Pavel J. Hejátko : Obraz Izraele a vznik nové Chazárie

23.9.2025

Po druhé světové válce a hrůzách holocaustu se světové vnímání Židů zásadně proměnilo. Byli vnímáni jako oběti bezprecedentního zločinu, což vyvolalo soucit, lítost a širokou podporu jejich práva na vlastní stát. Tato tragédie vytvořila morální kapitál holocaustu, na jehož základě vznikl Stát Izrael. Filozofové Frankfurtské školy mluvili o nutnosti myslet „z Osvětimi vpřed“ – tedy brát genocidu jako určující bod evropských dějin a politiky. Západ se cítil vinen a přijímal povinnost Židy chránit.

Postupně se však obraz Izraele měnil. Tvrdá politika vůči Palestincům a okolním arabským národům vyvolávala odpor zejména tam, kde nikdo nenesl vinu za nacistické zločiny. Palestinské povstání – intifáda – bylo přímou reakcí na ignorování práv místního obyvatelstva.

Od oběti k moci

Sebeuvědomění Izraele i židovské diaspory se posunulo. V popředí už nestála identita oběti, ale identita síly, expanze a dominance. Pravice v čele s polským sionistou Benjaminem Mileikowskym alias Benjaminem Netanjahuem, ministrem Itamarem Ben Gvirem či Becalelem Smotrichenem začala otevřeně mluvit o Velkém Izraeli, stavbě Třetího chrámu (což by vyžadovalo zničení mešity Al-Aksá) a konečném řešení palestinské otázky. Inspirací byla i učení rabínů Kooka, Kahaneho a Liora a strategický koncept Oded Yinona z 80. let, který počítal s rozbitím arabských států a vytvořením chaosu na Blízkém východě.

Po roce 2023, po útoku Hamásu, Izrael vojensky zničil Gazu, zaútočil na Libanon, vedl přestřelky s Íránem a zasáhl i Sýrii, Katar a Egypt. Smotrich dokonce prohlásil, že Damašek bude součástí Izraele, a Ben Gvir naznačil vyhození Al-Aksá do povětří. Arabský svět se opravdu ocitl v chaosu, zatímco Izrael posiluje.

Genocida v Gaze – finální fáze

V současnosti Izrael zahájil nejtvrdší fázi operací v Gaze, kde zůstalo více než 800 000 civilistů prakticky bez možnosti úniku. Masivní bombardování probíhá bez ohledu na životy žen, dětí a starých lidí. Humanitární organizace mluví o kolektivním trestu, který naplňuje definici genocidy podle mezinárodního práva.
Obraz Židů se tím v očích světa proměnil: z trpících obětí holocaustu se stávají ti, kdo sami páchají masivní násilí na bezbranné populaci. Identita trpícího Mošiacha (Ben Jusuf) ustupuje identitě vítězného, triumfujícího Mošiacha (Ben Dovid).

Nová osa: Izrael a Spojené státy

Donald Trump, obklopen křesťanskými sionisty a pevně spojen s Netanjahuem, posunul USA z pozice ochránce do role aktivního spojence pravicového sionismu. Z „hlavního města soucitu“ se stalo hlavní město útoku.

Paralelně: vznik nové Chazárie

Vedle expanze Izraele se začíná rýsovat i jiný geopolitický projekt – obnova vlivu Chazárie. Historická Chazárie, mocný státní útvar mezi Černým a Kaspickým mořem (7.–10. století), byla známá tím, že její elity přijaly judaismus. Dnes se objevují názory, že na území Ukrajiny – právě v oblasti někdejší chazarské moci – vznikají předpoklady pro novou Chazárii.

Tento koncept je posilován několika prvky:

• Masivní podpora Ukrajiny ze strany západních židovských elit, včetně finančních a politických struktur napojených na sionistické kruhy
• Výrazná role židovských oligarchů v ukrajinské ekonomice a politice (např. Ihor Kolomojskyj a další)
• Strategická poloha Ukrajiny jako nárazníkového státu mezi Ruskem a Evropou – podobně jako kdysi Chazárie mezi Byzancí a chalífátem
• Symbolické propojení – ukrajinská identita se staví proti Rusku, které se samo stylizuje do role dědice Kyjevské Rusi, zatímco část narativu posouvá Ukrajinu směrem k alternativní, „chazarské“ kontinuitě

Pro některé izraelské a americké kruhy může Ukrajina fungovat jako záložní centrum moci, paralelní k Izraeli – geopolitická „rezerva“, kdyby se Blízký východ stal příliš nestabilním.

Dvojí obraz a nový epochální posun

Izrael se tak mění z obrazu oběti na obraz vítězného útočníka. Zároveň se na mapě objevuje Ukrajina, kde někteří analytici spatřují obrysy nové Chazárie – místa, kde se opět propojují židovské, geopolitické a mocenské zájmy.

Pokud holocaust formoval identitu trpícího Mošiacha, Gaza dnes formuje identitu vítězného Mošiacha. A Ukrajina se může stát strategickým zázemím této proměněné identity.

Vývoj směřuje k tomu, že už nemusíme myslet z Osvětimi. Nyní musíme myslet z Gazy – a z Ukrajiny.

Pavel J. Hejátko