Návrh občanské Ústavy OIPD ( Objektivně Informované Přímé Demokracie) ČR

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Ing. Jan Piroutek

Předmluva autora

Když by jsme my lidé všichni byli ctnostní, andělé svatí, nepotřebovali by jsme ani ústavu, ani stát. Jak radostné pomyšlení !!! Bohužel právě toto je utopie a mít stát je výhodné, pokud je minimalistický, efektivní, brání naši svobodu, majetek, a spravedlnost. Nesmí se však nikdy zvrhnout v to, čemu má sám bránit.

Tento návrh Občanské Ústavy Objektivně Informované Přímé Demokracie (OIPD) pro Českou republiku, který ústí i do zcela konkrétních návrhů řešení společenského systému k tomuto cíli má přispívat, ale nemůže být konečným dílem jen jediného autora. Netýká se totiž jen jeho, ale všech jeho spoluobčanů, žijících většinou na území naší společné vlasti. Jde tedy o přirozený, ryze společenský, a nikoliv individuální dokument.

Ústava patří všem lidem, občanům, kteří si ji pro sebe společně tvořili a schválili a kdykoliv jen oni ji mohou měnit ke svému prospěchu. Nestraní ani většinám, ani menšinám, ani bohatým, ani chudým. Respektuje rovnost mezi různými ctihodnými lidmi. Dává rovnou šanci k dobrému a šťastnému životu každému, kdo nechce žít na úkor druhých. Nedává do ničích rukou neomezenou moc nad ostatními. Straní rovnováze, klidu, mravnosti, slušnosti, altruismu, entuziasmu, svobodné diskusi, dobrotě a pohodě. Chrání i sebemenší poctivě nabytý majetek i úspory lidí. Povznáší každého, kdo byl neprávem ponížen a dává mu k doživotnímu užívání všechen náš společný veřejný majetek občanů Čr. Jen takovou svoji ústavu budou občané Čr ctít a bránit, se kterou se chtějí a mohou ztotožnit.

Kromě východisek, principů, cílů a popisu společenského systému jde vlastně o soupis tužeb, přání, názorů, postojů a reakcí na stesky nás obyčejných lidí, kteří jsme vesměs nikdy neměli skutečně efektivní možnost (spolu)rozhodovat o našich společných pravidlech pro nás všechny (ústava, zákony, veřejná nařízení, veřejné smlouvy, …) ani jsme nemohli (spolu)rozhodovat sami o sobě, ale vždy jsme se museli pod pohrůžkou drzého násilí až teroru podvolit nějakému samozvanému, námi přímo nevolenému a námi přímo a kdykoliv sami chceme neodvolatelnému vládci, vůdci, tajemníkovi, panovníkovi, císaři, králi, diktátorovi, … nebo samozvané, námi  nevolené a námi neodvolatelné politické síle, politické straně, hnutí, zájmové skupině, smečce predátorů … a  potažmo i „naší“ tedy námi placené byrokracii (často až fašizující), policii, armádě, … která pak ale nakonec plnila a polní rozkazy „našich“ samozvaných predátorů i proti nám, svrchovaným občanům, protože má moc je  řídit, přeplatit a/nebo vydírat.

V zastupitelské demokracii jsme opět nedobrovolně podřízeni, sice námi (nejistě)  voleným, ale námi neprodleně neodvolatelným, poměrně snadno zkorumpovatelným zástupcům, poslancům. Vadou na kráse zastupitelské demokracie, původně nejspíše dobře míněného systému spravování věcí veřejných je to, že ti „naši“ zástupci nejsou vytrvale loajální zástupci nás, ctihodných občanů, kteří si je platíme, ale často spíše zástupci těch, kteří mají obrovskou moc skrze své nezměrné bohatství a neomezené (tudíž i inflační) peníze, (často i ze zahraničí!) jimiž mohou platit politické kampaně politiků-veřejných služebníků, ovlivňovat jmenování rozhodujících úředníků, generálů, náčelníků policie, … mohou je ale i vydírat, uplácet, korumpovat, ovládat, nařizovat jim cokoliv, včetně teroru vůči občanům … na rozdíl od nás bezmocných, prostých občanů, tvůrců skutečných hodnot (potraviny, obydlí, komunikace, sítě, doprava, výroba, nebo transformace energií, užitečné  služby, …) a nás, co si je pravidelně, leč nedobrovolně platíme a pokud nejsme jednotní pro naše vlastní  občanské zájmy, vliv na ně máme vskutku nepatrný, ačkoliv sloužit mají výhradně jen nám, občanům.

Říkají-li si sami sobě např. „vláda“ a také se jako vládci chovají, tak divadlo komické absurdity je ničivě dokonáno!

Tento fatální logický rozpor zastupitelské, nyní již jen zneužité pseudo-„demokracie“ nemůže zůstat bez povšimnutí  moudrých a spravedlivých lidí a nelze se s ním nikdy smířit, jinak náš život bude směřovat do otroctví těch, kteří  se nezastaví před ničím, co by ohrozilo, nebo třeba jen oslabilo jejich nelegitimní, ale dokonce i legální MOC  nad námi všemi. (Diktátoři a smečky predátorů vždy pod nějakou záminkou jako první věc po uchvácení moci  bez odpovědnosti legalizují svoji nelegitimní, nedemokratickou moc, aby právní systém státu chránil jejich privilegia i zločiny!) Zatím jediný společenský řád, který může směřovat k trvaleji snesitelnému systému soužití všech duševně zdravých lidí je takový, ve kterém se lidé společně dohodnou na pravidlech svého chování veřejnou smlouvou, ustanoví si základní, mravní, přirozené a spravedlivé zákony ústavou a v ní si definují i svůj stát, jakožto množinu institucí jejich vlastních veřejných služeb, které jsou jen jejich vlastnictví a slouží výhradně jen jim a nikoliv samozvaným, nebo cizím (ne)lidským predátorům.

Jestliže občané dokážou dobře, mravně, jasně, stručně, minimalisticky, srozumitelně, spravedlivě a vyváženě definovat ústavu, zákony a stát, pak se jich při běžném, přirozeném, mravném životě stát ani legislativa nesmí plést a ani neplete pod nohy v jejich  svobodném a tvůrčím úsilí budování poznání, spokojenosti, štěstí a blahobytu.

Jakmile lidé mají svůj vlastní stát, který patří jen jim, musí kdykoliv mít i trvalou možnost a právo v něm společně rozhodovat o všem, co se jich  týká. K tomu musí sloužit systém, který umožňuje závazná referenda a ankety, trvale, spolehlivě,  nezpochybnitelně a účinně. Neopominutelnou podmínkou funkčnosti takového systému je však důsledná,  pravdivá a úplná informovanost lidi o všem, co se jich týká. Včetně informací, které by vedly k špatným i dobrým rozhodnutím a proč. Je na lidech, aby přemýšleli a rozhodovali se zodpovědně a měli na paměti i důsledky svých rozhodnutí.(Na sebe i své potomky!)

K takovému relativně optimálnímu systému spolužití se zatím nejvíce blíží společenský systém ve Švýcarské konfederaci. Jejich ústava se stala v mnohém vzorem i pro tento návrh Občanské Ústavy (OIPD) pro Čr. Občanská ústava je trojjedinou listinou a vše potřebné, smlouvu, zákon a definici státu obsahuje přímo v  sobě. Musí být schválena vše-občanským referendem svéprávnými, dospělými, svrchovanými a ctihodnými občany Čr, jako jejich základní a ustavující dokument (pravidel) soužití.

Řídit lze pouze jednotlivé složky veřejných služeb, ale rozhodně nelze řídit životy lidí! To lze považovat vždy za zločin proti demokracii a  svobodě. Ctihodným a svrchovaným občanům nikdo nevládne, a ani vládnout nemůže, stejně tak nikdo je neřídí a řídit je nemůže především z definice demokracie (Řec. Dêmos-Krátos (Dêmos = lid; Krátos = síla, vláda))! (Nařídit např. policii násilím zasahovat proti pokojným svrchovaným občanům Čr – demonstrantům je absurdní  a závažný trestný čin a ten kdo to nařídil, nesmí uniknout trestnímu stíhání!) Občané vždy mají přirozené,  celostní holistické právo demokraticky rozhodovat sami o sobě.

Základním mottem této ústavy je věta: „Nikoliv panovníkům, vládám, politikům, stranám, smečkám predátorů, otrokářům, spekulantům, manipulátorům, cizincům, … ale jen Ústavě a jí podřízeným zákonům, které jsme si sami schválili, poslušni budeme !“ (Non sub homine, sed sub (Deo et) lege“) neb jsme se tak  společně a pevně ujednali ve svobodné vůli i víře, že naše svoboda, majetek, zdraví, bezpečnost, vlast, stát,  nerostné bohatství, voda, vzduch, sítě, národní měna a další naše společné bohatství je náš nezpochybnitelný majetek, nás všech, v bezpodílovém spoluvlastnictví!

Když bude kdykoliv v Ústavě shledán omyl, chyba,  anachronismus, nespravedlnost … kdykoliv jen občané smí tuto ústavu měnit závaznými anketami a/nebo referendy (OIRA). Návrh této ústavy přímé/kompozitní demokracie vychází z upřímné a mírumilovné snahy lidu zajistit si trvale dobrý život a pohodu nám všem, spravedlnost, právní předvídatelnost, kontinuitu a systém trvaleji snesitelnějšího soužití dobrých a zodpovědných lidí, toužících po svobodě, míru, tvořivé a užitečné spolupráci,  poznání, lásce a porozumění i v dobách možných (bohužel i skokových) změn systémů a struktur společnosti,  změn klimatu, změn rozpoložení (i ne vždy dobrých) sil ve společnosti i ve světě a možná i ve vesmíru …

Mějme vždy na paměti, že: Potřeba nikdy není omluvou zločinu!“ Dále nepotřebujeme mít „panování lidí“, ale jen zákona a nesmíme mít nic, co by umožňovalo „legislativní zvůli“. Potřebujeme-li jako společnost např. peníze pro veřejnou správu, nelze je získávat zločinným násilím od svrchovaných občanů s přirozeným právem secese (odejití).

Násilné vybírání (vydírání) daní od svrchovaných občanů bez opory v ústavě je tedy vždy zločin a veškeré daně musí být zrušeny i z důvodů etických. Veřejnou správu mohou vesměs vykonávat i neplacení, ekonomicky zajištění, občany ctění, volení a kdykoliv občany odvolatelní dobrovolníci, tzv. Veřejní Služebníci.

Nemusí pobírat enormní, nebo dokonce žádné platy, když odměnou za jejich služby všem občanům je vysoká společenská prestiž , (pakliže si ji zaslouží) a také to, že mohou významněji ovlivňovat život svůj, svých rodin,  svých bližních i život všech spoluobčanů. To je veliká odpovědnost, kterou lze svěřit jen nejlepším z nás a proto  je také tak vybírejme. Nejlepší z nejlepších, spravedlivé, pravdivé a spolehlivé pro naše vlastní zájmy.

V každé dlouhodobě fungující, snesitelné a spravedlivé společnosti svrchovaných občanů přirozené právo holistické je  vždy nadřazeno právu pozitivistickému zákonů, proto je plně respektováno právem ústavním, zatímco právo pozitivistické prostých zákonů nikdy nesmí krátit práva občanů přirozená, celostní, holistická, ústavní.

Lze říci, že právu holistickému není nadřazeno jakékoliv právo jiné, aby důstojnost, svoboda, rovnost a právo vlastnit  legitimní majetek všech občanů rovnoprávně a spravedlivě bylo vždy zaručeno. Tento návrh ústavy obsahuje i systém efektivní sebeobrany vůči cizí, podlé, zákeřné, zlé a uchvatitelské moci a  navrhuje systém faktické a efektivní sebeobrany/domobrany, vůči „vlastním“ zločincům a psychopatům i cizím  nájezdníkům a drancířům.

Některá východiska, principy, cíle, věty, … se mohou zdát být příliš revoluční,  futuristická, … ale lepší je skutečným revolucím s odvahou a předvídavostí předcházet (zejména těm krvavým,  ničivým a vražedným), než pohodlnou nečinností nechat dojít věci k surovým až nelidským konfliktům, válkám, bojům, mstám, bankrotům, nespravedlivým změnám a teroru neomalených predátorů, v kriminalitě bezectných zločinců. Občanská Ústava (OÚ) je změnám otevřený dokument trvale snesitelnějšího soužití lidí. Změny OÚ  však mohou nastat vždy a pouze skrze všeobčanské, celostátní OIRA.

Ne každý bude s tímto zněním návrhu Občanské Ústavy souhlasit, ale to není problém, neboť (nejen) tento návrh  může být podroben široké celospolečenské diskusi, oponentuře a kdykoliv může být upravován např. pomocí OIRA, např. skrze EVORAS, jakmile tento systém bude bezpečně a spolehlivě odladěn, zaveden, a plně funkční. Výmluva a omluva nečinnosti povrchně myslících lidí: „… že to tak bylo vždy a zase to nějak tak dopadne… “ neobstojí. Jediná spolehlivá vesmírná konstanta kromě několika málo čísel (π, e, c, … ) je totiž ZMĚNA.(Všimli jste si, že lidé už létají ve vzduchu i v kosmu?

To nebylo myslitelné tisíce a tisíce let …. Stejně tak lidem tisíce a tisíce let vždy někdo (často i surově, podle a zákeřně) vládl, panoval … ale nadále vládnout nemusí , když si ctihodní lidé uvědomí svoji přesilu, svrchovanost, svéprávnost, dospělost, důstojnost a existenci pouze osobní odpovědnosti. Pak mohou a budou rozhodovat sami o sobě a nenechají se zotročit!)