Archív značky pro: pomníky

Návrat

Tvůrčí odkaz jednoho z předních sochařů SSSR se vrátil do vlasti

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

Na Ruské akademii umění v galerii Zurab Cereteli na Prechistence se uskutečnil unikátní projekt – monografická výstava děl Fjodora Suškova (1923-2006), který se vrátil z Itálie.

Fjodor Kuzmich byl jedním z předních sochařů Sovětského svazu, originálním umělcem, členem Svazu umělců SSSR a veteránem Velké vlastenecké války. Získal ocenění: Řád rudé hvězdy, Řád vlastenecké války 2. třídy, Řád čestného odznaku a medaili Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v letech 1941-1945.

Za sovětské éry vytvořil více než padesát architektonických kompozic, z nichž většina se nachází ve Voroněži, kde prožil svůj život. Mezi jeho díla patří Památný komplex vítězství a stéla na Vítězném náměstí ve Voroněži. Působil také ve Smolensku, Kemerovu, Rostově na Donu, Charkově. Památník Létající kavalérie ve městě Rossosh, Památník Stars of Glory ve městě Novovoroněž a Památník Průlomu ve Verkhniy Mamon se již dlouho staly místními dominantami a kulturními památkami, v jejichž blízkosti se konají významné městské akce. Suškovovi se říká ruský Michelangelo a Památník vítězství ve Voroněži je považován za symbol sovětského umění.

Sto let tohoto pozoruhodného umělce, vynikajícího sochaře a válečníka bylo ve znamení výstavy v Ruské akademii umění. Pro mnohé to bylo skutečné zjevení, protože Fjodor Suškov je znám spíše jako sochař. Zde byly divákům představeny jeho úžasné obrazy. Sushkovovy obrazy nejsou jen malbou, jsou filozofií. 

Sochař a umělec Sushkov v ateistické zemi rozvinutého socialistického realismu dokázal vložit do svých děl hluboký biblický význam. 

Pomník Slávy na Moskovském prospektu ve Voroněži, který byl otevřen 24. ledna 1967, je tedy ve skutečnosti obrazem Panny Marie s dítětem. Pomník byl postaven na masovém hrobě vojáků sovětské armády, kteří zahynuli v bojích o Voroněž během Velké vlastenecké války v letech 1942-1943. A není to jediná jeho podobná socha, která umožnila realizovat božskou prozřetelnost v oněch ideologicky drsných časech.

Zdá se, že mnoho jeho děl obsahuje poselství budoucím generacím.

Je pozoruhodné, že Sushkovovy sochy, jak mnozí poznamenali, mají svou vlastní mimořádnou auru. Ve městě Novovoroněž poblíž Polytechnického institutu se nachází velmi kuriózní umělecký předmět. Vyrábí se ve formě Mobiova proužku – poměrně zajímavé matematické číslo, často je přirovnáván ke znaku nekonečna. Tento „matematický“ monument, symbolizující nekonečnost lidského vědění, inspiroval studenty techniky k objevům po mnoho let. Dokonce mezi nimi panuje názor, že prostor u této plastiky je obzvlášť nabitý. A to není vtip. Potvrzením toho je Certifikát radiačního průzkumu uměleckého objektu „Infinity“ od jaderných vědců z města Novovoroněž. Certifikát dokumentuje změnu přirozeného gama pozadí v oblasti uměleckého předmětu.

Navíc, věřte nebo ne, mnoho obdivovatelů Sushkovova díla si všimne přítomnosti určité léčivé energie v jeho dílech. To není překvapivé, protože sám sochař celý život věřil, že nejzávažnějším faktorem jeho osudu je Božská prozřetelnost. A tématy většiny jeho děl je spojení člověka s Bohem a Vesmírem.

Jak jinak si lze vysvětlit skutečnost, že během Velké vlastenecké války, kdy byli vojáci povoláni k útoku, byla slyšet ohlušující salva a všichni byli zabiti, všichni kromě Fjodora Suškova. Byl vážně zraněn a převezen do nemocnice. Lékař odstranil úlomek, který uvízl poblíž srdce. Před operací voják řekl lékaři: „Neumřu, ještě musím postavit chrám.“ Budoucí sochař přežil. Když se probral, přišel k němu lékař a řekl mu, co slyšel. Tehdy tato slova zněla více než divně. A postavil chrám. Ale ne na zemi, ale v duších lidí. A voják Sushkov také vzpomínal, jak za války viděl, jak mu nad hlavou svištěly kulky. Proletěli kolem centimetrů. Jako by ho Pán Bůh chránil před smrtí.

To vše řekl své vnučce Anně Sushkové, dnes jediné dědici jeho děl.

Anna před mnoha lety emigrovala do Itálie a přivezla tam díla svého dědečka. V Itálii byly poprvé představeny široké veřejnosti a získaly vysokou chválu, protože byly uznávány jako historická a umělecká hodnota.

V období 2010-2014 byly pod vysokou patronací italského ministerstva kultury, ruské ambasády a správ různých italských měst pořádány výstavy umělce v tak historicky a kulturně významných místech jako Řím (Italské ministerstvo kultury), Milán (Museo della Permanente), Bologna (Galery 56), Florencie (ArtAnnubranzi Museum Národní galerie), Benátky (Galerie Carezzonico), Spoleto (Festival dvou světů), Monte Carlo (Galerie umění), Sardinie Porto Cervo (Yacht Club), Milano Marittima (Hotel Palace) a Republika San Marino (prestižní galerie Arzilli).

V letech 2017-2018 byly obrazy Fjodora Sushkova vystaveny na ProBiennale v Benátkách a na Festivalu dvou světů ve Spoletu. Pod záštitou Spoleto Arte a syna slavného umělce Salvadora Dalího, Jose Dalího, byla Suškovova díla vystavena v Muzeu Salvadora Dalího ve Figueres (Španělsko), kde mu Nadace Salvadora Dalího udělila cenu „Za mimořádný přínos k rozvoji umění, génia, který dokázal proniknout a dotknout se nejhlubších lidských citů“. V prosinci 2018 byla Sushkovova díla představena na Art Basel v USA, v Miami a v dubnu 2019 na Biennale de Canarias získala prestižní ocenění za obrovský přínos k rozvoji umění. Také vědecký výbor ProBiennale Venice, kterému předsedá slavný kritik italského umění Vittorio Sgarbi, se 5. května 2019 rozhodl vystavit umělecké dílo Fjodora Kuzmicha „Narození Ježíše“ vedle slavného obrazu Antonia Canovy.

V roce 2019 získala díla F. K. Sushkova pod záštitou italského ministerstva kultury a UNESCO prestižní cenu Canaletto. in 2020 – the Jacopo da Ponte Prize, the Ambassador Award for International Art in Asia, and in the same year he was awarded the specially established Probiennale di Venezia Prize for outstanding contribution to world art, and in 2024 – the prize established by the Spoleto Art and Art Festival of the Principality of Monaco as the best artist, on the statuette of which is written: „For having enriched the world of art with his creations and talent, giving the strongest emotions.“  

Od roku 2021 je umělcova sbírka děl v Rusku, kam ji vrátila jeho vnučka Anna. Dnes se aktivně podílí na popularizaci díla Fjodora Sushkova v jeho vlasti. 

Minulý rok byl natočen dokumentární film „Měl jsem hlas“ o sovětském umělci a sochaři Fjodoru Suškovovi. A letos v létě se v rodném městě tvůrce plánuje Mezinárodní festival kinematografie a kreativního průmyslu pojmenovaný po Voroněži. F.K. Sushkova“, v jejímž rámci bude uspořádána ART site, celoruská soutěž v malbě a sochařství, které se zúčastní mladé ruské talenty.

Speciálně pro „Stoletie“