Přečtení tohoto článku vám zabere 1 minutu, ale natrvalo změní vaše myšlení.

Dva muži, oba vážně nemocní, leželi v jednom nemocničním pokoji.
Jeden z nich se mohl každý den na hodinu posadit, aby mu z plic odtekla tekutina. Jeho postel byla hned vedle okna.
Druhý muž celou dobu ležel na zádech.
Muži si spolu celé hodiny povídali.
Vyprávěli si o svých manželkách, o svých domovech, o své práci, o službě v armádě, o tom, kde všude byli na dovolené…
Každé odpoledne, když si muž ležící u okna mohl sednout, trávil čas vyprávěním svému spolubydlícímu o všem, co se dělo za oknem.
Muž na druhé posteli vždy ožil během té jedné hodiny denně, kdy se jeho svět rozšířil a ožil veškerou činností a barvami vnějšího světa
Za oknem byl park s krásným jezerem. Na jeho hladině si hrály kachny a labutě, zatímco děti na něm proháněly své modely lodiček. Mladé zamilované páry se procházely držíce se za ruce uprostřed záhonů květin hýřících všemi barvami a v dálce byla vidět silueta města.
Zatímco muž sedící u okna to všechno podrobně popisoval, muž sedící na druhé straně místnosti měl zavřené oči a celou tu malebnou scenérii si představoval.
Za teplého odpoledne muž u okna popisoval průvod, který právě prošel kolem.
Přestože druhý muž neslyšel žádné zvuky kapely, dokázal si celou událost v duchu velmi živě představit.
Uplynuly dny, týdny a měsíce.
Jednoho rána přišla sestra pro vodu na koupání pro muže. Našla však jen nehybné mužovo tělo v posteli u okna. Zemřel klidně ve spánku.
Zarmoucená přivolala ostatní zaměstnance nemocnice, aby tělo odvezli.
Jakmile se to hodilo, požádala druhého muže, zda by ho mohl přemístit na místo u okna. Ošetřovatelka mu ochotně vyhověla.
Když se ujistila, že se na novém místě cítí dobře, odešla a nechala ho tam samotného.
Pomalu, bolestivě se protáhl na jednom lokti, aby poprvé spatřil skutečný svět venku. Musel se pomalu otáčet, aby viděl ven.
Stál však před prázdnou stěnou.
Muž se později sestry zeptal, co mohlo jeho zesnulého spolubydlícího přimět k popisu tak nádherných věcí za oknem.
Sestra odpověděla, že muž byl slepý a neviděl ani zeď.
Dále pokračovala: „Možná vás chtěl jen rozveselit.“
Epilog
Je nesmírně šťastné dělat radost druhým lidem, přestože je člověk sám ve špatné situaci. Sdílený smutek je polovina neštěstí, ale sdílené štěstí a radost se navzájem násobí.
Pokud se chcete cítit bohatí, spočítejte si, co všechno máte, co si za peníze nekoupíte.

Zdroj: Badatel.net