glosa Miroslava Macka

13. června 1971 vyšla v listu The New York Times první ukázku tajných vládních materiálů známých jako Pentagon Papers. V kostce shrnuto ukazovaly výňatky z utajených dokumentů, že všichni američtí prezidenti a všechny jejich vlády ohledně intervence a války ve Vietnamu především lhali. A od samého počátku si mysleli, že válku nelze vyhrát. Přesto do Vietnamu posílali další a další vojáky, připravovali další a další bombardování, neboť vojensko – průmyslový komplex požadoval své.
Výsledek? Šedesát tisíc mrtvých Američanů, přes milion mrtvých Vietnamců, stovky tisíc zabitých civilistů, tisíce sebevražd válečných veteránů. Válečné zločiny, vraždy civilistů, znásilňování, rabování, ničení přírody, kontaminování rýžových polí…
Ovšem dnes je něco takového nemožné, dnes přece jde v těch různých válkách ve světě, ve kterých se angažují Američané, jen o svobodu a demokracii, že ano?
George Soros zná ovšem ještě jeden důvod, proč Západ tak vehementně podporuje Ukrajinu:
„Ruská porážka na Ukrajině a zmírnění čínsko-amerického napětí mohou vytvořit prostor pro světové vůdce, aby se zaměřili na boj proti změně klimatu, která hrozí zničit naši civilizaci.“

The Wall Street Journal v pondělí napsal, že americká vláda plánuje povolit výrobcům čipů z Jižní Koreje a Tchai – wanu pokračovat ve svých obchodech s Čínou bez odvetných opatření ze strany USA.
Zamyslete se nad touto zprávou, a pak si přečtěte následující komentář…

Chandran Nair, zakladatel hong kongského think tanku Global Institut for Tomorrow, v americkém dvouměsíčníku The National Interest:
Západ se musí připravit na konečné zúčtování
Přichází pozápadní, multipolární mezinárodní řád. Zatímco se svět potýká s přesunem síly, rýsují se obrysy velkého zúčtování. Toto zúčtování se dotkne dlouhodobých struktur a víry v dominanci Západu, které trvaly několik posledních staletí, a naruší dosavadní přesvědčení Západu, že určuje světový řád a pořádek. Konečným výsledkem bude zřetelná změna dnešních mezinárodních vztahů.
Toto velké zúčtování má pět hlavních trendů, které přivedou státy Západu ke konfrontaci a adaptaci na budoucnost, v níž se budou muset o moc dělit se zbytkem multipolárního světa. Neschopnost přiznat si to, nebo dokonce se tomu tvrdě bránit, by znamenalo velké riziko nejen pro Západ, ale pro celosvětovou stabilitu. Budoucím konfliktům je možno se vyhnout jedině tehdy, když bude tato změna vnímána jako příležitost vybudovat mnohem spravedlivější svět, a nikoli jako krize ohrožující dosavadní zakořeněná privilegia.
Jaká budoucnost čeká Západ, zda proběhne hladká změna k multipolaritě nebo naopak nastane období konfliktů, bude záviset na tom, jak budou politici reagovat na následujících pět trendů.
Prvním je interpretace minulosti. Západ se svojí koloniální historií dokonale praktikuje selektivní interpretaci faktů, vykresluje sebe sama jako tvůrce moderní civilizace s benevolentním civilizačním tlakem. To se nyní mění. Informační technologie, internet a sociální media zrušily informační monopol interpretace minulosti hlídacími institucemi (medii, univerzitami, vydavatelstvími, atd.) a lidé ve světě si nyní uvědomují, že historie už není nadále benevolentně vykreslována jen Západem.
Důležitým prvkem tohoto trendu je opakovaná neschopnost Západu přiznat si svoji vlastní nedokonalou minulost. Na jedné straně sice hlásá špatné činy ostatních, ale o svých neslavných historických chvílích mlčí, což ovlivňuje jeho současné chování – země Západu mají problém připustit si své současné chyby a špatné úmysly.
Nezápadní národy si nyní uvědomují, že mají svoji vlastní dlouhou historii, kterou musí znovuobjevit, popsat a pochopit bez nánosu západní interpretace. Západ se bude muset s tímto trendem vyrovnat spíše než jej potlačovat. Stačí si připomenout současnou diplomatickou snahu Indie donutit Velkou Británii vrátit nakradené indické klenoty, včetně těch z britské královské koruny.
Druhým trendem je postupný vznik nového mezinárodního pořádku. Washingtonští politici to jistě neradi slyší, ale dnešní koncept je ve světě vnímám jako nástroj Západu ke kontrole světa a udržení hegemonie. Proti tomuto ve světě značně sílí odpor, zvláště když západní státy opakovaně porušují své vlastní hlásané zásady.
Současně s tímto vzrůstajícím odporem jde skutečnost, že se mění rozložení sil v současném světě, což přináší nové příležitosti a výzvy. Čína se dostává do popředí, nabízí světu mír a interpretuje změny klimatu jinak, než Západ, obdobně jako Indie a další menší státy, kupříkladu Spojené arabské emiráty nebo Indonésie.
Vzhledem k tomu, že se stále více států rozhodlo ve 21. století jít vlastní cestou, musí si Západ uvědomit, že nastává posun v mezinárodní vyváženosti sil. Nelze již dále vnucovat svoji vůli ostatním – vzestup Číny a dalších států je toho důkazem. Západ si musí tuto novou realitu uvědomit a pragmaticky dojít k tomu, že multipolární řád, v němž zahraniční politiky států usilují o koexistenci, je nezbytný a nelze dále lpět na systému „my kontra druhá strana“.
Třetím trendem je odmaskování mírotvornosti Západu. Navzdory tomu, že se Západ staví do role ochránce globální bezpečnosti, většina světa vidí USA a v menší míře též Evropu, jako ty, kteří na válkách vydělávají a nesnaží se o opravdový mír. Západní vojensko – průmyslový komplex, a to zvláště v USA, je dnes natolik silný, že nutí americkou zahraniční politiku rozšiřovat vojenské konflikty, aby na nich mohl profitovat.
V současnosti USA a NATO zvyšují vojenské výdaje, přičemž samotné Spojené státy vydávají na zbrojení víc, než dalších deset států dohromady, přičemž je známo, že téměř polovina rozpočtu Pentagonu jde každoročně soukromým dodavatelům, a že tento vojensko – průmyslový komplex podporuje desítkami milionů dolarů americké volby a zajišťuje si tak další zvyšování zbrojních rozpočtů.
Zbytek světa si uvědomuje, že Západu, pokud se týká udržování míru ve světě, nelze věřit, neboť značná část jejích ekonomik profituje na válečných konfliktech. Objevují se však již pozitivní změny – Čína zprostředkovala neuvěřitelnou mírovou smlouvu mezi Saudskou Arábií a Iránem – a světoví lídři jako je indonéský Joko Widodo, indický Narendra Modi nebo brazilský Luiz Inácio Lula da Silva se též snaží o mírová řešení současných konfliktů.
Čtvrtým trendem je sesazení západní finanční superstruktury z trůnu. Že Západ používá svoji finanční sílu ke svým geopolitickým záměrům, není velkým tajemstvím – politici a experti otevřeně mluví o „používání peněz jako zbraně“ („weaponization of finance“) a uvalují sankcí na země, které nesledují západní záměry. Schopnost USA a jejich spojenců zmrazit a dokonce zkonfiskovat finanční rezervy suverénních států – Afganistánu, Venezuely či Ruska, způsobila ve světě šok.
Vzhledem k tomuto a též vzhledem k vlastním finančním problémům Západu, které kupříkladu způsobily devastující krizi v letech 2007 – 2008 nebo současný pád Silicon Valley Bank, a to s globálními důsledky, vzrůstá nedůvěra ve finanční struktury Západu.
Roste úsilí zbavit se neúnosného privilegovaného postavení USA prostřednictvím jeho měny. Dedolarizace již probíhá, současný podíl dolaru na světových valutových rezervách poklesl ze 73 procent v roce 2001 na 47 procent v loňském roce. Navíc státy hledají náhradu za systém SWIFT, který je také využíván k západním sankcím, což zbytek světa znepokojuje. Jakmile státy se stabilní měnou získají více vlivu, vznikne multipolární ekonomický pořádek, nové geopolitické aliance, ekonomická diplomacie a vyváženost v mezinárodních institucích. Tato změna zaručí rozvíjejícím se státům větší flexibilitu a bude limitovat schopnost Západu používat jednostranné sankce. A co víc, státy BRICS již nyní předčily státy G7 v HDP, což signalizuje přesun ekonomické síly a následné změny ve spolupráci, obchodu, investicích, infrastruktuře a rozvojové pomoci.
Konečně za páté, vidíme zřetelný kolaps důvěryhodnosti západních medií. Ta v posledních letech hrála silnou roli v neustálém omílání západních stanovisek, a to většinou na úkor jiných zemí.
Titulky západních medií například neustále opakují, že pekingský režim je hrozbou pro své občany a celý svět. Komplikované geopolitické kontexty Hong Kongu a Tchai – wanu jsou selektivně podávány způsobem „my nebo oni“ a rozhodně nepřispívají ke vzájemnému pochopení Západu a Číny.
Obdobně jednostranně je vykládán konflikt na Ukrajině, s přehlížením národních a regionálních geopolitických vazeb Ukrajiny a Ruska a historie rozšiřování NATO v Evropě. Mlčení ohledně vyhození Nord Streamu, přičemž většina se domnívá, že bylo připraveno Západem, je zářným příkladem toho, co způsobuje nedůvěru jak u západních, tak ostatních čtenářů.
Navíc neadekvátní informace o konfliktech ve světě, v Jemenu, Myanmaru a Palestině, vedou ke globálnímu obviňování z dvojího metru a dokonce i rasismu.
Západní vlády by měly opustit svůj skleněný zámek, v němž zaznívají jen hlasy přátel a uvědomit si to, co je všem mimo je samé zřejmé: dnešní svět se již nepodobá světu po skončení studené války. Staré způsoby končí a Západ již nemá takovou politickou a finanční sílu, nemluvě o mezinárodní legitimitě, jakou měl. Západní země se musí tomuto změněnému mezinárodnímu prostředí přizpůsobit a ne tvrdohlavě lpět na starých způsobech. Pokud tak neučiní, stane se svět mnohem nebezpečnějším místem a eroze důvěryhodnosti a vlivu Západu bude dále pokračovat.