Alexej Arestovič prohlásil, že neúspěšná a krvavá ukrajinská ofenzíva je zaviněna laxní Evropskou unií a Američany, kteří dokonce tajně přes Pákistán dodávají ruskému vojensko-průmyslovému komplexu mikročipy a součástky do Kalibrů a Kinžálů, které potom zabíjejí Ukrajince! Kolektivní západ prý využívá Ukrajinu k válečným hrám proti Rusku a Ukrajinci za to platí vlastní krví! Polská armáda se prý v reakci na nasunutí PMC Wagner do Běloruska chystá na vojenskou intervenci na Ukrajině a na obsazení 3 ukrajinských měst!

Ukrajinská ofenzíva trvá již celý měsíc a je už naprosto jasné, že nesplní žádný ze svých stanovených cílů, tedy prolomení ruských obranných linií a obsazení velkých ruských měst v Novorusku. Nepomohli tomu ani německé tanky Leopard, které se ukázali jako nevhodné pro ukrajinské bojiště, které nemá dostatečnou vzdušnou podporu a tanky tak jsou vystaveny intenzivní ruské dělostřelecké palbě, proti kterým ani pancéřování Leopardů není odolné, protože balistická ochrana německých tanků je dimenzována na ruční zbraně typu RPG, ale ne proti dělostřelectvu s granáty ráže 155 mm, ani proti 500 lb. klouzavým pumám, které z Leopardů nadělají doslova zkroucený plechový šrot. Rusové vytvořili v Záporoží jednoduchý, ale velmi účinný systém tzv. čtvercové obrany. Funguje to jednoduše.

Summit NATO ve Vilniusu rozhodne, co bude dál s Ukrajinou po nepovedené ofenzívě

Zaminovaná pole a prostory před ruskými zákopy jsou rozděleny do čtverců o velikosti 10 x 10 metrů a jakmile se do těchto čtverců dostanou ukrajinské tanky a techniky, tak ruští operátoři dronů hlásí, do jakého čtverce mají ruští dělostřelci pálit. Všechny čtverce jsou přitom dopředu zaměřeny a zkušebně zastřeleny, což vyžaduje čas, který Rusové opravdu měli.

Díky čtvercové palbě tak žádný z ukrajinských tanků ani trasnportérů nemůže čtvercovou obranou proniknout. K tomu by bylo potřeba letectvo, které by muselo nejprve zničit ruskou artilérii v ruském týlu. Ruská děla a houfnice jsou přitom opravdu daleko, obvykle 5 až 10 km za frontovou linií, takže Ukrajinci mohou sice zkoušet tyto pozice zničit dělostřelecky, ale na to reaguje ruské letectvo velice hbitě a ničí postavení ukrajinských děl.

Proto ukrajinská armáda se za měsíc od spuštění ofenzívy nepohnula z místa. Propagandisticky došlo k obsazení vesnice Neskučnoje, která leží v šedé zóně nikoho uprostřed mezi ruskými a ukrajinskými zákopy. Jenže, to nebyl cíl ofenzívy. Ten spočíval v dobytí města Melitopolu, což by otevřelo cestu k Mariupolu a ke Krymu. A tento cíl se naplnit nepodařilo. O situaci byly informovány špičky NATO a co se bude dít dál, to ukáže summit NATO ve Vilniusu, který se bude konat 11. a 12. července. Poláci už podle posledních informací startují motory tanků a chystá se invaze polské armády na Volyň na západní část Ukrajiny. Informaci uvedl [1] ruský politolog Sergej Iščenko. Níže je ukázka z jeho článku.

Polská invaze na Volyni připravena: Tanky před Sarnem už zahřívají motory

Je velmi pravděpodobné, že velké kolony polských tanků se na Ukrajinu přesunou během několika týdnů, bezprostředně po nadcházejícím summitu NATO ve Vilniusu, jak bylo dohodnuto s Kyjevem. Konkrétně na Volyni, poblíž hranic s Běloruskem. Bezprostředním úkolem tohoto kontingentu je rychle a bez bojů převzít kontrolu nad pohraničními městy Kovel, Sarny a Volodymyr (do prosince 2021 Volodymyr-Volynskyj). Záminkou je konfrontace se skupinou Wagner, jejíž jednotky se po neúspěšném pokusu o vzpouru v Rusku na pozvání Alexandra Lukašenka začaly soustřeďovat na území pod jeho kontrolou.

Pokud se tak stane, nebude příliš záležet na tom, že se na Volyň pro začátek nechystá přesunout nikoli celá polská armáda, ale pouze tzv. 25-tisícový polsko-litevsko-ukrajinský sbor (LPUK). Protože přibližně 87 procent tohoto sboru s velitelstvím v Lublinu tvoří polské zelené barety. Také velení je výhradně polské. Ukrajinci a Litevci jsou v LPUK pouze na vojenském a politickém “podkladu”.

Není pochyb o tom, že výskyt silných převážně polských posádek v okruhu několika kilometrů od jižního podbřišku Běloruska by situaci v celé východní Evropě jednoduše rozmetal. V každém případě by taková invaze prudce internacionalizovala rusko-ukrajinskou ozbrojenou konfrontaci a dala jí novou a nanejvýš nebezpečnou politickou kvalitu. Protože poté už bude jen půl kroku k tomu, aby bylo NATO zataženo do bojů probíhajících na Ukrajině. Pak už se o skutečném vypuknutí třetí světové války nebude hovořit v domněle varovném tónu, jako tomu bylo doposud.

Existuje spousta důkazů, že takový scénář je nejen reálný, ale že už je v plném proudu. Uvedu alespoň některé z nich.

Za prvé. Jaroslaw Kaczynski, který se stal novým místopředsedou polské vlády, 28. června prohlásil: “V Bělorusku čelíme nové situaci – přítomnosti skupiny Wagner. Domníváme se, že se bude jednat o 8 000 vojáků. Je to prvek, který je nebezpečný pro Ukrajinu, potenciálně nebezpečný pro Litvu a mohl by být nebezpečný i pro nás. Mohlo by to znamenat novou fázi hybridní války. V tomto ohledu byla přijata rozhodnutí o posílení naší obrany na východní hranici, a to jak v podobě jednorázových opatření, tak i těch, která budou mít trvalý charakter.”

Za druhé. Téhož dne do Kyjeva náhle přijeli s předem neohlášenou návštěvou kolegové z takzvaného “lublinského trojúhelníku“, polský prezident Andrzej Duda a litevský prezident Gitanas Nausseda. A dlouze hovořili s ukrajinským vůdcem Volodymyrem Zelenským v jeho podzemním bunkru.

O čem si povídali? Pravděpodobně o vynucování událostí. Protože o možném zavedení polsko-litevsko-ukrajinského sboru do země, která s námi válčí, sní mnozí lidé na Západě už dlouho. Tentýž Jaroslaw Kaczynski, když byl 16. března 2022 v Kyjevě, řekl: “Myslím si, že musí existovat mírová mise NATO, možná nějaký širší mezinárodní systém, ale mise, která se může také bránit a která bude působit na Ukrajině.”

V chartě NATO však není ustanovení o tom, že by aliance mohla zavádět mírové mise na území třetích zemí. A nic takového dosud neudělala. Bombardování kohokoli ano. Rozbíjení cizích měst ze země i ze vzduchu je v pořádku. Bývalá Jugoslávie, Libye a Irák jsou připraveny to doložit osobními příklady. Ale udržování míru je pro NATO příliš.

Kromě toho je v Bruselu dobře známo, že taková mise vyžaduje souhlas obou válčících stran. V tomto případě i Ruska. S čímž aliance z pochopitelných důvodů nemusí počítat. A neptat se Moskvy by znamenalo plnohodnotnou válku mezi NATO a Ruskem. Což si mnoho lidí v Evropě vůbec nepřeje.

Co je třeba ještě udělat? Jako kompromis: zavedení “mírových sil” na Ukrajině, takříkajíc pod vlajkami téže Ukrajiny, Polska a Litvy. “Mírotvorci” však musí představovat takovou bojovou sílu, aby s nimi mohl kdokoli počítat. A to jak v Rusku, tak v Bělorusku. Tak se zrodil nápad, přeměnit dlouho existující řídkou polsko-litevsko-ukrajinskou brigádu v plnokrevný armádní sbor. Ta byla připravena k bojům, s pomocí USA, nutno přiznat, v rekordním čase.

Není to však tak dávno, co se ve Varšavě spekulovalo o možnosti zavést sbor na západní Ukrajinu na začátku příštího podzimu. Inu, připravit vše plánovitě, bez zbytečného spěchu. Vše bylo přerušeno vystoupením skupiny Wagner na území Běloruska. Ukrajina a Polsko v ní, jak již bylo řečeno, viděly vážnou hrozbu pro sebe. Duda a Nauseda tedy spěchali za Zelenským, aby rozhodli, jak urychlit přípravy na invazi.

A zde je ten správný čas hovořit “za třetí“.

Spěšné nasazení polsko-litevsko-ukrajinského sboru, které začalo v březnu 2023 na základě “mírové” brigády stejného národnostního složení, jež existovala od roku 2016, bylo dokončeno doslova jako mávnutím kouzelného proutku. Do letošního května.

Jako organizační jádro posloužily dvě jednotky 18. mechanizované divize polské armády, zformované na podzim 2018. Jmenovitě se jedná o tzv: 1. prapor 21. horské pěší brigády Podhalanských střelců se sídlem v Rzeszowě a 19. prapor 19. mechanizované brigády se sídlem v Chełmu. Každý z nich byl doplněn o muže, výstroj a výzbroj na velikost nové plnokrevné brigády.

K nim byl přidán litevský ukořistěný prapor pěší brigády Železný vlk sloužící v oblasti takzvaného Suvalského koridoru a prapor 80. letecké brigády AFU dislokovaný u Javorova nedaleko Lvova. Přesně takový se ukázal být sbor.

Američané s předstihem poskytli nově vzniklé polsko-litevsko-ukrajinské jednotce celý komplex vojenské techniky a výzbroje, přemístěný před rokem ze zahraničí do Polska a Pobaltí pod záminkou účasti na nechvalně proslulém mnohonárodním cvičení Defender-23. A tak – velmi obezřetně, jak se ukázalo – technika zůstala v těchto končinách.

Celý článek je k dispozici zde.

Polská invaze na Ukrajina by byla splněným polským snem o obnově Velkopolska

Je to přesně tak. Nasunutí PMC Wagner do Běloruska vytvoří tlak na Kyjev, aby přijal myšlenku vstupu mírových vojsk na Ukrajinu, což bude znamenat de facto zánik současné Ukrajiny. Polsko bude mít za úkol denacifikovat Ukrajinu za Rusy, s čímž Varšava nebude mít problém, vzhledem na historické vzpomínky na řádění Banderovců na Volyni. Historické kontury dostanou znovu svoji sytost a stanou se znovu aktuálními. Rusko nemá prostředky na to, aby Polsku zabránilo ve vstupu na západní Ukrajinu, ale otázkou je právě to, jestli vůbec by Moskva chtěla v tomto vstupu Polsku bránit.

Právě západ Ukrajiny je nejvíce nacifikovaný a pokud toto území dostanou Poláci pod svoji správu, Banderovci to Polsku neodpustí a spustí v Polsku teror a bombové útoky. Destabilizace Polska by potom naopak Kremlu vyhovovala, protože z Polska by se Banderovci aktivovali v celé Evropě, hlavně v České republice, kde by došlo k ustanovení zahraničních banderovských komitétů, což je jeden ze scénářů, se kterém počítá ruská GRU v nejbližších 5 letech v Evropě. Mírové vojenské sbory na západě Ukrajiny by byly velice rychle demaskovány jako nástroj polských ambicí na oživení myšlenky Velkopolska.

Ukrajinci v EU v případě vypuknutí banderovského odporu proti polské armádě na Ukrajině budou představovat destabilizační faktor

Banderovská otázka by se stala znovu hlavním destrukčním mechanismem v zemích Střední Evropy, stejně jako tomu bylo po II. sv. válce, když se Banderovci chtěli prostřílet do americké okupační zóny, což se nakonec několika desítkám z nich podařilo. Většina z nich ale nepřežila, protože sovětská KGB je v 50. a 60. letech postupně dohledala a zlikvidovala. Tentokrát by to ale mělo jiný průběh. Banderovců jsou nyní v Evropě odhadem desetitisíce a přesné číslo se jen odhaduje. Mezi Ukrajinou a Polskem přitom vlastně přestala fungovat Schengenská hranice, proudí přes ní černý obchod, zbraně, munice, které se potom z Polska dostávají na černé trhy v celé Evropě, ale i v Africe a v Asii.

Banderovci tak nemají problém se vyzbrojit, což dokumentuje případ Ukrajince, který minulý týden ve Vítkovicích s pistolí v ruce na ulici ohrožoval skupinu Romů. Kauza je dosud na pokyn ministerstva vnitra přísně utajena, ale informoval [2] o ní občanský aktivista Martin Konvička. Ukrajinci se prostě vyzbrojují a nemají problém se dostat ke zbraním z Ukrajiny, které proudí přes polsko-ukrajinskou hranici.

Proto ruská GRU počítá s vypuknutím Banderovského odporu v EU, pokud by došlo k obsazení západní Ukrajiny polskými vojsky. Pro Banderovce jsou Poláci dokonce větší nepřátelé než Rusové. A protože polská vláda podle všeho opravdu plánuje misi své armády na Ukrajinu, je riziko destabilizace Evropy ukrajinskými radikalizovanými uprchlíky opravdu vysoká. Proto není divu, že ani Američané už ve skutečnosti nevidí v ukrajinské armádě budoucnost.

-VK-