Speciál pro rodiče, učitele a lékaře

2.9.2023

Tento text nepřináší zásadně nové myšlenky oproti dřívějším textům. Spíše se jedná o souhrn informací, které by měly být nápomocné rodičům pro výchovu dětí a v neposlední řadě také pro práci učitelů a lékařů. Nežiju v iluzi, že následující informace budou přínosem pro všechny příslušníky těchto tří kategorií, ale věřím, že mohou být přínosem pro skupinu, kterou označuji nepřesným názvem alternativní. Možná by se mohl použít název osvícené, ale to by mohlo být zavádějící, protože pod tímto pojmem si může představit každý něco jiného, případně alespoň neshoda může být ve stupni osvícení. Pojem alternativní chápu v tom smyslu slova, že se jedná o alternativu k současnému převládajícímu paradigmatu, někdy nepřesně označovaném jako vědecké paradigma.

Když jsem přemýšlel, jak začít, okamžitě mě napadla věta, která vystihuje to zásadní. Všechno je jinak. Vše, co je uznávané oficiální vědou a je podstatné pro výchovu dětí a práci učitelů a lékařů je částečně nebo zcela jinak. Nejproblematičtější je situace pro učitele, kteří by měli učit to, co je oficiální vědou uznáváno, jako současná nejvyšší úroveň poznání. Ve školách se školákům a studentům stále předávají poznatky, které jsou již i oficiální vědou překonány. Navíc někteří učitelé mají již informace, které jsou v rozporu s oficiální vědou, ale pedagogičtí pracovníci je považují za přesnější či pravdivější. Zastaralé či překonané informace z oblastí jako je historie, fyzika, kosmologie apod. zřejmě rodiče ani lékaře trápit nemusí, i když rodičům, kteří již mají nové alternativní poznatky, to může působit potíže. Vysvětlit svým dětem, že to, co je učí ve škole, není tak úplně pravda, ale pro zachování dobrých známek je nutné odpovídat tak, aby to bylo v souladu s tím, co je ve škole učí.
Není v možnostech tohoto textu vzhledem k jeho rozsahu, věnovat se všem oblastem, kde je vše jinak a ani to není jeho účelem. Proto se budu věnovat jen některým oblastem.   Pro oblasti, kterým se budu dále věnovat je však společná jedna základní myšlenka. Soudobá oficiální věda, která se možná trochu nepřesně dá označit jako materialistická, nepojímá svět nebo universum komplexně. Jen tak mimo upozorňuji, že při textech přeložených z angličtiny, je slovo universum překládáno téměř vždy jako vesmír, přestože někdy je míněné skutečně Universum, které může obsahovat mnoho vesmírů či dokonce zcela jiných realit, takže smysl takového překladu může být i značně nepřesný. Nekomplexnost chápání celého Universa spočívá v tom, že vnímá pouze jeho hmotnou složku. Vše, co existuje a veškerou činnost či aktivitu vnímá pouze jako projev hmoty, takže například lidské vědomí je vnímáno jako produkt mozkové činnosti.  Toto omezení však neumožňuje chápání universa v jeho komplexnosti, protože se soustřeďuje pouze na jednu část universa, řečeno velmi zjednodušeně.  Vím, že rozvětvování textu není ideální formou, ale v tomto případě se ho musím dopustit, aby nedošlo ke zkreslení toho, co chci sdělit.

Pro lepší chápání rozpornosti náboženských a filozofických názorů a z nich plynoucích paradigmat je vhodné provést určité zjednodušení na tři základní pojetí vztahů hmoty a vědomí. Z nedostatečného uvědomění si těchto výchozích hledisek, často vznikají zbytečná nedorozumění a rozpory.

Existují tři základní pojetí ve zjednodušené podobě:
1. Hmota je prvotní a vědomí je projev vysoce organizované hmoty
2. Vědomí a hmota existují jako dva relativně autonomní prvky světa, z nichž vědomí je prvotní a ovládá hmotu
3. Existuje pouze vědomí a hmota (čas a prostor) je jen virtuální realitou, hrou vědomí.

Zastávám názor uvedený pod bodem 3, ale pro účely tohoto výkladu pomyslně rozděluji universum na jeho hmotnou a nehmotnou složku a tato tzv. nehmotná složka právě není soudobou oficiální vědou bránu v úvahu, což ji omezuje v komplexním chápání všech jevů.
Pro výchovu a práci rodičů, učitelů a lékařů je nejdůležitějším objektem jejich činnosti lidská bytost. Lidská bytost se dle mého názoru skládá z ega a duše. Pojem ego, tak jak jej vnímám a používám, se nekryje s pojmem člověk, protože pojem člověk je dle mého názoru průnikem dvou úrovní. Zjednodušeně a bohužel i částečně se to dá vyjádřit tak, že člověk je celkem tvořeným ze dvou složek, a to duše a ega. Přitom vlastní ego se skládá rovněž ze dvou složek, a to těla a mysli. Obvykle se používají pojmy tělo a psychika, ale vzhledem k tomu, že pod pojmem psychika se většinou rozumí duše, používám pro rozlišení pojem mysl.

Základní rozdíl proti běžnému pojetí spočívá v rozšíření dvou složek člověka, tj. těla a duše, které považuji za nepřesné, na složky tři: tělo + mysl (tvořící ego) a duši. Hlavní rozdíl mezi duší a myslí ega je ten, že duše po skončení inkarnace přetrvává, zatímco mysl smrtí končí. Ego je role, kterou si duše přišla zahrát a role nemůže být redukována pouze na tělo.    
Charakteristické pro současnou vědu je, že považuje za rozhodující pro lidskou bytost dva základní vlivy, a to jsou geny rodičů a rodu a vliv prostředí (např. výchova).

Zajímavé je, že i některé současné výzkumy přiznávají, že vliv genů není zdaleka tak významný, jak se dříve předpokládalo. Některé výzkumy mluví dokonce jen o 3%. Soudobá věda, pedagogika či lékařství vůbec neuvažují o vlivu toho, co je dle mého názoru zdaleka nejpodstatnější a tím je inkarnovaná duše. Duše, která se inkarnovala se svým osobním morfogenetickým polem se svými karmickými vazbami je to, co nejvýznamnějším způsobem ovlivňuje konkrétní lidskou bytost ve všech jejich parametrech psychických i fyzických, ale výrazně ovlivňuje i její osud. Bez znalosti této základní informace je v mnoha případech velmi těžké porozumět příčinám chování či zdravotního stavu konkrétního člověka. Pro podrobnější informace o karmě a osobním morfogenetickém poli odkazuji na předchozí pořady na SVCS nebo články na mém webu a zde je uvedu pouze v omezené míře.

Karma je vykládána jako zákon příčiny a následku. Není správné však chápat karmu jako zákon odplaty, jako zákon činu nebo provinění a následném trestu. Vhodnější je chápat karmu jako princip, který jsme svým jednáním umožnili prožít druhým, si pak prožijeme my, a to v příštím nebo ještě i současném životě.

Není důvod se obávat karmy. Je to obdobné, jako kdybychom se obávali jet autem, nebo na kole po silnici jen z toho důvodu, že není neomezeně široká, že má krajnice a vede nás krajinou. Občas stoupá, občas klesá, občas zatáčí doleva nebo doprava, někdy se v serpentinách i zdánlivě vrací.

To, co je nám do určité míry předurčeno prožít, není nějaké přesné schéma osudu, přesné prožití konkrétních událostí, ale je to prožití určitých principů na základě toho, jaké byly naše “předchozí” životy. Prožití určitých principů, které jsme sami umožnili prožít jiným bytostem, ať už prožití těchto principů jimi bylo hodnoceno kladně či záporně, ale nelze vyloučit ani hodnocení neutrální. Prožití principů mohlo přinést druhým bytostem strast nebo slast. To však neznamená, že si musíme prožít přesně konkrétní události, ale pouze určitý princip. Jakým způsobem si však daný princip prožijeme, záleží už do určité míry na naší volbě. Samozřejmě naše volba je svobodnější, pokud máme určitou představu o tom, které principy si máme prožít.

Bez vědomí toho, že některé životní či zdravotní potíže, ať už psychického či fyzického charakteru mohou mít karmické příčiny, je někdy těžké pochopit konkrétní situaci konkrétního člověka a tím spíše je pak těžké mu pomoci.

Samozřejmě nepředpokládám, že v současné době je v možnostech učitelů či lékařů získávat informace o karmě svých žáků, studentů nebo pacientů, ale důležitá je informace, že jejich psychický či fyzický stav může být ovlivňován karmickými příčinami. Klasickým případem jsou lidé, kteří si vzhledem ke svým předchozím životům myslí, že si musí něco odtrpět a životní a zdravotní potíže si do svých životů podvědomě přivolávají. U rodičů je situace odlišná, protože ti už by se mohli karmickými příčinami potíží svých dětí zabývat, i když jsem si vědom, že ani v těchto případech to není jednoduché.

Vliv osobního morfogenetického pole na konkrétní lidskou bytost považuji za velmi podstatný. Pro důkladnější informace o této problematice odkazuji na dva své pořady na Svobodném vysílači, a to s č. 184 Morfogenetická pole, morfická rezonance, osobní morfogenetické pole a s č. 197 Vliv osobního morfogenetického pole na novou inkarnaci, anebo články na mém webu se stejnými názvy, které se Vám objeví při zadání do vyhledávače (search…) na hlavní stránce vlevo nahoře. Zde se omezím jen na zkrácený popis.

Rupert Sheldrake vytvořil hypotézu, že namísto veškerých zákonů přírody, které byly fixovány při velkém třesku, což je obvyklý předpoklad, se vesmír vyvíjí, a to co se vyvíjí, jsou návyky přírody. Zákony přírody jsou v tomto pojetí vyvíjející se návyky. V biologii to znamená, že každý druh má kolektivní paměť, do které přispívá každý jedinec tohoto druhu. Základem této paměti je dle jeho hypotézy morfická rezonance. Jestliže se jedinec jednoho druhu něco naučí na jednom místě, pak ostatní jedinci druhu se tomu kdekoliv učí rychleji díky morfické rezonanci. Pro upřesnění uvádím, že morfogeneze dle slovníku cizích slov je vývoj tvaru, změna tvarových vlastností.
Rupert Sheldrake tvrdí, že se morfogenetická pole mění i u tzv. neživých objektů jako jsou chemické prvky. Chemické procesy rovněž procházejí dle něj vývojem a změnou návyků. Odpůrci Sheldrakea tvrdí, že provedenými experimenty byly tyto jeho teorie týkající se chemických procesů vyvráceny, ale lze předpokládat, že tyto experimenty prováděly osoby, které chtěly prokázat neplatnost jeho teorií a svým vědomím ovlivnily výsledky experimentů. I oficiální věda dnes uznává, že pozorovatel ovlivňuje výsledky pozorování.

Pochopení principu či teorie morfické rezonance a morfogenetických polí je výrazně jednoduší, pokud filosofickým základem je myšlenka, že vše je jedno ohromné vědomí.

Morfogenetické pole určitého druhu má vliv na tento určitý druh. Když si položíme otázku, čím je určen pro tyto účely konkrétní druh, tak je možné odpovědět, že výškou a vzorem vibrací specifickým pro konkrétní druh.
Pokud však vyjdeme z hypotézy, že specifické morfogenetické pole je určeno specifickým vzorem vibrací, existence osobního morfogenetického pole vypadá logicky a pravděpodobně, protože každá bytost má zcela specifický vzor vibrací. Je možné rovněž předpokládat, či stanovit si hypotézu, že duše (vědomí), které prochází jednotlivými inkarnacemi, minimálně inkarnacemi na sebe navazujícími, má shodný specifický vzor vibrací. Vzhledem k tomu lze předpokládat, že lidskou bytost bude ovlivňovat v současné inkarnaci morfogenetické pole tvořené předchozími inkarnacemi, a protože vývoj stále pokračuje, tak i inkarnací současnou.
Z tohoto pohledu lze pochopit, že forma a tvar, což je v případě člověka jeho velikost a podoba, je do značné míry ovlivněna kromě genů zejména jeho osobním morfogenetickým polem. Proto mohou být potomci i značně odlišní od svých rodičů či předků jak velikostně, tak i vzhledově. Rovněž lze takto chápat, proč děti stejných rodičů se stejnými genetickými předpoklady jsou značně odlišné jak vzhledově tak i charakterově.

Když přechází duše po smrti fyzického těla do astrální reality, tak toto OMP (osobní morfogenetické pole) zůstává zde ve 3D realitě a ovlivňuje duši při své další inkarnaci, případně i dalších inkarnacích. Stav osobního morfogenetického pole v době narození je stejný jako stav osobního morfogenetického pole v době úmrtí v předchozí inkarnaci. Žádné dítě se nenarodí jako čistá duše, jak je často uváděno.

Při nové inkarnaci po narození a částečně již i po početí, působí na bytost opět původní osobní morfogenetické pole (OMP) 3D reality, které je stejné jako při skončení předchozí inkarnace. Opět zdůrazňuji, že se jedná o model reality, který ji nemůže postihnout v celé její komplexnosti. To téměř vždy znamená, že v rámci možností daných geny rodičů a rodu, má bytost v nové inkarnaci podobné charakterové vlastnosti, schopnosti a často i určitou podobnost vzhledu. Podoba nemusí být zřetelná, zejména jedná-li se například v předchozí inkarnaci o ženu Eskymáka a v následné inkarnaci o blonďatého seveřana.

 Vývojem a tím, jak bytost OMP ovlivňuje svým životem, se toto OMP mění, vyvíjí, ale případně i nemění a tím se mění či nemění i daná bytost. Pokud na sobě bytost pracuje, tak se OMP zlepšuje, pokud se chová neeticky a nemorálně tak se OMP zhoršuje. Pro zjednodušení se v této části raději vyhnu, vysvětlení termínu zlepšení či zhoršení OMP.

      Vysvětlení působení OMP na naše životy je hypotézou ozřejmující, proč a jak na nás působí naše minulé životy a karmické vazby. Prostřednictvím OMP na nás přecházejí i určité schopnosti, které jsme nabyli v minulých životech, popřípadě nás takto ovlivňují i negativní zkušenosti z minulých životů. OMP nás velmi ovlivňuje včetně i takových aspektů jako je fyzická podoba a sklony k určitému způsobu života. Rovněž určité strachy a fobie se přenášejí prostřednictvím OMP. Dalo by se to také označit jako dispozice, které si duše vytvořila minulými životy. Kromě OMP nás ovlivňují i další aspekty jako jsou genetické vlivy, tedy DNA, kterou jsme si vybrali ke splnění našeho úkolu z genů našich předků, výchova, okolní prostředí a v neposlední řadě i morfogenetické pole rodu, rasy národa a lidstva.

Důležité pro naše životy je to, že OMP není neměnitelné. Jsou to jen určité návyky, které můžeme změnit a vytvořit si nové. Nové návyky mohou být návyky neutrální, návyky špatné či návyky dobré. Ovšem to, zda se jedná o návyk dobrý či špatný je vždy hodnocení a může se i velmi lišit podle prostředí, ve kterém žijeme, což vnímáme momentálně o něco ostřeji než dříve, vzhledem ke konfliktům a rozporům jednotlivých kultur a zejména náboženských ideologií. Většinou nebude pro konkrétního člověka problémem chápat, kam zařadit jednotlivé návyky. OMP je však natolik silné, že dokáže překonat místní morfogenetická pole, takže dotyčný člověk je schopen nepřijmout určité místní zvyklosti či přijmout jiné. Zejména je to vidět na tzv. vyšších duších, které nepřijmou pro duši nepřijatelné zvyky místní skupiny lidí, protože nejsou schopny se s nimi ztotožnit či vyrovnat. Například s jistou mírou agresivity či benevolence k působení utrpení druhým bytostem, což jsou fenomény, které lidé kolem ní ani nevnímají nijak negativně. Problémy s tím mívají bytosti, které jsou na Zemi prvně inkarnovány a přišly z vibračně vyšších světů.

            Dalším fenoménem, jehož znalost považuji pro všechny tři skupiny za velmi důležitou jsou tzv. přisedlé duše a parazitické kvazibytosti. Na podrobnější informace opět odkazuji na Svobodný vysílač s pořady s č. 181 a 182 s názvem Přisedlíkologie a č. 187 Příčiny životních a zdravotních potíží a jejich řešení články na mém webu v rubrice Přisedlíkologie.

            Přisedlé duše, neboli přisedlíci jsou duše zemřelých, které po smrti těla neodešly či nebyly odvedeny do astrální reality či barda, jak jsou tyto reality nazývány. Od přisedlíků je třeba rozlišovat duše zemřelých, které po smrti těla neodešly do astrální reality, ale nepřivtělily se do žádného těla a zůstávají stále v této realitě, i když mají pouze jemně hmotné astrální tělo a jejich možnosti zasahování do naší reality či možnosti jejího ovlivňování jsou omezené, ale nejsou nulové. I takovéto bytosti, které jsou někdy nazývány vzhledem ke svým projevům poltergeisty (lomozící duchové) mohou napáchat pěkné škody a působit utrpení lidem v místě jejich působiště.

 Jedná se o duše, které po smrti těla neodešly do astrální reality a zůstaly v naší 3D realitě a z mnoha různých důvodů se přivtělily do jiného těla, které však stále ještě duši má. Nebo během svého života získali velice úzký citový vztah k nějakému místu či nemovitosti a nechtějí jej opustit ani po smrti těla.

Jsem si vědom toho, že tato formulace je silným zjednodušením a zkreslením, protože jak už jsem mnohokráte zdůrazňoval, tvrzení, že tělo má duši je opravdu hodně nepřesné, ale pro snazší pochopení je tato formulace nejvhodnější.

Pravděpodobnost existence přisedlíka (v případě, že tato duše si přisedla k lidské bytosti) vyplývá z následujících příznaků:

• Vysoký stupeň závislosti na alkoholu či jiných drogách, na sexu, na automatech a podobně, u těžce závislých je pravděpodobnost existence přisedlíka poměrně vysoká a vyléčení bez odvedení přisedlíka naopak nepravděpodobné.
• Výrazné změny chování jakoby dvou různých osobností, dalo by se to nazvat syndrom Jekyl a Hide.
• Nedostatek energie, výrazná únava až únavový syndrom, oslabený imunitní systém, různé nemoci, aniž by lékaři zjistili příčinu a dařilo se nemoci vyléčit, přičemž se nemusí jednat o těžké nemoci, ale většinou je jich více. Nedostatek energie oslabuje imunitní systém, což může být i příčina různých nemocí.
• Časté depresivní stavy a časté kolísání nálad.

K dětem se často přivtělují přisedlíci po očkování, protože pro dítě to bývá šok, který oslabuje přirozenou energetickou ochranu.

V konkrétním případě bývá i souběh těchto příznaků. Existence příznaků samozřejmě neznamená vždy existenci přisedlíka. Základním projevem přisedlíka je to, že přinášejí do osobního morfogenetického pole nositele své vlastní návyky, což bývají vlastní osobnostní charakteristiky, ale i nemoci či různé závislosti, a to, že odebírají svému nositeli hodně energie, což dokáže někdy podstatným způsobem narušit dosavadní osobnostní a zdravotní stav nositele a nedostatek energie. Toto je velmi důležitá informace, protože bez odvedení přisedlíka do tzv. barda či astrální reality většinou není možné psychické či fyzické uzdravení člověka včetně zbavení se závislostí, kdy nejčastější bývá závislost na alkoholu.

Další příčinou životních či zdravotních potíží bývají parazitické kvazibytosti. Tyto bytosti jednají pouze v rámci algoritmu daného programu a nemají svobodnou vůli a jsou stvořeny většinou dvěma způsoby. Buď se jedná o parazitickou kvazibytost stvořenou z nenávisti (jednou z forem bývá kletba nebo prokletí) nebo vědomou víceméně vědomou černomagickou aktivitou, což je něco na způsob woodoo. Základním projevem těchto parazitů je velmi silný odběr energie, jehož důsledkem bývá i výrazné zhoršení zdravotního stavu nebo i životní situace. Tyto parazitické kvazibytosti bývají „umístěné“ ve velké většině případů na třetí čakře, občas na druhé, čtvrté a páté. Vědomě stvořené parazitické kvazibytosti mohou kromě silného odběru energie, která je směrována k tvůrci parazita, také ovlivňovat mysl a rozhodování nositele parazita, k záměrům předpokládaným jeho tvůrcem. Parazitické kvazibytosti mohou odčerpávat až takové množství energie, že celkové oslabení člověka, jeho jemně hmotného a hrubohmotného imunitního systému může vést až k jeho smrti.

Dalším takovým fenoménem, který je z pohledu současné lékařské vědy nepostižitelný a samozřejmě neuznávaný jsou astrální parazité. Astrální parazité jsou bytosti, které mají svobodnou vůli, ale název astrální proto, že se nevyskytují v naší 3D realitě. Jak už název astrální napovídá, vyskytují se v astrální realitě a jsou to bytosti, které nám v noci mohou odebírat energii. Energii z nás dostanou ve formě našeho strachu či úzkosti, mohou nám projektovat ve snu takovou realitu, která v nás vytváří energii strachu a ta je tzv. jejich potravou. Častými útoky ze strany astrálních parazitů se stávají i malé děti. Je to poměrně častý jev, kdy naši nejmenší se v noci bojí, někdy i pláčou či chtějí k nám do postele… Rozhodně se proto na ně nezlobte. Nejčastějším znakem vystavení útokům astrálních parazitů je ranní vyčerpání a únava.

Další informace, zejména formy zjišťování a odstraňování zdravotních životních příčin jsou uvedeny v pořadu na SVCS č. 187 Příčiny životních a zdravotních potíží a jejich řešení a článku stejného názvu na mém webu v rubrice Přisedlíkologie. Jsem si vědom, že tyto informace jsou velmi důležité, ale jsou tak rozsáhlé, že do tohoto textu je už není možné zařadit. Kromě toho tento text by měl sloužit k prvotní informaci pro širší obec rodičů, učitelů a lékařů. Pro koho budou výše uvedené informace inspirativní, může se seznámit s problematikou podrobněji v pořadech na SVCS nebo v článcích na mém webu.