Mírový aktivista odsouzen za kritiku německé válečné politiky na Ukrajině

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

31.1.2023

Okresní soud v Berlíně-Tiergartenu v lednu odsoudil mírového aktivistu Heinricha Bückera za to, že veřejně vystupoval proti německé válečné politice na Ukrajině. Verdikt je masivním útokem na základní demokratická práva na svobodu projevu a shromažďování. Připomíná pronásledování antimilitaristů ve Výmarské republice, kteří se – stejně jako Carl von Ossietzky – postavili proti přezbrojení Reichswehru.

Bücker je členem Sdružení lidí pronásledovaných nacistickým režimem – Sdružení antifašistů (VVN-BdA) a Levicové strany. Provozuje COOP Anti-War Café v Berlíně, kde se pravidelně konají antimilitaristické akce. Dne 22. června 2022 vystoupil v sovětském památníku v Treptower Parku k 81. výročí útoku nacistického Německa na Sovětský svaz, ve kterém odsoudil spolupráci německé politiky s bývalými nacistickými kolaboranty na Ukrajině a projevil pochopení pro ruskou Pohled prezidenta.

Soudce okresního soudu Tobias Pollmann proto Bückera odsoudil k pokutě 2000 eur nebo 40 dnům vězení. Podle § 140 trestního zákoníku jeho trestný čin spočíval ve „veřejném schvalování trestného činu agrese (§ 13 trestního zákoníku) způsobem, který může narušit veřejný klid“.

Rozsudek byl vydán v řízení o trestním příkazu, které nepočítá s ústním jednáním s výslechem obviněného a výslechem svědků. Obžalovaný má dva týdny po vydání trestního příkazu na odvolání, což Bücker údajně učinil. Pokud tak neučiní, považuje se příkaz k uložení pokuty za pravomocný rozsudek a odvolání proti němu pak již není možné.

Trestní příkaz říká, že Bücker ve svém projevu schválil „nezákonný útok Ruska na Ukrajinu, o kterém jste věděli, že je nezákonný“. Jako důkaz je citována delší pasáž z projevu, jejíž celý text je doložen zde .

V citovaném odstavci se Bücker staví proti spolupráci s pravicově extremistickými silami na Ukrajině:

Je pro mě nepochopitelné, že německá politika opět podporuje tytéž rusofobní ideologie, na jejichž základě si Německá říše našla v roce 1941 ochotné pomocníky, se kterými úzce spolupracovala a společně vraždili. Všichni slušní Němci by měli odmítnout jakoukoli spolupráci s těmito silami na Ukrajině na pozadí německých dějin, historie milionů zavražděných Židů a milionů zavražděných sovětských občanů ve druhé světové válce. Musíme také důrazně odmítnout válečnou rétoriku vycházející z těchto sil na Ukrajině. My Němci už nikdy nesmíme být žádným způsobem zapojeni do války proti Rusku. Musíme se sjednotit a postavit se společně proti tomuto šílenství.

V této souvislosti vyzývá k pochopení ruské perspektivy:

Musíme se otevřeně a upřímně snažit pochopit ruské důvody pro speciální vojenskou operaci na Ukrajině a proč naprostá většina lidí v Rusku v ní podporuje svou vládu a prezidenta. Osobně chci a mohu velmi dobře porozumět pohledu Ruska a ruského prezidenta Vladimira Putina. Nemám k Rusku žádnou nedůvěru, protože zřeknutí se pomsty proti Němcům a Německu určovalo od roku 1945 sovětskou a později i ruskou politiku.

Jak a proč Bücker „souhlasil“ s invazí do Ruska, berlínský okresní soud nevysvětlil. Žádat o pochopení a pochopení důvodů pro něco se liší od souhlasu. Jinak by byla práce psychiatrických odborníků stejně nemožná jako práce historiků, sociologů, mediátorů nebo dokonce policejních vyšetřovatelů. Jakákoli snaha pochopit jednání jiných lidí by byla spoluúčastí.

Protože § 140 StGB závažným způsobem zasahuje do základního práva na svobodu projevu podle článku 5 základního zákona, stanovil Spolkový ústavní soud ve své judikatuře vysoké standardy. Trest za výrok je nezákonný, pokud „výklad vedoucí k odsouzení byl vzat za základ, aniž by byly s přesvědčivými důvody vyloučeny jiné, stejně možné výklady“. Soudy přitom musí „vycházet z formulace i s ohledem na kontext a další doprovodné okolnosti výpovědi“.

Okresní soud sám připustil kontext, ve kterém Bücker hovořil: na vzpomínkové akci za vyhlazovací válku proti Sovětskému svazu vystoupil proti další válce Německa proti Rusku a podpoře režimu, který se v tradici stěží skrýval. Hitlerovi tehdejší ukrajinští spojenci.

Že nejde o nadsázku, zdůraznila Rada, ukrajinský parlament, jen pár dní předtím, než soudce Pohlmann podepsal trest.

U příležitosti narozenin fašistického masového vraha Stepana Bandery Rada zveřejnila snímek Valerije Zalushného, ​​nejvyššího velitele ukrajinských ozbrojených sil, pod podobiznou Bandery. Bandera řekl: „Plného a konečného vítězství ukrajinského nacionalismu nebude dosaženo, dokud ruské impérium nepřestane existovat.“ Rada dodala: „V současné době bojujeme proti ruskému impériu. A pokyny Stepana Bandery jsou dobře známé vrchnímu veliteli ozbrojených sil.“

Německá vláda podle vlastních prohlášení podporovala Ukrajinu od začátku války prodejem zbraní v hodnotě 2 miliard eur. Další 2,2 miliardy jsou již plánovány na rok 2023. Jakákoli kritika této válečné politiky je v médiích a v oficiálním diskurzu potlačována. I vyžadování vyjednaného řešení je považováno za zradu.

Na tomto pozadí Bücker v pasáži, kterou soud necitoval, řekl: „Všem přátelským vztahům [mezi Německem a Ruskem], které byly vybudovány s velkým úsilím, nyní hrozí přetržení, ano, budou potenciálně zničeny. “ A požadoval „prosperující, rozumný a mírový sousedský stát s Ruskem v Evropě“.

Okresní soud usvědčil Bückera z podpory míru s Ruskem a odmítnutí podpory pravicového, protiruského režimu na Ukrajině. Z toho by pravděpodobně mohli získat souhlas s ruskou útočnou válkou pouze němečtí soudci a státní zástupci.

Odsouzení podle § 140 trestního zákoníku kromě „schvalování“ trestného činu vyžaduje, aby byl „vhodný k rušení veřejného klidu“. Krajský soud odůvodnil skutečnost, že tomu tak bylo, spletitým a stěží srozumitelným jazykem takto:

Vzhledem ke značným důsledkům, které bude mít válka i pro Německo, má váš projev – jak jste se souhlasem akceptoval – hrozby ze strany vedení ruského státu konkrétně vůči Německu jako členskému státu NATO v případě podpory Ukrajiny a v neposlední řadě Vzhledem k přítomnosti stovek tisíc lidí z Ukrajiny, kteří našli útočiště v Německu, existuje potenciál otřást důvěrou v právní jistotu a podnítit psychologické klima v populaci.

Přeloženo do srozumitelné němčiny to znamená, že každý, kdo kritizuje německou válečnou politiku, otřásá důvěrou ve stát a podněcuje obyvatelstvo. Proto musí být potrestán.

Obviňovat Bückera z „narušování veřejného klidu“ je zjevně absurdní. Ve svém projevu propagoval mírové soužití s ​​Ruskem a varoval před rehabilitací fašistických idejí.

WSWS a Strana socialistické rovnosti (SGP) kategoricky odmítají válku, kterou Německo a NATO vedou proti Rusku na Ukrajině. Nemají proto žádné sympatie k Putinovu režimu, který zastupuje zájmy ruských oligarchů a je založen na nejreakčnějších tradicích ruského nacionalismu.

O tom ale rozsudek nad Bücknerem není. Spíše má za cíl zastrašit a umlčet jakoukoli opozici nebo protest proti německému militarismu. Stačí se postavit proti démonizaci národa právě označeného za nepřítele a zasadit se o „porozumění“ a „klidné sousedství“, aby se člověk vystavil trestnímu stíhání. Rozsudek proto musí být zamítnut.

Trestní příkaz proti Bückerovi je součástí série útoků na demokratická práva. V Berlíně loni 8. května, v den osvobození od fašismu, policie zakázala vyvěšování sovětské vlajky – pod kterou byla osvobozena v neposlední řadě Osvětim – u sovětských památníků .

Krátce poté byly všechny palestinské demonstrace ke Dni Nakby zakázány. O několik měsíců později Bundestag zpřísnil paragraf podněcování; nyní každý, kdo zpochybňuje údajné válečné zločiny nově démonizované země, čelí trestu.

Berlínské správní a vyšší správní soudy schválily, že Strana socialistické rovnosti je špehována Úřadem na ochranu ústavy a pomlouvána jako „levicoví extremisté“, protože bojují „za demokratickou, rovnostářskou, socialistickou společnost“.

SGP vyhlásila válku tomuto útoku na demokratická práva a podala proti skandálním verdiktům ústavní stížnost. To je „nanejvýš politicky důležité,“ zdůraznil SGP, „protože vláda a soudy chtějí jít příkladem. S ohledem na zástupnou válku, kterou vede federální vláda proti Rusku na zádech ukrajinského obyvatelstva, nejkomplexnější přezbrojení od Hitlera a násilné útoky na dělníky prostřednictvím inflace, loupeže mezd a hromadného propouštění, každý, kdo se proti tomu postaví agresivní třídní politika, nebo dokonce jen ona, musí být umlčena jménem.“

Potvrzují to kroky podniknuté proti Bückerovi.