Archív značky pro: vánoce

Dávný démon

Šťastné a veselé

Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Přátelé, zahrnuli jste mě včera tolika přáními, že není v lidských silách vám všem odpovědět. Pokud mohu soudit podle všech těchto přáníček, tak se v této zemi skutečně něco mění. Díky vám jsem včera zažíval Vánoce, jaké už dlouho nepamatuji. Byl jsem rád, že jsme se na mém virtuálním dvorku sešli ve svornosti a v dobrém rozpoložení.Tenkrát v Betlémě také nikdo netušil, že právě nastal dějinný zlom, podle kterého se bude jednou počítat nový kalendář. I tenkrát po pár dnech přestali zpívat andělé, pastýři se vrátili ke své práci a mudrci zmizeli kdesi na východě. Přesto už svět nešel stejnou cestou. Změnil se.

Chci věřit, že včerejší smršť přání znamená něco podobného i pro nás. I když vánoce brzy skončí, i když pominou všechny drobné radosti i zázraky, i když se budeme muset vrátit do všedních životů a budeme se muset popasovat se spoustou překážek, chci věřit, že konec roku 2022 bude znamenat dějinný zlom, který navrátí tuto zemi i nás všechny na lepší cestu do budoucnosti.

Děkuji vám všem, že čtete Vidlákovy kydy. Děkuji vám všem, kteří zvětšujete dosah mého blogu na sociálních sítích. Děkuji všem, kteří diskutujete a děláte to bez nenávisti a žlučovitosti. Děkuji všem, kteří mě upozorní na chyby a udělají to bez škodolibého veselí. Děkuji vám všem, že vás mám.

Váš Vidlák

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/stastne-vesele

Vše dobře dopadne

Naděje, že vše dobře dopadne

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog- převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Včera jsem si tak pro zajímavost projížděl svoje texty, které jsem pouštěl o vánocích v minulých letech. Jeden se mi tak zalíbil, že ho dneska pustím znovu a jen k němu maličko připíšu pár vět. Je totiž optimistický a plný hentěch křesťanských hodnot. Obojího teď máme zapotřebí. Já navíc strávím letošní vánoce mimo kostel, protože tam od posledních událostí nejsem vítaný, ale o to spíš si otevřu alespoň tu knihu knih. Vlastně vám dneska píšu to, co bych rád někdy v kostele slyšel…

Kdybychom si biblické texty Nového zákona seřadili podle stáří od nejstaršího k nejmladšímu, nebyla by na prvním místě evangelia, ale Pavlovy epištoly, které jsou dneska skoro až na konci. Nejprve apoštolové psali dopisy svým bratrům a sestrám a až později začalo být důležité tu ústní tradici nějak zaznamenat.

Největší apoštol – Pavel, který s evangelii procestoval velkou část tehdejší Římské říše, ten se o vánočním příběhu Ježíše zmínil v jedné jediné větě. Totiž, že byl narozen z ženy. Žádné početí z ducha svatého, žádný Betlém, žádní tři králové. Narodil se jako člověk. Tečka. Jsme dvacet až třicet let po Ježíšově smrti a první křesťané, kteří jsou už v celé řecké části římské říše, se bez vánoc docela dobře obejdou.

První se do nějakého většího sepisování o Ježíšově životě chopil evangelista Marek, který je ale zoufale stručný. Začíná ve chvíli, kdy si Ježíš tak nějak vzpomněl, že by mohl pověsit tesařinu na hřebík a stát se mesiášem. Opět… žádné vánoce, žádný Betlém, žádní pastuškové kolem jesliček. Nic.

Pak přicházejí evangelisté Matouš s Lukášem, kteří už oba mají ten Betlém, jesličky a tři krále. Matouš je spíše ponurý, hned po vánočním příběhu následuje vraždění betlémských neviňátek a vůbec celé Ježíšovo narození je problém. Nejprve dlouhá cesta v těhotenství, pak není v Betlémě kam složit hlavu, pak pár darů a pak úprk do Egypta. Nic moc z čeho by stálo za to slavit vánoce.

Evangelista Lukáš naopak píše optimistický příběh tak jak ho všichni známe. Andělé zvěstující velikou novinu a radost, která bude pro celé lidstvo,  pastýři spěchají k jesličkám, mudrci z východu přinášejí dary, svítí veliká hvězda, na nebesích vládne radost…

Dnešní betlémy a vůbec celé vánoce, to všechno je podle Lukáše. Stalo se něco velkého, velkolepého, co změní svět. Až jednou.. za dlouho, ale stane se to.

Oba evangelisté pak v podstatě v každé větě používají texty ze Starého zákona, především z proroků, kteří odkazují, že jednou nějaký mesiáš přijde. Na teologické fakultě byste se z příslušných přednášek dozvěděli, že celé Ježíšovo narození popisují evangelisté tak, aby došlo na předpovědi těch starozákonních textů. Celé věty, celé odstavce jsou v podstatě přímo odcitovány a použity.

Proč tomu tak je?

Inu, kdybychom měli jen evangelistu Marka a Pavlovy epištoly, mohli bychom to brát tak, že Bůh už se prostě nemohl na svět dívat a tak prostě náhodně vybral někoho, kdo se mu zrovna jevil vhodný  a tak nějak ad hoc z něj udělal Mesiáše.

Evangelisté Matouš a Lukáš naopak dělají vše proto, aby Boží jednání byl plán. Naplnil se čas a přišel mesiáš.  Žádný boží rozmar, vše jde podle plánu. Toto vědomí se dochovalo dodnes, je součástí křesťanství a je to podle mě jedna z těch okolností, že křesťanství ve všeobecném mišmaši mnoha náboženství a kultů obstálo, pak přežilo pronásledování, zničení Římské říše a přežilo dodnes přes celý středověk i světové války.

Bůh má plán. Nic není náhoda. Pokud je na světě zle, pokud život nestojí za nic, je to přechodné. Na konci všeho bude stát Mesiáš, protože Bůh to má ve své moci. Na konci všeho to dobře dopadne, Bůh nekoná náhodně, všechno, co se děje, se dít má a ze všeho existuje východisko, všechno zlé se obrátí v dobré a žádná katastrofa nepotrvá věčně.

Až budete dneska u stromečku, vzpomeňte si na to, že byli dva evangelisté, kteří na začátek příběhu přidali tu naději, že vše má svůj smysl, vše je pod kontrolou a až nastane ten správný čas, vše se vyjeví a vše dobře dopadne. Tohle slavíme o vánocích. Naději, že dějiny jdou i přes různá úskalí vpřed, netočí se v kruhu, ze všeho je východisko a i když to tak dneska nevypadá, vše se v dobré obrátí.

Přeji vám všem krásné  Vánoce prožité v kruhu vašich nejbžších.

Vidlák s rodinou.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/nadeje-ze-vse-dobre-dopadne

Nebudu popisovat všechny peripetie této iniciativy, jen vypíchnu pár zajímavých momentů.

Přál bych si

23.12.2022

Blog převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Mám už čtrnáct dní dovolenou. Ne, nesouvisí to s mým článkem o Braniborech v Čechách, prostě jsem letos celý rok dřepěl v práci a teď jsem zjistil, že si před vánoci musím vybrat patnáct dní. Už dlouho jsem neměl tak hezký předvánoční čas se ženou i s dětmi. I přes všechny potíže, předžalobní dopisy, mediální tlak, Cemperoviny a ztracené kamarády, bylo hezké ráno vstávat do vůně čerstvé kávy a míchaných vajíček. Bylo hezké se dívat, jak se děti vracejí ze školy.

Vánoční propriety jsem letos sehnal naprosto v klidu, bez honiček a stresu. Včera jsem dovezl kapry i stromeček. Až budete číst tyto řádky, nejspíš budeme s dětmi zdobit. Letos je to v klidu, jak to už dlouho nebylo. Pro mě se teď svět doopravdy zastavil a znovu se roztočí až po Novém roce.

Paradoxně, jeden z nejhezčích předvánočních časů zažívám v době, kdy jinde umírají lidé pod palbou, miliony dalších jsou mimo svůj domov a nevědí, jestli se ještě někdy vrátí. Hodně lidí kvůli zítřejší večeři utratilo poslední peníze. Kolem nás jsou mámy, které ještě teď na poslední chvíli zkoušejí zařídit, aby si jejich děti nevšimly, že už není kde brát. Máme kolem sebe seniory, kteří topí v jedné místnosti a někdy ani to ne.

Přál bych si, aby zítra tam na Donbasu nikdo nestřílel. Alespoň na jeden den. Přál bych si, aby se tam na frontě obyčejní vojáci prostě domluvili a udělali si alespoň kousek příměří. Přál bych si, aby zítra nikdo nemusel umřít, aby nikomu nepřišly telegramy s úmrtním oznámením. Přál bych si, aby se nad Betlémem znovu rozzářila ta veliká hvězda, kterou by viděli lidé na celém světě a chtěl bych, aby si z jejího symbolu vzali to, co tenkrát u jeslí.

Přál bych si, aby se něco pohnulo v hlavách světových lídrů i jejich místních poskoků. Aby nechali vzájemného štengrování, aby se každý spokojil s tím, co má. Přál bych si, aby se stalo něco, co by celý ten poslední rok postavilo do nového světla a ukázalo všechnu tu marnost. Přál bych si, aby se ukázalo východisko. Jasné, zřetelné a akceptovatelné všemi stranami.

Přál bych si, aby zítra měl každý v této zemi nejen večeři, ale mohl sedět v teple u stolu, obklopen svými blízkými. Přál bych si, aby nikdo u stromečku nerozbaloval dárky a při tom musel myslet na to, jak zaplatí příští měsíc složenky. Přál bych si, aby žádný dospělý nemusel před svými dětmi držet povinný úsměv, kterým bude maskovat, že už nemá východisko.

Přál bych si, aby nám plyn v zásobnících prostě nedošel. Aby všichni měli z čeho zaplatit vyúčtování za energie. Přál bych si, aby žádné dítě nedoplatilo na nedostatek Nurofenu v lékárnách a aby jiní pacienti nedoplatili na další nedostatkové léky. Přál bych si, abychom dělali sbírky na hladovějící a ne na tanky. Přál bych si, aby se nesplnilo nic z toho, co se před námi už celé měsíce pomalu zhmotňuje.

Přál bych si, aby byl zítra na každém štědrovečerním stole jeden talíř navíc a aby se každý zamyslel, jestli náhodou nemá ve svém okolí někoho, koho by k němu měl posadit. Přál bych si, aby zítra zůstaly všechny dveře otevřené, aby všichni na chvíli zapomněli, čím jsou a proti čemu jsou a prostě aby se přijali navzájem. Bez ohledu na to, čím zase budou za týden.

Přál bych si podat ruku s vámi všemi, kteří jste mě v minulém týdnu podrželi. Přál bych si poznat každého z vás, kteří čtete tento blog a táhnete to se mnou už dlouhé roky. Přál bych si, aby to, co jsem v uplynulých dnech zažil, aby to nebylo jen pro mě, ale aby takové zázraky zažil každý, kdo se dostane do potíží.

Přál bych si, aby byl můj dům mnohem větší než je, přál bych si mít stůl pro sto lidí, abyste se mnou seděli u společné večeře, přál bych si vás hostit nejen o Vánocích. Přál bych si, aby se u mě lidé potkávali, aby se mnou pili víno, jedli uzené a plánovali budoucnost pro tuto zemi. Přál bych si rozpouštět pochybnosti a uzavírat spojenectví, přál bych si být mostem mezi těmi, kteří už spolu nemluví.

Přál bych si, aby zítra spadlo co nejvíc okovů, aby se dlouholetí nepřátelé objali, aby se zapomnělo na hlouposti a aby bylo odpuštěno co nejvíc provinění. Přál bych si, aby alespoň pro ten jeden vánoční den ztichly zbraně, zazněl zpěv a lidé byli bratry.

Pojďme pro to zítra udělat, co můžeme.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/pral-bych-si

Dávný démon

Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

19.12.2022

Už vícekrát jsem tu psal, že mě letos nejvíc překvapuje, kolik toho ten náš systém vlastně vydržel. Začalo to dobou covidovou, kdy jsme byli dlouhou dobu zavření, mělo to vliv na ekonomiku a doteď na to doplácíme, ale v podstatě pořád se tu dá žít. Teď máme už tři čtvrtě roku válku na Ukrajině, během které se vláda postarala, abychom to fakt neměli jednoduché, ale pořád se před vámi v supermarketu otevřou dveře, pořád vám paní na pokladně „nakliká“ nákup a pořád zaplatíte kartou, mobilem nebo v hotovosti.

Ceny základních potravin stouply skoro na dvojnásobek, ceny energií se zečtyřnásobily, na auta jsou pořadníky, energetičtí experti si vozí dřevo do Prahy v předtuše dramatických časů, cena pšenice je také skoro dvojnásobná, každou chvíli slyšíme o nějakém krachujícím podniku, do toho nám EU přitvrdí s emisními povolenkami… a ejhle, nezaměstnanost je stále nízká, hlady ještě pořád nikdo neumřel, a jak mi vysvětlili hoši od Saubere Energie Morgens, všichni bez problémů zvládají platit své energetické závazky.

Těch případů, kdy nám babička nemá na plyn a musí chodit na klestí, těch je vlastně hrozně málo. Nebo se alespoň jeví, že jich je málo.

Vlastně už rozumím, jak jsme mohli vydržet být třicet let krmelcem Západu. My prostě máme v sobě nějaký nezmapovaný proud. Nějakou schopnost adaptace na nejhorší podmínky. Nějak to umíme zařídit, že i když nás okrádají horem dolem a zcela legálně, pořád to nějak dáváme. I přes všechny ekonomické reformy, které nám naordinovali, přes všechno, co tady rozkradli, zničili, odvezli a zrušili, pořád to nějak jde.

Už za Marie Terezie se říkalo, že český sedlák je jak vrba. Čím víc ji rveš, tím víc roste.

Dolním deseti milionům zdvojnásobili náklady všeho. A místo aby se okamžitě všechno sesypalo, tak to sice trochu skřípe, padá z toho omítka, trochu se zkroutily veřeje, ale pořád je to funkční. Největší důkaz českých schopností. Máme vlastnost, kterou nikdo nevidí, nikdo se jí nezabývá, jen se jí takhle okrajově dotkneme, ale je asi důležitější než všichni Fialové, Babišové, Sobotkové, Nečasové, Topolánkové, Zemani a Klausové dohromady.

A ještě těm babičkám v nesnázích pomáháme…

Překvapuje mě, s kolika bohatými lidmi jsem se potkal a zjistil, že jsou na naší straně. Překvapuje mě, odkud se mi dostalo zastání, a naopak, odkud přišly odsudky. Překvapuje mě, s jakou vervou vláda vrtá díry do lodě, ale ještě víc jsem vyvalený z toho, kolik lidí ty díry dnes a denně záplatuje a dělají to ze svého.

My jsme prostě národ posledních pěti minut. To je totiž zhruba ten čas, za který se na Titaniku událo všechno podstatné. Do té doby se ta loď jen zvolna nakláněla. A dole pořád běhali topiči a strojníci a postarali se, aby se loď potopila s rozsvícenými světly a s hudbou.

Jen… ta naše životaschopnost je i antitezí revolučních nálad. Proč dělat revoluci, když vždycky vymyslíme, jak vyváznout? Proč dělat odboj, když naše šedá zóna, šedá ekonomika, osobní kontakty, lidská vzájemnost a improvizace to vždycky nějak udělají? Vždycky je někde nějaký zapomenutý úředník, vedoucí pracovník, schopný člověk a šikovný manažer, kterého zapomněli vyhodit při povolebních čistkách, který jde a bez publicity zachrání neuvěřitelně moc.

Například by mě hrozně zajímal příběh, jak se to udělalo, že sice začala válka na Ukrajině, ale z Ruska sem ještě přiletěla letadla s jaderným palivem pro naše elektrárny. Dokonce několikrát. Vsadím se, že to celé bylo založeno na osobní odvaze nějakého vysoce postaveného jednotlivce, který k tomu dal příkaz a nevěděl, jestli ho za to nevyhodí.

Ve skutečnosti se v Česku Titanic potopí jen jednou za pět set let. Jinak to tady vždycky nějak provizorně opravíme a když tak přestoupíme na jinou loď. Jen málokdy jsme nuceni skutečně bojovat o holou existenci. Vždycky se v našem národě najde dost bezejmenných blbců, kteří to nevzdají a i přes klacky pod nohama jdou a nějak to zachrání.

V jaké jsme situaci? Loď se nám pěkně nahnula a slušně nabírá vodu. V podpalubí se už bojuje o holou existenci, ale bojuje se o ni až neuvěřitelně úspěšně. Co bude dál? Zase se najde někdo, komu nebudeme moci dost poděkovat, kdo to nějak na poslední chvíli ucpe? Nebo přijde někdo, kdo vymyslí, jak to zase chvíli táhnout dál? A nebo přijde ta velmi řídká zkušenost, kdy to fakt nepůjde zachránit a prostě se potopíme? Nezaměstnanost nijak dramaticky neroste, ceny benzínu dokonce klesají. Kdyby se ceny elektriky vrátily na loňskou úroveň, vlastně by skoro nebylo o čem mluvit. Sledujeme takové to poslední zlepšení stavu pacienta těsně před smrtí? Nebo to proti všem předpokladům dopadne jako obvykle?

Nebo ještě dostáváme čas na klidné vánoce?

Podle všech ukazatelů bychom měli být totálně v háji… ale nejsme. I henten plyn nám vystačí ještě na sedmdesát dnů… a možná i déle. Nebo nám pánbůh prostě dává ještě pár dní na seznamování a vzájemnost? Máme ještě chvíli času, abychom se sblížili, navštívili a připravili na to, co přijde?

Prosím, dejme si na těchto vánocích záležet. Možná loď ještě udržíme na hladině. Ale kdyby ne, ať je tento sváteční čas alespoň hezkou vzpomínkou.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/poslednich-pet-minut

Nechcete na Vanoce uprchlika? No tak ja, ale stary bude nadavat, bo je zvykly na kapra...

Nechcete na Vánoce uprchlíka? No tak ja, ale starý bude nadávat, bo je zvykly na kapra…

Celý blog si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

18. 12. 2022 

Blog-převzato z blogu Ladislava Větvičky

Na ten stary vtip sem si vzpomněl, když sem v adžarske knajpě pozoroval ukrajinske a ruske uprchliky, Jedni zdrhli, aby na ně nepadaly granaty, druzi zas, aby ty granaty nemuseli střilat.

Všeci v luksusnich autach přijeli do fajnych restauraci, naobjednavali si stoly plne lokalnich dobrot a pak společně dyskutovali, jak dluho to bude trvat, než Ameryčan zastavi finančni kohutek a tym padem valka skonči.

A my, žebraci ze země, kera je tak blba, že krmi osumdesatimilionovy německy narod levnu eletryku a štyrycetimilijonovemu narodu Ukrajiny dodava zadarmo zbraně, žradlo a ubytovani, zme na ně čuměli a přemyšlali, kaj robime chybu, když volime voly.

Tuž, pokud tež nemusite kapra, inspirujte se tym, co synci a děvuchy pod Kavkazem dokažu připravit a zrobte si dobrotu, dokud vam ide plyn.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Batumi

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=795558

ČEZ

Braniboři v Čechách

Celý článek si můžete poslechnout v audioverui ZDE:

 Včera jsem měl zase jednou štěstí, které bych si klidně odpustil. Potkal jsem se s bývalým kolegou z práce. Byla to naprostá náhoda, došel jsem si na oběd a koho v restauraci nenajdu… Náš bývalý elektrikář tam zdolává smažák… Odešel od nás před dvěma roky v té nejlepší době k ČEZu. Respektive k jejich distribuční firmě. Má se tam hodně dobře, jeho plat je možná dvojnásobný oproti tomu, co měl u nás, ale víc se nadře a když někde spadne vedení, tak se nikdo neptá, jestli prší, mrzne, nebo je svátek.

Dali jsme se do řeči, ptám se ho, jak se mu vede… Narodilo se mu dítě, doma jsou všichni zdrávi…. ale celou dobu se mi zdálo, že je nějaký smutný. Prý uvažuje o tom, že tam u ČEZu skončí a jestli bych nevěděl o nějaké elektrikářské práci jinde… Ptám se ho proč? Vždyť takové místo je sen každého dělníka. Velmi solidní plat, veškeré přesčasy a příplatky zaplacené do poslední koruny, několikrát ročně bonusy, dovolená navíc, příspěvky na rekreaci… a teď přece dostal těch šedesát tisíc odměny, co prý ČEZ dával každému zaměstnanci.

„Víš, proč nám to dali?“ ptá se. „Protože už měsíc nedělám skoro nic jiného, než chodím odpojovat elektroměry…“

Prý to už přestává dávat psychicky. V noci prakticky nespí…

Nejhorší jsou prý ty brečící matky, které ho prosí, aby ještě deset minut počkal, že ještě rychle alespoň dovaří poslední oběd. Nebo babičky, které se ho ptají, co mají dál dělat… Na jižní Moravě žijeme všichni ve větších či menších vesnicích. I Brno je jen řada dědin, propojená šalinou. Máme tu více domů a méně sídlišť. A on teď jezdí a odpojuje a odpojuje. Tu někoho, tam někoho.

Už na něj lili horkou vodu, jakýsi strejc na něj vzal dřevěnou tyč… prý je teď od prosince posílají ve dvou, protože to přestává být sranda…

Samozřejmě, skoro všechno jsou buď osamělí důchodci nebo samoživitelky. Ti se nemohou bránit a nemají žádnou možnost svojí situaci změnit. Takže trocha marného vzteku, pláč a sem tam nějaký zoufale zbytečný pokus o obranu.

Říkal, že v call centrech, nebo na kontaktních místech, že tam už se ve velkém žerou antidepresiva. Člověk se může zatvrdit, když přijde jedna plačící mamina. Vydrží jich i deset. Ale když přichází jeden případ za druhým, den za dnem už dlouhé týdny, všechno je jak přes kopírák a ještě jich den za dnem přibývá, tak to prostě není k vydržení. Navíc si stále lépe dovedete představit, že brzy tam můžete stát taky…

Máme tu znovu Branibory v Čechách. Akorát už nemusejí posílat drancíře na koních. Udělá se to přes lipskou burzu a špinavou práci pro ně uděláme sami. Pokrok nezastavíš. V koncentrácích se o kázeň také starali víc kápové než dozorci. Najednou Čech Čechovi odpojuje elektroměr, protože Helmut byl debil a zničil si svojí energetiku, ale naštěstí nás ekonomicky obsadil a teď se mu ohromně hodí naše elektrárny, které se postavily právě z daní těch babiček, kterým teď odpojují proud, protože mají vyšší zálohy než důchod.

Poslouchal jsem ty historky a zařekl jsem se, že ode dneška už Fiala není Petro Ihorovič, ani Signál I. Doteď jsem si z něj hlavně dělal srandu. Ale odteď je to úplně normální Kápo Fiala. Vězeňský mundůr, úklona směrem k jeho pánům a hůl pro své spoluvězně. Neměl jsem ho rád od začátku, ale po včerejšku se mi začal vysloveně hnusit.

Zase je to jako vždycky. Silní si svoje zájmy nějak ohlídají a tak se ožebračují ti nejslabší, kteří nemají žádnou možnost se bránit. Nemají dokonce ani to, co máme my – jeden druhého. Tihle lidé nejsou na fejsbůku, nečtou, mají jiné starosti, než číst Vidláka, koukat na Vrabela nebo se pídit po konzultačních hodinách Jindry Rajchla. Nemají nikoho, kdo by je alespoň sdružil do jedné sebranky. A teď už nemají ani elektřinu.

Navíc se za to ještě stydí. Takhle dokonale je to dneska zařízené. Oni vás oberou na kost, připraví vás o všechno a ještě zařídí, aby to vypadalo, že ta bída je vaše vina.

Tož jsem kolegovi řekl, ať alespoň odkazuje na mě. Že to není žádná velká naděje, protože nic nejsem, nemám žádnou reálnou moc s tím něco udělat, navíc brzy budu další na řadě… ale budou alespoň vědět, že v tom nejsou sami a že jejich trable někoho zajímají a jsou tu ještě takoví, kteří se snaží dělat něco víc, než jen lamentovat, že se nic udělat nedá a všechno je zbytečné.

Já vím, že mě čtou v SPD. Čtou mě i v ANO. Vím, že i sám Andrej občas hodí očkem na Vidlákovy kydy. Vím, že mě čtou na všech ministerstvech a s netajenou nenávistí mě čte i spousta libtardů a přejí mi všechno nejhorší. Ale nemohl by proboha teď někdo jít a pozastavit to? Nemohl by někdo vydat rozkaz, aby s tím odpojováním alespoň počkali, když už nic jiného? Fakt právě teď musíte ukazovat tvrdost a nesmlouvavost? Píšu vlastně to samé, co Mikuláš Minář.

Fakt chcete, aby ti nejohroženější a nejchudší dostávali na vánoce dárek v podobě odpojené elektřiny?

Zastavte to. Udělejte moratorium. Řekněte těm klukům elektrikářským, ať s tím teď přestanou. Když jsou ty vánoce…

A vy, co máte tolik peněz na tank Tomáš, co kdybyste založili nějaký fond a začali za staroušky a osamocené mámy platit zálohy? Nebo tu máme peníze jen na kanóny?

Vykašlete se na zákony. Vykašlete se na spravedlnost, ale udělejte prostě milost. Zastavte to odpojování. Přesťaňte s tím. Pište si do účetních uzávěrek, co chcete, dál si hoňte triko, jak skvěle zvládáte situaci, blýskejte se před kamerami… ale zastavte to. Teď hned. Přestaňte dávat takové dárky. Nebo to (s vámi všemi) špatně dopadne.

A vy v opozici, kteří se bijete v prsa, že bojujete proti této vládě… běžte, vylezte na pultíky a před kamery a začněte o tom mluvit. Všude. Ať to nejsem jen já, kdo se (marně) pokouší někoho zastat. Jsou přece vánoce. To se i na západní frontě zastavila palba, tak neříkejte, že nemůžete na chvíli přestat účtovat.

Vy mocní! Zařiďte, ať si ta slavná Čistá Energie Zítřka udělá nový vánoční reklamní klip, že poslední tři týdny roku zaplatí elektřinu za všechny domácnosti ze svého a pozastavuje všechno vymáhání a devastování. Že se to bude řešit až v novém roce. Ať alespoň teď mohou všechny ty mámy napéct cukroví a alespoň na chvíli zapomenout na starosti. Ať se babičky mohou těšit na vnoučky a nepředstírat nemoc, aby nemusely dětem zahanbeně prozradit, že jsou bez elektriky.

Udělejte něco pro svojí vlastní záchranu a zastavte to alespoň na ty tři poslední týdny. Nechovejte se jako kápové v koncentráku. Nemusíte to dělat. Fakt nemusíte. Tohle vám Pánbůh nezapomene. V dobrém i ve zlém. Jsou vánoce. Nechte alespoň na chvíli toho ničení domácností. Přestaňte se vymlouvat na péči řádného hospodáře ve vyjedené republice. Nechovali jste se tak nikdy, neschovávejte se za mravní imperativ. Ve skutečnosti máte jen povinnost nepřestat být člověkem. Kápové nedostávají milost. Nikdy. U norimberského tribunálu jim také nepomohlo, že jen plnili rozkazy.

Buďte alespoň na vánoce skutečně lidmi. Jakou měrou teď měříte, takovou vám pak bude naměřeno. A o vánocích to platí na druhou.

ZDROJ: Vidlákovy kydy https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/branibori-v-cechach