Archív značky pro: alternativa

vidlákovy kydy

Korekci škrtáme

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

7.2.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy.

Dnes budu pokračovat ve včerejším tématu. Totiž, že se nám tu objevuje velká skupina nespokojených občanů, kteří přestávají souznít se státem, začínají se stavět proti současné vládě, jsou protestně naladěni, jsou připraveni naslouchat jiným hlasům, než od našich pravdomluvných médií, stále více se odklánějí od západního pojetí ekonomiky i moci, hledají si alternativní informace a snaží se žít alternativním životem. Jsou nedůvěřiví a je jich už tolik, že si toho všimli i na ministerstvu vnitřností a vydali o tom zprávu.

Myslím, že jsem nic podstatného nevynechal, ne? Oni to nepopsali až tak špatně. Už si uvědomili, že Alternativa je o dost větší než voličský elektorát SPD. Všimli si, že jsme se mezi sebou propojili, že sdílíme jiné myšlenky, než které do nás pumpuje Česká televize a dokonce celkem správně rozeznali, že považujeme současnou vládu a vůbec současné směřování země za problém, který se nám všem jednou strašně vymstí. Také tam napsali, že největší extrémismus spočíval v zapálení kontejnerů v Teplicích. Různé bijecké skupiny ztrácejí vliv a nehrají žádnou roli. Na konci došli k závěru, že ta jediná velká skupina s jakýmsi vlivem jsou obyčejní kritici vládní politiky. To jsou ti, co prý ohrožují demokratické základy země.

Co na takový blábol říct?

Miliony lidí v této zemi mají pocit, že je něco špatně. Mají ten pocit už tak intenzívní, že je to žene do houfu. Cítí se být natolik ohrožení, že začínají překonávat své vzájemné rozpory a spontánně hledají, co je spojuje. Dokázali se sjednotit na prezidentském kandidátovi, proti kterému ještě nedávno polovina z nich urputně bojovala. A když pak prohrál, nenastalo to, co obvykle. Nedošlo na žádné hledání viníků, obviňování nevinných a odměňování nezúčastněných. Reflexe proběhla v úplně jiném duchu. Jsme ohrožení, musíme držet při sobě. Cítíme, že jsou ohroženy přímo fundamenty naší země, takže není čas debatovat o pravici či levici. Je třeba se poučit, je třeba se domluvit, je třeba se sjednotit.

A tohle prý ohrožuje demokracii. Takhle si to na Vnitru představují. Demokracii ohrožuje kritika vlády.

Neobjevili se extrémisté. Nevynořily se nové skupiny White power. Neobjevili se neonacisté, ani antiislámští bijci. Neobjevily se žádné domobrany. Pořád tu není žádná skupina, která by deklarovala, že chce Putina jako českého prezidenta. Objevili se vlastně jen samozvaní proroci. Tentokrát nechodí po náměstích, ale po internetu. Káží všechno možné. Varují před válkou, rizikem chudoby, zastávají se těch dole, protože nikdo jiný se jich nezastává. Nejsou považováni za blázny, naopak, nacházejí posluchače. Od hojně sdílených profilů se dostáváme k hojné účasti v sokolovnách či hospodách.

A co v této chvíli řeknou ti u kormidla? Že tato skoro půlka národa ohrožuje demokratické základy společnosti. Estrémistické skupiny jsou nicotné, ta hlavní síla prostě jen kritizuje směr, který vláda vybrala a Fiala s Rakušanem, místo aby se zamysleli, jestli něco nedělají špatně, tak řeknou, že tito naprosto mírumilovní kritici, kteří ani nechodili pískat na Pavla, jsou ohrožením demokracie.

Jinými slovy, zpětná vazba je na nule. Hlas těchto milionů lidí nemá žádný význam, nestojí za to se jím vůbec zabývat, jejich problémy jsou nedůležité, jejich starosti nikoho nezajímají, jejich svět nestojí za pozornost… Jsou prostě jen ohrožením… ohrožením těch, kteří dnes sedí u vesla.

A takhle vznikají dějinné zlomy… že ti nahoře začnou ignorovat zpětnou vazbu. A jsou schopni ignorovat i tak velkou zpětnou vazbu, jakou byla i tato prezidentská volba. Není vůbec co řešit… stačí si přečíst Novinky. Nespokojení občané ohrožují demokratické základy státu… ale ani slovo o tom, jak to udělat, aby nespokojení být přestali. S každou další takovou zprávou si člověk uvědomí, jak postradatelní pro ně vlastně jsme. Už pro ně nejsme lidi, které je třeba brát vážně, se kterými je třeba mluvit a brát jejich postoje v potaz. Už jsme pro ně jen ohrožením.

Panuje tu nálada, jako před výbuchem husitské revoluce. Všichni se předhánějí v prohlášeních, že je třeba to kacířské býlí vytrhat… Kdy jsem naposled slyšel nějaký uvážlivější hlas…

Vlastně ano, pamatuju si… tenkrát, po té první demonstraci v září. Jak bylo na Václaváku sto padesát tisíc lidí. Tenkrát se vláda poprvé vyděsila k akci a poprvé mluvili pěkně opatrně, protože nevěděli, jestli příště těch lidí nebude ještě víc. Otrnulo jim, až se ukázalo, že lidí ubývá a že kromě demonstrování nedělají nic jiného. Pak zase začali přitvrzovat a dneska už bezotyšně vydávají zprávy, že jsme ohrožením demokratických základů naší republiky.

Přitom jediné, co opravdu ohrožuje základy této země, je absence jakékoliv sebereflexe naší Pětikolky. Sakra, i ten Babiš na opozici reagoval. Různě lavíroval, přidával, ubíral, měnil stanoviska, někdy i chytračil… ale prostě bral nálady veřejnosti v potaz. Nepřišel o zpětnou vazbu. Téhle vládě už je to jedno. Babišovu drahotu v podstatě zdvojnásobili, Babišovy dluhy nechali stejné, i když vybírají stamiliardy navíc na DPH ze zvýšených cen, budou zvedat věk odchodu do důchodu, budou zvyšovat daně a mezi nimi i tu z nemovitosti… A kdo protestuje, ten ohrožuje demokratické základy společnosti a bude proti němu zakročeno novými náhubkovými zákony o dezinformacích. Tak daleko jsme to dopracovali.

Dneska budou mít Jindra Rajchl s Janou Zwyrtek Hamplovou tiskovku. Ohlásí na ní pokus o totéž, co se odehrálo na začátku září. Na přemýšlení budete mít asi tak měsíc. Po celý ten měsíc se budete v přímém přenosu dívat, jak to vypadá, když demonstraci organizuje výbor kolem strany PRO spolu s dalšími osobnostmi. Budete mít několik týdnů na to, abyste si udělali jasno, jestli to Amazonka ze senátu a český Donald Trump zvládnou. Navíc už máte zkušenosti. Už jste to zažili. Už víte, co funguje a co nefunguje.

Je to poslední pokus. Pak už nastoupí trestný čin šíření dezinformací, vypínání nepohodlných webů, naroste kriminalizace protestních hlasů… a budeme směřovat k výbuchu, který díky nulové zpětné vazbě naší vlády nastane zcela zákonitě. Se vším, co takový výbuch přináší – obvykle sebou bere vinné i nevinné a ničí tak nějak statisticky. Přečtěte si hentu zprávu o radikalizaci naší společnosti, tam to všechno je – ucházející ventil je třeba ucpat, s nesouhlasícími není důvod se bavit a už vůbec není důvod jim vycházet vstříc.

Máme ještě jeden pokus naší vládě tu zpětnou vazbu dát. Máme jeden pokus jim ukázat, že do naší země patříme i my, že pro ni chceme to nejlepší a pokud chtějí zasypat příkopy, tak prostě náš hlas nesmějí ignorovat. Musejí přestat s tou nenávistí na twitteru, musejí přestat tvrdit, že jsme nějaká pátá kolona. Musíme jim ukázat, že sem do Kotlinky patříme úplně stejně jako oni, jen máme jiný názor. My jsme jim nechodili rozkopávat předvolební stánky. My jsme nechodili házet vajíčka, troubit, pískat a dělat bordel. My jsme nevyhrožovali důchodcům, že je srazíme na zem.

Pokud nás bude opravdu hodně, mohou se chytnout za nos. Nejspíš to neudělají. Ale pokud to nebude největší demonstrace dezolátů všech dob, tak to neudělají stoprocentně.

A opět zopakuji to, co jsem psal před každou demonstrací… Můžete tam jít a nebo si počkat, až to někdo udělá lépe. Ale tentokrát jsem si celkem jistý, že žádné příště a lépe už nebude. Buď ukážeme, že jsme opravdu politicky vyzráli a že ta zpráva z Vnitra kecá, když říká, že se štípeme na různých rozporech, a nebo ukážeme, že měli pravdu a pak nás budou ignorovat až do katastrofy. Volba prezidenta nás teď ledacos naučila. Zhruba za měsíc z toho budeme skládat zkoušku.

Přemýšlejte, dívejte se na přípravy a pak se rozhodněte.

Vidlákovy kydy

Konec začátku

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Takhle okomentoval Vincek Kostelník bitvu u El Alameinu. Není to konec, není to ani začátek konce, ale snad je to konec začátku. A já bych chtěl stejnými slovy okomentovat události posledního půl roku. Dějiny sice plynou kontiuálně, ale navenek se to projevuje „skoky.“ Dlouho není nic poznat, všechno vypadá pořád stejně a pak najednou šup… přijde nečekaná událost, která ukáže, že se doba posunula. Že se někde dole v podhoubí odehrála celá řada neviditelných událostí, kterých si nikdo nevšiml, ale ve skutečnosti měly obrovský vliv.

Už v září jsem psal, že nastala nová situace, protože dezoláti se dokázali svolat na Václavák za naprostého informačního embarga velkých médií. A může za to Prymula… Ten v covidové době zarýgloval republiku a tím mimoděk zařídil, že se statisíce lidí posadily k fejsbůku. Když se nedalo jít do hospody, muselo se to dělat jinak. Pak přišel tlak na očkování, začaly prosakovat informace, jak skvěle to s námi ty Fajzry, Moderny a Astra Zenecy myslí, objevili se lidé, kteří se tomu začali bránit… a ejhle, to byli právě ti, kteří věděli, jak se svolává demonstrace, kteří dokázali po republice sestavit nějaké organizace lidí…

Vznikalo to živelně, z různých pohnutek, ale od začátku to mělo i svůj průnik do politiky. Prozkoumávaly se slepé uličky, všichni se to učili, některým to šlo lépe, některým hůře, dlouho to bylo pod rozlišovací schopnosti mocných, musela ještě přijít válka na Ukrajině a musela se projevit neschopná vláda, ale najednou to šlo. Nejde ani tak o to, že lidé přijeli na demonstraci, to je jen špička ledovce viditelná pro kamery, ale jde o to, že je tu najednou spousta lidí, jejichž myšlenky se ve veřejném prostoru rozšíří rychlostí blesku.

I když henty viditelné demonstrace upadaly, rozhodně neupadalo celé to propojování. Začalo se tomu říkat Alternativa, ale v podstatě je to síť. Síť která se nedá rozbít, protože nemá žádné centrum. Síť, která se už několik let propojuje v lidech, kteří si navzájem posílají odkazy, kopírují články, šíří myšlenky, které se jim líbí. Všichni zaznamenáváme, jak nám na fejsbučkách přibývají sledovatelé. Všichni už v tom umíme chodit, dokonce v mnoha případech už víme, jak se bránit proti zablokování, případně jak se znovu najít poté, co se strážci jedné pravdy zaměří na nějaké místo a tam zaútočí.

Když jsem zjara na chvíli vypnul Kydy a přešel na Litterate, během pár týdnů mě tam všichni moji čtenáři našli a nějak si to řekli mezi sebou. Když mě pak v létě občas zablokovali na Fejsbůku, nemělo to na sledovanost žádný vliv… spíš mi to udělalo reklamu a zvýšilo dosahy. Všichni moji kolegové a přátelé na Alternativě to mají podobné. A měsíc od měsíce je naše shledávání jednodušší a přehlednější. Z původního mailování a mesengerování se začaly stávat schůzky a setkání s lidmi. Už to není jen fejsbůk. Už jsou to i plné sokolovny.

A opět je to stejné jak za covidu. Jen přišel jiný impuls. Prezidentská volba. Petr Pavel vyhrál, ale pro nás to byla velká změna ve smýšlení. Bylo to poprvé, co jsme všichni museli udělat politické rozhodnutí, které šlo za rámec vlastních přání i ega. Ve velké většině jsme se shodli na menším zlu a protože jsme se sešli na jednom bitevním poli, snad jsme si dokázali navzájem podat ruce a zjistit, že už nejde o naše malé spory ohledně pravice či levice, že už nejde o to, kdo si co myslel o covidu… už jde o základní bytí a nebytí našeho státu. Najednou jsme stáli vedle sebe s poslední myšlenkou… že chceme být občany České republiky a ne nějakými euroobčany.

Moc nám toho nezbylo… na slávu českého průmyslu můžeme zapomenout. V Plzni se už prostě nebudou dělat velké turbíny a montovat pivovary. Kapitál nám dodávají zvenčí a my na to nemáme žádný vliv. Nepatří nám ani strategická odvětví a to málo, co ještě máme, to chce tato vláda urychleně rozprodat. Už máme jen naší řeč a naší kulturu. Máme síť vztahů, která vznikla, ani vlastně nevíme jak. A máme kus politické jednoty v základní otázce, kterou vhodilo do uren 2,4 milionu lidí. Koneckonců, Morava už tisíc let není samostatným státem, ale stejně nikam nezmizela a každý ví, kde leží. Tohle máme… ještě nám zůstalo národní povědomí a ještě jsme to nevzdali.

V posledních třech letech to byl takový politický rychlokurz. Na začátku byl covid a na konci má Jindra Rajchl na svém fejsbůkovém účtu už skoro milionové dosahy. Podle mě jsou ty dosahy ještě větší, protože spousta cestiček se nedá nijak dohledat, ale přesto existují. Není sám. V posledním půlroce jsme téměř denně konfrontováni s novými jmény, o kterých před půl rokem nikdo nevěděl, ale teď je známe, protože mají co říct. Pokud dnes někdo něco hlásá a nikdo ho neposlouchá, tak je to nejspíš proto, že je to břídil. Pokud naopak někdo umí mluvit a má dobré nápady, během pár týdnů ho všichni znají.

A v posledních týdnech všichni překračují své stíny, dávní soupeři i nepřátelé spolu mluví a odhazují staré spory, protože začíná jít opravdu do tuhého.

Všimněte si, že Babiš v tomto procesu vlastně vůbec nefiguruje… jen sehrál roli politického katalyzátoru nálad. Já jsem se ještě před týdnem bál, že hned v neděli bude po jednotě a všichni se budou hádat a obviňovat navzájem. Ale to se vůbec nestalo. Do prezidentské bitvy jsme přijeli ještě jako přislušníci jednotlivých názorových proudů – příznivci konzervativní pravice, vidláci, levičáci i komunisté… ale odjeli jsme s vědomím nejmenšího společného jmenovatele. Chceme být Češi, národ pro nás není sprosté slovo, chceme tu mít svojí vlast a nechceme se podílet na cizích válkách. Máme různé představy, jak řídit stát, máme různé názory, co je pro tuto zemi nejlepší, ale všichni jsme dokázali, že v žebříčku hodnot stojí naše země výš, než naše ego.

Věřím, že se s tím dá něco dělat. Že to ještě není všechno ztracené a nebude to ztracené, ani když naše vláda bude pokračovat ve tvorbě náhubkových zákonů. Naše spojenectví vzniklo spontánně. Propojili jsme se bez jakéhokoliv centra. Našli jsme se, protože vznikla potřeba se najít. Trvalo to, protože jsme se to museli naučit. Pak jsme museli vyzrát politicky. Ale i k tomu jsme teď dostali velmi silný impuls. Ne, to není začátek konce. Ale konec začátku by to fakt být mohl.

Však už si toho všimli… zpráva ministerstva vnitřností už konstatuje, že Alternativa existuje a že je veliká. Oni teď hledají, kudy to Putin řídí… ještě netuší, že to nemá žádné centrum ani žádný okraj. Nemá to žádného jediného lídra, nemá to jednu vůli ani jednu mysl. Nevědí, že Alternativa nevznikla působením tajných služeb zvenčí, ale působením evropských a transatlantických hodnot, které tuto zemi plundrují čím dál rychleji a neomaleněji.

Hodnocení

Překonejme v roce 2023 naši lenost a ukažme, že alternativa má sílu

Překonejme v roce 2023 naši lenost a ukažme, že alternativa má sílu

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi  ZDE:

Aneb novoroční zamyšlení nad tím, jak každý z nás může přispět k tomu, aby se politická situace konečně obrátila k lepšímu a abychom získali pronárodně smýšlející vládu. Začnu jednou svojí zkušeností z loňského roku. Spolupracoval jsem s Alenou Vitáskovou, sbíral jsem pro ni podpisy na prezidentskou kandidaturu a doufal, že jich bude dostatek. Šlo to pomaleji, než jsme čekali. Původně očekávaných 100 tisíc se ukázalo jako nereálné číslo, ale blížili jsme se k 65 tisícům a doufali jsme, že to bude stačit. Sami ale víte, jak to dopadlo. Vitásková se rozhodla, že je to pro ni příliš slabá podpora a že se raději vzdá bez boje, než aby se pokusila uspět.

V tom posledním týdnu, kdy se již tušilo, že to takto dopadne, jsme byli v jejím týmu přímo zaplaveni zprávami od jejích příznivců. Lidé psali doslova po tisících různé podpůrné vzkazy, ať to nevzdává a ať tu kandidátku podá (což jsem jí říkal i já). V životě jsem u ničeho nezažil takto silnou slovní podporu – a ani tak silné zklamání, když se poté definitivně rozhodla vzdát.

A tehdy jsem provedl malý pokus. Našel jsem si několik desítek těch, kdo ji přemlouvali, aby to nevzdávala (popř. kdo jí pak nadávali, že to vzdala) a zeptal jsem se každého z nich, kolik podpisů pro ni nasbírali oni sami. Sbírat podpisy pro ni totiž mohl opravdu každý – petice byla 8 měsíců ke stažení (a byla možnost ji i zaslat poštou), takže skutečně každý měl za tu dobu možnost nasbírat aspoň 20 podpisů mezi rodinou, kolegy a známými.

Když jsem se těch lidí ale zeptal, zda tuto možnost využili, dospěl jsem k zajímavému výsledku. Jen cca 10 % z oslovených lidí ty podpisy skutečně sbíralo. Všichni ostatní se na to vykašlali (v lepším případě to podepsali jen sami, když jim tu petici někdo strčil pod nos, v tom horším se nepodepsali ani oni sami). Drtivá většina z těch, kdo kritizovali Vitáskovou za její rozhodnutí, nebyla ochotna vůbec nic udělat pro to, aby kandidovala. Troufám si tvrdit, že pokud by všichni tito lidé pro ni sbírali podpisy, tak by těch sto tisíc získala zcela bezpečně.

A proč to tady všechno píšu? Protože to odhaluje největší dosavadní slabinu mnohých z nás: Lenost, pohodlnost a neochotu něco udělat pro to, aby se tu něco změnilo k lepšímu.

V minulém roce se zvedla mohutná vlna nespokojenosti s Fialovou vládou a s celým současným systémem. Myslím, že je nás „nespokojenců“ již tolik, že by takový počet lidí dokázal ve společnosti nastartovat zásadní změny. Bohužel je tento potenciál zatím nevyužit, protože (zatím) jen málo z nás je natolik aktivní, aby tyto změny mohly nastat. Bohužel pro většinu lidí (čest výjimkám) je vrcholem jejich činnosti nadávat po hospodách, psát komentáře na internetu nebo nanejvýš jednou za čas zajít na demonstraci. Jinak tito lidé nedělají nic a jen čekají, jak to dopadne.

Je potřeba si uvedomit zásadní skutečnost. Nemá cenu čekat na spasitele. Musíme si pomoci sami. Máme naději v této společnosti provést zásadní změny – musíme se toho ale chopit sami, protože nikdo jiný to za nás neudělá.

Od prezidentské volby v tomto ohledu nečekám zázraky. Možnost dostat tam pronárodního občanského kandidáta jsme svojí leností již prošvihli a další taková šance bude až za 5 let (pokud vůbec). Teď už zbývá jen „zachránit, co se dá“ a aspoň zabránit vládním kandidátům (Pavel, Nerudová, Fischer), aby se tam dostali.

Můžeme ale dělat řadu jiných věcí, které mohou přispět ke změně systému. A co konkrétně může udělat každý z vás?

– Šiřte informace. To, že se vláda snaží o cenzuru, jen dokazuje, jak se vláda bojí toho, že se k lidem budou dostávat „nesystémové“ informace. Proto šiřte články a videa z alternativních médií, a to zejména mezi těmi, kdo zatím politiku moc nesledují, ale mohli by se přidat na naši stranu.

– Zakládejte různé místní skupiny alternativců. Scházejte se, probírejte aktuální situaci, popř. vytvářejte i komunitní zahrady a podobné věci (nejen) pro případ mimořádných situací. Zkrátka se co nejvíce snažte tvořit „paralelní společnost“ nezávislou na vládě a systému.

– Choďte na úřady, pište svým voleným zástupcům (od obecních zastupitelů až po poslance a senátory vládních stran) a dávejte jim najevo své názory. Ne přímo konfrontačně, ale přesto tak, aby cítili zespoda tlak. Aby jim došlo, že pokud se dál budou držet své „stranické linie“, tak už se tam příště nemusejí dostat.

– Přestaňte nakupovat v supermarketech a dalších zahraničních řetězcích. Alespoň v rámci možností podporujte menší české výrobce, zejména ty místní.

A hlavně: Nepropadejme skepsi a zejména pasivitě. Ve vzduchu je cítit změna. Zatím jsme pro ni téměř nic neudělali, protože jsme se nechali unést svojí pohodlností. Pokud ale tuto překážku překonáme a začneme o změně nejen mluvit, ale také pro ni něco dělat, máme naději tu změnu provést a vzít si náš stát zpět.

RNDr. Jan Sedláček, předseda Národní mládeže z. s.

Zdroj:Národní Mládež https://narodnimladez.cz/prekonejme-v-roce-2023-nasi-lenost-a-ukazme-ze-alternativa-ma-silu/?fbclid=IwAR2s-Bb5_mP6XClsEwfon1gF6hhLP1VpQc3cK6RM34Dwbhls8pVAgBKjOPk

Ale hlavně… jsme nezničitelní, protože de facto neexistujeme

Čekám na signál..

Přátelé, dneska si shrneme prezidentské události posledních dní a pak dám s prezidentskou volbou zase chvíli pokoj. Moje poslední články byly totiž takové… protichůdné, že to bylo hodně i na poměry tohoto blogu. Nedivte se mi. Chtěl jsem všem názorně ukázat, jak málo dobra v celé politice vlastně je. Všechno má nějakou slabinu, každá úvaha má svoje pro, ale hlavně má svoje proti, každý taktický postup má své mouchy a každé vítězství má svojí cenu. Nelze mít všechno, každá dílčí věc je kompromis kompromisů, nejvíc by pomohla jednota, která je ale z principu dosažitelná pouze nedemokratickým způsobem. Ať uděláte cokoliv, vždycky to bude mít svá rizika, nikdo nedohlédne do všech konců a největší váhu mají mééédia a různé neziskovky řízené zvenčí.

Celé jsem to psal proto, aby bylo nad slunce jasnější, že žádné dobro zvoleno nebude, protože prostě neexistuje. Skuteční hybatelé našeho světa se o to už dávno postarali. Chystáte se volit srdcem? Váš dobrý skutek bude po zásluze potrestán Čapuší Nerudovou. Chystáte se volit rozumem? Místo Nerudové můžete mít Babiše. Všechny ostatní varianty jsou velmi málo pravděpodobné.

Hele, víte co mi hlava nebere? Na ulici leží milion voličských hlasů. Z posledních parlamentních voleb, které z podstaty věci nemůže dostat Pětikolka, protože tito voliči fakt nejsou líbodémo. Nedostal je Babiš, protože covidová opatření, lockdowny, Čapí hnízdo… Nedostal je Okamura, protože jsou spokojení s tím, co mají a ve skutečnosti nechtějí ani vládu ani odpovědnost. Vyhovuje jim politické podnikání. Místo toho ty hlasy dostal Šlachta, Trikolora, Volný blok, KSČM, ČSSD a další malé straničky. Do sněmovny se nedostali, ale hlasů je to fakt hodně. Z těchto malých stran nikdo nepostavil kandidáta do prezidentských voleb. Respektive, žádný kandidát se na start nepostaví, protože nesesbíral dost hlasů…

Milion hlasů od lidí, kteří k volbám běžně chodí… Žádní ortodoxní nevoliči. Přesto mám pocit, že se o tuto celkem podstatnou sílu vlastně nikdo nezajímá. Ano, jsme voliči z vícero malých stran, ale něco společného přece jen máme. Myslíme si, že tento stát jde do kopru. Jsme protestně naladěni a máme pocit, že nám nikdo nenaslouchá. Jsme protiválečně nastaveni.

Ale hlavně… jsme nezničitelní, protože de facto neexistujeme. Náš počet rozhodně neklesá. Ucházejí se o nás různé straničky i jednotlivci a i když každou chvíli pokazí, co se pokazit dá, jsme sice naštvaní, ale nepřecházíme k libtardům, neděláme comingouty, že odteď milujeme EU, LGBTXYZ+ a liberální demokracii, když nás Vrábel či Havel naštval. Každý lídr, který selže, jen vyprodukuje jiného lídra.

Alternativa je taková améba. Měkká, ale nezničitelná. Nezaložená na žádném konkrétním člověku a naplněná mnoha proudy i názory, které nejsou stejné, ale přesto tíhnou k sobě i přes hádky a rozpory. Ano, demonstrace klesají, ale motivoval tento „neúspěch“ někoho k tomu, aby začal volit ODS?

Jediný spolek, který se nemůže rozhádat, je ten, který nezaložíte. Takhle to máme, ne? Sice se hádáme jak koně, ale nikdo od nás stejně nepřechází k pražské kavárně. Lídři nám selhávají pravidelně, ale nic to neznamená. Volný selhal, na značky se připraví Rajchl… potenciál milionu hlasů je tady… Jen člověk nesmí být břídil a nesmí se zaprodat.

A o těchto milion hlasů se teď na prezidenta vlastně nikdo neuchází. Jako by nebyly, i když jsou. Nebo je to tím, že alternativa nemá napsané stanovy a registraci na ministerstvu vnitra? Tím pádem o ní nikdo neví, nikdo s námi nepočítá i když to dělá milion hlasů, které jsou zvyklé chodit k volbám? Navíc jsou to hlasy, které se o politiku zajímají, jsou schopné se svolat na Václavák, mají své neoficiální a neplacené komunikační kanály, které ale fungují a to den ode dne lépe!

Přitom, celá alternativa v podstatě jen čeká na signál. Vlastně ten stejný, který vysílá náš Derniér Petro Ihorovič Fialenko. Jen s opačným znaménkem.

V předchozích dnech i týdnech jsem v souvislosti s prezidentskými volbami dával do placu různá jména. Ve všech případech z toho vylezlo, že Babiš nakonec spoustu hlasů dostane… i když se skřípajícími zuby. Hele, kdyby Andrejko trochu zabral a párkrát řekl slovo mír a slovo alternativa a nějak zkusil vybruslit z toho hlasování o dočasném výcviku ukrajinských vojsk, tak by to tu prostě posbíral. Hodně lidí si uvědomuje, že je jediný, kdo dokáže dělat soupeře prezidentce Čapuši. Směrem k alternativě je volební kampaň vlastně nejjednodušší. Stačí si všimnout, stačí trochu artikulovat tužby těchto voličů… vždyť my jsme zvyklí, že se s námi zametá… a nepotřebujeme moc. Jen nesnášíme, když se s námi hraje nějaká levárna. Stačí pár slov a alternativa se sama postará, aby o tom každý z těchto voličů slyšel.

Jediná parlamentní strana, která si uvědomuje, že nějaká Alternativa existuje, je SPD. Ale také se častěji setkávám s odsudkem, než s pochopením. Je snazší slyšet Ivana Davida, kterak říká, že jakýkoliv lídr z Alternativy jen bere hlasy SPD. Než Foldynu, který naopak má svůj voličský potenciál právě tady, umí s ním pracovat a nemá vůbec zapotřebí nějak plivat na Trikoloru či Láďu Vrabela…

Možná bychom to měli udělat obráceně. Měli bychom teď sledovat, jestli nás nějaký prezidentský kandidát vůbec bude brát na vědomí. Zatím jsme jim byli dobří jen pro ten hlas. Takový Zeman, ten věděl, kde jsme a co chceme slyšet… ale nakonec si to udělal, jak chtěl… ale on už se o naše hlasy ucházet nebude.

Měli bychom si počkat na kousek vstřícnosti. Na nějakou větičku, či celý odstavec, že někdo ráčil vzít na vědomí naší existenci a má alespoň mlhavou představu, čím žijeme. Protože jinak mají pravdu ti, co říkají, že menší zlo neexistuje. K čemu je nám kandidát menšího zla, když jsme pro něj jen kulisa a deset minut po volbách zapomene, že jsme existovali?

Do voleb je ještě přes šest týdnů. Čekáme na signál. Čekáme na to, že někdo bude mluvit o míru, bude mluvit o tom, že chceme mít normální rodiny, normální život, normální práci, že chceme trochu úcty. My si jakoukoliv kampaň uděláme sami. Sami velice rychle rozšíříme každé vlídné slovo, které o nás některý z kandidátů pronese. Dokonce to uděláme s chutí. A kdyby někdo nejenže vyslal signál, ale rovnou i naslouchal…

Už nejsme tak úplně neznámí. Už jsme párkrát zahulákali na náměstích a ukázali jsme, kolik hlasů dohromady máme. Možná se hádáme o kandidátech jen proto, že žádný se o nás výslovně neuchází. Že nám žádný nedal sebemenší důvod ho brát za něco víc, než jen menší zlo. Ani Bašta o nás zatím neřekl jediné hezké slovo.

Kdo z kandidátů někdy řekl slovo „alternativa?“ Skoro bych řekl, že je na čase, abychom alespoň tuto minimální pozornost vyžadovali.

Takže než se budu muset pro nějaké to menší zlo s mnoha riziky a vedlejšími účinky rozhodnout, tak mám ještě čtyřicet dní na to, abych trochu křičel směrem ke kandidátům a čekal, zda nás někdo vezme na vědomí a třeba se i zeptá, co vlastně chceme.

Odkaz na nemoderovanou diskusi:

https://www.vidlakovykydy.net/clanky/cekam-na-signal