JAK RADNÍ ALEXANDRA UDŽENIJA ZBOURALA HRDÉMU HOKEJOVÉMU NÁRODU JEHO NEJSLAVNĚJŠÍ STADION
Od roku 1929 začala Praha uvažovat o výstavbě zimního stadionu s umělým ledem. Byl vybrán ostrov Štvanice a projektu se ujal akademický architekt Josef Fuchs, jeden z autorů pražského Veletržního paláce. Výstavba sportovního svatostánku začala v roce 1930 a byla pojata velkoryse. V neděli 6. listopadu 1932, za zvuků Smetanovy Libuše, byl zimní stadion Štvanice oficiálně otevřen. Od té doby zažila Štvanice čtyři mistrovství světa v ledním hokeji. To první se konalo v roce 1938.
Poslední mistrovství světa se zde konalo v roce 1959. Od šedesátých let však začala sláva zimního stadionu blednout. Neprováděly se nutné opravy a rekonstrukce a jednotlivé části stadionu přestávaly sloužit. Nakonec dosloužila i ledová plocha. Nejstarší zimní stadion ve střední Evropě přestal roku 1997 sloužit veřejnosti. Magistrát pronajal Štvanici občanskému sdružení APeX CLUB, které za vlastní peníze stadion opravilo a obnovilo provoz. Pak přišly v srpnu 2002 povodně:
Stadion byl poškozen, ale občanskému sdružení APeX CLUB se podařilo v listopadu 2002 obnovit provoz. Přitom vlastník stadionu Magistrát hlavního města Prahy nedal na opravy ani korunu. Všechny náklady na rekonstrukci strojovny a zázemí stadionu byly hrazeny pouze občanským sdružením.
Nemravná smlouva
Magistrát v roce 2001 podepsal smlouvu s firmou Meridianspa. Doba platnosti smlouvy byla 88 let. Tuto firmu magistrát vybral v podivné soutěži na „revitalizaci“. Firma „vyhrála“ s „nabídkou“ zbourat památkově chráněný stadion a na místě postavit hotel.
Ale bourat památkově chráněný stadion bylo asi přeci jenom trochu moc i na otrlé a zasloužilé magistrátníky. Kdyby však stadion spadl, tak by žádná památka nebyla a mohl by být hotel. A stadion samozřejmě spadne, když se nebude opravovat. A opravovat se nebude, když nebudou peníze. A tak magistrát nedával na opravu či provoz svého majetku ani korunu. Přestože jinde byl docela štědrý. Po povodních v roce 2002 financoval například opravy zimního stadionu na pražském výstavišti. K tomu ještě v té době magistrát rozděloval na sport přibližně 100 milionů Kč ročně.
Z těchto dotací nedostal stadion ani korunu. Jenže občanské sdružení se i tak o stadion staralo ze svých příjmů. Tomu bylo třeba zabránit, a tak bylo magistrátem ze stadionu vypovězeno. Navíc úplatky za zbourání stadionu a postavení hotelu již byly nejspíš dávno utraceny, ale hotel stále nikde. Magistrát musel jednat, a tak v lednu 2011 dorazilo na stadion magistrátní úřednictvo a okamžitě jej uzavřelo pro havarijní stav.
Záměrné chátrání stadionu
Magistrát v dubnu 2011 občanské sdružení ze stadionu vystěhoval a stadion osiřel. Desetiletí nedostatečného financování oprav si konečně vybralo svou daň. Magistrátní statik otevřeně hovořil o demolici stadionu, oprava by prý byla rekordně drahá. A za všechno prý mohlo občanské sdružení. Více v reportáži:
Nejen památkový zákon, ale i zdravý rozum ukládá majiteli, aby se staral o svůj majetek. Zvlášť když tímto majetkem je jedna z nejstarších staveb svého druhu na světě. Magistrát se však nestaral, a tak na něj Kverulant podal podnět k zahájení správního řízení pro podezření ze spáchání deliktu smíšeného. Marně. Nic se nestalo. Kdo jmenovitě je odpovědný za to, že se magistrát nestaral a nestará o svůj majetek, vyšetřeno nebylo. Nikdo z úředníků nedostal výpověď.
Kverulant také vyzval tehdejšího primátora Svobodu, aby nechal prošetřit, kdo je za danou skutečnost odpovědný, a aby sdělil, kdo z úředníků za to dostal nebo dostane výpověď. Kverulant se také zeptal, jaké má magistrát se stadionem plány a jak zajistí, aby se do opuštěného stadionu nenastěhovali bezdomovci. Za Magistrát odpověděla radní pro majetek Alexandra Udženija:
Kverulant a priori považuje politiky za lháře a vrcholné politiky za vrcholné lháře, a tak se s fotografem vypravil na stadion zjistit, jak je to s tou stálou 24hodinovou ostrahou. Překvapení se zase nekonalo, stejně jako nepřetržitá ostraha. Stadion totiž nehlídal nikdo:
Na stadion si tedy mohli bezdomovci kdykoliv zaskočit vypít nějaké to krabicové víno, na ředidlový dýchánek nebo třeba jen na cigárko. A kdo se dobře bavil, mohl se zdržet na noc. Ale v noci mohlo být trochu chladno. Ovšem o dřevo nebyla nouze a sirky by se našly. Jak dlouho by trvalo, než by dřevěná budova lehla popelem a primátor Svoboda by nám se znepokojeným výrazem oznámil, že se zasadí o vypátrání viníků?
Zfalšovaný posudek a demolice
Ale čekat byť jen na malý požár přišlo magistrátu dlouhé. A tak si magistrát od Technického a zkušebního ústavu nechal vypracovat posudek na stav budovy. Posudek nejdřív doporučoval dvě možná řešení. Zbourat nebo opravit. To se magistrátu nelíbilo, a tak se vedoucí oddělení správy movitého majetku Tomáš Dolanský vypravil za znalci a vysvětlil jim, že je třeba posudek „aktualizovat, protože se změnily klimatické podmínky“. A když znalci vzali v úvahu „změnu klimatických podmínek“, zůstala jen jedna varianta. Demolice. Stadion přežil několik režimů i stoletou vodu. Zkázu mu přinesla až nenasytnost pražských radních:
Trestní oznámení
Trestný čin zneužívání vlastnictví je definován takto: „Kdo poškodí důležitý kulturní nebo jiný důležitý obecný zájem tím, že zničí vlastní věc, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“
Kverulant podal trestní oznámení. Policie však toto trestní oznámení po měsíci a půl odložila. Prý se žádný trestný čin nestal. Kverulant nechce kritizovat práci policie, ale názor, že zboření památkově chráněného stadionu je trestuhodná lumpárna, mu někdo vymluví těžko. Také mu těžko někdo vysvětlí, že za 37 milionů korun utracených za demolici nešlo stadion sanovat tak, aby nemusel být zbořen, pokud byl opravdu v havarijním stavu. Zvláště když by možná jenom stačilo strhnout dřevěný plášť z roku 1956, který s původní funkcionalistickou stavbou Plečnikova žáka Josefa Fuchsy neměl nic společného.
Velmi záhy se ukázalo, že Kverulant možná není jediný, kdo si myslí, že magistrát je spíš partička lumpů a vandalů než odpovědný vlastník dbalý zákona. Národní památkový úřad dokonce vyzval k zastavení demolice:
Díky aktivitě památkářů se demolice přerušila pouze na jediný den. Magistrát laskavě pustil památkáře na stadion, aby se mohli přesvědčit, jak byla demoliční četa pilná. Za týden se magistrátu podařilo zbořit přibližně polovinu. Stadion byl tedy definitivně ztracen:
Radní pro majetek Alexandru Udženiji patrně zarazila vlna nelibosti, která po likvidaci legendárního stadionu následovala. Ale Udženija je politik, pružná změna názoru jí tedy nečiní problém. A tak začala slibovat, že se na Štvanici bude zase bruslit, a bude tam dokonce muzeum českého hokeje. Hezké, že? Byl tu však jistý problém. Smlouva s firmou Meridianspa. Tam nebylo o bruslení ani o muzeu hokeje ani slovo. Kverulant se velmi obával, že se „šikovná“ paní radní s firmou Meridianspa dohodne na tajném a drahém mimosoudním vyrovnání. Za 88 let platnosti smlouvy by tak „odstupné“ mohlo dělat opravdu slušné peníze. Možnost, že by se pak firma Meridianspa o svůj zisk, dosažený bez zbytečného podnikatelského rizika, s paní radní rozdělila, se přímo nabízela.
Kverulant na nebezpečí, že radní Udženija uzavře s Meridianspa nemravnou smlouvu, upozorňoval. To patrně vedlo k tomu, že se Udženija s firmou Meridianspa nakonec nedohodla. Radní se rozhodla smlouvu jednostranně vypovědět a toto rozhodnutí si nechala schválit radou města.
Kverulant se také obával, že se Meridianspa bude s magistrátem soudit. Kolik měla šanci vysoudit, vyplývalo ze smlouvy o pronájmu Štvanice:
Není třeba být obratným počtářem na to spočítat si, že při pokutě jeden milion za každý měsíc dělá za 88 let platnosti smlouvy pokutu více než miliardu korun. Kverulant se domníval, že radní Udženija chystá tunel prostřednictvím soudního sporu, a obával se, že dá magistrátním právníkům pokyn, aby se s firmou Meridianspa soudili jenom jako. Více v reportáži Českého rozhlasu ze 14. 12. 2011:
Překvapení se tentokrát konalo. Kverulantova mediální kampaň proti radní Udženiji patrně výrazným způsobem omezila prostor pro další tunel a k žádnému soudnímu sporu ani k mimosoudnímu vyrovnání nedošlo.
Přestože se Štvanice nalézá v samém srdci metropole a samozřejmě i uvnitř městské památkové rezervace, dále chátrá. Neudržovaná zeleň, vybydlená restaurační budova stadionu a hromady odpadků žalují na chamtivé politiky.
Jaká bude budoucnost Štvanice, není jisté. Co ale jisté je, je ztráta unikátní stavby a také je jisté, že hlavní vinu za tuto barbarskou demolici nese tehdejší radní pro majetek Alexandra Udženija.
Alexandra Udženija znovu pražskou radní
Komunální volby na pražský magistrát na podzim 2022 vyhrála koalice Spolu, složená z ODS, TOP09 a KDU-ČSL. Chvilku to vypadalo, že navzdory předvolebním slibům bude uzavřena koalice mezi ODS a ANO. Z toho nakonec sešlo a koalice SPOLU uzavřela dohodu s hnutím STAN a Piráty. Dohoda z února 2023 říká, že Svoboda bude primátor a Udženija bude náměstkyně primátora a radní pro sociální oblast, zdravotnictví a bydlení.
Připomeňme si, že Bohuslav Svoboda již primátorem Prahy jednou byl, a to od listopadu 2010 do května 2013. Právě za jeho působení a za působení jeho stranické souputnice Udženije si hrdý hokejový národ nechal zbourat svůj nejslavnější zimní stadion. Proto bude Kverulant jejich počínání ve funkcích velmi pečlivě sledovat.
zdroj:https://www.kverulant.org/cases/stvanice-na-stvanici/
Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Děkujeme za vaši podporu našeho zpravodajství, podpořit nás můžete ZDE:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“ : 27-1664400247/0100
Další zajímavé články najdete ZDE:
Leave a Reply
Want to join the discussion?Feel free to contribute!