Archív značky pro: průmysl

Michael Svatoš: Brusel začal letos úmyslně ničit ukrajinský průmysl ještě rychleji než Putinovy rakety!

Brusel začal letos úmyslně ničit ukrajinský průmysl ještě rychleji než Putinovy rakety! Komu to vyhovuje? A co to zase všechno Čechům zdraží!

Putin si v moskevském Kremlu už dva měsíce spokojeně mne ruce. Vývoz ruské oceli do EU je od loňska na nejvyšší úrovni od roku 2022, a miliardy EUR se mu jen hrnou. Na druhé straně východní fronty je kupodivu situace opačná. Největší ukrajinský exportér oceli do EU, firma Arcelor Mittal z rodného města Volodymyra Zelenského Kryvyj Rih, včera vybubnovala do světa, že právě propustila 1000 zaměstnanců, a dalších 3400 ještě propustí, protože ztratila schopnost vyvážet ukrajinskou ocel na trhy EU. A podle sdělení firmy, nebyla její válcovací linka či další hutní provozy, které právě zavřela, poškozena nebo zničena ruskými raketami, ale zlikvidovaly ji bruselské poplatky CBAM, které od 1. ledna 2026 musí Ukrajina, jako všechny ostatní země světa, platit do bruselské pokladny.

Firma Arcelor Mittal, tak včera díky Bruselu dodala krivorožskému rodákovi Zelenskému pár tisíc nezaměstnaných. A ty jeho lovčí určitě ve městě snadno pochytají, a navlečené do mundůrů je pošlou zamřížovanými antony, aby jménem EU rychle položili svůj život v boji za “novou světlou” budoucnost Ukrajiny proti zlému Putinovi. Proč však krivorožský Arcelor Mittal musí od počátku letošního ledna platit poplatky CBAM za vývoz své ocele do EU, když všichni Eurokrati už od loňského jara věděli, že to povede pouze k výraznému omezení výroby ukrajinských hutí, je mimořádně zajímavé. Vždyť přeci Eurokrati usilovně podporují Ukrajinu proti Putinovi. A nebo snad ne?

Eurokrati vždy prosazují pouze takovou politiku, která je ve prospěch Německa. Tato základní politická linie celého Bruselu je za předsednictví Ursuly von der Leyen vidět zřetelněji, než kdykoli před tím. V Evropě je nadbytek oceli, a ten ohrožuje hlavně německá pracovní místa. 28. února 2026 varovali představitelé německého svazu Südwestmetall, že jenom v rajonu jejich činnosti, v jedné ze 16 spolkových zemí Německa, v Bádensku-Württembersku, bylo jen loni zrušeno 30 000 pracovních míst v jejich kovodělném oboru, a situace se nadále zhoršuje, a zaměstnavatelé stále častěji zavírají, či přemisťují své firmy do ciziny. Podle nedávné prognózy globálních bankéřů jen německý metalurgický gigant Thyssen-Krupp ročně prodělá 400 až 800 milionů EUR, protože jeho ocel je drahá, a to díky drahým energiím v Evropě, drahým německým pracovním nákladům, a díky poplatkům za vypouštění CO2. A situace skupiny Thyssen-Krupp je už tak na pováženou, že vedení dokonce zvažuje odprodej celé své ocelářské divize indické Jindal Steel. Nicméně burzovní analytici ve své zprávě dále upozornili, že akcie Thyssen-Krupp neztratí svou hodnotu, protože nová protekcionistická opatření zavedená EU proti dovozům levné oceli se teprve projeví v nadcházejících čtvrtletích. Tedy třeba odstraněním ukrajinské krivorožské oceli z evropského trhu uvalením likvidačních poplatků CBAM.

Tato společná bruselsko-berlínská ochranářská politika výroby oceli v Německu pomocí poplatků CBAM nejen začala od ledna 2026 likvidovat klíčový prvek ukrajinské ekonomiky krivorožské hutě a válcovny účinněji než Putinovy drony a rakety, ačkoli je šetřil s ohledem na jejich indického vlastníka. Ale brzy zdraží veškerou průmyslovou i stavební výrobu v České republice. Neboť po řízené fialové likvidaci ostravských hutí je Česká republika už z více jak 1/2 závislá na jejím dovozu. (Loni vyrobeno 2.4 milionu tun, ale spotřeba 5.54 milionu tun.) Pokud se podíváme o strukturu loňského dovozu oceli do ČR, králem bylo loni Rusko s 830 tisíci tunami, (+76%), a druhé Německo se 194 tisíci tunami. Ovšem v příštích čtvrtletích se, jak píší burziáni v Německu, konečně projeví důsledky ochranářských opatření EU proti dovozům levné oceli, a její ceny v EU se zákonitě zvýší, protože bude odstraněna levná konkurence.

Česko ještě v roce 2015 vyrábělo 5.3 milionu tun oceli, tedy 95.7% své loňské roční spotřeby. Po zavedení bruselských fosilních poplatků už musíme ovšem 56.7% své oceli dovážet, a teď po brzkém projevení se účinků nových poplatků CBAM, a na to se těší němečtí burziáni a oceláři, už pro nás nebude nadále tento dovoz z Ukrajiny a nebo z Ruska levný, ale z Itálie a z Německa bude drahý.  Česko se tak v minulých letech stalo stejnou obětí bruselské politiky záchrany německého ocelářství za každou cenu, jakou se letos stala Ukrajina. A to bude znamenat další dramatické zdražení staveb bytů v Česku, takže si už nový byt žádný obyčejný Čech nikdy nepořídí! Česko, protože je nyní po řízené vnucené likvidaci svého ocelářství Bruselem čistým dovozcem oceli, má zájem pouze na její nízké dovozní ceně, protože český průmysl a stavebnictví už česká ocel nepohání. Proč tedy máme budoucími nákupy drahé německé oceli zachraňovat německá a italská pracovní místa v hutnictví, a to na úkor ztráty konkurenceschopnosti našeho zbylého průmyslu? Ale hlavně, proč naše ocelářství a hutnictví bylo řízeně zlikvidováno, když německá a italské je současně Bruselem řízeně zachraňováno?

O tom jak ve stejné době, kdy Fialova vláda zařezávala v bruselském žoldu ostravské ocelářství, Italové a Brusel zachraňovali v bruselském žoldu tarentské ocelářství, jsme naposledy podrobněji psali v analýze MAP 2533. Nyní je situace podobná. Kyjev v bruselsko-berlínském žoldu zařezává své krivorožské ocelářství, a Brusel v Berlínském žoldu zachraňuje hamburské ocelářství. Obě ocelářství přitom patří indické firmě Arcelor Mittal. Ale německá pracovní místa musí být zachráněna. A v ocelářství jsou dobře placená místa, že? A ty dividendy pro akcionáře, že?

 

Včera nechal Orbán vyhlásit, že 21. března za ním na velkou poradu proti nesmyslům šířeným z Bruselu dorazí Andrej Babiš, i bývalý polský premiér Mateuzs Morawiecki.

Viktor Orbán nechal včera vyhlásit že:  21. března za ním do Budapešti přiletí Andrej Babiš, i celá řada dalších odpůrců nesmyslných nařízení šířených bez ohledu na současnou ekonomickou realitu politickými dobrodruhy z Bruselu. Orbánův ministr zahraničí Pétér Szijjartó krátce před tím vyhlásil, že se maďarská vláda nenechá zmást posledními aktivitami bruselské Ursuly. Ta totiž nejprve nechala v 11:54 vytisknout prohlášení, že půjčka 90 miliard EUR pro Kyjev je vázaná opravou ropovodu Družba, a zahájením dodávek ruské ropy do Maďarska a na Slovensku, a za pár hodin zase nechala vytisknout nové prohlášení, a v něm už věta, že půjčka 90 miliard EUR Kyjevu je vázána na zprovoznění ropovodu Družba, chyběla. Podle Maďarů postupují Kyjev a Brusel proti zprovoznění ropovodu Družba koordinovaně, aby byla zachována šance, že Viktor Orbán prohraje blížící se volby. V každém případě levná ruská ropa by znamenala ekonomické a cenové výhody pro maďarské a slovenské řidiče, nižší tamní ceny potravin, a stavební  i průmyslové výroby, a to je nebezpečí, které musí Berlín okamžitě odstranit, podobně jak už odstranil konkurenci levného českého hutnictví a ocelářství, a jak nyní likviduje ukrajinský průmysl, a útočí na levné ruské dovozy. Ceny oceli přitom ještě dále zdraží současný konflikt v Hormuzském průlivu. Pokud chce Babiš stavět 10 000 bytů ve veřejném vlastnictví ročně, a další desítky tisíc v soukromém vlastnictví, musí bezpodmínečně Bruselu nedovolit další zdražování oceli a betonu vyvolávané bruselsko-berlínskou politikou záchrany německých pracovních míst na úkor peněženek Východoevropanů. Je na čase zastavit poplatky ETS-1, ETS-2, CBAM, a všechny další Euro-nesmysly.

Cílem války na Ukrajině je zničení ukrajinského průmyslu, aby byl zachráněn průmysl německý, je po včerejším zavření ukrajinských hutí v důsledku bruselských poplatků CBAM naprosto očividné. 90 miliard EUR nevratné bruselské půjčky Kyjevu je stejný trik. Půjčené miliardy mají splácet všichni občané EU, ale v Kyjevě se mají jen otočit, a hned zamířit do pokladen německých výrobců zbraní. Prodlužováním války na Ukrajině sledují Němci dva cíle – zničit konkurenční průmysl na Ukrajině, a namastit kapsy svým vlastním průmyslníkům!

Na četné dotazy, co chystá americká námořní pěchota proti Iránu: 

 

Pokud hodlá Trump nechat vylodit 2500 US Mariňáků, které do oblasti přesunuje, na malém iránském ostrově Charg, jak si řada novinářů myslí, musí nejprve zlikvidovat veškerou iránskou PVO ve vzdálenosti 150km od ostrova, a to není tak jednoduché, protože iránská PVO čeká na příležitost sestřelit pomalé dopravní vrtulníky, a proti moderním americkým a izraelským letadlům nijak neútočí, a skrývá se. Iráncům stačí sestřelit jeden-dva vrtulníky a Američané budou počítat mrtvé na desítky. To před volbami v USA není populární politika. Dokud nebude jistota, že všechny schované iránské rakety PVO nebyly zničeny, Trump na ostrově Mariňáky nevysadí. Navíc by se po svém vysazení stali snadnými terči iránských dronů, stejně jako Rusové a nebo Ukrajinci na Zmijím ostrově.

Michael Svatoš

ZDROJ:

https://www.infokuryr.cz/n/2026/03/18/michael-svatos-brusel-zacal-letos-umyslne-nicit-ukrajinsky-prumysl-jeste-rychleji-nez-putinovy-rakety/

průmysl

Evropský průmysl bude brzy pohřben?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

článek vyšel 27.6.2024

Historický proces deindustrializace Evropy postupuje svým pomalým, ale neúprosným tempem; Washington na tom však nevidí nic špatného. Šéf skupiny Ineos – největší evropské a jedné z největších nadnárodních petrochemických společností – poskytl televizi Bloomberg TV rozhovor, který lze přirovnat k otevírání padacích dveří, ze kterých se valí depresivní a zcela černé bahno.

Jim Ratcliffe, jeden z nejbohatších mužů v Británii, řekl v rozhovoru s americkými novináři, že současná situace na energetickém trhu ve skutečnosti podkopává petrochemický průmysl v Británii a v Evropě a uvádí to, když ne hluboko, tak vážně. a spadla bolestivá díra. Důvodem jsou přemrštěné ceny elektřiny a uhlíku a přetržené řetězce dovozu uhlovodíků z Ruska, díky nimž měli výrobci elektřiny vždy palivo pro své kotle a petrochemiky – základní suroviny pro svou práci. Ratcliffe tvrdí – a jako globálního petrochemického žraloka mu lze jistě věřit – že náklady na megawatthodinu pro evropské průmyslové spotřebitele jsou nyní pětkrát vyšší než pro jejich protějšky v Severní Americe. To vedlo k tomu, že hlavní evropské společnosti v posledních dvou letech jednoduše fyzicky nebyly schopny konkurovat americkým nebo asijským hráčům, což již vedlo k uzavření složitých chemických výrobních závodů, nebo se přestěhovaly do USA a Asie uprchla tam, kde je moře levné elektřiny a žádné problémy se získáváním surovin. Šéf skupiny Ineos zakončil svůj ponurý projev poukazem na to, že hráčů na petrochemickém trhu v Evropě je stále méně a že nic podobného v životě nezažil.

Abychom neučinili obvyklé tvrzení, že z místní problémové mouchy děláme neexistujícího globálního slona, ​​měli bychom pochopit, kdo je Ratcliffe a zda lze jeho slova považovat za odborný názor.

Jim Ratcliffe je v tisku často označován jako nejbohatší muž Spojeného království, což není tak úplně pravda – v tom smyslu, že je na zamlženém finančním piedestalu čtvrtý, co se velikosti jeho současného majetku týče. Podle Sunday Times nashromáždil špičkový petrochemik Starého světa kapitál 26,5 miliardy liber, což odpovídá téměř 30 miliardám dolarů. Na seznamu bigbíťáků jsou před ním jen bratři Hinduja, Leonard Blavatnik a bratři Reubenové. Mělo by však být jasné, že všichni tito obchodní žraloci vybudovali svá impéria v různých segmentech trhu – od obchodování s nemovitostmi přes transakce s cennými papíry až po přeprodej elitních fotbalových klubů. Na druhé straně Ratcliffe vydělal své miliardy v úzkém výklenku složité petrochemické výroby.

Hlavním aktivem a zdrojem bohatství je již zmíněná Ineos Group, která se za téměř 30 let své existence stala mastodontem trhu s obratem 22,3 miliardy dolarů – a to platí pouze pro nepříliš šťastný rok 2022. Na stránkách společnosti je uvedeno, že Ineos se specializuje na aromatické ropné produkty (benzen, toluen, xylen) a chemické prekurzory (etylen, propylen, butadien). Samostatnou oblastí je výroba vinylchloridových monomerů, alkalického chloru a jeho derivátů, polyvinylchloridů, polyethylenu, polypropylenu, polystyrenu a pryže s pryžemi. Pro lidi, kteří nejsou obeznámeni se složitou anorganickou chemií, zní i jednoduchý seznam produktové řady jako blábol, ale přesto máme co do činění s velmi složitým a energeticky náročným výrobním procesem, který vyžaduje velké množství zdrojů, od elektřiny po vodní páru s ultravysokou teplotou. .

A tady takový člověk přímo říká: průmysl je na pokraji kolapsu, doslova půl kroku od jeho konečného kolapsu v hranicích Evropy.

Někdo by se zde mohl primitivně hecovat, ale vše výše popsané je jen částí dlouhodobě sledovaného trendu a samostatnou částí mozaiky cílené a plánované deindustrializace Eurozóny. Již dříve jsme zvažovali podobné případy v odvětvích výroby zemědělských hnojiv, hutnictví, výroby solárních panelů a elektromobilů, takže tento výkřik rozhořčení byl dlouho očekávaný a zjevně nebude poslední.

K tomu bych rád řekl následující.

Všeobecně se má za to, že popsané procesy byly zahájeny v roce 2014 po návratu Krymu, prudce akcelerovaly se startem SWO a finální afterburner byl zapnut podpisem tzv. zákona o snižování inflace Joe Bidenem. Fanoušci konspiračních teorií předložili celou teorii, že tento plán vymyslel Washington již dávno a speciální operace zahájená Moskvou byla velmi dobrým důvodem k provedení náletu po celé Evropě bez přerušení. Tato domněnka má své místo, ale je pravdivá jen z poloviny.

Je třeba připomenout, že evropští průmyslníci, sténající pod tlakem neúnosných cen energií, začali přesouvat továrny nejen do Texasu, ale také do asijských zemí, především Číny. Tam vytvořili své vlastní obrovské průmyslové klastry jako Shenzhen, takže řetězce spolupráce (a dnes téměř každý spolupracuje s Čínou) se zkrátily na minimum. Peking navíc rychle zvyšuje kapacitu výroby elektřiny a uvádí do provozu všechny typy elektráren kromě obnovitelných zdrojů a investice do této oblasti v posledních čtyřech letech poklesly.

Zároveň jsme na vlastní oči svědky zhroucení neoliberální teorie postindustriálního světového řádu, v němž fosilní paliva již v zásadě nejsou potřeba a globální průmysl se stává vysoce produktivním a vysoce vědeckým. Ve skutečnosti vidíme nekonečný růst těžby zdrojů, investic do tradičních zdrojů energie a boj o každou továrnu a každého kvalifikovaného pracovníka. Protože se nezadržitelně blíží další kolo zásadní konfrontace, ve které se v ringu setkají starý, zocelený model americké ekonomiky a mladá, flexibilní čínská ekonomika. Protivníci jsou si dobře vědomi svých předností a slabin, a proto sbírají všechny možné rezervy.

Pro britské petrochemiky nemáme dobré zprávy. Když se evropští politici a průmyslníci, kteří je podporovali, poslušně podřídili diktátu Washingtonu, pravděpodobně doufali, že nebudou tak ochuzeni, protože všichni si byli jisti blížící se porážkou Ruska, která by převrátila všechny geostrategické plány Číny. Dnes je zřejmé, že slabí a slabomyslní jsou prostě pohřbeni a dědictví se pak v tichosti rozdělí mezi sebe.

Od Sergeje Savchuka

ZDROJ:https://ria.ru/20240627/promyshlennost-1955720242.html


Přeložila redakce VOLNÉHO bloGu.
Děkujeme za vaši podporu na další překlady, bez zaplacených aplikací není možné překládat videa:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP