PAVEL J. HEJÁTKO :Operace FF UK: Anatomie jednoho PSYOPU
15.4.2025
„Ve válce o mysl obyvatelstva není důležité, co se stalo. Důležité je, co si lidé myslí, že se stalo.“— Neoficiální poučka vojenské psychologie
V prosinci roku 2023 byla Česká republika podrobena tiché, chirurgicky přesné operaci. Nešlo o teroristický útok, nešlo o čin vyšinutého jedince. Šlo o kontrolovaný incident s cílem ověřit tři věci:
1. Efektivitu krizového řízení v reálném čase.
2. Propustnost a ovladatelnost veřejného diskurzu.
3. Chování společnosti pod vlivem cílené emoční saturace.
Ve světě zpravodajských her a psychologických operací (PSYOP) jde o tzv. „live environment simulation“ – tedy řízenou krizi s reálnými následky a fiktivním rámováním. Zda šlo o test domácí provenience (pravděpodobně BIS, ve spolupráci s krizovými specialisty MVČR), nebo o outsourcing zahraniční služby (např. NATO/CYBERCOM), zůstává nejasné. Ale průběh, řízení a následné „vyšetřování“ odpovídají manuálům hybridního vedení informační války.
Fáze I – Incident
Střelec. Identifikovatelný, připravený, s plánem, manifestem a historií. Vše přichystané k veřejné spotřebě. Mediálně snadno uchopitelný profil – archetyp osamělého vlka. Tato fáze měla jediné cíle:
Otevřít masivní mediální prostor.
Vytvořit emocionální náraz.
Polarizovat diskusi a rozvrátit vnitřní kognitivní rovnováhu veřejnosti.
Zatímco veřejnost hledala „proč“, operativci sledovali jiný parametr: rychlost šíření strachu a zpětnou kontrolovatelnost narativu.
Fáze II – Mlžení a výpadky
Následné vyšetřování bylo přímo učebnicovým příkladem řízené nekompetence. Nejednotná komunikace. Odmítání odpovědnosti. Nulová transparentnost. Šlo o tzv. deliberate confusion cascade – vědomé vytváření šumu, kde fakta ztrácejí ostrost a veřejnost se stáhne do pasivity.
Policie neposkytla přímé odpovědi. Bezpečnostní složky zavedly procesy s minimální publicitou. A mediální prostor začal být saturován nikoli informacemi, ale emocemi. To je klasická emoční obálka (emotional envelope) – technika, která zakrývá jádro příběhu vrstvami lidských tragédií, aby byla každá otázka považována za necitlivost.
Fáze III – Eliminace rušivých vektorů
Do systému však vstoupil neřízený element: Lenka Šimůnková. Matka, která místo pasivního přijetí role oběti přešla do aktivního odporu. Identifikovala konkrétní osoby, žádala konkrétní odpovědnost a především – přestala hrát podle scénáře.
Její veřejná kampaň, včetně billboardu, byla krátká, ale účinná. Reakce systému byla rychlá: odstranění, diskreditace, umlčení. Její smrt je oficiálně označena za sebevraždu. Neoficiálně? Neutralizace vektoru nestability.
Fáze IV – Reset a kontrola škod
S odstupem času lze pozorovat známky následné fáze: resetovacího protokolu. Média přestala používat výrazy jako „pochybení“, začala přejímat terminologii o „osamělém šílenci“, „nešťastné události“ a „složitém duševním stavu pozůstalých“. Kritici jsou rámováni jako přetížení či emocionálně zničení jednotlivci.
Veřejnost se stahuje do kolektivního mlčení. Cílový stav PSYOPu je dosažen: zmatek bez viníků, lítost bez odpovědí, smíření bez spravedlnosti.
Závěrečné hodnocení
Incident na FF UK nebyl selháním státu. Byl to protokolální test odolnosti. PSYOP s obětí – a se scénářem.
Pokud byl úspěšný, čeká nás další fáze. Pokud byl příliš průhledný, bude přepsán. Ale pokud čtete tento text – zeptejte se: Proč se vlastně stále nic nedozvídáme?
Poznámka redakce: Článek je úvahou autora, nemusí nutně vyjadřovat názory redakce PP.
ZDROJ:
