Pomozte mi se nebát

Když jsem článek psal, věděl jsem že bude mít ohlas, ale že to dotáhne až na Novinky, to jsem nečekal. Ale věděl jsem od začátku, že jestli na toho elektrikáře dojdou, tak bude mít malér. Proto jsem nenapsal, kde jsme se sešli, jen, že to byla náhoda. Nepsal jsem, kam dojíždí za prací. A nenapsal jsem, co to znamená, že pracoval „u nás.“ Jen, že jsem se s ním znal z práce. Nenapsal jsem, že dělá u ČEZu, ale u „jejich“ distribuční firmy. Nechtěl jsem, aby ode mě k němu vedla nějaká stopa. Ale přiznávám upřímně, že jsem ten odstavec mohl napsat líp. V sobotu jsem měl zabijačku. U prejtu mě napadal jeden způsob za druhým. Jak to napsat přímočařeji, jednodušeji a chránit nejen jeho identitu, ale i svojí pověst.

Ale pokud se ČEZ cítí dotčen, milerád zveřejním jejich tabulky odpojených. Samozřejmě patřičně rozkolonkované, aby se z toho dalo poznat, co je normální smluvní ukončení odběru a co je ukončení odběru z důvodu neplacení. Ideálně za posledních pět let, protože jsme tu měli henten covid a ten dělal s našim hospodářstvím i domácnostmi psí kusy. A ideálně za celou republiku, protože ten elektrikář mohl být odkudkoliv, nicht wahr? Jo a ty řeči o tom, že před odpojením posíláte dvě upomínky a pak ještě voláte, ty si strčte za klobouk. Už mě oslovilo několik lidí, kteří si to upomínkované odpojení užili a vyprávěli mi to úplně jinak.

Pokud se ale na ČEZu pochlapí a ukážou nám, jak je to doopravdy. Přičemž to bude to alespoň trochu vypadat, že si to nevycucali z prstu. A zároveň z toho vyplyne, že je proud sice dvakrát dražší, ale lidi to nesou statečně a platí a platí. Tak si posypu hlavu popelem a udělám to stejně emotivně, jako ve zmíněném článku, aby měl stejně velký dosah. Pěkně se omluvím a slibuju, že už tomu elektrikářovi nikdy nebudu věřit…

Pevně doufám, že v těch vašich tabulkách uvidím zlom. Od tohoto pondělí, kdy jste začali opravdu dělat všechno pro to, aby babičky a matky samoživitelky mohly mít elektriku a mohly si jí dovolit. Takže kluci, nespěchejte… zima teprve začala. Co kdybychom si dali pár týdnů voraz.  Pak nám ukážete nějaké tabulečky, jak lidi zvládají platit ty vaše zastropované lichvářské ceny, se kterými se podle vás nedá nic udělat… Co vy na to?

Jinak, je samozřejmě jasné, že celý ten humbuk nemá nic společného s nějakým řešením. Prostě mě přestali ignorovat. Fáze jejich posměchu bude v mém případě velice krátká a přejdou rovnou do fáze číslo tři – začnou se mnou bojovat.

Hele, snažil jsem se na to připravit. Vyslechl jsem si od jiných, jak se k tomu mám postavit, ale teď konstatuji, že měli pravdu i v tom, že se na to úplně připravit nedá. Nejhorší je bujná fantazie, možná si až příliš barvitě si představuju, co může nastat. Přiznám se, že se u mě včera střídala úzkost s bojovností.

Součástí jejich boje nebude jen nátlak a vyhrožování. Ale i medová slovíčka: „Víš Vidláku, nech toho blogu, přestaň psát, zmiz z veřejného prostoru a my na tebe zapomeneme. Přestaneme s tou špínou. Máš pět dětí, to chceš aby chodily kanálama? A co manželka? Jak snáší, že si na ní všichni ukazují? Nech toho, zavři Kydy, přestaň rozeštvávat a budeš mít pokoj. Pěkně se zařadíš doprostřed ohrady, budeš si dělat to tvoje zemědělství…a celá rodina bude mít klid. To za to stojí, ne?“

Proto dneska potřebuju já vás. Potřebuju mít možnost jim odpovědět, že v tom nejsem sám. Že sice mohou řvát, mohou tlačit, mohou na mě kydat špínu. Mohou se mi pokoušet zničit existenci, ale že to prostě nevyhrají, protože kromě nepřátel mám i příznivce. Dnes je den, kdy potřebuju vědět, jak na tom doopravdy jsem. Bez dohadů, bez zbožných přání, bez velkých očí. Abych věděl, co je možné a co možné není.

Zde je číslo mého účtu: 164 883 276 / 0300

Prosím vás všechny o podporu. Do zprávy příjemci prosím napište, že se jedná o dar. Účet už tu na stránkách zůstane. Odteď už to bez peněz nepůjde. Děkuji vám všem.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/pomozte-mi-se-nebat