Seznamte se s dětmi, kvůli kterým byl vydán zatykač na Putina

Když jsem já, Jeremy Loffredo, v listopadu 2022 navštívil hudební tábor pro mládež v Rusku, nevěděl jsem, že americká vláda brzy zneužije altruistické programy, jako je ten, jehož jsem byl svědkem, k prosazení politické války.

V té době jsem byl v Moskvě natáčet pro Rebel News, mého bývalého zaměstnavatele, vést rozhovory na ulici s průměrnými lidmi po celém městě.

Po setkání s někým, jehož manželka měla vliv na ruskou hudební scénu, jsem byl pozván 45 mil jihozápadně od Moskvy, abych navštívil program, který výzkumníci financovaní americkým ministerstvem zahraničí popsali jako „převýchovný tábor.“ Právě tam, v hotelu ze sovětské éry ve městě Pokrovskoje, jsem vstoupil do jednoho z takzvaných zařízení, které je nyní středobodem zatykače ICC na Putina.

V době mé návštěvy ruská vláda přeměnila hotel na provizorní pobytový tábor pro děti pocházející z odtržených republik Doněck a Lugansk. Centrum, které jsem navštívil, nazvané „Donbas Express“, bylo zaměřeno na poskytování klasického výcviku dětem se zájmem o hudební umění. Rodiče, kteří si přáli chránit své rodiny před konfliktem doma, přihlásili své děti do programu.

Peter Lundstrem, profesionální houslista a učitel Donbas Expressu, mi vysvětlil: „Díky podpoře Státního prezidentského fondu jsme mohli přivést 80 dětí z Doněcké a Luganské oblasti. Jsou to talentovaní mladí hudebníci a jsou tu 12 dní. Žijí zde a chodí na hodiny od vynikajících učitelů hudby. Pořádali koncerty. Dostávají vzdělání.“

Navzdory do očí bijícím chybám a neúspěchu při hledání potvrzení na místě má zpráva Yale HRL financovaná ministerstvem zahraničí v jedné věci pravdu o zkušenostech dětí zapsaných do Donbas Express: je pravděpodobné, že svou účast v programu se snaží držet v tajnosti. V očích ukrajinských úřadů se prostý akt vycestovat do Ruska – dokonce i na bezplatné hodiny hudby – rovná spolupráci s nepřítelem.

Jak se uvádí ve zprávě: „Mnoho rodin na Ukrajině nechce veřejně sdílet své táborové nebo školní zkušenosti, protože se obávají, že budou Ukrajinou považovány za kolaboranty s Ruskem.

O studentech zapojených do Donbas Express Lundstrem řekl: „Abyste pochopili, co se děje dětem, jako jsou tyto na Ukrajině… děti, které dostanou jakoukoli pomoc od ruského lidu nebo ruského státu… by byly jednoduše zabity.“

Tito mladí lidé žili po většinu svého života s každodenní hrozbou smrti. Po dobu osmi let, které předcházely ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022, etnicky ruské obyvatelstvo Donbasu snášelo pravidelné ostřelování z rukou nacionalistické vlády v Kyjevě podporované USA.

Ještě před únorem 2022 tento občanský konflikt zabil tisíce civilistů, včetně dětí, jako jsou ty, které jsem potkal v Donbas Expressu.

„Samozřejmě, že mnoho mladých lidí zapsaných do Donbas Expressu bylo tímto konfliktem velmi zasaženo,“ řekl Lundstrem. „Mnoho z nich přišlo o domy. Někteří z nich přišli o své příbuzné a přátele. V zóně konfliktu fakticky nemohou pokračovat v profesionálním hudebním studiu. V Doněcku nefungují filharmonie a všeobecné vzdělávací instituce.“

Přestože zpráva z Yale financovaná ministerstvem zahraničí měla Američany přesvědčit, že ruský přesun do otevřených táborů, jako je Donbas Express, představoval válečné zločiny, studenti, které jsem tam potkal, nechtěli odejít.

„Samozřejmě všichni chtějí, aby tento program pokračoval. Chtějí zůstat a aby to šlo dál a dál. Ale můžeme dělat jen tyto malé věci. Možná to v budoucnu zopakujeme,“ řekl mi Lundstrem.

„Tady pokračujeme v hudebních studiích navzdory tomu, co se kolem nás děje, protože nám to přináší úlevu,“ řekl mi další kluk z Donbasu.

Stejně jako všichni ostatní studenti v programu vyrostli tito ctižádostiví hudebníci v regionu v otevřené vzpouře proti ukrajinské vládě, která zakázala jejich ruské pravoslavné náboženské vyznání, snažila se postavit ruský jazyk mimo zákon a násilně útočila na etnické ruské obyvatelstvo země.

Většina, ne-li všichni studenti zapsaní v Donbas Express, se podle svého instruktora identifikují s ruským národem. „Mají tuto vlasteneckou píseň: Má vlast je zpět,“ komentoval Lundstrem. „Všech těch 80 dětí to křičelo. Prostě křičí tuhle píseň.“

Ale učitel zdůraznil: „Neorganizujeme Donbas Express z politických důvodů. Nejsme tady, abychom například říkali: ‚Rusko navždy!‘  Jsme tu, abychom těmto dětem pomohli. Ale samozřejmě, jsme Rusové.“

O politických sympatiích a ruském etnickém původu dětí, které cestovaly z východní Ukrajiny do programů jako Donbas Express, se zpráva financovaná ministerstvem zahraničí Yale HRL zmiňuje jen mimochodem.

Nathaniel Raymond, výkonný ředitel Yale HRL sponzorované ministerstvem zahraničí, vystoupil 16. února 2023 na CNN Anderson Cooper 360, aby oznámil to, co nazval „jantarovým varováním pro ukrajinské děti.“

S narážkou na holocaust Raymond tvrdil, že on a jeho tým odhalili „největší počet táborů viděných ve 21. století,, což je nález, který představuje možný „důkaz genocidy.“

„Snaží se z nich udělat Rusy,“ řekl Raymond a tvrdil, že ruské úřady násilně odebraly ukrajinské děti z jejich rodin a podrobily je nátlakovému vojenskému výcviku.

„Tisíce dětí jsou v situaci rukojmích,“ prohlásil výzkumník z Yale podporovaný ministerstvem zahraničí.

Cooper ze CNN s rozhořčeným zamračeným výrazem zamumlal: „To je opravdu odporné. Tohle je nemocné.“

Skutečný obsah vyšetřování ze 14. února 2023, které Raymond řídil jménem ministerstva zahraničí, je však v rozporu s jeho tvrzeními o „situaci rukojmí.“

Raymondova zjevná bezradnost ohledně situace uvnitř mnoha mládežnických táborů může pramenit ze skutečnosti, že ani on, ani žádný z jeho kolegů se je nesnažili navštívit. Nepokoušeli se také kontaktovat žádné děti, které se táborů zúčastnily, jejich rodiče nebo zaměstnance.

Jak uvádí jeho zpráva: „ Yale HRL neprovádí rozhovory se svědky nebo oběťmi; shromažďují se pouze konkrétní informace dostupné v open source. Když analytici nejsou schopni identifikovat veřejné informace o tom, zda se dítě vrátilo domů, může být obtížné zjistit aktuální stav dítěte. Podobně Yale HRL neprovádí pozemní vyšetřování, a proto nepožádala o přístup do táborů.“

Jinými slovy, výzkumníci, na základě jejichž iniciativy byl vydán zatykač ICC na Putina, neprovedli žádný terénní výzkum a přiznávají, že se jim nepodařilo získat konkrétní informace o stavu dětí.

List uznává, že ve skutečnosti „mnoho dětí, které se zúčastnily těchto táborů, se zdá, že se vrátí ke svým rodinám, protože je to naplánováno.“

Ve zprávě je také pohřbeno následující odhalení: „Mnoho dětí odvezených do táborů je posláno se souhlasem rodičů na dohodnutou dobu dnů nebo týdnů a vráceno rodičům podle původního plánu.“

„Mnoho z těchto rodičů má nízké příjmy a chtěli pro své dítě využít cestu zdarma,“ pokračuje dokument Yale HRL/State Department.  „Někteří doufali, že ochrání své děti před pokračujícím bojem, pošlou je někam s nedotčenou hygienou nebo zajistí, aby  měly dostupné výživné jídlo. Jiní rodiče prostě chtěli, aby jejich dítě mohlo mít prázdniny.“

Pokud tedy děti dobrovolně navštěvovaly tábory a byly většinou vráceny včas, zatímco většina rodičů poskytla „smysluplný souhlas“ a byla vděčná, že jejich děti mohou být na bezpečném místě se zdravým jídlem, kde je onen „důkaz genocidy“, o kterém Raymond hovořil během jeho vystoupení na CNN?

Podle dokumentu Yale HRL/State Department: „ Mezi tábory zmíněnými v této zprávě neexistuje žádná dokumentace špatného zacházení s dětmi, včetně sexuálního nebo fyzického násilí.

Citace zprávy obsahují odkaz na článek RIA Novosti o dvoutýdenním letním táboře v ruském městě Magadan. Polina Cvetkova, dítě citované v článku, poskytla jednoznačně pozitivní recenzi, která odrážela ty, které nabídli účastníci Donbas Expressu:

„Když jsme jeli z letiště, byli jsme velmi ohromeni místní krajinou. Ráda chodím po polích, trhám květiny. Je velmi zajímavé vidět přírodu. Když jsme jeli autem, viděla jsem malé říčky tekoucí z hor. Velmi krásné, příroda je tu prostě nádherná.”

Dokument Yale HRL/State Department opomíjí svědectví radostných účastníků letního tábora v citovaném článku RIA Novosti. Místo toho tvrdí: „Děti byly přepravovány do táborů autobusy, vlaky, komerčními letadly a přinejmenším v jednom případě ruskými vzdušnými silami.“

Stejně jako během svého vystoupení v CNN, Raymondova zpráva sponzorovaná ministerstvem zahraničí přehlédla jediný fakt, který rozbil celé jeho tvrzení, že „tisíce ukrajinských dětí jsou v situaci rukojmí“. To znamená: téměř všechny děti zmiňované ve zprávě Yale HRL/State Department jsou etničtí Rusové z rodin a komunit, které se postavily na stranu Ruska v jeho konfliktu s nacionalistickou vládou v Kyjevě.

Mládež, která se zúčastnila tábora zmiňovaného v článku RIA Novosti, pocházela ze Ždanovky, města v Doněcké republice, které se oddělilo od Ukrajiny v roce 2014 a formálně vyhlásilo svou nezávislost v roce 2022.

Přesto ICC a všechny další oficiální západní zdroje o těchto mladých píší prostě jako o Ukrajincích, jako by tyto děti byly násilně vytrženy z prokyjevských komunit okupovaných ruskými silami a vystaveny vymývání mozků v ruských internačních táborech.

Yale HRL/Státní ministerstvo se o politickém a etnickém pozadí táborníků zmiňuje pouze mimochodem a v jednom bodě uvádí: „Mnoho rodin na Ukrajině nechce veřejně sdílet své zkušenosti o táboře, protože se obávají, že je uvidí jako kolaboranty s Ruskem.“

Nejenže autoři dokumentu Yale HRL/State Department prokázali nulový zájem o bezpečnost těchto rodin, ale inspirovali výzvy k jejich okamžitému návratu do konfliktní zóny, kde by je mohla ukrajinská vláda mučit nebo zabíjet.

S odkazem na evakuaci 500 sirotků z Doněcka v únoru 2022 právě v době, kdy ukrajinské síly eskalovaly své útoky na separatistické republiky, autoři píší:

„Důvodem, který ruská vláda v té době veřejně uvedla, byla domnělá hrozba ofenzívy ze strany ukrajinských ozbrojených sil proti takzvané Doněcké lidové republice (DPR) a Luhanské lidové republice (LPR).“

Citace poskytnutá na podporu tohoto tvrzení je zpráva Donbas Insider, která podrobně popisuje, jak ukrajinská armáda 19. února 2022 zintenzivnila ostřelování civilních oblastí v Doněcku, zničila dům, drůbežárnu a rozvodnu elektřiny a nechala 800 obyvatel bez elektřiny.

Bylo to 43. ukrajinské porušení příměří v Doněcké lidové republice. O pět dní později ruské síly napadly Ukrajinu a oznámily misi k „demilitarizaci“ země.

Představuje tedy vyproštění sirotků z doněcké válečné zóny na bezpečnější půdu v ​​Ruské federaci zločin „únosu,“ jak tvrdil Raymond?

Výzkumník Yale HRL/State Department zjevně zastává extrémně volnou definici tohoto termínu. V roce 2020 Raymond souhlasně tweetoval v úvodníku Washington Post, který odsuzoval politiku Trumpovy administrativy (v čemž pokračuje i Bidenova administrativa) oddělování nezletilých od rodičů migrantů: „Trumpova administrativa unesla děti.“

Nathaniel Raymond je technolog, který pracoval v různých mezinárodních neziskovkách a univerzitách, od Oxfamu po Harvard’s Signal Project, a tvrdí, že sloužil v technickém poradenském týmu ICC.

Než si zajistil své místo přednášejícího na Yale School of Public Health, pracoval pro George Clooneyho, hollywoodskou celebritu, která přispěla k tomu, že neutěšená situace oblasti Dárfúru v Súdánu se stala slavnou. Clooney zase vedl kampaň po boku proizraelských skupin a prezidenta George W. Bushe, který hrozil vysláním amerických vojáků do Dárfúru.

„Počítám tanky z vesmíru pro George Clooneyho,“ vtipkoval Raymond pro Guardian v roce 2012 s odkazem na své průkopnické použití satelitní technologie Maxar k dokumentaci údajného porušování lidských práv.

Když jsem se já, Jeremy Loffredo, dozvěděl, že Raymondova Yale HRL vydala zprávu o ruských vládních programech pro mládež, jako je Donbas Express, poslal jsem mu e-mail, abych ho informoval, že jsem byl v jednom z těchto táborů v listopadu 2022. Řekl jsem mu, že jsem ochotný se s ním podělit o své zkušenosti. Souhlasil, že si se mnou promluví po telefonu.

Raymond mi vysvětlil, že když v roce 2021 dorazil na Yale HRL, řídil projekt sponzorovaný ministerstvem zahraničí, který dokumentoval údajné zneužívání menšiny Hazarů afghánskou vládou. Když ale americká rozvědka začala varovat před hrozící ruskou invazí na Ukrajinu, mise se rychle posunula.

„Náš původní koncept operací byl ve skutečnosti na Afghánistán,“ řekl Raymond. „A byli jsme přesměrováni na Ukrajinu. Chtěli jsme sledovat Hazary. A pak jsme dostali tohle. A dva týdny předtím, než došlo k invazi, nám bylo řečeno, abychom byli připraveni a vytvořili jednotku, a na jaře jsme věděli, že se dějí dobré věci.“

Raymond dodal, že americká National Intelligence Council vyvinula „velký tlak“ na jeho tým v Yale HRL, aby zdokumentoval operace ruské vlády při přesunu občanů z východní Ukrajiny do Ruské federace.

„Říkali jsme si: ‚Dobře, jak to uděláme?‘,“ vzpomínal. „A tak jsme strávili léto až do začátku podzimu a snažili jsme se přijít na náš operační koncept. A teprve v říjnu 2022 jsme přišli na to, jak to udělat. A trik byl v tom, že když jsme to prolomili, dostalo se to do ruských sítí VPN a vypadalo to, jako by se ruští občané dívali na účty místních starostů na sociální síti VK.“

Raymond řekl, že jeho tým spoléhal na americké indicko-pacifické velitelství Pentagonu, že „rozšíří náš satelitní přístup v tichomořském velitelství, abychom získali sibiřské a východní tábory.“

Na otázku, proč se jeho výzkumný tým nepokusil navštívit žádné programy v Rusku, jako je Donbas Express, Raymond odpověděl: „Jsme persona non grata. Rusové nás považují za rozšíření americké zpravodajské služby.“

Ačkoli Raymond přiznal úzkou spolupráci s americkou rozvědkou a ministerstvem zahraničí, popřel, že by zaměření Yale HRL na údajná ruská zvěrstva s vyloučením těch, které spáchala Ukrajina, bylo řízeno financováním vlády USA.

„Ukrajinci tvrdili, že ukrajinské zneužívání, pravděpodobně nedokážeme prozkoumat našimi prostředky,“ trval na svém. „Protože jsou to malé jednotky s většinou válečných zajatců. Údajně postřelili partu chlapů do kolen.“

Raymond poukázal na dokumentaci své jednotky o ruském úderu na ukrajinské obilné silo jako na typický příklad „ukrajinských keců.“ „Myslíme si, že to udělali Ukrajinci,“ řekl, „že provozovali laboratoř na výrobu fosforečnanu amonného pod tím silem, aby vyrobili munici.“

Ačkoli řekl, že „jediná věc, která mohla vytvořit tu díru, je v podstatě továrna na bomby“, Raymond tvrdil, že jeho podezření není možné potvrdit.

Použil metaforu o dopravních přestupcích, aby vysvětlil, proč se Yale HRL soustředila výhradně na poražení ruské vlády: „Dostali jsme přestupek proti parkování ve smyslu zákonů o ozbrojeném konfliktu, jako když Ukrajinci parkují dvakrát v pohyblivé zóně, že? Na autobusové zastávce. A Rusové mezitím projíždí v 16kolce přes nákupní centrum.“

Zatímco bagatelizoval zdokumentované střílení ukrajinské armády do bezbranných vězňů a využívání civilní infrastruktury k ukrytí vojenských zařízení, Raymond se soustředil na ruskou politiku přivádění etnicky ruských dětí do kulturních programů a obvinil Moskvu ze zločinného procesu „rusifikace.“

Na upozornění, že většina dětí zapojených do programů, které Yale HRL vyšetřovala, se již považuje za Rusy a pochází ze separatistických etnických ruských regionů, které byly terčem násilí ze strany ukrajinské vlády podporované Spojenými státy, a že některé z nich nemají domov a nemají se kam vrátit, protože jejich domov byl zničen v konfliktu, byl Raymond odmítavý.

„I kdyby to byla pravda, je to válečný zločin,“ trval na svém Raymond. „Podle Ženevské úmluvy nemůže jeden stát, který je stranou ozbrojeného konfliktu, za žádných okolností adoptovat nebo převést děti z druhého státu.“

I když Raymond nezohlednil etnický a politický původ dětí při zjišťování, zda byla porušena jejich práva, svobodně uznal, že drtivá většina táborů, které jeho tým v Yale HRL zkoumal, byla, stejně jako Donbas Express, „především o kulturním vzdělávání, jako je např. plyšový medvídek.“