Zda, jak a proč byla cíleně zdiskreditována myšlenka komunismu, jako pokusu o spravedlivé uspořádání společnost.

6.9.2023

Zda, jak a proč byla cíleně zdiskreditována myšlenka komunismu, jako pokusu o spravedlivé uspořádání společnost.

Vývoj současné společnosti dospěl do stádia, kdy je víceméně zřejmé, že v dosavadní podobě a s dosavadním převládajícím systémem a nazývejme ho třeba volně-tržní kapitalismus, nemůže dlouhodobě přežít. Dokonce doba jeho dalšího trvání je uváděna již i jen v rocích. Na tom se shoduje mnoho komentátorů současné situace a zdaleka ne jen pouze z pozic autorů konspirativních či alternativních teorií. Základní otázka tak pro většinu z nich zní: “Co bude následovat?“ Jaký to bude systém a jak bude vypadat? Zvláštní že. Není to tak dlouho, co budoucnost současného systému nevypadala tak černě a krátkodobě.

Jestliže na jedné straně tápeme v tom, co bude, zdá se, že prognostici mají většinou jasno v tom, co nebude. Nebude stávající kapitalismus volné soutěže, která už ovšem dávno není volná a nebude socialismus či komunismus. Tyto dva pojmy jsou tak často zaměňovány a systematicky mateny, že raději uvádím obě varianty. Tento článek nastiňuje jako jednu z možných variant důvody a příčiny, které k tomu vedly.  Vypadají sice velmi konspirativně ale celkem logicky.

Nutným předpokladem dále uváděné hypotézy je připuštění možnosti takové skutečnosti, že vývoj současné civilizace a lidské společnosti je plánován na dlouhé roky dopředu a dle plánu ovlivňován či dokonce určován k zajištění sledovaného cíle. Z toho se dá vyjít při zamyšlení nad tím, zda, jak a proč byla cíleně zdiskreditována myšlenka komunismu, jako pokusu o spravedlivé uspořádání společnosti.

Otázku „zda“ nelze hodnověrně doložit nebo to neumím pro nedostatek relevantních informací a tak záleží na čtenáři, jak si odpoví na základě předložených hypotéz o tom „jak“ a „proč“.

Takže nyní se budeme věnovat otázce „jak“.

Jak nejjistěji zdiskreditovat nějakou myšlenku, teorii či nápad?  Provést experiment za takových podmínek, kdy je v podstatě vyloučeno, aby výsledek byl úspěšný, i když teoreticky je jakoby vše v pořádku. Mimo jiné je to nejčastěji používaný způsob k diskreditaci senzibilů na veřejnosti.

Zdá se, že přesně takový způsob byl zvolen k diskreditaci komunismu jakožto jedné z forem spravedlivého uspořádání společnosti.

Jaké byly nastaveny podmínky experimentu „komunismus“, aby výsledek byl zaručeně neúspěšný? Musíme oprávněně předpokládat, že architekti těchto plánů a experimentů jsou vysoce inteligentní bytosti, které vše řeší komplexně.

První je vždy myšlenka, v tomto případě idea komunismu s jeho teoretickými základy. Aby myšlenka zaujala lidi všech úrovní, musí mít svou relativně vysokou vnitřní logiku a být pro společnost přitažlivá. Musí však obsahovat i zakomponované chyby, aby nemohla být úspěšná.

Myšlenka spravedlivého uspořádání společnosti provází lidstvo celou jeho historii a je pro něj stále přitažlivá. Jen názvy se liší – demokracie, utopie, království boží na zemi, komunismus apod. Bylo třeba jen vymyslet něco nového, co by se lišilo od do té doby především náboženských představ a vycházelo již z nejnovějších technologických, ekonomických a filozofických poznatků. A marxismus byl na světě. Přitažlivý bezesporu pro mnoho lidí byl a do dneška je a ne zcela bezdůvodně, pokud odhlédneme od názorů zkreslených prizmatem negativních skutečností s reálným socialismem. Připomínám například známé rčení Winstona Churchilla:“ Kdo v mládí nebyl komunista, nemá srdce, kdo jím zůstal ve stáří, nemá rozum.“ Mnoho zanícených antikomunistů (neříkám, že všichni) znají podstatně lépe ty negativní zkušenosti z reálného socialismu než teoretické základy komunismu.

Vysoká propracovanost učení a vnitřní logika je také víceméně nezpochybňovaná.

Jaké chyby byly zakomponovány, aby výsledek byl negativně ovlivněn?

Jako podstatné se zdá Marxovo pokřivení základní myšlenky spravedlivého uspořádání společnosti dialektickým materialismem, což mělo za následek absenci duchovního aspektu v tomto systému. Marx jakoby v opozici vůči náboženským představám obrátil nadřazenost ve vztahu vědomí – hmota. Tím se dosáhlo toho, že se vše koncentrovalo na materiální stránku věci a filozofickou manipulací byly potlačeny aspekty nemateriální a výrazně zbrzděn duchovní vývoj jednotlivých lidí a celé společnosti.

Žádný systém nemůže optimálně fungovat, pokud k tomu nemá lidi, kteří jsou schopni ho realizovat. Potlačením duchovnosti a důrazem na materiálno se tak bránilo a zabránilo možnosti duchovního vývoje společnosti, pro který by jinak socialismus měl prostředky. Jedině vysoká duchovní úroveň společnosti a jednotlivců může zajistit spravedlivé uspořádání společnosti a její řádné fungování.  Proto byl bůh vytlačen na periferii jakožto berlička pro slabé, nedostatečně informované a nedostatečně inteligentní. Víra v boha byla opět velmi rafinovaně zdiskreditovaná formou kritiky křesťanského boha a to ještě v jeho zkarikované podobě, s kterou je pro inteligentního a o věci přemýšlejícího člověka opravdu těžké se ztotožnit. S jinou formou boha a alternativním paradigmatem jako je například filozofie Paula Bruntona vlastně běžný člověk ani neměl možnost se seznámit. To se v Česku podařilo překonat až po roce 1989. Ale myslím, že i v nesocialistickém tzv. západním světě došlo k rozvoji představ o bohu nezdeformovaném církevní podobou křesťanství až koncem šedesátých let a na vyšší úrovni až v devadesátých letech minulého století.

Důraz na rozvoj výrobních prostředků a socialistické morálky pak při působení přesahujícím více generací vykonal své a rovněž byly využity všechny negativní rysy běžných soudobých lidí anebo alespoň jejich větší části.

Dalšími podmínkami, které měly zajistit neúspěšné výsledky, byly místo a čas realizace experimentu. Proto byl experiment započat v v Rusku, tj. v zemi, která pro to v dané době absolutně neměla vhodné podmínky. Stav společnosti a rozvoj výrobních prostředků zdaleka neodpovídal ani Marxovým výchozím předpokladům a v době, kdy se dostala do země, kde by pro to při určitém vývoji podmínky být snad mohly, tj. v Československu, tak už základní teze byly totálně zdeformované, což je proces potkávající snad všechny ideologie a samostatná cesta nebyla realizovatelná. A pokud se tato možnost objevila, byla v roce 1968 tvrdě potlačena bez viditelného odporu západních zemí resp. jejich vedoucích představitelů. Aby to zapadalo do hypotézy, jež je předmětem tohoto článku, tak se spíše jednalo o výslovný, i když neveřejný souhlas. Další významné země, kde se experiment realizoval, byly asijské země, kde podmínky se od těch výchozích v Rusku ve své podstatě nelišily nijak zásadně. V případě zemí jako je Čína, Vietnam či Korea mám však určité pochybnosti i v rámci této konspirativní hypotézy, zda tyto země byly součástí původního plánu.

Další a možná nejdůležitější otázka zní „proč“.

Odpověď by mohla být i tato. Jasným a jednoznačným cílem v rámci této konspirační hypotézy je zavedení NWO. K tomu je potřeba zdiskreditovat a destruovat kapitalismus, aby vznikla poptávka po něčem novém, co nebude obsahovat chyby předchozích systémů a odstraní zcela zřejmé nedostatky současné civilizace. Kdyby však nejprve nebyla zdiskreditována myšlenka jakéhosi spravedlivého uspořádání společnosti a můžeme tomu říkat třeba komunismus, po destrukci kapitalismu by se logicky objevovala poptávka po takovémto uspořádání společnosti.

Proto bylo s experimentem komunismus započato tak brzo, a to hned ze dvou důvodů. Jedním byl čas začátku jako nevhodná podmínka experimentu a druhým důvodem bylo, aby myšlenka komunismu byla zdiskreditována již před diskreditací kapitalismu. Tak, aby bylo možno jakoukoliv ideu či diskuzi na téma spravedlivého uspořádání společnosti snadno, jednoduše a rychle odmítnout s tím, že se jedná o komunismus, u kterého se přece jasně prokázalo, jak je defektní. A u nějž je možno předhazovat utrpení a smrt mnoha milionů lidí, které způsobil. Snadno a bez problémů a bez potřeby jakékoliv logické argumentace se tak utlučou jakékoliv argumenty snažící se ukázat nové možnosti alternativní k současné formě kapitalismu.

Slovo komunismus nebo komunista je už v dnešní době v podstatě nadávka. Stačí se i jen zmínit, že by bohatství mohlo být přerozdělováno mezi lidi rovnoměrněji a už má autor nálepku komunista. Jak geniálně jednoduché zakončit jakoukoliv diskuzi na toto téma. Stačí se podívat do některých diskuzí na téma „rovná daň x progresivní daň“.

Tato manipulace je tak rafinovaná, že ji neprohlédnou ani velmi inteligentní lidé, zcela zaslepení svým posvátným antikomunismem, kteří nejsou schopni a samozřejmě ani ochotni si uvědomit, jak jsou manipulováni. A dokonce i někteří z nich jinak duchovně a demokraticky založení lidé se s posvátným zápalem zúčastní tohoto honu na čarodějnice a cítí se povinováni tak činit pro blaho lidstva a přehlížejí, že s vaničkou vylévají i dítě. Jako jednoduchý příklad uvádím scifi román „Mlhovina v Andromedě“. Tento román, který jako jeden z mála popisuje pozitivní vizi budoucnosti lidstva, je zatracován s tím, že je to propagace komunismu. Bohužel je velmi těžké přesvědčit lidi o tom, jak moc byli a jsou manipulováni.

Na závěr Vás možná napadá myšlenka –  jak může někdo plánovat a pracovat v časových úsecích, jež výrazně převyšují délku lidského života či dokonce několika generací. Aby autor mohl být už definitivně označen za šíleného konspirativci, je tu varianta. Celý tento velký experiment je řízen za spolupráce či pod vedením entit, jejichž délka života nebo existence v naší nebo poblíž naší 3D reality výrazně převyšuje délku života lidského.