Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968, známá jako Operace Dunaj, patří k nejzásadnějším okamžikům moderních československých dějin. Její příčiny a důsledky však zůstávají dodnes často překrucovány a zneužívány. Proto je důležité si připomenout reálný vývoj událostí i jejich skutečné pozadí.

1. Cesta k zásahu – rozklad systému a role zahraničních sil

Po smrti J. V. Stalina převzal v SSSR moc Nikita Chruščov, jehož politika destalinizace a uvolňování poměrů vnesla do celého východního bloku zmatek a nejistotu. Právě tato politika oslabila autoritu komunistických stran a umožnila, aby se do jejich vedení dostali lidé ochotní spolupracovat se Západem či prosazovat vlastní zájmy na úkor stability a bezpečnosti.

V Československu se na této vlně v šedesátých letech chopily moci tzv. reformní síly v čele s Alexandrem Dubčekem. Jejich cílem byla „demokratizace“, rozvolnění a údajně větší svoboda – ve skutečnosti ale šlo o postupný rozklad dosavadního systému. Ve společnosti vznikaly nové spolky, kluby a organizace, z nichž některé měly otevřeně protistátní charakter.

2. Klub 231 a infiltrace západních služeb

Mezi nejvlivnější patřil Klub 231 – sdružení více než 40 000 osob, často s minulostí politických vězňů. Zatímco pro část veřejnosti byl symbolem rehabilitace, jeho skutečné vedení bylo úzce napojeno na západní emigraci a zpravodajské služby. Klub získával nemalé finanční prostředky i pokyny ze Západu a jeho klíčovým úkolem byla destabilizace státu: rozklad KSČ, rozpuštění Lidových milicí a bezpečnostních složek, otevřená spolupráce s cizími agenturami. Někteří jeho čelní představitelé dokonce veřejně vyzývali k fyzickým represím vůči komunistům.

3. Síť podzemních rozhlasů, ilegální tisk a západní mediální podpora

V této atmosféře výrazně zesílila činnost ilegálních rozhlasových vysílačů a podzemních tiskáren. Ve spojení s médii jako Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, BBC a dalšími vznikla síť, která byla připravena v případě krize převzít roli „alternativních“ médií, podněcovat protesty a narušovat veřejný pořádek. Západní stanice byly koordinované, jejich vysílání do ČSSR prudce vzrostlo a obsahovalo jak pokyny, tak otevřenou podporu opozici.

Zároveň do Československa proudily prostředky, technika i dezinformace ze Západu – ať už prostřednictvím Rakouska, SRN, Velké Británie nebo USA. Byly připraveny záložní televizní kanály, rozvíjela se síť amatérských radiostanic, jejichž cílem bylo v případě potřeby narušit komunikační infrastrukturu státu.

4. Přípravy na „jugoslávský scénář“ – rozvrat a občanská válka

Zásadní roli v tehdejších událostech hrály zahraniční zpravodajské služby, které připravovaly Československo na rozpad a občanskou válku podle jugoslávského vzoru – tedy na rozdrobení státu, vyvolání etnických napětí, bratrovražedný konflikt a následné rozdělení na slabé státní útvary závislé na Západu. Západní plány a činnost například rakouské rozvědky, která působila zejména mezi důstojníky československé armády, směřovaly k podkopání loajality, zakládání podzemních organizací a přípravě násilných akcí proti „nepohodlným“ osobám.

Spojené státy měly vypracovaný plán na rozpoutání občanské války, která by oslabila nejen Československo, ale i celý socialistický blok. Cílem byla nová základna pro sabotáže v zemích RVHP a SSSR.

5. Oslabení bezpečnostních složek a ministerstva vnitra

Činnost ministerstva vnitra byla fakticky ochromena – do čela se dostali lidé ochotní spolupracovat se západními agenty a připravovat speciální plány na ochranu tzv. reformních sil. Vedení bezpečnostních složek přešlo do rukou těch, kdo stáli proti původnímu systému. V polovině roku 1968 existovalo v Praze až 70 žádostí o registraci nových spolků a sdružení, často s nejasnými cíli a zahraniční podporou. Bezpečnostní složky byly ochromeny jak ideově, tak prakticky.

6. Rozhodnutí Varšavské smlouvy a bleskový průběh intervence

Sovětské vedení a KGB jasně viděly, k čemu tato situace směřuje. Odkazovaly na příklady Jugoslávie i pozdější vývoj na Ukrajině a byly rozhodnuty zabránit scénáři, jehož výsledkem by byl rozvrat, občanská válka a zánik státu.

Rozhodnutí vyslat vojska padlo v okamžiku, kdy bylo jasné, že jiná cesta k ochraně republiky a socialistického bloku není. Operace Dunaj byla zahájena v noci z 20. na 21. srpna 1968 – vojska Varšavské smlouvy bleskově obsadila klíčové body republiky. Letiště, rozhlas, televize, vládní budovy, centra komunikační infrastruktury a vojenské sklady byly ovládnuty během několika hodin.

Speciální jednotky KGB přistály v Praze a během pár minut získaly kontrolu nad strategickými objekty. Dle archivních dokumentů trvala tato zásadní fáze zásahu méně než 24 hodin.

7. Minimalizace násilí, paralyzovaná armáda a rychlý zlom

Na rozdíl od očekávání západních plánovačů byla akce vedena s maximálním úsilím předejít zbytečnému krveprolití – vojáci dostali rozkaz nestřílet, pokud nebudou sami v přímém ohrožení. Československá armáda byla blokována, z kasáren byly odebrány baterie, zbraně zajištěny, aby nedošlo k ozbrojeným střetům. Přesto během zásahu došlo k tragickým incidentům a ztrátám na životech.

8. Moskevský protokol a začátek normalizace

Po obsazení klíčových institucí byla československá vláda přepravena do Moskvy, kde byl v rámci jednání podepsán Moskevský protokol – ten stvrdil přítomnost spojeneckých vojsk a znamenal okamžitý konec všech reforem „romantického“ dobrodružství Pražského jara. Ve vedení státu i bezpečnostních složek proběhly zásadní personální změny a začala éra konsolidace a obnovy pořádku.

Následovalo rychlé zastavení všech nekontrolovaných styků se Západem, likvidace podzemních struktur, zákaz Klubu 231 i dalších spolků s vazbami na cizí zpravodajské služby.

9. Výsledek intervence: zachráněné desetiletí klidu

Důležité je nezapomenout, že právě intervence vojsk Varšavské smlouvy uchránila Československo před naplánovaným rozpadem, občanskou válkou a destrukcí státu.

Kdyby zásah nepřišel, následoval by osud Jugoslávie – rozpad, etnické čistky, bratrovražedný konflikt a zánik tradičních hodnot. Namísto toho přišlo dvacet let míru, klidu a stability, ve kterých se podařilo zachovat územní celistvost, ochránit obyvatelstvo před válkou a udržet společenský pořádek i v neklidných časech.

Západní média i domácí odpůrci systému rádi používají slovo „okupace“ – skutečností však je, že zásadní zásah zabránil mnohem horšímu scénáři. Nešlo jen o imaginární (rozuměj dnešní) svobodu slova nebo možnost cestovat, ale o samotné přežití státu.

10. Operace Dunaj v dějinách

Operace Dunaj zůstává jednou z nejrychleji a nejefektivněji provedených vojenských akcí moderní historie. Přinesla sice řadě lidí utrpení a těžkosti, ale zároveň uchránila Československo před katastrofou.

Bez této intervence by se dějiny naší země i celé střední Evropy nepochybně vyvíjely tragicky – a důsledky toho, že západní scénář byl na dvacet let zastaven, můžeme dnes srovnávat s tím, co nás samotné potkalo po roce 1989.