Jak poznat sám sebe

22.2.2024

Mnoho lidí se v současné době snaží o vlastní rozvoj a často i v duchovní oblasti. Důvodů bývá více, ale nejčastěji se jedná o to, že lidé mají životní či zdravotní problémy, nebo se prostě jen chtějí dostat na vyšší úroveň svého bytí. V některých, ne zcela výjimečných případech, také z důvodu tlaku či přání svých blízkých. V dnešní době je nabídka různých kurzů, seminářů, léčebných působení, rituálů, zasvěcení apod. velmi široká, jak co se týče forem, tak i množství. Jsem přesvědčen, že rozhodně nepřeháním, když budu mluvit o stovkách či spíše tisíců různých nabídek, a to ještě jen o těch, které se vyskytují na internetu. Z mých dlouhodobých zkušeností vím, že jen velmi malé procento, které si vůbec netroufám odhadovat, přistupují k práci na sobě komplexně a s nějakými širšími teoretickými znalostmi. Z toho pak plyne i poměrně výrazná nahodilost jednotlivých přístupů a postupů u poměrně velké většiny lidí. Zejména je to zřetelné v případech zdravotních potíží, a to jak fyzických, tak i psychických, které se nedaří vyřešit klasickou cestou, tj. v rámci dostupného zdravotnického systému. V případě psychických potíží je to výraznější. Je celkem pochopitelné, že lidé se snaží hledat formy pomoci i z velmi těžkých zdravotních a životních problémů. Informace hledají především na internetu nebo od svých přátel a známých. A jak už to je běžné i v ostatním životě, tak „soutěž o klientelu” nevyhrávají ti nejlepší, ale ti, kteří mají nejlepší marketing. Ti opravdu dobří také většinou žádný marketing nepotřebují.

Po tomto delším úvodu se dostávám konečně k hlavnímu tématu. Kolik z tohoto velkého počtu hledajících pátrá po skutečných příčinách svých potíží. Obávám se, že to není velké procento a opět se neodvažuji jej ani odhadnout. Kolik z těch opravdu velkého počtu hledajících se jako základ snaží poznat sám sebe, čímž myslím, co nejkomplexněji poznat sám sebe? To předchozí nevelké procento se nám ještě dále zmenšuje. Samozřejmě jsem si vědom, že mnoho lidí si většinou nevědomě, ale často i téměř vědomě nepřeje komplexně poznat sám sebe, protože by je to pak nutně dovedlo k poznání, že jen
a pouze oni jsou odpovědni za svůj život. Vždyť je to tak jednoduché a do určité míry
i uspokojující najít příčinu svých potíží v těch druhých, ať už se jedná o jakýkoliv okruh lidí. Kolik lidí si již řeklo: „Zajímal jsem se opravdu někdy o to, kdo já jsem?“. Kolik lidí si během hledání svých příčin potíží položilo otázku: „Snažil jsem se někdy nějak komplexněji poznat sám sebe?“ Byl bych rád, kdyby tento text přivedl některé lidi k poznávání sebe sama.
Jsem si plně vědom, a to i na základě vlastní zkušenosti, že k poznávání sebe je skutečně potřeba odvaha a značná dávka upřímnosti. Skutečně to není jednoduché introspektivně hledat své stinné stránky, které se před námi skrývají často i pod nánosy času a mnoha událostí. Je to však velmi důležité, protože se mnoha lidem již v životě stalo, že se v zcela nečekaných situacích objevili tzv. kostlivci ze skříně. Lidé pak někdy s velkým překvapením zírají, jakých činů se dopustili a vůbec nikdy nepředpokládali, že by toho byli schopni. Na druhé straně mnoho lidí nezná plně ani své světlé stránky a je logické, že je pak ani ke své škodě a často i ke škodě druhých či společnosti nevyužívají.

Ke zkoumání sebe sama doporučuji si uvědomit, že lidská bytost se skládá ze dvou vzájemně se ovlivňujících a do určité míry i prostupujících složek, a to ega (těla a mysli) a duše (vědomí). Jedná se jako téměř vždy o zjednodušený a tím i mírně zkreslený popis lidské bytosti. Každá z těchto složek má na celkový obraz člověka odlišný vliv, a proto je vhodné je zkoumat odděleně a až po průzkumu jednotlivých složek provést jakou syntézu zjištěných skutečností a z toho plynoucí i míru vlivu jednotlivých složek na celkový obraz. Při tom je nutno vzít v úvahu, že u velké většiny lidí existuje určitá disharmonie mezi egem a duší.
Inkarnovaná duše a ego (tělo a mysl) mají často, ne-li většinou, rozdílnou úroveň. Úroveň duše je dána do značné míry jejími předchozími inkarnacemi a tím i osobním morfogenetickým polem, toto osobní morfogenetické pole se přenáší z předešlých inkarnací. Úroveň ega je dána do značné míry geny převzatými od předků a morfogenetickými poli, ve kterých se lidská bytost převážně vyskytuje či vyskytovala, což bývá zejména morfogenetické pole rodiny, ale i morfogenetické pole rodu či národa.

V současné epoše se mnoho starších duší snaží inkarnovat na Zemi a pro nedostatek jiných těl se inkarnují do omezeného výběru „toho, co je k dispozici“. Vzhledem ke genetickým dispozicím a převládajícím morfogenetickým polím se vyskytuje pro tzv. vyšší duše relativně málo vhodných těl, a tak mnoha duším nezbývá nic jiného, než se inkarnovat do těl, která jsou pro ně vibračně ne zcela přiměřená, takže vzniká určitá disharmonie. Většinou se proto v našich oblastech stává, že duše má někdy vyšší úroveň frekvence vibrací, než hmotné tělo.
V případě, kdy je duše na vyšší úrovni než tělo, je disharmonie mezi tělem a duší většinou víceméně závažnou komplikací pro komplexní lidskou bytost. Míra závažnosti problému pro konkrétní lidskou bytost je dána kromě míry rozdílnosti úrovní duše a ega také tím, zda si lidská bytost uvědomuje tuto disharmonii. Pokud si ji uvědomuje, může volit nástroje k tomu, aby tuto disharmonii zpracovávala a zvládala mimo jiné i v rámci úsloví, že svoboda je poznaná nutnost. Je možné pracovat na šlechtění ega, případně i na optimalizaci výběru genů z genetického materiálu předků a zároveň si být vědom jistých hranic (které jsou překročitelné, ale spíše za mimořádných okolností) omezujících lidskou bytost v dané inkarnaci.

Bez jakýchkoliv hodnověrných důkazů si myslím, že většina lidských bytostí „trpících“ touto disharmonií si jí není vědoma a vzhledem k tomu se tito lidé dostávají do problémů způsobenými jejich vnitřními rozpory. Tito lidé pak často působí na ostatní rozdílně dle toho, zda jsou schopni se v daný okamžik napojit spíše na ego nebo spíše na duši, či přesněji zda se v jejich myšlenkách a činech projevuje spíše ego(tělo a mysl) nebo duše. Z tohoto rozdílného napojení pak logicky vyplývají rozdílná hodnocení konkrétní lidské bytosti. Nemusí se v konkrétním případě jednat jen o rozdílnou schopnost vnímání, ale může se jednat i o variantu hodnocení různých činů jedné konkrétní lidské bytosti. Motivy různých činů jedné bytosti mohou být rozdílné právě podle toho, která z těchto dvou relativně autonomních entit jedné lidské bytosti v daném okamžiku jednání ovlivňuje.
Trochu mimo téma článku – existují rovněž bytosti, u kterých si lidé najdou, co chtějí a různá hodnocení jedné bytosti se od sebe i velmi odlišují. Tato rozdílnost hodnocení se nepohybuje jen ve spektru dobro – zlo, ale ve více rovinách a není dána pouze nebo vůbec disharmonií duše a ega.
Varianta, která je v případě uvedené disharmonie nejvíce viditelná pro ostatní je ta, když u takovéhoto jedince nedochází ke vzájemné korekci duše a ega, ale hegemonem při vlivu na konkrétní jednání se stává vždy pouze jedna složka. Toto je právě ten výrazný příklad nedostatku poznání sebe sama.

Daný jedinec pak může střídat okamžiky, kdy je jeho jednání ovládáno (v hraničních případech) nepodmíněnou láskou s okamžiky, kdy jeho jednání je zcela ovládáno egem, což nutně neznamená, že jedná egoisticky, ale motivace jeho jednání je ve vleku převzatých genů a morfogenetických polí. Toto „egoistické“ jednání se může jevit ostatním jako zcela nepochopitelné v protikladu s jednáním „řízeném“ duší toho samého jedince. Čím vyšší je rozdíl mezi úrovní ega a duše, tím větší mohou být i výkyvy v chování daného jedince. Často vysoká duše, která se projevuje moudře a láskyplně, může překvapit své okolí, zejména své blízké, ale většinou se to projevuje v méně důležitých drobnostech. Některé vyšší probuzené duše to mohou dělat částečně i vědomě, protože dokonalost nebývá u běžných lidí vždy hodnocena pouze kladně.
Například Foglarův Mirek Dušín se už používá více jako druh negativního označení.
Proto doporučuji v první fázi poznávání sebe sama rozdělit tyto dvě zdánlivě rozdílné oblasti. V oblasti ega je vhodné se zaměřit na posuzování genů zděděných po rodičích a prarodičích. Někdy se geny dědí tzv. ob jednu generaci, a tak doporučuji si bedlivě všímat i genů prarodičů, pokud je to možné. Říkám, pokud je to možné, protože já osobně jsem zažil pouze jednu babičku a dědečky a druhou babičku znám pouze z vyprávění. Ale i z vyprávění lze získat důležité informace. Samozřejmě se tato absence poznání může v některých případech týkat i jednoho z rodičů, v horším případě obou rodičů. Důležitou informací jsou také vzorce chování rodičů a prarodičů, které děti a vnoučata mají tendenci přejímat. Znám nemálo případů, kdy děti odsuzovali nebo odsuzují vzorce chování svých rodičů a případně prarodičů, a přitom je sami přebírají, aniž si to uvědomují či jsou ochotni připustit. Toto je velmi důležité při snaze o poznání sebe sama.

Vím například ze své zkušenosti, že jsem svým otcem nebyl téměř nikdy pochválen, a že jsem tento vzorec chování převzal, a že jsem se pracně vědomě učil a stále se učím chválit. Bohužel při výchově svých dětí jsem to ještě plně nevnímal a pracně jsem se to učil až s poznáním zcela nových informací. Po roce 1990 se objevily i nové knihy, z nichž jsem nové poznatky postupně snažil uplatňovat, když jsem měl vlastní firmu a pochopil jsem, že je to důležité pro práci s kolektivem. Přesto jsem cítil, že to je z mé strany do určité míry ne zcela přirozené a stále pracuji na zlepšení tohoto vzorce chování.

Není to zcela jednoznačné, ale celkem přirozeně muži většinou přebírají vzorce chování po svých otcích a ženy po svých matkách. Rovněž z vlastní zkušenosti vím, že někdy v sobě objevíme nebo přivedeme z podvědomí věci, o kterých druzí lidé včetně lidí blízkých nic netuší. I to chce někdy dostatek odvahy takové věci na sebe prozradit. Nejvýznamnější však stále je ten okamžik, kdy se člověk rozhodne, že poznání sebe sama je pro jeho život důležité.
Oblast duše je samozřejmě minimálně stejně významná jako oblast ega. Duše si vybírá roli, kterou si přichází zahrát. Duše si vybírá rodiče a vybírá si geny z genetické výbavy rodu, zejména geny rodičů a prarodičů, a to takové geny, které jsou pro něj vhodné pro tu roli, kterou si přišla zahrát. Morfogenetické pole duše také významně ovlivňuje vlastnosti ega, a to i takové jako je tělesný vzhled, což samozřejmě ovlivňuje i život člověka. Poznání duše je však relativně těžší než poznání ega, protože duše a její morfogenetické pole je formováno minulými životy – inkarnacemi, a to v některých případech i hodně v čase vzdálenými. V některých případech dokonce vzdálenými i prostorově, protože se zde inkarnují i duše, které v minulých či předminulých inkarnacích nepobývaly v těle člověka na planetě Zemi. Při důkladné introspekci však je možné vnímat i osobní morfogenetické pole duše i bez nahlédnutí na své minulé inkarnace. Nepochybně při znalosti svých minulých inkarnací jsme schopni poznat to, co z naší osobnostní charakteristiky je vliv ega a co je vliv duše. Protože jsme do určité míry ovlivněni i našimi vztahy s ostatními bytostmi, tak i znalost karmických souvislostí a příčin dějů v tomto životě, je významná pro poznání sebe sama.

Úroveň ega je do určité míry ovlivněna i poslední předchozí inkarnací, protože je nepravděpodobné, že mezi dvěma časově sousedícími (v rámci modelu lineárně běžícího času) inkarnacemi dochází k převratnému vývoji a ega v těchto sousedících inkarnací mají mnoho společných znaků. I když životní role mohou být v těchto dvou „sousedních“ inkarnacích i zcela odlišné. Dost často bývá mezi sousedícími inkarnacemi i určitá fyzická podobnost, ale nemusí se jednat pouze o bezprostředně sousedící inkarnace.

Otázka sebepoznání a sebehodnocení hraje velkou roli v životě lidských bytostí, což se týká i větších společenských celků jako jsou například národy či státy. Myslím, že klasickou ukázkou jsme my Češi, protože duše národa není dostatečně probuzena, a tak máme tendenci se podceňovat. Tím nemám na mysli sebedestruktivní prohlášení některých tak zvaných osobností či elit, u nichž v mnoha případech lze s jistým úspěchem o češství pochybovat. Jsou národy i na opačném poli a nechávám na vás, abyste si jména dosadili sami.
Pro disharmonické bytosti, u nichž dochází k rychlému střídání vlivu ega a vlivu duše s velkými výkyvy (amplitudami), není jednoduché najít si vhodného partnera. Pravděpodobně kromě totálního flegmatika je vhodný podobně disharmonický partner, který je schopen se obdobně rychle ve svém jednání přeorientovávat z duše na ego či obráceně. Soudím, že v současné době se u nás vyskytuje poměrně dost takových bytostí, a tak je určitě zajímavé hledat pro tyto bytosti vhodné řešení pro zmírnění této disharmonie a jejích následků.
Pravděpodobně vůbec nejdůležitějším prvním krokem pro tyto bytosti je uvědomění si svého stavu. Samozřejmě je prvotní uvědomit si, že lidská bytost se skládá z duše (vědomí) a ega (mysli a těla). Pokud už bytost chápe tuto zdánlivou dualitu duše a ega, může při dostatečně pečlivé a „odvážné“ introspekci (zkoumání vlastního vědomí) dojít k poznání disharmonie vlastní duše a ega. Toto poznání (přiznání si) vlastního stavu je jako téměř vždy základem při hledání nějakého řešení. Z vlastního disharmonického stavu pochopitelně plynou často i problémy v běžném životě, které se však často jeví, jako by byly působeny nedostatky (disharmonií) druhých lidí. Přiznání si vlastní disharmonie a s tím spojeným přitahováním si disharmonických lidí a situací do vlastního života je nutným předpokladem pro možnost hledání řešení majících naději na úspěch.
Dle mého názoru však není vhodné zcela omezovat vliv ega, protože by to mohlo vést k popření smyslu a účelu konkrétní inkarnace. Důležitým faktorem je to, jak moc konkrétní lidské bytosti její disharmonie a její účinky na život nevyhovují, zejména s ohledem na spolužití s dalšími bytostmi. Je známo, že mnoho věhlasných guruů si zachovávalo své podivné lidsky přízemní libůstky.

Zdá se mi pravděpodobné, že současná situace na Zemi, kdy dochází ke zcela zřetelné polarizaci (což nutně zanechává následky na morfogenetických polích a na vibračním stavu duší), má vliv na zvyšující se disharmoničnost některých lidských bytostí. Tím více je důležité si být této možnosti u sebe či druhých vědom a začít s tím pracovat. Tak, jak je jistým zákonem Teoversa neomezovat svobodnou vůli jiných bytostí, tak je rovněž jistým přikázáním pro nás nenechat omezovat svoji vlastní svobodnou vůli nikým jiným. Karmické následky se dostavují nejen při “nesprávném” jednání vůči jiným bytostem, ale i při “nesprávném” jednání vůči sobě.