Co je tou přikrývkou?

Co je tímto závojem, který nějak přikrývá či halí všechny lidi bez rozdílu?

Tou duchovní přikrývkou je dědičný hřích neboli ložisko zla v nás, které je v Písmu nazýváno starý člověk.

Ovoce této zhoubné přikrývky jsou všechny zločiny, vraždy, zvěrstva, kterých se lidstvo dopustilo a ještě dopouští. Toto všechno leze z té přikrývky duchovní temnoty, spojené se lží a zlem, která zatemňuje náš rozum a zaslepuje naši vůli. Kvůli této přikrývce, aby nás jí zbavil, se Bůh stal člověkem.

Stále ale zůstává velkým tajemstvím lidská svoboda. Mnozí lidé si tak zamilovali lež a zlo, že nechtějí, aby byla tato přikrývka sňata z jejich duše, aby jejich rozum poznal pravdu a svědomí je usvědčilo ze zlých činů. Ježíš řekl: „Světlo přišlo na svět, ale lidi milovali tmu, protože jejich skutky byly zlé.“

O této realitě se můžeme přesvědčovat dennodenně jak v celosvětovém dění, tak v našem soukromém životě. Zde hraje velkou roli malé stádce, tímto biblickým termínem je nazýván Boží „pozůstatek Izraele“. Ježíš říká: „Neboj se, malé stádce, neboť se vašemu Otci zalíbilo dát vám království.“ Jsou to konkrétní lidé, jakými byli proroci, jakými byli světci a jaké Bůh hledá i dnes. Skrze tyto lidi pak Bůh odvrací tresty, které zlí a svévolní lidé sloužící duchu lži, stahují na národ.

Proti zlu, které je v současnosti spojeno se vzpourou proti Bohu a přirozeným zákonům i s prosazováním satanských antizákonů vedoucích k sebezničení jedince i lidstva, jsme bezmocní. Ano, Bůh to dopouští. Ale na druhé straně hledá jedince, modlitebníky, smírné oběti, velkorysé duše, které ve spojení s Ježíšem mohou zachránit celé národy.

Navíc nejen od časné smrti, ale i od věčné. Uvědom si, jakou ty máš jako věřící zodpovědnost. Proto nezanedbávej svou modlitbu, čas vymezený na modlitbu, ať už je to svatá hodina nebo modlitební zastavení či modlitební stráž. Mnozí dávají Bohu desátek času, to je 2,5 hodiny denně.

Ta přikrývka byla roztržena už ve chvíli, kdy Ježíš na Golgotě, několik metrů od Siónu, zemřel za nás na kříži. Temnota, která tehdy zahalovala zemi, ta duchovní temnota, byla protržena. Zevnějším znakem bylo roztržení chrámové opony, která dělila svatyni od velesvatyně.

To už se stalo. Aby však bylo i v tomto čase realizováno toto vítězství, musí být skrze konkrétní osoby, které jsou s Ježíšem sjednoceny, být náš starý člověk ukřižován.

Tedy duchovní systém zla ve světě je paralyzován v tu sekundu, kdy jsi na modlitbě sjednocen v bezmocnosti s Ježíšem, s Jeho umíráním a Jeho smrtí. Skrze tebe, který jsi součástí Tajemného Těla Kristova zvaného církev, je tato přikrývka temnoty v tuto chvíli protržena a působí světlo a Boží požehnání.

Mnohé duše dostávají milost, aby se probraly z hříchu, umírající dostanou světlo a budou zachráněni z věčného zavržení. To je ta víra, která nás spojuje s Bohem a která přenáší duchovní hory. Ta je spojena nejen s vyslovováním Ježíšova jména, ale i s vnitřním sjednocením se s Ním ve chvíli vyvrcholení Jeho lásky k nám, kterou je Jeho smrt. Do ní jsme byli ve křtu ponořeni.

Náš duch touží, aby v naší duši vládlo Boží království. Ta přikrývka tomu ale bránila. Spasitelná víra nás sjednocuje s Kristovou smrtí a uvolňuje její moc. Kristova smrt v konkrétním člověku v konkrétním čase roztrhává tuto přikrývku, s níž každý člověk přichází na svět. Děje se to skrze víru, konkrétně projevenou v modlitbě, a také skrze zříkání se své vůle a sjednocování se s vůlí Boží, především v krizových situacích a životních zkouškách.

Na této hoře, tedy na Golgotě, odstraní Hospodin závoj. To už se stalo. Jen je třeba, aby to, co se stalo na Golgotě před 2000 lety, bylo realizováno, tedy aktualizováno v nás, v modlitbě víry skrze sjednocení se s tajemství Kristovy smrti a nového života, do něhož jsme byli křtem ponořeni.

V dalším verši je řečeno: „Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin.“ (v. 8) Kdy Bůh odstraní smrt? Při druhém příchodu. Pro nás ji odstraní tím, že fyzickou smrtí přejdeme do nového, věčného života, a tam už smrt nebude. Věčná smrt zůstane pro ty, kteří Boha, našeho Spasitele Ježíše Krista, odmítnou.

Uvědomme si, že na hoře Golgotě či Kalvárii Ježíš dokonal svou krvavou oběť.

Pár metrů odtud je hora Sión, na které ustanovil nekrvavou oběť, svatou liturgii. Skrze ni je tajemným způsobem zpřítomňována Kristova smrt do času a prostoru. V

elmi malý užitek má z ní ale ten, kdo není disponován, aby toto tajemství duchovně prožil. Nejlepší dispozicí je jít na hloubku tajemství svého křtu, tedy duchovního ponoření do moci Kristovy smrti, ve vnitřní modlitbě, o samotě, doma ve své komůrce.

Pak máme velký duchovní užitek i ze svaté liturgie i ze svatého přijímání. My máme duchovní přijímání prožívat v modlitbě, v klidu, kdy se můžeme soustředit, čili si uvědomovat, že Ježíš je v nás podle zaslíbení: „Ten mě miluje, kdo zachovává mé slovo… přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Kdo? Ježíš, celá Nejsvětější Trojice!

Jsme chrámem Božím a my si to neuvědomujeme. Právě v modlitbě je třeba si uvědomovat bytostné pravdy, spojené s naší spásou. Z nich na prvním místě je pravda spojena s Kristovým křížem, Jeho smrtí a naší jednotou s Ním.