„Zbraně jsme neměli, velitele taky ne. Byl tam batalion a na něj jeden major. A ten nevěděl, co má dělat. Velitelé nebyli. I ve městě bylo málo velitelů. Velitel pluku se zeptal: ‚Kdo dříve sloužil v armádě, ať vystoupí!‘ Já také sloužil. Byli jsme celkem čtyři. Říkal, že budeme bránit Oděsu. ‚Každému 25 mužů!‘ Mně je dali také. My jsme měli alespoň základní znalosti boje. Oni nevěděli nic. A v noci jsme útočili. ‘Urá!’ V noci, a Němci utíkali. Já koukám a tam se něco blýskalo. Byl to jejich samopal, tak jsem ho vzal. Jejich samopaly se jen blýskaly. Oni utekli. My jsme nic nepili, nic nejedli. Nevěděli jsme ani, kam jdeme. Velitel pluku nás postavil a měl víno z Oděsy. Stál tam sud: ‚Každému hrneček! Vypijte to!‘ Já nepil. Nic jsem nejedl – přijde Němec a co potom? Rusové to vypili a hned šli spát. A znenadání nás napadli Němci. Došlo na boj na bodáky. Ti tam všichni spali a Němci zaútočili. My zvedali jeden druhého a do toho jsme se s Němci navzájem bodali.“