Thúkydidova past a chyby Čechů na Ukrajině

Řeckého historika a politika Thúkydidése (460–455 př. n. l. – asi 399 př. n. l.) proslavilo dílo „Dějiny peloponéské války“. Dnes považováno za základní učebnici školy politického realismu, jejíž zastánci vysvětlují vztahy mezi státy nikoli na základě moci a síly („silnější vyhrává“).Předpokládám, že na principu „práva silnějšího“ skončí i nynější spor mezi USA a Čínou o vůdčí pozici ve světě. Laskavému čtenáři, v této souvislosti, doporučuji seznámit se s knihou amerického autora Graham Allisona, „Osudová past: Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin“ (Prostor, 2018). Autor má za to, že hlavní příčina, která vedla k velké antické válce mezi Athénami a Spartou (Athénami, jako sílícím státem a tehdejším hegemonem Spartou) o „nejlepší místo na slunci“, se v posledních pěti staletích šestnáctkrát opakovala. Autor ukazuje, že dvanáctkrát skončilo soupeření velmocí „o místo na slunci“ válkou a jen čtyřikrát se podařilo diplomacii zachovat mír. Jinými slovy, strach ze ztráty pozice hegemona činí válku ve většině případů nevyhnutelnou. Obávám se, že válkou na Ukrajině už v Thúkydidově pasti chyceni jsme, jinými slovy mocenská válka o světového hegemona, mezi USA a Čínou, už začala.

Jeden markantní rozdíl oproti minulosti tu je: zatímco v předchozích válkách proti sobě bojovaly armády spořících se velmocí, dnes jak USA, tak i Čína k boji využívají znepřátelené slovanské národy. Američané jako beranidlo vůči Rusům a Číňanům používají vojsko Ukrajiny a Číňané na oplátku ruské vojsko, jako beranidlo vůči Ukrajině a USA. Válka o hegemona má celosvětový dopad a řada lidí si už přeje, aby po ročním trvání už skončila. Odhaduji, že se tak do konce roku stane. Stávající válečná praxe ukázala, že ani jedna velmoc nemá vybudované dostatečně velké válečné kapacity, zejména na výrobu střeliva, aby „na hlavu“ porazila svého protivníka. Jen pro ilustraci: v lednu 2023 vydalo americké Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) zprávu „Empty Bins In A Wartime Environment“. Ukazuje, že americká vojensko-průmyslová základna není připravena na vleklý konflikt vysoké intenzity s Ruskem, natož s Čínou. Podle analytiků CSIS vynaloží Spojené státy za pouhé tři týdny bojů více než 5000 raket dlouhého doletu. Zásoby protilodních a protiletadlových střel by měly dojít za týden a vojensko-průmyslový komplex USA bude schopen vyrobit stejné množství zbraní až za rok a půl až dva roky. Z toho logicky plyne závěr, že obě velmoci potřebují „oddechový čas“ k doplnění výrobních kapacit.  Myslím, že pro ně nebude těžké dohodnout se na ukončení bojů, a to bez ohledu přání svých spojenců. Konec konců, první vlaštovka – čínský mírový plán – už na stole leží!

Školácká chyba Čechů na Ukrajině

Češi od samého začátku chápali ukrajinskou válku jen jako válku mezi Ukrajinou a Ruskem. Díky tomu počítali s tím, že technologicky silnější Západ si Rusko snadno a jednoduše „namaže na chleba“. Následně, sportovně řečeno, vsadili vše „na vítěze“. Proč se domnívám, že jde o sázku na „chromého koně“? Ukrajinskou válku můžeme označit i jako počáteční stádium války mezi USA a Čínou o roli světového hegemona. Z tohoto úhlu pohledu by správná sázka měla vypadat úplně jinak! Z učiva Zeměpisu na základní škole vím, že mezi Ruskem a Čínou leží 4 200 km dlouhá hranice, díky níž Čína nemůže dopustit porážku Ruska. Hrozilo by jí, že podél jejích hranic mohou Američané (NATO) postavit své vojenské základy a držet tak Čínu „pod krkem“, jak na souši, tak i na moři. Při svých sázkách by Češi neměli ztratit ze zřetele ani fakt, že Čína má v boji s USA v záloze severokorejskou armádu v počtu jednoho milionu dobře vycvičených a vyzbrojených mužů! Na své straně má i Afriku a Latinskou Ameriku. Afričané Západu nikdy nezapomenou 12 mil. otroků a vyplundrované přírodní zdroje. Latinská Amerika zase vyvraždění Aztéků (ZDE) a Inků (ZDE) Proti nám stojí obrovská síla!

Kacířská otázka: co budou Češi dělat, když jim sázka na chromého koně nevyjde? Kdo prohru zaplatí?

Školácká chyba vlády vůči svému obyvatelstvu

Ať už se někomu maďarský premiér Viktor Orbán líbí či nelíbí, nemůžeme mu upřít pravdu, když říká: „Nemůžeme o Ukrajincích přemýšlet stejně jako o Maďarech. To je podstata věci. Cítíme s Ukrajinci, pomáháme jim, dáváme jim všechno, co můžeme, ale jednu věc udělat nemůžeme – jejich zájmy postavit nad naše. Zájmy Ukrajiny nikdy nemohou převážit nad zájmy Maďarska a jeho lidí. Nezničíme sami sebe v ničím zájmu. …. a v proslovu před poslanci Parlamentu pokračoval: „Rád bych vás proto poprosil, abychom, když se díváme na ukrajinsko-ruskou válku, pak přes maďarské brýle a z pohledu maďarských národních zájmů“. Velká škoda, že tak nemluví a nejedná i naše vláda. Není náhodou, že její premiér je vlastním obyvatelstvem označován jako „první vicepremiér ukrajinské vlády“. Vít Rakušan se pak těžko může divit tomu, že se: „v České republice etablovala jako relevantní politická síla skupina nespokojených občanů, kteří nedůvěřují vládě, demokratickému systému a nesouhlasí se zahraničním směřováním státu“. Poznámka na okraj: spíš by mě překvapil opak!

Souhrnně řečeno: jsou to chyby, na něž český stát, česká společnost tvrdě doplatí. Bůh nás ochraňuj!