhrožovalo medvědovi za plotem. Medvěd plot rozšlapal a začal úřadovat na ukrajinském záhonu s narciskami a nacistkami. A západ teď neví, jak medvěda zahnat zpátky, protože o to vlastně západu ani nejde. Je mu to jedno. Když Putinova vláda nepadla, co se stane s Ukrajinou, to už není podstatné.

A Ukrajina do toho navíc začne žádat o vstup do NATO v domnění, že když bude členem, NATO pomůže medvěda vyhnat zpátky za plot. Jenže, to je poslední věc, o kterou teď zklamaný a zaražený západ stojí. Rusko nepadlo a petrodolar je na tom ještě hůře než předtím. Pokud by teď Ukrajina vstoupila do NATO, velmi reálně by na kanceláře sionistického Izraele v Londýně mohly začít dopadat vodíkové pozdravy z Ruska. A to nelze riskovat. Takže nastává čas pro Petra Pavla, pro vojáka do každého počasí a do každého režimu!

Petr Pavel tak začal vypouštět balónky předznamenávající konec západního angažmá ve válce na Ukrajině. Jako bývalý šéf vojenského výboru NATO je dokonalým zvěstovatelem těchto informací. Má dostatečnou vážnost a nikdo si ho nedovolí umlčet jako pro-ruského trolla a Putinova agenta. Ukrajina má čas do konce roku, aby si ukousla z území obsazeného nasraným a rozzuřeným ruským medvědem to, co může a dokáže, ale potom konec a šmitec. Summit NATO byl trapným dějstvím.

NATO nepřijme Ukrajinu za člena ani po konci války, protože aliance bude mít děs a hrůzu z ukrajinských revanšistů

Ukrajinu nikdo teď do NATO nechce. Ale mezi řádky lze vyčíst, že nikdo Ukrajinu do NATO nevezme ani po skončení války. Proč? Protože na Ukrajině po válce zůstane hořkost a tisíce zahořklých a protiruských politiků, šovinistů, nácků, fašistů a zejména revanšistů, kteří budou usilovat nejprve o vstup do NATO a jakmile tam Ukrajina bude, tak Kyjev zatáhne NATO do konečného zúčtování s Ruskem! Tentokrát už vyhrajeme, protože jsme v NATO… budou křičet politici v Kyjevě! Hurá na Rusa! Na revanš!…

Jenže věrchuška v Londýně tohle nepřipustí. Vědí moc dobře, že Ukrajina i v době míru by dříve či později zatáhla NATO do konečného zúčtování s Ruskem, což by vedlo ke zničení Londýnských kanceláří a nejen jich. Právě proto se Ben Wallace jako ministr obrany Velké Británie obul [4] do Zelenského, že vláda v Londýně není Amazon, který plní objednávky Kyjeva, které sepíše na papír. Rozčílilo ho, jak Kyjev klade na Londýn více a více požadavků a sepisuje je na papír a předává je Londýnu jako objednávky v Amazonu. Ukrajina je přesně v roli Iráku ve válce s Íránem.

Zatím má podporu západu, ale ta začne brzy vyprchávat. Ukrajina roli provokačního prasete splnila. Otázkou teď je, co bude s Ukrajinou? Nikdo neví. Ukrajina se stává přítěží pro západ, prostě zavazadlem, které nikdo nechce táhnout s sebou při stahování západu z války na Ukrajině. Ukrajina na summitu tak dostala přehršle toho, co západ nic nestojí. Přehršle slibů a příslibů. A vznikla i komise NATO – Ukrajina, která bude vydávat svá tisková prohlášení na zacpání hub v Kyjevě.

V NATO nejsme, v dohledné době nebudeme, nevíme ani, kdy budeme, nikdo nám neřekl podmínky, jaké máme splnit, ale máme alespoň ubezpečení, že máme jejich podporu… Dmytro Kuleba. A tak není divu, že když bylo ve Vilniusu focení, tak Volodymyr Zelenský tam stál sám a osamocený jako kůl v plotě, zatímco ostatní se ve skupinkách družně bavili. Ta fotografie, která dostala podtitul “Left Alone” (opuštěn) vydá za tisíce slov i toho nejdetailnějšího analytického článku. Ta fotografie vystihuje přesně to, co zůstalo z Ukrajiny. Nechtěná zátěž kolektivního západu na cestě pryč z ukrajinské války proti Kremlu a proti Moskevským kancelářím. Tedy proti těm, které mají pro změnu své skutečné sídlo ve státě Izrael, v Jeruzalémě!

-VK-