Policie ČR již téměř rok využívá tajný analytický nástroj na rozpoznávání tváří. Podrobnosti jeho fungování tají

ČESKO: Nástroj běžící ve zkušebním provozu umí automatizovaně propojovat fotografie kohokoli s databází fotografií občanů, které policie vytěžila ze státních registrů. Nástroj může fakticky jakoukoli kameru s kvalitním rozlišením proměnit v nástroj biometrického sledování. Provozován je na základě interního pokynu policejního prezidenta, jehož obsah z velké části policie odmítá veřejnosti zpřístupnit.

Informace o využívání Informačního systému Digitální podoba osob (IS DPO) si vyžádala nevládní organizace Iuridicum Remedium (IuRe), která se mimo jiné věnuje využívání biometrické identifikace ze strany bezpečnostních složek.

„V minulosti jsme podávali například podnět Úřadu pro ochranu osobních údajů na kamerový systém s funkcí rozpoznávání tváří provozovaný dle našeho názoru v rozporu s právními předpisy na Letišti Václava Havla. Ačkoli policie o tom nikdy oficiálně neinformovala, tak jsme měli delší dobu tušení, že biometrika na Letišti nemusí být jediným nástrojem na rozpoznávání tváří, který policie využívá. Vyžádali jsme si proto informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím,“ uvedl advokát IuRe Jan Vobořil.

Informační systém provozuje Policie dle poskytnuté informace ve zkušebním provozu od 22. 8. 2022. Jeho dodavatelem je společnost Autocont, a.s. a Policie za něj dle smluvní dokumentace měla zaplatit dle prováděcí smlouvy z 7. 4. 2020 1 400 000,- Kč bez DPH.

Systém funguje tak, že porovnává tvář osoby na vložené fotografii s tvářemi všech osob, respektive s jejich vektorovými charakteristikami v takzvané referenční databázi. Zdrojem těchto fotografií jsou zejména dva registry – evidence občanských průkazů a evidence cestovních dokladů. Právo vytěžovat fotografie z těchto databází dala policii, ale třeba i zpravodajským službám kritizovaná novela z roku 2019.

Systém by měl podle objednávky do 15 sekund poskytnout požadovaný počet jednoznačných identifikátorů fotografií osob, u nichž je nejvyšší míra shody se zájmovou osobou na vložené fotografii. Měla by přitom pracovat až se 40 miliony fotografií (respektive s vektory tváří na nich zobrazených osob) v referenční databázi. Každá fotografie v databázi je spojena s individuálním identifikátorem, přes nějž se pak policista dostane jednoduše k dalším údajům, jako je jméno, příjmení, bydliště, či datum narození osoby na vybrané fotografii.

Zásady zkušebního provozu systému DPO (.pdf)

Využívání takového systému může podle IuRe znamenat zásadní posun v dopadu na soukromí občanů například u kamerového sledování. K tomu doplnil Vobořil:

„Dá se říci, že v podstatě jakákoli fotografie tváře získaná z kamery s kvalitnějším rozlišením může být podrobena takové biometrické analýze a během několika sekund může dojít ke ztotožnění osob na této fotografii. To zásadně mění dopad na soukromí při využití kamer produkujících obraz vhodný pro analýzu ve veřejném prostoru. Může jít ale také o nástroj k intenzivnímu sledování aktivit lidí například na internetu. Samozřejmě záleží na způsobu, jak bude policie tento nástroj využívat.“

Proto si IuRe současně vyžádalo i pokyn policejního prezidenta, který využívání IS DPO upravuje, protože v zákoně o takové databázi není žádná zmínka.

„Pokyn jsme sice dostali, ale klíčové části jsou v něm začerněné. Proti tajení informací, které považujeme za zásadní pro posouzení míry zásahu či ohrožení práv občanů na ochranu jejich osobních údajů se budeme bránit dalšími právními kroky,“ uvedl Vobořil. „Současně si chceme vyžádat od policie i další informace týkající se daného softwaru a způsobu jeho využívání. Současně nás bude zajímat, jestli Policie v tomto případě zpracovala zhodnocení dopadu této technologie do soukromí osob, což je u takto citlivých a automatizovaných zpracování dat povinnost vyplývající ze zákona o zpracování osobních údajů. Bohužel například v případě pražského Letiště Policie toto tzv. DPIA nezpracovala,“ uzavřel Vobořil.