Temná historie i současnost Světového ekonomického fóra

17.11.2023

Kde se vzala neuvěřitelná moc Světového ekonomického fóra (WEF), které si jako loutky vodí politiky z celého světa? Jak je možné, že nikým nevolená neziskovka s temným pozadím může ovlivňovat život v zemích po celém světě?

Tyto otázky by si měl pokládat každý, protože nikdo přece nevolil Klause Schwaba a jeho nohsledy! Nicméně přesto je vše, co se projednává na srazech v Davosu, záhy aplikováno v reálné politice.

V minulosti jsme si zde již probírali životopis předsedy Světového ekonomického fóra Klause Schwaba, nyní si pro změnu vezmeme na paškál tuto organizaci.

Možná vám pak dojde, proč má WEF takovou moc a proč všechny loutky tak poslušně plní vše, co jim páníčci z WEF nařídí…

Světové ekonomické fórum bylo založeno v roce 1971 Klausem Schwabem, ačkoliv se tak organizace tehdy nejmenovala. Když Schwab začínal s tím, co se mělo stát WEF, měl na bankovním účtu dotaci pouhých 25 000 švýcarských franků.

První setkání v Davosu v rámci toho, co se tehdy nazývalo European Management Symposium, trvalo dva týdny a zúčastnilo se ho 450 účastníků, včetně generálních ředitelů a vyšších manažerů špičkových společností a 50 členů fakulty z obchodních škol. Věci se pak daly rychle do pohybu.

Předsedou druhého davoského setkání měl být Herman J. Abs, který musel účast na poslední chvíli zrušit, ale tento odkaz nám dává jasný náhled do pozadí WEF.

Abs byl bankovním ředitelem, který nesmírně pomohl Hitlerovi násilným nákupem židovských bank za nízké ceny. Peníze pak byly použity na stavbu nacistické válečné mašinérie.

Během druhé světové války byl Abs členem tajné skupiny vytvořené v roce 1943 a známé jako Výbor pro zahraniční ekonomické záležitosti – skupina bankéřů a obchodníků, kteří se sešli, aby diskutovali o budoucnosti Německa po skončení války.

Po válce jeho přítel Charles Gunston z Bank of England požádal Abse, aby pomohl obnovit německé bankovnictví. Gunston pracoval pro Bank of England jako vedoucí německého oddělení a po válce byl vysokým úředníkem v britském profesním úřadu.

Gunston se nestaral o zvěrstva páchaná nacisty. Jediné, co chtěl, bylo pomoci při obnově německých bank. Za tímto účelem naverboval Abse, který byl vysoko na seznamu nacistických úředníků hledaných za válečné zločiny. Gunston chránil Abse, aby pomohl Německu obnovit jeho bankovní systém připravený pokračovat v Hitlerově práci.

Díky pomoci svých přátel z Bank of England nebyl Abs popraven ani uvězněn a v roce 1948 byl zástupcem vedoucího společnosti Reconstruction Loan Corporation a prezidentem Deutsche Bank.

Je neuvěřitelné, že to byl tehdy Abs, kdo rozhodl, které německé společnosti by měly dostat miliardy dolarů poskytnuté jako Marshallova pomoc. A po desetiletí měl Abs, vysoko postavený nacista, v Německu významnou roli.

Byl jedním z řady bývalých nacistů, kteří pomohli vytvořit Evropskou unii. Jak jistě sami víte, tak EU má nacistické kořeny, což jen potvrzuje, že šlo skutečně o vybudování 4. říše pod vedením Německa.

Až do poloviny 90. let byl Abs předsedou Deutsche Bank a jeho nacistický původ byl ignorován. The Independent, britské noviny, popsaly Abse jako vynikajícího německého bankéře své doby a tiše ignorovaly jeho spolupráci s IG Farben a Kontinental-Ol, kde vědomě využíval otrockou práci v koncentračních táborech.

A to byl muž, kterého Schwab požádal, aby předsedal druhému setkání jeho nové organizace v Davosu. Často se říkalo, že Schwabův otec byl nacista, který byl spolupracovníkem Hitlera, ale ověřovatelé faktů to samozřejmě popírají (detaily z životopisu Schwaba se dozvíte zde a zde).

Čestným sponzorem třetího setkání v Davosu v roce 1973 byl princ Bernhard z Nizozemska (bývalý nacista a zakladatel setkání Bilderbergu) a Komise Evropských společenství obnovila svůj patronát.

Italský průmyslník přednesl projev shrnující „Meze růstu,“ knihu prosazující razantní depopulaci, kterou objednal Římský klub a vydal ji v roce 1972. Účastníci vypracovali etický kodex založený na konceptu zainteresovaných stran Klause Schwaba.

Již brzy bylo jasné, že WEF má velmi blízko k Evropské komisi se dvěma zasedáními, která se konala v Evropské komisi v Bruselu.

Dnes se WEF popisuje jako nezisková organizace veřejného zájmu se sídlem ve Švýcarsku. Má kanceláře v New Yorku (USA), San Franciscu (USA), Tokiu (Japonsko), Bombaji (Indie) a Pekingu (Čína).

V roce 2022 WEF vykázal příjem ve výši 383 000 000 švýcarských franků na poplatcích a dalším financování. Z toho bylo 130 milionů švýcarských franků vynaloženo na zaměstnance, přičemž sám Schwab údajně dostává plat více než 1 000 000 dolarů ročně (plus údajně odměny od přidružených společností).

Přibližně 252 milionů švýcarských franků bylo vynaloženo na „kancelář a činnost.“ Je zajímavé, že mnozí z těch, kteří nějakým způsobem spolupracují s WEF, mimořádně zbohatli.

Například Tony Blair byl většinu svého pracovního života skromně placeným politikem, ale nyní je multimilionářem. Zelené charitativní organizace jsou často velmi dobře placené a užívají si prvotřídní cestování po celém světě. WEF neplatí žádné federální daně.

Organizace, která byla ještě před tuctem let považována za nemající žádný vliv a byla známá pouze jako organizátor každoročního setkání, na kterém se mohli předvést politici, celebrity, jako je popová hvězda Bono (známý svými schématy vyhýbání se daňovým povinnostem a pokrytectvím) a průmyslníci, je nyní jedním z nejmocnějších orgánů na světě.

WEF tuto moc převzalo to od mnohem tajnějšího Bilderbergu.

Schwab sám se narodil v Německu v roce 1938 a získal řadu akademických kvalifikací, než v roce 1971, když mu bylo pouhých 33 let, založil WEF. WEF se původně jmenovalo Evropské manažerské fórum, ale v roce 1987 změnilo svůj název na poněkud velkolepější a ambicióznější Světové ekonomické fórum.

Těsně před založením Evropského manažerského fóra byl Schwab členem správní rady středně velké švýcarské výrobní společnosti, se kterou byl zřejmě spojen jeho otec. Dnes WEF tvrdí, že má více než 600 zaměstnanců.

Na webových stránkách WEF není žádný záznam o tom, jak Schwab získal peníze na založení toho, co je (na jeho vlastní webové stránce) popisováno jako „nejpřednější globální multistakeholderská organizace.“

V roce 1971, ve stejném roce, kdy založil předchůdce WEF, napsal Schwab knihu s názvem Moderní podnikový management ve strojírenství (zdá se nepravděpodobné, že by mu licenční poplatky z toho umožnily založit WEF).

V této rané knize Schwab tvrdil, že management moderního podniku musí sloužit jak akcionářům, tak korporátním stakeholderům. Schwab spolupracuje s Organizací spojených národů po mnoho desetiletí a radí různým orgánům OSN v otázkách udržitelného rozvoje.

Schwab varoval, že když se plány spiklenců rozvinou, ve světě bude hodně hněvu, a je nejlépe známý tím, že varuje občany na celém světě „nebudeš nic vlastnit a budeš šťastný.“

Zasedání WEF se konají každoročně v Davosu a účastníci přijíždějí z celého světa (mnozí z nich soukromými tryskáči), aby diskutovali o hrozbě změny klimatu.

Nejnebezpečnější je snad to, že WEF má to, co pompézně nazývá „Schéma mladých globálních vůdců,“ kde trénuje bezohledné mladé muže a ženy, aby se stali loutkami globalistů.

Mnoho absolventů získá práci ve vrcholné politice, zeleném hnutí, politických neziskovkách a tak dále a Schwab se chlubí, že „absolventy“ toho, co by někdo mohl považovat za program vymývání mozků, lze nalézt na vysokých místech všude.

Chlubí se oprávněně, vždyť stoupence WEF lze nalézt v mnoha vládách: Sunak ve Spojeném království, Trudeau v Kanadě a Macron ve Francii – ti všichni – a mnozí další – mají vazby na WEF.

Celá organizace, která dnes funguje částečně jako náhrada za Bilderberg a propagační organizace pro Evropskou unii a Organizaci spojených národů, je nekonečně nebezpečnější a má mnohem větší vliv, než by se zdálo…

zdroj