29.08.2024: VEČERNÍ ZPRÁVY: 👉HACKERSKÁ SKUPINA RAHDID ODHALILA UKRAJINSKÉ NAPOJENÍ NA NEONACISTY
📌📢🔝🔝🔝♨️♨️♨️29.08.2024, Times Of India, Roman Kirsch: ČLENSKÉ ZEMĚ ALIANCE NATO UKONČUJÍ DODÁVKY ZBRANÍ UKRAJINĚ UPROSTŘED BITVY V KURSKÉ OBLASTI: „JIŽ JSME DALI DOST…“, ŘÍKAJÍ POLSKO A FINSKO…
https://youtu.be/ArMEimpka64?si=9-qs3HjHFpFGyEMt
📌📢🔝🔝🔝♨️♨️♨️29.08.2024, Times Of India, Roman Kirsch: „POUŽIJTE SMRTÍCÍ SÍLU…“: NEJVÍCE ŠOKUJÍCÍ UKRAJINSKÉ VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ PRO ODVODY DO ARMÁDY UPROSTŘED OBČANSKÉ REVOLTY PROTI ZELENSKÉHO PROTI-RUSKÉ MISI…
Použijte smrtící prostředky. Ukrajinský nejvyšší rozkaz Zelenského proti ruské misi.
((Proti násilným odvodům do armády! Podívejme se na vrcholní stádium demokracie, které třeba čeká i nás. Až se tady začne mobilizovat, tak to bude kopie Ukrajinských praktik. Taky bychom se chovali a bránili, jako obyčejní Ukrajinci. Proč bychom měli umírat kvůli nějakým idiotům za cizí zájmy a pomáhali narkomanskému řezníkovi???))
https://youtu.be/w7DRXg9BAzA?si=YbVuBwrYlMr9i7yq
📌📢🔝🔝🔝♨️♨️♨️29.08.2024, Times Of India, Roman Kirsch: „SMRTÍCÍ PŘESNOST“: RUSKO ZNIČILO BUDOVU PLNOU UKRAJINSKÝCH VOJÁKŮ; ÚTOK ŘÍZENOU STŘELOU V JIŽNÍ CHERSONSKÉ OBLASTI…
https://youtu.be/WYhDSgKcOLE?si=ko0OzQzogEEAIklF
📌📢🔝🔝🔝♨️♨️♨️29.08.2024, Times Of India, Roman Kirsch: SOUKROMÁ DATA 7.700 UKRAJINSKÝCH VOJÁKŮ UNIKLA NA SÍTĚ; RUŠTÍ HACKEŘI OHLÁSILI SVŮJ NEJVĚTŠÍ ÚTOK…
Ruští hackeři spustili největší útok na Ukrajinu. Hackerská skupina Rahdid odhalila ukrajinské napojení na neonacisty. Mega únik dat odhalil nacistickou minulost Kyjevských vojáků. Ukrajinská kontroverzní brigáda Azov je pod radarem kyberútočníků…..
https://youtu.be/qKYH4SmIIaA?si=r484H2sT-qCABZRB
📌📢🔝🔝🔝♨️♨️♨️29.08.2024, Times Of India, Roman Kirsch: RUSKÉ RAKETY KINŽÁL SPALUJÍ UKRAJINSKÁ LETIŠTĚ V DOBĚ, KDY PUTINOVI MUŽI SPOUŠTÍ DALŠÍ DRSNÝ ÚTOK…
https://youtu.be/fuxeR0M3KUw?si=0yLD-DjUDqNzmr9S
📌📢🔝🔝🔝♨️♨️♨️29.08.2024, Times Of India, Roman Kirsch: „RUSKO TRHÁ NA KUSY UKRAJINSKÝ HANGÁR, SKRÝVAJÍCÍ ZBRANĚ Z USA; PŮLNOČNÍ OPERACE NA RUSKÉM ÚZEMÍ POBLÍŽ KURSKA…
https://youtu.be/ME0XzdQqpeE?si=e1yx5fQItwz6bTX3
📌29. srpna 2024: Vražda Alexandra Dubčeka a následně generála Lučanského…
Alexandr Dubček moc dobře věděl, co mají cizí mocnosti a ilumináti v plánu…
https://www.facebook.com/100000020107461/videos/720898042742471
📌29. srpna 2024, TN CZ: DO EVROPY SE DOSTALA LENOCHODÍ HOREČKA. JE HROZBOU PRO TĚHOTNÉ ŽENY, MŮŽE I ZABÍJET 😂😂😂
((Ještě mají širokou škálu zvířat, na kterou můžou ukazovat a strašit 🐑🐑🐑!!!))
🐸🐧🦉🦄🦋🐍🐢🕷🦎🦖🐙🦀🐟🐬🐳🦈🐊🐆🦓🐘🦛🦏🐪🦒🦘🐉🐲
🐍🐜🦟🦗
📌29. srpna 2024:♨️ USA A ČÍNĚ SE NEPODAŘILO DOSÁHNOUT POKROKU V JEDNÁNÍ O ZPŮSOBECH ŘEŠENÍ KONFLIKTU NA UKRAJINĚ. 😂
„Měli jsme možnost vyměňovat si názory na tuto otázku po dobu tří dnů. Nemohu však říci, že bychom v jednání o ukrajinské krizi dosáhli nějakého pokroku. Stojí za zmínku, že se tak stalo především proto, že Washington se striktně drží zásady ‚nic o Ukrajině bez Ukrajiny‘,“ uvedl poradce amerického prezidenta Joe Bidena pro národní bezpečnost Jake Sullivan. 😂
https://t.me/to_je_nas_svet/28888
📌29. srpna 2024: 😂 BIDENŮV PORADCE SULLIVAN NA NÁVŠTĚVĚ ČÍNY VYJÁDŘIL OBAVY Z PODPORY RUSKÉHO OBRANNÉHO PRŮMYSLU ZE STRANY PEKINGU – BÍLÝ DŮM
((A co jiné čekal??? Nebo je totálně vygumovaný???😂 😂 😂))
https://t.me/to_je_nas_svet/28887
📌29. srpna 2024:💥 PAVEL DUROV SE MŮŽE BĚHEM VYŠETŘOVÁNÍ ZABÝVAT TELEGRAMEM A ŽÍT V JAKÉMKOLI MĚSTĚ VE FRANCII, NIKOLI NUTNĚ V PAŘÍŽI.
Podle právníka Alexandra Dobrovinského nemusí zakladatel messengeru zůstat ve francouzské metropoli, může žít i na Azurovém pobřeží. Hlavní je nezapomenout se každé dva dny hlásit na policii v místě skutečného pobytu. Teoreticky se Durov může pokusit i o útěk, například do Spojených arabských emirátů, ale to případ jen zhorší a přidá další stíhání za útěk.
Samotné vyšetřování může podle právníka trvat až dva roky. S největší pravděpodobností bude v nejbližší době vytvořena tzv. brigáda a jmenován vyšetřovatel, který povede vyšetřování. Úkolem Durovových právníků bude napadnout každý další krok obžaloby a případ rozbít.
Vyšlo také najevo, že pařížský soud zabavil Durovovi po dobu vyšetřování všechny pasy.
https://t.me/to_je_nas_svet/28889
📌28. srpna 2024: ŠOKUJÍCÍ VIDEO Z ROKU 2020: VOLEBNÍ PRACOVNÍK, ČLEN BLM, PŘED KAMEROU NIČÍ HLASOVACÍ LÍSTKY VHOZENÉ PRO TRUMPA (video)
O volebních podvodech z roku 2020 se napsalo již mnohé a průběžně se objevila také spousta důkazů různých manipulací, zejména pak co se korespondenčních hlasů týká. Bylo jich tolik, že se dokonce jen o těchto podvodech podařilo natočit celovečerní film.
Nicméně i nyní, 4 roky poté, se objevilo video z té doby, které ukazuje, že do ničení hlasů pro Trumpa mohla být zapojena také v té době progresivistickými politiky a médii vysoce podporovaná rasistická skupina BLM, která vnikla na počest v témže roce zemřelého recidivisty George Floyda.
Byl tento fanoušek BLM jediný nebo se podvody zabývala celá jejich síť? To se už zřejmě nedozvíme…
Na internetu se právě objevilo šokující video, které ukazuje, jak volební pracovník ničí hlasovací lístky, které byly odevzdány prezidentovi Donaldu Trumpovi v roce 2020.
Zdá se, že video nahrál aktivista Black Lives Matter (BLM), který se natáčel, jak třídí hlasovací lístky odevzdané ve volbách v roce 2020 a ničí všechny, které byly označeny pro Trumpa.
Je vidět, jak jasně drží volební lístky ke kameře, než je otevře, roztrhne je a hodí do koše.
Zdá se, že záběry byly natočeny a streamovány na sociálních sítích pomocí selfie kamery smartphonu, protože video je převráceno jako zrcadlový obraz.
Video ukazuje logo „Black Lives Matter“ v rohu, což naznačuje, že levicový volební pracovník ničil hlasovací lístky ve jménu BLM.
Volební pracovník je slyšet, jak vysvětluje, že „odděluje“ hlasovací lístky, které byly odevzdány pro Trumpa.
„Pokud se mezi některými z těchto hlasů objeví nějaký, jako je tento, Donald J. ‚hloupý‘ Trump,“ říká muž, zatímco drží hlasovací lístek před kamerou a ukazuje Trumpovo jméno.
Poté roztrhá hlasovací lístek na kusy a odhodí jej, přičemž vysvětluje:
„Tak nám to prostě nevyjde, takže půjdeme na další.“
📌29. srpna 2024: WEF POTVRZUJE: ZA MEZINÁRODNÍM NAPĚTÍM, JAKO JE TO NA UKRAJINĚ, STOJÍ BOJ O SUROVINY A VLIV.
Globalisté se nikdy svými úmysly či motivy netají. Někdy nám je sdělí přímo, jindy v náznacích. WEF se již roky ve svých článcích hlásí ke všem součástem globalistické agendy a netají se tím, že se ji snaží přes své loutky ve vládách také tvrdě prosazovat.
Článek Světového ekonomického fóra (WEF) tentokrát zdůrazňuje strategický význam Ukrajiny pro globální dodavatelské řetězce kritických surovin a ilustruje, že geopolitické spory jsou často založeny na kontrole zdrojů.
Ukrajina má významná ložiska lithia, kobaltu a vzácných zemin, které jsou nezbytné pro budoucí technologie, jako jsou baterie, obnovitelná energie a digitální infrastruktura. Článek ukazuje, že tyto suroviny udělaly z Ukrajiny geopolitický hotspot pro moc, ekonomickou dominanci a kontrolu globálních dodavatelských řetězců.
Tento vzorec není v mezinárodní politice nový a lze jej nalézt i v jiných regionech světa. Příkladem toho je Sýrie, kde USA okupují části země, zejména v oblastech bohatých na zdroje, jako je severovýchod země.
Zde si pod záminkou boje proti terorismu zajišťují přístup k zásobám ropy a dalším důležitým zdrojům, přičemž jejich skutečné motivy spočívají v kontrole a zabezpečení surovin.
Dalším příkladem je Venezuela, země s obrovskými zásobami ropy, která je opakovaně terčem západních intervencí. Každé volby ve Venezuele se americké neziskovky a další aktéři snaží destabilizovat politickou situaci, protože venezuelská vláda není v souladu se zájmy USA.
To je často doprovázeno sankcemi a ekonomickým tlakem s cílem vynutit si změnu režimu, a tím získat kontrolu nad obrovskými zásobami ropy v zemi.
Článek WEF tento vzorec potvrzuje a podporuje tím, že zdůrazňuje geopolitický význam kontroly nad surovinami a zobrazuje Ukrajinu jako klíčové bojiště globálních mocností.
Ukazuje, že ekonomické a politické zájmy jsou úzce propojeny a že kontrola nad strategickými surovinami – ať už na Ukrajině, v Sýrii nebo Venezuele – je vždy otázkou moci.
Důraz WEF na „budoucnost kritických surovin“ naznačuje, že za mezinárodními konflikty jsou často jen o ekonomických zájmech a zabezpečení zdrojů.
Článek WEF tak nepřímo potvrzuje, že v geopolitických konfliktech jde vždy o zajištění surovin a kontrolu nad strategickými regiony, což je využíváno jako prostředek k prosazení moci a vlivu.
📢 Pro osvěžení faktů dějin a historie z archívu, Ludvík Svoboda:
🕊 💖🙏🕯 LUDVÍK SVOBODA (25. listopadu 1895 Hroznatín – 20. září 1979 Praha) byl československý voják a politik, účastník prvního a druhého odboje a v letech 1968–1975 sedmý prezident Československa.
Během druhé světové války vedl jako brigádní generál 1. československý armádní sbor na východní frontě ve spolupráci s Rudou armádou Sovětského svazu. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Po dlouhých letech v ústraní byl v roce 1968 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Jeho druhé funkční období bylo de facto ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno v roce 1975 na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb.
Narodil se v Hroznatíně na Českomoravské vrchovině do selské rodiny Jana Svobody (1862–1896) a jeho manželky Františky, rozené Chalupové (1868–??). Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok (9. prosince 1896), podle matriky na následky kopnutí „koňskou nohou do břicha“. Matka se v roce 1898 podruhé vdala za Františka Nejedlého (1862–1913). Ludvík tak vyrůstal se starším bratrem a sestrou z prvního manželství a třemi sourozenci z druhého manželství matky. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 byli oba bratři Josef i Ludvík odvedeni do rakousko-uherské armády, Ludvík jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. Starší sestra Marie byla již vdaná. Matka se třemi mladšími sourozenci zůstala po smrti svého druhého manžela na statku hospodařit sama.
🛑PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA:
V roce 1915 byl starší bratr Josef poslán na srbskou frontu, mladší Ludvík na ruskou. Ještě téhož roku 7. září padl Ludvík Svoboda u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií. Bojoval v bitvách u Zborova, u Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskou magistrálu proti bolševické Rudé armádě. V legiích byl jmenován poručíkem 6. února 1919, kapitánem 16. srpna 1919 s platností od 1. května 1919. Kurz poddůstojnické školy ukončil 26. prosince 1917. Kurz důstojnické školy absolvoval na jaře 1919. Do vlasti se vrátil s jedním z posledních lodních transportů přes Japonsko, Tichý oceán, Panamský průplav a USA. V září 1920 se v hodnosti kapitána vrátil s 3. plukem Jana Žižky z Trocnova do své posádky v Kroměříži.
🛑MEZIVÁLEČNÉ OBDOBÍ:
Po návratu z války L. Svoboda okamžitě demobilizoval a ujal se rodného statku. Jeho starší bratr Josef, hospodář, byl v rakouské armádě odsouzen za neposlušnost k trestu španglemi („Krutým trestem, který v rakouské armádě přežíval z feudálních časů. Pověsili ho na palčivém slunci na několik hodin za ruce spoutané za zády. Bratr tu trýzeň nevydržel. Na následky překrvení mozku a úžehu zemřel.“ Byl pochován u srbského města Čačaku v bratrské mohyle. V souvislosti s pokusem excísaře Karla zmocnit se v Maďarsku trůnu byl znovu, jako mnozí legionáři, mobilizován. Tehdy byl získán, aby zůstal sloužit v nově se zakládající armádě. Hospodářství předal mladšímu bratru Františku Nejedlému a nastoupil u svého mateřského 3. pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži.
Dne 11. června 1923 se na Velehradě oženil s Irenou Stratilovou z mlynářské rodiny ze Cvrčovic nedaleko Kroměříže. V témže roce nastoupil Svoboda v hodnosti štábního kapitána službu na Podkarpatské Rusi u 36. pluku v Užhorodě. Tam setrval do roku 1931. Manželům Svobodovým se v Kroměříži narodil 15. května 1924 syn Miroslav a v Užhorodě 4. prosince 1925 dcera Zoe.
V době své služby na Podkarpatské Rusi absolvoval L. Svoboda řadu kurzů ke zvýšení kvalifikace: střelecký kurz v Milovicích (1927), stáž u dělostřeleckého pluku č. 12 v Užhorodě (1928), stáž u leteckého pluku v Piešťanech (1931). Naučil se maďarsky a složil zkoušku z maďarského jazyka a literatury na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Vzhledem k nedostatku pedagogů – důstojníků znalých maďarštiny, byl Svoboda pověřen její výukou na Vojenské akademii v Hranicích v letech 1931–1934.
V roce 1934 byl povýšen na podplukovníka a převelen ke svému původnímu 3. pluku Jana Žižky v Kroměříži. Prošel řadou velitelských funkcí, byl velitelem náhradního praporu, instrukčních kurzů záložních důstojníků. Jako velitel náhradního praporu byl v roce 1937 pověřen přípravou všeobecné mobilizace. V roce 1938 odešel s mobilizovaným praporem do pohraničí – do Dolních Kounic na jižní Moravě. 15. března 1939 musel předat kasárna v Kroměříži rakouskému plukovníkovi z německého Wehrmachtu, jehož jednotka okupovala toto město.
V Kroměříži si Svobodovi v roce 1933 postavili dům, který jim po záboru pohraničí umožnil poskytnout azyl dvěma rodinám vyhnaným z pohraničí. Na domě v dnešní ulici Gen. Svobody 1234/35 byla v roce 1976 umístěna pamětní deska. Zde působil ve vedení místní jednoty Československé obce legionářské.
🛑DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA:
Po rozbití Československa nacistickým Německem a okupací Čech a Moravy se Svoboda zapojil do organizování vojenské odbojové organizace Obrana národa na Kroměřížsku. Začátkem června 1939 přešel ilegálně do Polska. Důstojníků jeho věku a hodnosti, kteří by zanechali doma rodinu v nejistotě a nebezpečí, nebylo mnoho. V Polsku, jako nejstarší a nejvyšší důstojník, velel vojenské skupině ve vojenském táboře v Krakově – Malých Bronowicích. Přes tento tábor procházely stovky emigrujících mladších důstojníků. Během tří měsíců bylo vypraveno do Francie 1200 letců. Ti vojáci, kteří v Polsku zůstali, měli vytvořit čs. vojenskou jednotku na území Polska.
Polský prezident povolil čs. vojenskou jednotku označenou „Legie Čechů a Slováků“ až třetí den (3. září 1939) po napadení Polska Německem, takže mohl jen málo zasáhnout do bojů. Po porážce Polska v září 1939 převedl Svoboda skupinu více než 700 důstojníků a vojáků do azylu do Sovětského svazu (SSSR). Únik skupiny do Rumunska byl vyloučen, protože hrozilo, že by ji Rumuni předali Němcům. V SSSR se skupina ihned přejmenovala na „Východní skupinu čs. armády“. Skupina přešla beze zbraní a v civilu, ale jako vojenský útvar se souhlasem československého vyslance v Polsku Juraje Slávika, a po dojednání se sovětskými diplomatickými orgány na území Polska. Aby se jako civilní emigranti nerozptýlili po Sovětském svazu, který měl v té době s Německem dohodu o vzájemném neútočení (v rámci tzv. paktu Ribbentrop–Molotov), byli vojáci od veřejnosti izolováni v internačních táborech, v nichž vedli život podle předpisů čs. armády. Tyto internační tábory nebyly ani zajatecké, ani pracovní, ani gulagy.
V době internace pobývala „Čs. vojenská skupiny východní“ postupně v následujících místech: Kamenec Podolský, Olchovce, Jarmolince, Oranky a Spaso-Jevfimijův klášter v Suzdalu. Na území SSSR nebylo v té době československé diplomatické zastoupení a podplukovník Ludvík Svoboda vedl po dva roky (až do přepadení Sovětského svazu Německem) diplomatická jednání se sovětskými orgány, aby mohla být tato vojenská skupina udržena v celku, aby byla materiálně podporována a aby větší část důstojníků a poddůstojníků této skupiny mohla být přepravena do zemí, které bojovaly proti Německu – tedy do Francie, po jejím pádu do Velké Británie a později na Blízký východ. Celkem bylo vypraveno za pomoci Sovětů 12 transportů se 662 muži, 12 ženami a 6 dětmi. V té době čs. politické vedení v emigraci v čele s exilovým prezidentem Edvardem Benešem nebylo československými předmnichovskými spojenci – tedy právě Francií a Velkou Británií – ještě uznáváno. Do té doby neprohlásili mnichovskou dohodu a hranice Protektorátu Čechy a Morava za neplatné. Českoslovenští letci museli ve Francii až do jejího napadení Německem sloužit ve francouzské Cizinecké legii, jejich vojenské hodnosti však jim byly sníženy nebo neuznány.
Měsíc po napadení SSSR Německem byla československými politickými představiteli 18. července 1941 podepsána dohoda se Sovětským svazem o obnově diplomatických styků a vzájemné spolupráci ve válce proti Německu. Dohoda umožňovala organizovat v Sovětském svazu samostatnou československou vojenskou jednotku. Pplk. Ludvík Svoboda se významně podílel na přípravě této vojenské dohody a rovněž na sjednání podmínek pro spolupráci sovětských a československých zpravodajských služeb. Na československé straně byl spojovacím důstojníkem (tehdejší hodnost) plukovník Heliodor Píka. Kvůli tomu Svoboda několikrát odjel ze SSSR do tureckého Istanbulu. V Moskvě byla již na jaře 1941 ustanovena tajná Čs. vojenská mise, jejímž velitelem byl plk. Heliodor Píka a jeho zástupcem byl pplk. Ludvík Svoboda.
Na přelomu května a června 1941 Ludvík Svoboda a zpravodajský důstojník Hieke-Stoj kontaktovali L. Krna, zástupce vyslance Slovenského státu v Moskvě. Hieke-Stoj přemluvil diplomata ke spolupráci. V souvislosti s touto akcí byl Svoboda zadržen sovětskou kontrarozvědkou a obviněn ze spolčení s nepřítelem Sovětského svazu a ze špionáže. Nedorozumění se vysvětlilo a Svoboda byl obvinění zproštěn. Podle spekulativních úvah některých historiků se tehdy Svoboda „zavázal ke spolupráci se sovětskou tajnou službou, v níž pak setrval až do konce svého života“. Pro toto tvrzení však nebyly nalezeny žádné důkazy. Ve Svobodově deníku se k této záležitosti vztahuje zápis, který objasňuje důvod jeho zadržení a obvinění ze špionáže. Vedoucí mise plk. Píka opomenul oznámit kontakty jeho a dalších členů mise se slovenským diplomatem dr. Krnem. Tímto opomenutím „… přivedl misi, zejména sebe a mě, do velmi nepříjemné situace a tím jeho i moje postavení v SSSR se značně zhoršilo a důvěra byla otřesena. Mám za to, že toto bylo důvodem, že byl od nás požadován šifrovací klíč a byla zostřena kontrola nad radioprovozem.“
Na jaře 1942 vyplul z Murmansku zpět do Velké Británie na křižníku HMS Edinburgh atašé Josef Berounský. Vezl důležité poselství náčelníka Československé vojenské mise plk. Heliodora Píky pro československou vládu – zprávu o československých občanech, kteří jsou vězněni v sovětských gulazích, spolupodepsanou pplk. pěchoty Ludvíkem Svobodou. Dne 30. dubna 1942 byl křižník napaden německou ponorkou a Josef Berounský zahynul ve své kajutě. Tato událost ovlivnila i působení Ludvíka Svobody. Smrtí Berounského přišel o naději, že se změní poměry, ve kterých se československá jednotka tvořila. Svoboda Sovětům vyčítal, že zdržují provádění dohody a měl ostré spory s velvyslancem Fierlingerem na toto téma. Padla tím také možnost Svobodova odjezdu do zahraničí.
Činnost L. Svobody po celé další období války byla spojena s organizací čs. vojska v SSSR a jeho velením. Pplk. Svoboda spolu se skupinou 93 důstojníků a poddůstojníků, kterou během internace připravoval (Oranská skupina), zorganizoval z dobrovolníků – československých občanů, kteří se přihlásili ze všech konců SSSR, samostatný polní prapor, který se stal zárodkem 1. československého armádního sboru. Tento prapor však musel být organizačně zařazen do struktury Rudé armády. Do jednotky vstoupili nejen Češi, Slováci, Rusíni z Podkarpatské Rusi, českoslovenští Židé i krajané žijící na území SSSR, ale i němečtí a maďarští antifašisté s československým občanstvím. Svoboda přijal do armády také ženy, i když to nebylo v souladu se řádem čs. armády. Příchodem dalších dobrovolníků, zejména Rusínů, kteří přišli z gulagů a Slováků, kteří přešli v průběhu války – do které se loutkový Slovenský stát zapojil na straně Třetí říše – do sovětského zajetí, se prapor postupně rozrostl na samostatnou smíšenou brigádu a posléze na armádní sbor. Ten se stal největší československou vojenskou jednotkou v zahraničí. Na východní frontě působili českoslovenští vojáci nejdéle ze všech jednotek československého zahraničního vojska bojujícího v druhé světové válce proti Německu.
Před odchodem na frontu – 30. ledna 1943 – byl Ludvík Svoboda povýšen na plukovníka. Plk. Svoboda velel praporu, který se vyznamenal u Sokolova (v boji proti odvetné operaci německé armády za Stalingrad a Charkov). Velel brigádě, která sehrála významnou úlohu při osvobození hlavního města Ukrajiny Kyjeva a při bojích o západní Ukrajinu. V prosinci 1943 po osvobození Kyjeva byl jmenován brigádním generálem. Brigáda pod jeho velením osvobozovala města Rudu, Bílou Cerkev a řadu dalších. U Žaškova se brigáda zúčastnila Korsuň-ševčenkovské operace.
Dne 18. května 1944 byl jmenován velitelem 1. čs. armádního sboru v SSSR brigádní generál Jan Kratochvíl. Pod jeho velením byl sbor nasazen v Karpatsko-dukelské operaci. „Dňa 10. 9. 1944 velenie nad 1. čs. zborom prevzal od brigadneho generala Kratochvíla Jana brigádny generál Svoboda Ludvík (na základe rozkazu veliteľa 1. ukrajinskeho frontu maršála ZSSR Koneva). Zmena veliteľa súvisela s neúspěšným začatím operácie dňa 9. 10. 1944.“ Historik Jiří Bílek hodnotí odvolání Kratochvíla jako „neoprávněné“. J. Bystrický cituje hodnocení čs. Ministerstva národní obrany v Londýně, které uznalo důvody Koněvova rozhodnutí.
Sbor byl dále organizován na základě příchodu dalších dobrovolníků, zejména volyňských Čechů. Sbor se vyznamenal v Karpatsko-dukelské operaci – největší horské operaci druhé světové války a největší operaci čs. armády v její historii. Dělostřelci armádního sboru se zúčastnili mohutné dělostřelecké přípravy v Jaselské operaci, směřující k osvobození Krakova a východního Polska. Armádní sbor osvobozoval Slovensko a východní Moravu. Po mobilizaci Slováků a zapojením místních partyzánů vzrostl počet vojáků zhruba na 50 tisíc. 3. dubna 1945 velení nad sborem převzal generál Karel Klapálek. Ostravsko-opavské operace se zúčastnila čs. tanková brigáda spolu se smíšenou leteckou divizí.[39]
V lednu 1945, po vstupu sboru na slovenské území, na přímou žádost generála Lva Zacharoviče Mechlise, člena vojenské rady 4. ukrajinského frontu, který koordinoval činnost zpravodajské služby frontu, L. Svoboda zřídil při armádním sboru vojenské obranné zpravodajství (OBZ). Generál Svoboda původně chtěl vedením OBZ pověřit majora Františka Sedláčka, gen. Mechlis však prosadil nadporučíka Bedřicha Reicina.
Dne 4. dubna 1945 jmenoval prezident Edvard Beneš tzv. Košickou vládu. Ludvík Svoboda byl jmenován jako nestraník ministrem národní obrany a velením armádního sboru pověřil generála Klapálka. Klapálek spolu s dalšími několika generály a řadou mladších důstojníků přišli na vyžádání z Anglie. Tito důstojníci posílili velitelský sbor jednotky. Někteří přišli již k brigádě před Kyjevem, někteří až ke sboru a zúčastnili se osvobození Slovenska a východní Moravy.
Na divizního generála byl Ludvík Svoboda povýšen 10. května 1945. Armádním generálem se stal 1. srpna 1945.
🛑OSUD JEHO RODINY V OKUPOVANÉ VLASTI:
Po obsazení Čech a Moravy německými vojsky odešel Ludvík Svoboda se souhlasem manželky Ireny ilegálně do Polska. Irena Svobodová spolupracovala po odchodu manžela do emigrace s Obranou národa a pomohla, mimo jiné, několika skupinám důstojníků a poddůstojníků odejít za hranice. Na podzim roku 1941 poskytla ve svém domě v Kroměříži azyl skupině československých parašutistů s vysílačkou. Výsadek S1/R byl vyslán čs. vojenskou misí ze SSSR. Irena Svobodová spolu se svou rodinou spolupracovala s parašutisty do té doby, než gestapo přišlo na jejich stopu a celou skupinu v listopadu 1941 zatklo.
👉 👉 👉 Při bojích na Dukle se Ludvík Svoboda dozvěděl, že jeho jediný syn Miroslav byl ve svých necelých 18 letech zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen. Tam byli popraveni i oba bratři Ireny Svobodové Jaroslav a Eduard Stratilovi a Svobody stříně Jan Doležal (syn bratrance Svobodovy matky). V koncentračním táboře Ravensbrück byla zavražděna Anežka Stratilová, matka Ireny Svobodové. Dalších 15 členů z obou rodin manželů Svobodových bylo tři roky vězněno v internačním táboře ve Svatobořicích na Moravě.
Samotná Irena Svobodová s dospívající dcerou Zoe unikly zatčení a od listopadu 1941 do května 1945 se skrývaly u statečných a obětavých lidí na Moravě. S jejich ukrýváním pomáhal mimo jiné katolický kněz Jan Dokulil, působící v Uhřínově, který byl švagrem katolického básníka a spisovatele Jana Zahradníčka. V posledních letech války, tedy od roku 1943 do května 1945, se Irena a Zoe Svobodovy ukrývaly v obci Džbánice blízko Moravského Krumlova.
🛑POVÁLEČNÉ OBDOBÍ:
Podpis generála Ludvíka Svobody na dokumentu – udělení Československého válečného kříže 1939 Josefu Churavému (20. října 1945)
Ludvík Svoboda byl ministrem národní obrany od svého jmenování členem Košické vlády 4. dubna 1945 do odvolání 25. dubna 1950. Funkci převzal po Janu Masarykovi. Armáda se budovala podle Košického vládního programu ze všech složek protinacistického domácího i zahraničního odboje. Již v ustanoveních Košického vládního programu se zásadně promítal sovětský vliv, avšak také vzrůstající vliv prosovětských sympatií jak v exilových kruzích, tak i v okupované vlasti. Armáda měla být budována podle vzoru a zkušeností Rudé armády. Už samotné budování obnovené československé armády bylo poznamenáno bojem o získání politické převahy ve společnosti, který vyústil po převratu v únoru 1948 v ustanovení nedílné vlády komunistické strany a budování sovětského modelu socialismu. Do armády vstoupila, na rozdíl od předválečné apolitické armády, stranická politika. Důstojníci i vojáci mohli být členy povolených politických stran a účastnit se stranického života. Velitelská místa se začala obsazovat ne podle odbornosti, ale podle stranické příslušnosti. Politický (stranický) profil armády postupně kopíroval politickou situaci ve společnosti.
👉 Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 ukořistila německá armáda (Wehrmacht) obrovské množství výzbroje československé armády i výstroje pro vojáky a následně tento materiál ztratila v prohrané válce. V důsledku toho bylo budování poválečné armády v Československu poznamenáno citelným nedostatkem výzbroje a výstroje. Využívalo se mj. ukořistěného německého materiálu a teprve postupně bylo možno nahrazovat potřebné zbraně a jiné věci z produkce vlastního průmyslu, který byl válečnými událostmi také značně zasažen. Armáda se podílela na obnově národního hospodářství. 👉 Kromě toho likvidovala skupiny banderovců, příslušníků tzv. Ukrajinské povstalecké armády, prchajících z jihovýchodního Polska na západ.
V parlamentních volbách 1946 výrazně vyhrála KSČ spolu se sociálními demokraty. Počátkem roku 1948 vyústilo rostoucí politické napětí v otevřenou krizi. Dne 20. února 1948 podalo dvanáct nekomunistických ministrů, členů stran národně socialistické a lidové a slovenské Demokratické strany, demisi, kterou prezident Beneš po nátlaku ze strany komunistických vůdců přijal. Tito ministři se spoléhali na to, že prezident demisi nepřijme a že je podpoří vojenské jednotky s nimi sympatizujících velitelů. Do ulic však vyšly desetitisíce sympatizantů KSČ podpořených Lidovými milicemi, nelegálními polovojenskými jednotkami, založenými teprve 23. února 1948 údajně jako ozbrojená stráž průmyslových podniků, které byly ovládány ministerstvem vnitra pod vedením komunisty Noska. Armáda zůstala neutrální v souladu se stanoviskem prezidenta i ministra zahraničí Jana Masaryka. K vystoupení armády by „muselo dát povel armádní velení, konkrétně ministr L. Svoboda a prezident Beneš. … Oba zastávali princip nevměšování armády do vnitropolitických sporů. K protikomunistickému odporu se tak mohly odhodlat – ať již izolovaně nebo v koordinaci – jen jednotlivé útvary z vlastní iniciativy důstojníků. Armádní velení by pak muselo reagovat na neplnění jeho rozkazu o neutralitě. A konečně je tu ještě jeden, byť hypotetický otazník, jak by odpovědělo komunistické vedení a K. Gottwald jako předseda vlády na Stalinovo doporučení použít pomoci sovětské armády“.
Dne 25. dubna 1950 byl odvolán z funkce ministra národní obrany a byl jmenován náměstkem předsedy vlády pověřeného vedením Československého státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. Dne 8. září 1951 byl odvolán i z této funkce a byl mu nabídnut „důchod z milosti“, který Svoboda odmítl. Dne 22. listopadu 1952 byl v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským zatčen na základě materiálu, který proti němu připravoval B. Reicin. Dva dny před Svobodou, 20. listopadu, byl zatčen i generál Klapálek. Díky intervenci z Moskvy byl vyslýchán pouze pro sabotáž Košického vládního programu a sabotáže výstavby čs. armády podle sovětského vzoru. Propuštěn byl v prosinci 1952. Do řádného důchodu byl dán začátkem roku 1953.
👉 Jeho zatčení využilo okresní vedení KSČ, aby vysídlilo jeho nevlastního bratra s rodinou i s jeho maminkou z Hroznatína na státní statek v nedaleké Lhotce. JZD, které pomáhal založit a rozvíjet v rodné obci Hroznatín, hodnotilo okresní vedení KSČ jako kulacké. Vysídleni byli i další čtyři sedláci – zakládající členové družstva. Všichni se vrátili domů po třech letech.
👉 Svoboda po propuštění z vazby intenzivně pomáhal družstvu, rodáci ho zvolili čestným předsedou JZD. Některé zdroje uvádí, že zde byl zaměstnán ve funkci účetního. Dle jiných zdrojů v JZD zaměstnán nebyl a nepobíral plat ani důchod.
🛑 REHABILITACE:
Úmrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953, odhalení Berii a 20. sjezd KSSS předznamenaly konec politiky padesátých let. Ludvík Svoboda byl rehabilitován v roce 1954 díky Chruščovovi. Do politiky se nevrátil, byť mu to bylo nabízeno. Přijal funkci odbornou, náčelníka Vojenské akademie Klementa Gottwalda, velitelského zaměření, kterou vykonával v letech 1955–1958.
Od května 1948 až do zvolení prezidentem v roce 1968 byl poslancem Národní shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR, postupně zvolen za obvody na Žďársku, Velkomeziříčsku a Třebíčsku, a v letech 1954 až 1964 byl také členem jeho předsednictva. Byl místopředsedou Svazu protifašistických bojovníků a Svazu československo-sovětského přátelství. Věnoval se práci na pamětech ve Vojenském historickém ústavu. Zde napsal své vzpomínkové knihy Z Buzuluku do Prahy a Cestami života. Věnoval se intervencím ve prospěch rehabilitací neprávem perzekvovaných vojáků (generálů K. Klapálka, B. Bočka a jeho syna Zdeňka, F. Nosála, Z. Nováka, Š. Drgáče, V. Drnka, R. Bulandra, A. Ressla, plk. J. Knopa, pplk. Bohumila Pelikána, plk. Ing. A. Holba, plk. F. Hieke-Stoje, revize rozsudku pplk. F. Skokana, studenta J. Procházky z Kroměříže) 👉 Absolvoval mnoho projevů a přednášek v českých zemích i na Slovensku, besedoval se školní mládeži a vojáky o druhé světové válce. Byl ochráncem zájmů poddukelského kraje, který dlouho nesl mimořádné důsledky války. Zastával mírové řešení mezinárodních konfliktů a účastnil se mezinárodního mírového hnutí.
🛑PREZIDENTSKÉ OBDOBÍ:
SVOBODA A ALEXANDER DUBČEK V SRPNU ROKU 1968 BĚHEM OFICIÁLNÍ NÁVŠTĚVY NICOLAE CEAUȘESCA V ČESKOSLOVENSKU
Od zvolení prezidentem do 20. srpna 1968
Podrobnější informace naleznete v článku Pražské jaro 1968.
Dne 30. března 1968 během pražského jara byl Ludvík Svoboda po abdikaci Antonína Novotného zvolen prezidentem republiky. 👉 👉 👉 Stalo se tak na návrh nového vedoucího tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, který se opíral o návrh Svazu protifašistických bojovníků. Byl prvním z komunistických prezidentů volený tajnou volbou a ne aklamací. Pro L. Svobodu bylo odevzdáno 282 hlasů ze 288. Po zvolení symbolicky položil květy na hroby prezidentů T. G. Masaryka i Edvarda Beneše, ale také na hroby Gottwalda a Zápotockého. Navštívil Národní památník na Vítkově, kde vzdal úctu legionářům první světové války i bojovníkům druhé světové války. Dne 6. dubna jmenoval novou vládu, v níž převládali stoupenci reforem. Ludvík Svoboda byl poslancem parlamentu až do zvolení prezidentem a v letech 1968 až 1976 byl členem předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
Funkce prezidenta byla bez přímého vlivu na vnitřní politiku. L. Svoboda svou autoritou prezidenta podporoval reformní program Dubčekova vedení komunistické strany směřující k demokratizaci v politice i ekonomice a za odstranění „deformací socialismu“. Činil tak na četných veřejných vystoupeních a setkáních v průmyslových závodech a v Jednotných zemědělských družstvech. Zasazoval se o rehabilitace lidí neprávem odsouzených v padesátých letech, zejména odbojářů z doby německé okupace. Navázal tak na své úsilí z druhé poloviny 50. let, kdy se po smrti Stalina a Gottwalda sice s rehabilitacemi začalo, ale velmi liknavě. Měl bohaté kontakty s veřejností. První návštěva prezidenta Svobody vedla na Slovensko a během krátké doby navštívil všechny kraje Československa.
Prezident neměl přímý vliv ani na zahraniční politiku státu. Jak vnitřní politika, tak i zahraniční politika byly zcela v režii KSČ. Polednový politický vývoj v Československu roku 1968 vyvolával nedůvěru v zemích Varšavské smlouvy. Na schůzi delegací šesti stran Varšavské smlouvy 23. března v Drážďanech v tehdejší Německé demokratické republice (NDR) (které se prezident Svoboda nezúčastnil), zazněla kritika na adresu vedení KSČ, že nečelí „kontrarevolučním tendencím“, že jeho politika vede k restauraci kapitalismu. Zvláště nesmlouvaví v kritice vedení KSČ byli delegáti NDR, Polské lidové republiky (PLR) a Bulharska. Za necelé čtyři měsíce poté, dne 14. července, došlo k dalšímu zasedání představitelů Varšavské smlouvy, kterého se tentokrát československá delegace odmítla zúčastnit s odůvodněním, že dává přednost dvoustranným jednáním. Z tohoto zasedání byl československému vedení zaslán dopis pěti zúčastněných stran s rozsáhlou kritikou politiky československého vedení KSČ.
Po vzájemné dohodě došlo 28.–29. července 1968 k jednání mezi sovětskou a československou delegací blízko vzájemných hranic v Čierné nad Tisou. Této dvoustranné schůzky se zúčastnil i prezident Ludvík Svoboda, nebyl však vedoucím delegace.
👉 Podle premiéra SSSR Alexeje Kosygina varoval Svoboda Sověty před vojenským zásahem, který by na dlouhá léta narušil dobré vztahy mezi oběma národy. Dne 3. srpna následovala další závažná schůze vedoucích představitelů komunistických stran šesti států Varšavské smlouvy v Bratislavě.
Informace ze všech jednání podávali vedoucí tajemník KSČ Alexander Dubček a předseda vlády Oldřich Černík, kteří „založili svá vystoupení na optimistickém hodnocení vývoje vztahů mezi KSČ a pětkou stran. Dávali najevo, že není čeho se bát, že máme před sebou periodu klidu a že hlavní je dokončit přípravy XIV. sjezdu (KSČ).“
👉 Dne 17. srpna se prezident dozvěděl od velvyslance SSSR, že on jako zástupce sovětského vedení v minulých dnech předal Alexandru Dubčekovi důležitý dopis k projednání kolektivem předsednictva ÚV KSČ a že na něj nedostal odpověď. Sám ho s obsahem dopisu seznámil. Obsah dopisu zněl jako „závažné varování, které vyžaduje okamžitou reakci, i když ho prezident nepochopil jako poslední varování před vstupem vojsk, ale spíše, jako úvod k nové politické konfrontaci.“ Dopis nebyl až do zasedání předsednictva 20. srpna 1968 projednán.
👉 Druhou snahou prezidenta bylo zabránit krveprolití. Na území Československa vstoupilo více než 500 tisíc vojáků armád zemí Varšavské smlouvy plně vyzbrojených těžkou technikou. Někteří členové delegace se ohrazovali proti tomu, že podepsali na závěr jednání dokument, obsahující ústupky sovětské straně, pod nátlakem prezidenta. „Některé zásahy prezidenta Svobody během jednání v Moskvě nelze označit právě za šťastné. V mnoha okamžicích příliš prosazoval rychlé přijetí podmínek, diktovaných nám vedením KSSS v čele s Brežněvem.“ 👉 „Prezident Svoboda argumentoval přitom obavami z krveprolití, k němuž mohlo dojít v okupované Praze. … V dopise Ludvíku Svobodovi zaslaném do Moskvy Národním shromážděním, vládou a XIV. vysočanským sjezdem KSČ byla pasáž, jež prezidenta opravňovala, žádat rychlé zakončení jednání.“ V tomto dopise z 23. srpna 1968 bylo napsáno: „Napětí se neustále stupňuje … jen s krajním vypětím je udržován klid … Za záminku ke střelbě se používá cokoli. Okupačním orgánům se dosud nepodařilo získat nejmenší podporu obyvatelstva. To zvyšuje jejich nervozitu … Nebezpečným faktorem je stupňující se únava a nervové vypětí okupačních vojsk a našeho obyvatelstva. Napětí na obou stranách se nyní zvýšilo … (10, V. Šilhán, s. 33–34)“.
👉 👉 👉 👉 👉 Ke vstupu vojsk došlo za tichého souhlasu zemí NATO, byť formálně protestovaly, např. na půdě OSN!!!!! Z širšího mezinárodního hlediska primárním problémem vztahů USA se SSSR bylo jednání o paritě strategických zbraní (jednání Brežněv – Johnson o základech mírového soužití zemí s různými společenskými zřízeními). USA neměly zájem na eskalaci československého problému v širší vojenský konflikt, ani na intervenci proti invazi vojsk Varšavské smlouvy ve prospěch Československa.
Invaze do Československa tak neměla pouze ideologický důvod, ale i vojensko-strategické aspekty. Sovětské armádní velení již dříve vyvíjelo snahu umístit v rámci Varšavské smlouvy na čs. západní hranice vojska, jako připravený druhý sled, obdobně jak tomu bylo v Německu a v Polsku.
🛑NORMALIZACE:
Po přijetí moskevského protokolu byl L. Svoboda přesvědčen, že se mohou, i když ne v plné míře, realizovat představy ozdravění socializmu ve prospěch společnosti. K posílení pracovního kolektivu Kanceláře prezidenta L. Svoboda přizval jako své poradce proreformní odborníky z oblasti ekonomie, práva, mezinárodních vztahů i kultury, profesory Miroslava Kadlece, Miroslava Tučka, Karla Svobodu, pro kulturu Vladislava Stanovského a diplomata Miloše Parise.
Projev prezidenta k padesátému výročí 28. října byl v duchu pražského jara, hovořil o vzniku Československa, zhodnotil zásluhy zakladatelů republiky T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika. Připomenul Masarykovo poučení pro politiku státu naší polohy i velikosti. „O naší budoucnosti jak o sudbách všech národu, rozhodují přirozené a historické reality, nikoli fantastické plány a přání nesoudných politik, a proto je úkolem politiků vzdělaných, úkolem státníků, jasně si uvědomit naši situaci a vývoj náš a našich sousedů stále a bedlivě stopovat a podle toho vystupovat. Můžeme si říci, že v řadě národů nejsme v Evropě nejmenší, ale v každém případě naše postavení ve středu Evropy a naše nepočetnost nutí nás k politice bdělé a opatrné: nikoli chytrácké – doby politického chytrákování minuly a nikdy nepřinesly skutečného užitku.“
Dne 27. října 1968 Národní shromáždění schválilo zákon o federalizaci. L. Svoboda federalizaci podporoval, vyjádřila vývoj, který dosáhlo Slovensko po 50 letech od založení společného státu. 30. října 1968 prezident stvrdil federalizaci svým podpisem na Bratislavském hradě. Dne 9. ledna 1969, poprvé ve federalizovaném státě, přijal prezident v odděleném slyšení vládu českou a slovenskou.
Po plénu ÚV KSČ 14. listopadu 1968 došlo ke změně ve vedení strany i v aparátě. Změna byla ve prospěch protireformních dogmatiků a v neprospěch politiků pražského jara. Začaly se vytvářet podmínky pro návrat starých praktik. To se dělo pod dohledem Sovětů, ale i pod nepřímým vlivem vzájemných vztahů mezi velmocemi USA a SSSR. V prosinci 1968 navštívil Československo americký kongresman Charles Vanik, který vyjádřil své obavy z neurovnaných vztahů Československa se SSSR a zdůraznil, že prioritou USA je zachování rovnováhy sil se SSSR.
👉 DNE 16. LEDNA 1969 SPÁCHAL STUDENT JAN PALACH SEBEVRAŽDU UPÁLENÍM.
Žádal zrušit cenzuru a zakázat šíření sovětské tiskoviny Zprávy. Žádal, aby lidé zahájili na podporu těchto požadavků časově neomezenou stávku. Pokud by nebyly požadavky do 21. ledna 1969 splněny, měly vzplanout „další pochodně“.
V rozhlasovém vystoupení k tomuto tragickému činu prezident řekl: 👉 „… Jako voják dovedu ocenit sebezapření i osobní statečnost Jana Palacha, jako prezident i občan naší republiky však nemohu skrýt, že nesouhlasím s tím, aby se tímto způsobem vyjadřovaly politické postoje. Právě jsem dostal otřesnou zprávu, že v Plzni podobným způsobem vztáhl ruku na svůj život další mladý člověk (Josef Hlavatý). Za vaše rodiče, za všechen lid naší země, za sebe i ve jménu lidskosti, ke které jsme se společně zavázali, vás žádám, zastavte tyto strašlivé činy. Já už jsem často hleděl smrti do tváře. Za největší povinnost občana však považuji dát své vlasti každou hodinu, každý den svého života.“
Svoboda po srpnu pokračoval ve své prezidentské aktivitě, navštěvoval pracoviště na závodech, setkával se s představiteli různých oborů a veřejného života. Podporoval řadu projektů, které považoval jako impuls pro rozvoj ekonomiky, např. stavbu metra, rozvoj družstevního bytového stavebnictví, aby se řešila bytová nouze, otevření cesty pro přidruženou výrobu zemědělských družstev. Navštívil řadu míst v celé republice. Zejména věnoval pozornost a účinnou pomoc východnímu Slovensku, které svůj vzájemný vztah s prezidentem vyjádřilo v osmdesátých letech odhalením sochy L. Svobody ve Svidníku. Aby republika neupadla do izolace, vykonal návštěvu Íránu, Finska, Japonska a rovněž přijal návštěvy řady cizích hlav států.
🛑 🛑 🛑 V přetrvávající rozjitřené situaci byl na plenárním zasedání ÚV KSČ 17. dubna 1969 odvolán z funkce 1. tajemník Alexander Dubček a místo něho zvolen Gustáv Husák, kterého celá Československý národ bytostně nesnášel!!! Svoboda podpořil tuto změnu, viděl v Husákovi „energického člověka, racionálně uvažujícího, zapáleného stoupence nezbytných opatření.“ Kromě toho z hlediska L. Svobody, který měl v živé paměti 50. léta, „bylo pro něho důležité, že G. Husák poznal nezákonnosti padesátých let osobně na vlastní kůži a dalo se předpokládat, že bude mít dosti vůle, aby usiloval, alespoň část reformních snah realizovat, a že bude stoupencem dokončení rehabilitací lidí v padesátých letech nespravedlivě odsouzených. … jako bývalý politický vězeň bude zárukou, že nedojde k novým politickým procesům. … obava, aby se vývoj nezvrtl tímto nežádoucím směrem, tady v podvědomí stále byla.“
👉 „Brzy se ukázalo, že pro Ludvíka Svobodu přinesla tato změna postupně umrtvení jeho dosavadního politického vlivu a vykázání jeho působení do limitů ústavně vytyčených pravomocí. Vztahy mezi oběma muži postupně ochabovaly, zvláště když Husák začal energicky uplatňovat ústavně zakotvenou vedoucí úlohu strany ve všech směrech. Své ambice hrát v Československu prim prosazoval natolik, že prezident republiky se stal druhořadým, podřízeným partnerem.“
👉 Na pokyn G. Husáka byl na začátku roku 1970 rozpuštěn dokonce prezidentův poradní sbor, který si ustanovil z předních odborníků. Normalizace „systematicky pohřbívala jednu obrodnou vymoženost za druhou. Když byly počátkem roku 1970 zahájeny stranické a pracovní prověrky, byli již hlavní představitelé demokratizačního programu zbaveni všech funkcí a řídících postavení. Prověrkovým komisím nestačilo potrestat reformní elitu, dokázaly vyloučit, nebo 👉 vyškrtnout ze strany přes 400 000 dalších komunistů, politicky angažovaných a odborně vyspělých lidí. Ani Husák si původně takový kádrový masakr nepřál. Také L. Svoboda, dotčený masovou likvidací intelektuálních elit, neuspěl ve snaze někoho z postižených uchránit.“ Podle některých autorů byl L. Svoboda spoluzodpovědným za normalizaci. Dle jiných prezident Svoboda nemohl proces normalizace ovlivnit, i když byl členem předsednictva ÚV KSČ. Ideologičtí fundamentalisté opět začali střežit „čistotu“ zveřejňovaných názorů. Neobstály ani paměti prezidenta, bylo zakázáno nové vydání prvního dílu a do stoupy přišel i připravovaný druhý díl Cestami života.
🛑DRUHÉ VOLEBNÍ OBDOBÍ:
👉 Dne 22. března 1973 byl Ludvík Svoboda znovu zvolen do funkce prezidenta. Již předtím, 18. června 1972, ho postihla mozková příhoda. Zdravotní potíže se opakovaly a 25. dubna 1974 byl postižen infarktem plic (plicní embolie) a následně měl několik mozkových příhod. Úřad prezidenta vykonávat nemohl. Dle některých historiků a publicistů L. Svoboda lpěl na své funkci a nechtěl rezignovat. Podle vzpomínek jeho dcery Zoe Svobodové-Klusákové však 👉 generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák nechtěl Svobodovu abdikaci schválit. Zdůvodňoval, že není jasné, kdo by mohl být jeho nástupcem, a že společnost není na změnu prezidenta připravena a přijala by ji s nedůvěrou. Prezidentské funkční období bylo předčasně ukončeno až na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. v roce 1975.
Prezidentem byl poté zvolen sám Gustáv Husák. Funkce hlavy státu byla opět spojena s nejvyšší funkcí v KSČ. „Do té doby bylo v ústavě zakotveno, že „nemůže-li prezident svůj úřad vykonávat, přísluší výkon prezidentských funkcí vládě“, která tím pověří ministerského předsedu, a nikoliv generálního tajemníka strany. Došlo tak opět ke kumulaci obou nejvyšších funkcí – stranické a státní, v roce 1968 tolik kritizované.
🛑POSLEDNÍ OBDOBÍ ŽIVOTA A STÁTNÍ POHŘEB:
Zbytek svého života žil Ludvík Svoboda se svou manželkou Irenou v Praze-Břevnově, v rodinné vilce, kterou Svobodovi vlastnili ještě před nástupem do prezidentské funkce. Zemřel 20. září 1979 po sérii mozkových příhod. Irena Svobodová ho následovala za deset měsíců 17. července 1980.
Pohřeb byl státní a vojenský, rakev byla vezena na dělové lafetě z Pražského hradu na konec Letenské pláně, kde byla přeložena do pohřebního vozu za zvuku vojenské písně 1. armádního sboru v SSSR „Směr Praha“ a odvezena do krematoria. Na rozdíl od pohřbů předcházejících prezidentů účast veřejnosti nebyla organizována, přesto L. Svobodu doprovázely tisíce občanů, kteří se s ním přišli rozloučit. Po kremaci byla urna uložena v Národním památníku na Vítkově. V roce 1993 byla přenesena do rodinné hrobky Svobodových na hřbitově v Kroměříži.
🕊 💖🙏🕯 ČEST JEHO PAMÁTCE!!!
📢 PRO OSVĚŽENÍ FAKTŮ DĚJIN A HISTORIE Z ARCHÍVU O ALEXANDRU DUBČEKOVI:
🛑 VÁCLAV HAVEL ABDIKOVAL 20.7.1992: VRAŽDA ALEXANDRA DUBČEKA 1.9.1992. HAVEL V TEN DEN, DLE VÝPOVĚDÍ PERSONÁLU, NERVÓZNĚ POBÍHAL!!!
K abdikaci prezidenta Václava Havla v červenci roku 1992 došlo v souvislosti s chystajícím se rozpadem československé federace. Reagoval tím na vyhlášení Deklarace nezávislosti Slovenskou národní radou. Jednání českých a slovenských politiků nevedla k oboustranné dohodě o nové podobě společného státu.
👉 Hlavní body dohody byly domluveny ve vile Tugendhat premiéry Mečiarem a Klausem!!!!! Havel byl poté v lednu 1993 opět zvolen, a to jako první prezident České republiky.
👉„Dubček mal byť jedným z kľúčových svedkov pojednávania proti komunistickej strane, ktorá vládla nielen obrovským územím, ale najmä obrovskými finančnými zdrojmi, a práve na tie si mnohí noví i staronoví lídri v Sovietskom zväze robili nárok,” podčiarkol Banáš s tým, že vysokí funkcionári si odložili do švajčiarskych bánk v časoch rúcania sa impéria približne 300 miliárd rubľov!!!!! „Čo sa rovnalo tretine hrubého ročného národného dôchodku celého štátu“!!!!!
👉 Bývalý pokladník strany a jej posledný manažér spáchali samovraždu, strácali sa dokumenty, dokonca mizli i fascikle vyšetrovateľov aj s niektorými vyšetrovateľmi.
👉Ak by bola komunistická strana tento proces prehrala, 300 miliárd rubľov by sa zo švajčiarskych trezorov presunulo na kontá nastupujúcich vládcov Ruska. Podľa Banáša mal byť Dubček jedným z tých, s pomocou ktorých sa malo vniesť do tejto džungle svetlo: 👉„Dlho váhal, či má svedčiť, napokon sa však rozhodol do Moskvy cestovať. Povedal: „Chcem, aby sa ľudia dozvedeli pravdu.“ A do Moskvy odkázal, že príde.
🛑SVEDČIŤ NA ÚSTAVNOM SÚDE MAL 5. SEPTEMBRA 1992. PROCES SA NAPOKON NEKONAL!!!!!”
👉 Služobné vozidlo Alexandra Dubčeka malo 1. septembra 1992, ktorý bol pre Slovenskú republiku historickým dňom, keďže večer o 22.26 h schválila Slovenská národná rada Ústavu SR, autonehodu. Osudným sa mu stal 88. kilometer diaľnice D1 z Prahy do Bratislavy. (Ne ten kilometer, ale naplánovaná autonehoda s fatálním koncem!!!) Ťažké BMW v rýchlosti okolo 130 km/h vyletelo z vozovky pri českom Humpolci, prevrátilo sa na strechu a zostalo opäť na kolesách. Šofér aj s cestujúcim ostali ležať na trávniku asi desať metrov od vozidla. „Palubné hodiny sa zastavili na 09.25. Kufrík, v ktorom mal Dubček tajné dokumenty aj pozvanie na moskovské rokovanie Ústavného súdu, sa ocitol na tráve. Vyšetrovatelia neskôr kufrík vzali – a odvtedy sa stratil!!!!!!” poznamenal Banáš a pridal ďalšie zaujímavé fakty.
👉„V noci z 31. augusta na 1. septembra bol vo svojom varšavskom byte zavraždený druhý svedok moskovského procesu, bývalý poľský premiér Piotr Jaroszewicz aj s manželkou!!!!! Páchateľa sa dodnes nepodarilo odhaliť,”(Nesmelo sa odhaliť!!!) pripomína s tým, že Jaroszewiczov syn pripustil, že motívom vraždy mohlo byť získanie dokumentov!!!, ktoré jeho otec nechcel nikdy zverejniť.
👉 A aký osud stretol tretieho sľúbeného svedka moskovského procesu? „Afganského vodcu Muhammada Nadžíbulláha, ktorému sa úspešne darilo kľučkovať medzi tlakom Moskvy a vrúcnym vzťahom k afganským tradíciám, partizáni nastupujúceho Talibanu vytiahli z azylu v budove OSN neďaleko kráľovského paláca Darulaman, južne od Kábulu. Zastrelili ho na futbalovom štadióne, keď predtým jeho telo na nepoznanie zohavili. Stalo sa to 28. septembra 1992!”
👉 V zahraniční politice dominovalo Havlovu působení v čele ČR zejména přijetí země do NATO v roce 1999, pokročení v přípravách na vstup do EU a také Česko-německou deklarací z roku 1997, která obsahovala vzájemné omluvy obou stran za způsobená bezpráví. Havel jako jednoznačný spojenec USA otevřeně podpořil bombardování Jugoslávie v roce 1999 i útok na Afghánistán v roce 2001. Kdo byl Ferdinand Vaněk?
https://www.novinky.cz/tag/vaclav-havel-20251
👉 Václav Havel: Zasloužil se o smrt mnoha lidí. „Nesmíme zapomenout na takzvané humanitární bombardování Jugoslávie, kdy umírali srbští civilisté a srbské děti. 👉 Nesmíme též zapomenout, že po zvolení prezidentem amnestoval, byť z dobrých pohnutek, sebranku vrahů, kteří po svém propuštění z kriminálu znovu vraždili. A na názor těchto pozůstalých na pana Havla se nikdo neptá.
Propustil více než dvacet tisíc zločinců a rapidně narostla kriminalita. Ať se udělá zákon!!!
👉 Václav Havel se zasloužil o smrt mnoha lidí. Havel se také omlouval sudetským Němcům, kteří chtěli vyhladit český národ, poklonkoval Evropské unii. Nevím, proč by měl dostat ocenění, že se zasloužil o stát, když chtěl nezávislý stát de facto rozpustit v Německem ovládané Evropské unii!!! Občan Havel byl též znám svými v uvozovkách humanitními názory na Romy, protože s nimi nikdy nemusel bydlet. Šušká se lecos i jeho morálce a jak byl věrný své manželce Olze a tak dále. Jeden jeho kolega disident o něm zajímavě vypráví v článku Opilec Václav Havel,“ dodal senátor Jaroslav Doubrava. Havlova ukázková demagogie. Nejprve na povel západu ničí české zbrojovky (patřili jsme v tomto oboru mezi 4 nejvyspělejší země světa), ale když mu dá zbrojovka Chemapol prachy na záchranu jeho vlastního majetku, Lucerny, začne Chemapol veřejně obhajovat jako „rodinné dědictví“ A že na něj prý „delegují své svědomí“…!!!
https://twitter.com/i/status/1606968370389475330
👉 Válka v Kosovu byl ozbrojený konflikt na území bývalé jihosrbské provincie Kosovo. Probíhal od 28. února 1998 do 11. června 1999. Střetly se v něm ozbrojené síly Svazové republiky Jugoslávie a albánská Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK). Šlo v něm o to, zda zbytková Jugoslávie udrží nadvládu nad Kosovem, protože dnešní území Kosova patřilo dnešnímu státu Srbsko, nebo zda si zdejší albánské obyvatelstvo vybojuje nezávislost na Bělehradu. Konflikt doprovázely časté útoky na civilní obyvatelstvo, masakry, vyhánění a přesuny srbského a bosenského obyvatelstva. Na jaře 1999 NATO úspěšně zahájila invazi na kosovské území a vojensky zasáhlo proti Jugoslávii (operace Spojenecká síla). Válka v Kosovu pak brzy poté skončila tím, že Kosovo bylo dáno pod mezinárodní správu a nastoupilo cestu k nezávislosti. 1998–1999: operace ozbrojených sil Svazové republiky Jugoslávie s cílem zničit Kosovskou osvobozeneckou armádu, která prostřednictvím politického i ozbrojeného boje získávala stále větší podporu mezi kosovsko – albánským obyvatelstvem Kde Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK) prováděla časté útoky na civilní obyvatelstvo, masakry, vyhánění obyvatelstva. 24. března – 10. června 1999: Invaze jednotek NATO na území celé Svazové republiky Jugoslávie, v rámci které byly bombardovány vojenské cíle i civilní cíle (obytné oblasti, vesnice ,civilní vlaky ) a statní instituce vč. budovu radikální politické strany Slobodana Miloševiče. Údery letectva NATO nakonec znemožnily logistickou podporu jugoslávské armády na území Kosova a donutily jugoslávské představitele stáhnout armádu z území Kosova a přenechat oblast mezinárodní správě. Po odsunu jugoslávské armády bylo území Kosova ve spolupráci s NATO etnicky dočišťováno od Srbů. Cílem bombardování ze strany NATO bylo donutit jugoslávskou vládu k ústupkům a stažení z Kosova. To se po třech měsících nakonec podařilo. V samotném Srbsku a Černé Hoře však bylo bombardování považováno za akt agrese nikoliv proti jugoslávské vládě, nýbrž přímo proti jugoslávskému obyvatelstvu. Během bombardování zintenzivnila jugoslávská armáda své operace v Kosovu nebývalou silou, což dále vedlo představitele NATO k zintenzivnění bombardování Srbska a Černé Hory. Tehdejší americký prezident Bill Clinton prohlásil, že NATO „muselo jednat“, neboť jugoslávská armáda zahájila „ofenzivu vůči Albáncům“. Ministerstvo zahraničí USA nicméně v několika svých zprávách, které vyšly nedlouho před vyjádřením prezidenta Clintona, uvedlo, že jugoslávská armáda sice zasahuje v oblastech, kde je Kosovská osvobozenecká armáda aktivní, nedochází však k žádné rozhodné ofenzivě. V květnu 1999 docházelo k rozsáhlému vyhánění kosovsko – albánského obyvatelstva z Kosova. Podle některých zdrojů zemi opustilo 200 000 kosovských Albánců, podle dalších zdrojů bylo uprchlíků podstatně více, celkové odhady se pohybují okolo 1,2 milionu vyhnaných civilistů, až k 1,45 milionů, vyhnána tedy byla majorita civilního obyvatelstva Kosova. Docházelo také k rozsáhlým případům znásilňování. Válka skončila dne 10. června 1999 poté, co se jugoslávská armáda stáhla z oblasti a Kosovo bylo dáno pod mezinárodní správu. Protože převažují nepotvrzené nebo zpochybněné důvody pro vedení války, je považována za válku nelegitimní. 👉 Miloš Zeman svolil s přelety vojenských letadel v rámci bombardování Jugoslávie. Během zásahu NATO na Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární… „ – opravdu vkusné!“. Článek v deníku Le Monde byl převzatý z italského listu La Repubblica, kde vyšel 23. dubna 1999. Text článku má vycházet z rozhovoru, který Václav Havel poskytl 14. dubna 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters. 👉 Přepis tohoto rozhovoru se ovšem značně odlišuje, termín „humanitární bombardování“, dokonce ani slovo „bombardování“ neobsahuje. Česká republika odsouhlasila letecké útoky Severoatlantické aliance na vojenské cíle v Jugoslávii.
👉 Souhlas za vládu podal předseda vlády Miloš Zeman. Vláda následně však provedla ještě jeden krok. 2. dubna 1999 přijala usnesení „o souhlasu s přelety vojenských letadel států Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) přes území České republiky v souvislosti s operacemi NATO v prostoru bývalé Jugoslávie.“ Pro kontext, toto usnesení bylo provedeno 9 dní od doby, kdy Jugoslávie začala být bombardována. NATO potřebovalo využít i vojenských základem v Německu, a tak českou vládu požádalo o svolení.
Tomáš J. Tosd https://manipulatori.cz/vymysleny-citat-o-humanitarnim…/
👉 Kdy se Klaus omluví nám, lidu Československa? Vladimír Kubeš Rezonance 1 (elektrosmog) – (0:21) Přidáte se k masovým vrahům, říkám to otevřeně a zcela zodpovědně, anebo jestli se přidáte do boje na stranu ubohých, trpících lidí. To záleží všechno na Vašem charakteru. Vladimír Kubeš připravoval další dokument, 👉 pan KLAUS byl pozván do Domažlic a sešel se tam s představitelem Bavorské vlády Edmundem Stoiberem (15. srpna 1995)
(https://carolina.fsv.cuni.cz/archive-cs/Carolina-C-No-170.txt)
👉 Dodnes nikdo neví, jenom tito dva, o čem se jednalo a proč k této schůzce došlo. Známé jsou však následky. Miloš Zeman 12. 3. 1999 byla Česká republika náhle překvapivě vstoupena do NATO, když předcházelo mnoho výroků od českých i západních politiků, že ČR není na vstup připravena a dosud si nezaslouží tu čest. Ve třetí čtvrtině března probíhalo ve večerních hodinách 👉„tajné jednání vlády“. Proč bylo tajné si už nepamatuji. Asi ve 22 hodin zazvonil ministru zahraničí Janu Kavanovi telefon. Bylo mu sděleno, že Vláda ČR se má do půlnoci vyjádřit k otázce přeletů letadel NATO přes území ČR a k tzv. „collateral effects“ při leteckých útocích.
👉Tento termín znamená ztráty mimo vojenské cíle, zejména na civilním obyvatelstvu. Miloš Zeman svolil s přelety vojenských letadel v rámci bombardování Jugoslávie. během zásahu NATO na Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární…‘ – opravdu vkusné!“. Článek v deníku Le Monde byl převzatý z italského listu La Repubblica, kde vyšel 23. dubna 1999. Text článku má vycházet z rozhovoru, který Václav Havel poskytl 14. dubna 1999 před svou cestou do USA agentuře Reuters. Přepis tohoto rozhovoru se ovšem značně odlišuje, termín „humanitární bombardování“, dokonce ani slovo „bombardování“ neobsahuje. Česká republika odsouhlasila letecké útoky Severoatlantické aliance na vojenské cíle v Jugoslávii. Souhlas za vládu podal předseda vlády Miloš Zeman. Vláda následně však provedla ještě jeden krok. 2. dubna 1999 přijala usnesení „o souhlasu s přelety vojenských letadel států Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) přes území České republiky v souvislosti s operacemi NATO v prostoru bývalé Jugoslávie.“ Pro kontext, toto usnesení bylo provedeno 9 dní od doby, kdy Jugoslávie začala být bombardována. NATO potřebovalo využít i vojenských základem v Německu, a tak českou vládu požádalo o svolení. Kolaboranti a vlastizrádci v čele státu, dohoda o rozdělení republiky, vlastizrada 1989, Ústava ČR, Listina základních prav a svobod štavního pořádku ČR, Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. Příprava útočné války, § 406, zadlužení vlády ČR, umělé zdražování, Platy politiků, ASPEN, záměrné vyvolávání ptačí, prasečí chřipky, nucené Lockdown, opakované, povinné proočkování, rozsáhla příprava na mobilizaci v ČR, Eurogendfor EGF – soukromá armáda mocenských, Pořád prodlužování důchodového věku, dědické, zrušené důchody, odebrání plného vdovského důchodů, za 130 mil. Kč jsi MV objednalo ( samozřejmě, že z našich peněz, jak jinak ), neověřenou firmu HEWLETT PACKARD s.r.o., se kterou uzavřela smlouvu 4.3.2016.
📌📢🔝🔝🔝♨️♨️♨️29. srpna 2024, VOLNÝbloG, Jana Černeková, LUBOMÍR HLAVIENKA: SNP – SLOVENSKÉ NÁRODNÍ POVSTÁNÍ – JAK TO TENKRÁT VLASTNĚ BYLO:
👉 VŠICHNI MÁME ZAŽITÝ ASI PODOBNÝ OBRAZ SLOVENSKÉHO NÁRODNÍHO POVSTÁNÍ.
Obraz ukazující odhodlané a statečné partyzány bojující s německou přesilou, obraz všelidového vzedmutí se odporu a postavení se se zbraní v ruce na vzdor vůči nacistické tyranii. Je to obraz odvahy i zrady, obraz oslavující partyzánské hnutí a zároveň odsuzující krutost a bestialitu jednotek Wehrmachtu, SS a prorežimních Pohotovostních oddílů Hlinkových gard. Je to ovšem tento obraz malovaný v průběhu let 1945-1989 opravdu natolik nezpochybnitelný, a pevný, abychom si nemohli dovolit jej trochu zpochybnit?
👉 Většina tuzemské literatury z uvedeného období jako díla Pavla Bosáka, Václava Štefanského, Viléma Prečana, popřípadě kolektivní práce Vojenské dějiny Československa 1939-1945, se v rámci popisu dějin Slovenského národního povstání řídí podobným vzorcem, v němž byla až úpěnlivě sledována linie vývoje partyzánského hnutí podporovaného ze Sovětského svazu a v rámci Slovenské armády byla vyzdvihována hlavně protirežimní činnost jednotlivých důstojníků.
👉 Pečlivě tito badatelé šli po stopách armádního povstání, avšak v jejich podání se v okamžiku vyhlášení povstání a zahájení bojové činnosti pozornost z velké míry přesouvá právě na vzniknuvší 1. československou armádu a zbytek slovenských ozbrojených sil, který zachoval loajalitu Bratislavě pak v jejich líčení hraje jenom podružnou úlohu. Tento dluh se začal aktivitou nové generace slovenských historiků po roce 1989 poměrně smazávat a práce historiků jakými jsou Martin Lacko, či Peter Sokolovič dávají období SNP nový rozměr.
🛑A STEJNĚ TAK I CÍLEM TÉTO PRÁCE NENÍ NAMALOVAT ZCELA NOVÝ OBRAZ PRVNÍCH DNŮ POVSTÁNÍ.
👉 Postavy i kulisy tohoto obrazu budou nadále stejné jako dříve, avšak s tím rozdílem, že se na aktéry dnů kolem 29. srpna 1944 pokusíme podívat trochu jinak. A možná seznáme, že obraz domněle dobře známého povstání, bude ve finále odlišný od toho, jak nám byl líčen v letech minulých. Oproti běžnému líčení událostí se pokusím přesunout svou pozornost z hlavních center povstání, tedy z Bratislavy a Bánské Bystrice a reflektovat události v lokálních posádkách, kde věrnost, smýšlení i osobní statečnost důstojníků těchto jednotek měly rozhodující vliv na události kolem 29. srpna 1944 a na skutečnost že se ten který oddíl v těchto zlomových dnech odvážil svázat svůj osud s povstáním, či zachoval věrnost bratislavské vládě, popřípadě zůstal k událostem jež se kolem nich prohnaly netečný, se všemi důsledky, které z těchto rozhodnutí pramenily.
👉 Tento pozměněný obraz zároveň již není místem slepě chválícím partyzánské hnutí, není tribunou velebící zásluhy těchto bojovníků, nýbrž poukazuje na vraždy a zločiny jichž se tito (a nejenom tito) válečníci dopustili, často tak činili na bezbranných civilistech, či zajatcích, lhostejno, zda-li jimi byli Slováci nebo Němci.
👉 Tento obraz povstání ukazuje také jeho tragiku z druhé strany, kdy vrahy nebyli jenom krvelační členové Waffen-SS a obětmi obyvatelé horských vesnic. Osobně myslím že právě tento obraz povstání, obraz plný oboustranného násilí a zabíjení je to hlavní, čím nový zájem o osudy Slovenského povstání může obohatit historické vědomí a smazat dluh, který byl vytvořen desetiletími zamlčovanými a pozměněnými dějinami.
🛑PLÁNOVÁNÍ POVSTÁNÍ:
👉 Počátky opozice v řadách Slovenské armády se dají vystopovat k roku 1943, když po katastrofě u Stalingradu a krachu německé letní ofenzívy u Kurska, se chopili strategické iniciativy na východní frontě jednotky Rudé armády.
Od této chvíle se začínají poprvé projevovat opoziční myšlenky přímo v armádě a zejména pak v řadách důstojnického sboru. Válečná deziluze a realita přibližující se fronty vedla v průběhu dalšího roku k vtvoření řady opozičních center, když tím nejvýznamnějších se stalo to s centrem v Bánské Bystrici na Velitelství pozemního vojska (dále VPV), jemuž podléhalo velení Zápolní armády, seskupená kolem pplk. Jána Goliána, pplk. Mikuláše Frejenčíka, mjr. Miloše Vesela a pplk. Dezidera Kiša-Kalinu.
👉 Toto hlavní centrum příprav vojenského povstání pak ve svých plánech v předvečer vypuknutí povstání počítalo s hlubokou vnitřní krizí armády, když dle Goliána mělo k 15. srpnu 1944 být režimu bezvýhradně loajálních pouze 20% důstojnického sboru armády, 60% všech důstojníků pak mělo být nějak zapojeno v jejich povstalecké organizaci a s dalšími 20% sboru pak mělo působit v jiných organizacích, téže nesympatizujících s orientací Slovenska. Vzhledem k nepočetnosti sboru bylo přesvědčení jednotlivých důstojníků poměrně dobře známo i ostatním, takže se předpokládalo, že v okamžiku vyhlášení povstání budou důstojníci, u nichž se předpokládalo prorežimní smýšlení, rychle zatčeni a nahrazeni důstojníky zapojenými do příprav povstání.
👉 O této názorové roztříštěnosti a nespolehlivosti slovenských ozbrojených sil, byli dobře informováni i v Berlíně, avšak vzhledem k sérii vojenských pohrom byl německý generál při Ministerstvu národní obrany (dále MNO) genpor. Schliper 27. července 1944 požádán o předložení žádosti MNO na podřízení slovenských sil v karpatském prostoru skupině armád Severní Ukrajina, čemuž bylo 3. srpna vyhověno. Zároveň byla oblast východního Slovenska vyhlášena operačním prostorem Wehrmachtu.
Úkolem slovenských sil pak bylo zajistit karpatské průsmyky a vybudovat zde obranu.
👉 A právě svěřené průsmyky hájené Východoslovenskou (Polní) armádou se staly jádrem připravovaného povstání. Tato armáda tvořená dvěma divizemi pod velením generála Augustina Malára a čítající k 14. srpnu 1944 30 182 vojáků a důstojníků, se měla stát klíčem, jenž otevře zalesněné průsmyky pro jednotky Rudé armády.
Zápolní armáda čítající 37 000 vojáků a důstojníků, dislokovaná na území západního a středního Slovenska byla podřízená VPV. Tato měla v době vyhlášení povstání provést mobilizaci odvodových ročníků a po doplnění stavu Východoslovenské (Polní) armády udržet slovenské vnitrozemí do příchodu sovětských sil. Takto zněl plán vytvořený povstaleckým centrem, avšak realita prvních dnů povstání byla zcela odlišná od plánů.
🛑POSLEDNÍ TÝDNY:
👉 Do povstaleckých kalkulací však neblaze zasáhlo partyzánské hnutí, jež v průběhu letních měsíců roku 1944 roztočilo na Slovensku nevídanou spirálu násilí.
O tom že se odbojového hnutí již nyní aktivně účastnili vojáci, či osoby užívající vojenské stejnokroje, pak svědčí rozkaz z Velitelství divizní oblasti 2 (dále VDO-2), které vydalo nařízení, že vojenské železniční patroly mají legitimovat a kontrolovat v dopravních prostředcích veškeré vojenské osoby včetně důstojníků a gardistů, aby se tak čelilo narůstajícímu počtu partyzánských útoků.
👉 Během léta se bezpečnostní situace na středním Slovensku rapidně zhoršila, proti čemuž nebyla bratislavská vláda schopná adekvátně zakročit.
Protipartyzánské hlídky a trestné výpravy armády a četnictva místo boje podnikaly pouze dlouhé bezcílné výpravy krajinou, či se samy k partyzánům přidávaly.
👉 Za této situace se chopili iniciativy sovětskými důstojníky vedené partyzánské oddíly a zejména v oblasti Fatry a Turce rozpoutaly festivaly krve.
Tito sovětští důstojníci podle zkušeností ze Sovětského svazu se i na Slovensku pokusili vytvořit tzv. partyzánské rajóny, kde moc centrální vlády vůbec nezasahovala.
👉 Prví obcí, kterou takto 21. srpna partyzáni obsadili byla Sklabině, ležící pouhých 10 km od významné vojenské posádky v Tučianském Sv. Martině. Na tomto území se rozpoutalo pravé peklo pomsty a cíleného vraždění představitelů Hlinkovy gardy (dále HG), či strany. 👉 Tyto násilnosti si v ničem nezadaly s ukrutnostmi, jichž se později dopouštěli gardisté a Němci, což ve svém důsledku ještě rozdmýchalo požár násilí spalující Slovensko.
👉Další incidenty v tomto regionu pak na sebe nedali dlouho čekat a jenom podtrhly neschopnost slovenské vlády udržet klid v zázemí.
V noci z 23. na 24. srpna byl podniknut útok 60-ti členného partyzánského oddílu na posádku Slovenské armády hájící strategicky důležité železniční tunely na významné trase Žilina-Vrútky-Ružomberok.
Armáda se v tomto střetu postavila na stranu vlády a v následném boji ztratila 4 mrtvé, 4 zajaté a 15 odzbrojených vojáků.
Téhož dne, 23. srpna, byl v prostoru VDO-2 zformován úderný oddíl tvořený příslušníky Jízdního předzvědného oddílu 3 (JPO-3), praporem Pěšího pluku 3 ze Zvolena, dvěma eskadronami VPO-2, mužstvem četnických oddílů z Brezna a Banské Bystrice a podporovaný tančíkem Hraniční roty 3.
To vše za účelem osvobození antimonových závodů ve Vajskové, které měly obsadit partyzáni.
👉 Naopak v Brezně se již armáda otevřeně přidala na stranu protistátních sil, což se projevilo na postoji velitele posádky majora Samuela Sekurise, který nejprve nepodnikl žádná opatření vůči skupinám partyzánům pohybujících se městem a 25. srpna pak bez odporu nechal partyzány vyrabovat sklady zbraní na obecním úřadě i v místní škole.
Tato eskalace partyzánské aktivity vedla německého vyslance na Slovensku Hanse Elarda Ludina po konzultacích s něm. generálem při MNO i prezidentem Tisem k závěru, že slovenské ozbrojené síly ani četnictvo již nejsou schopné se s nastálou situací vypořádat a zaslal na Zahraniční úřad do Berlína žádost o vyslání německých jednotek určených k asistování slovenským oddílům při potlačování nepřátelské aktivity.
🛑ZDE SE SETKÁVÁME SE SKUTEČNOSTÍ, JEŽ BUDE NÁSLEDNĚ PROVÁZET VŠECHNY ZÚČASTNĚNÉ AKTÉRY TOHOTO DRAMATU, PO NÁSLEDUJÍCÍ DNY.
👉 A sice že obě strany začínají ztrácet kontrolu nad živelností a dynamičností událostí na Slovensku. Věci se vymykají jejich původcům z rukou, aby samospádem strhávaly další a další posádky a jednotky do výru povstání, na něž jeho hlavní aktéři v Bánské Bystrici i jejich protihráči v Bratislavě i za hranicemi přestávají mít rozhodující vliv.
👉 Samotní povstalci i reagující Němci se tak stávají v těchto dnech spíše aktéry událostí, než-li jejich tvůrci a z podstaty věci tak ve svých činech reagují, než by předjímaly a ovlivňovaly budoucí vývoj. Za této situace, když obě ústředí ztrácela rozhodující vliv na dění, se pozornost o to více upírá právě k jednotlivým lokálním centrům. Na nich bylo, jak se v následujících dnech zachovají a na jakou stranu se jednotlivé posádky v těchto vypjatých okamžicích postaví.
👉 Vyslané německé oddíly se staly v následujících dnech pouze svědkem, ale i terčem dalších partyzánských útoků, což dále jenom eskalovalo napětí.
V noci z 27. na 28. srpna byl napaden partyzánským oddílem železniční most v Budatíně u Žiliny. V následujícím střetnutí byl most sice uhájen, ale v řadách armády za cenu těžce raněného vojáka.
👉 Stejné noci napadl silný partyzánský oddíl u Vrútek kolonu německé vojenské policie. Na její volání o pomoc byl ze Žiliny vyslán oddíl o 40 vojácích, jenž se ovšem po navázání kontaktu s nepřítelem musel stáhnout, za což zaplatil 4 mrtvými.
Německá kolona byla ovšem téměř celá zmasakrována a po boji bylo na místě nalezeno pouze 5 přeživších vojáků.
👉 Toho dne se definitivně na stranu protivládních sil postavila posádka v Turčianském Sv. Martině. Čtyři tanky LT-38 se nejprve podílely na likvidaci německé motorizované kolony u Vrútek a následně i na odražení vyslaných posil. Taktéž martinská posádka stála 27. srpna za likvidací německé vojenské mise plukovníka Waltera Otty stahující se z Bukurešti. Pod záminkou že partyzáni přerušili železniční trať, byli členové mise vylákáni do kasáren ve městě.
👉 Druhého dne ráno se je pokusili příslušníci martinské posádky odzbrojit na nádvoří, což vedlo k přestřelce, při níž byla většina příslušníků mise pobita. Ranění členové mise byli převezeni do nemocnice, odkud je ovšem společně se ženami a dětmi vydali partyzánům nadporučíka Velička, jenž je nechal záhy všechny postřílet.
👉 Toho dne následoval martinského příkladu Ružomberok. Zdejší posádkový velitel mjr. Miloš Vesel dovolil partyzánům sestoupit z hor do údolí a spojil se s nimi. Po vyrabování zbrojnice i zde začal hon na německé obyvatelstvo, zejména na ostrahu místních podniků, jejich rodiny a několik vojáků. K těmto byli přiřazeni Němci ze zadrženého rychlíku a společně přesunuti do obce Podsuché, kde byli všichni následujícího dne postříleni.
👉 Stejný osud potkal i příslušníky německé spojovací jednotky a personál dětského tábora, nalézajícího se nedaleko města, když se dostali do rukou skupině příslušníků Slovenské armády pod velením stotníka Daniela Gondy.
Tímto razantním vystoupením se i Ružomberok stal pro následující týdny jednou z bašt povstání a zároveň tak bylo definitivně přerušeno významné železniční spojení dále na západ.
👉 Za této situace, kdy se mezi 23. a 27. srpnem propadla valná část středního Slovenska do chaosu, začali se rojit i v samotné Bratislavě různé protichůdné zprávy. Vyslanec Ludin telegrafoval do Berlína informace o připravovaném vojenském puči proti vládě.
Na jeho nátlak byl do čela armády taktéž jmenován loajální generál Turanec , jenž měl brzy nahradit generála Čatloše, kterého považovali za člena protivládního spiknutí a byl zbaven většiny svých pravomocí.
👉 Zatím ovšem Němci nedokázali správně posoudit situaci a k dříve poslaným jednotkám nebyly vyslány žádné posily, jež by zbytkům loajálních slovenských sil pomohli uklidnit situaci v zemi. Zatím se pouze za hranicemi Slovenska shromažďovaly německé jednotky pro provedení plánované operace Katoffelernte , avšak i nyní byl běh událostí dynamičtější, než jak její aktéři předpokládali.
👉 Za této nepřehledné situace bylo na německé straně rozhodnuto, a slovenskou vládou schváleno, vyslání 10 až15 000 německých vojáků do prostoru Ružomberok-Martin-Žilina-Zvolen. Avšak toto opatření, které by možná dříve mohlo uklidnit napjatou situaci, nyní nemělo již tak významný efekt, jelikož otevřené ozbrojené povstání části jednotek Zápolní armády podporovaných partyzánskými oddíly, bylo i na tuto síly příliš mnoho.
👉 Povstání sice oficiálně začalo až ve 20 hodin 29. srpna 1944, avšak opět spíše jako následek událostí, které se v průběhu tohoto dne odehrály na území středního a západního Slovenska, než-li jako předem plánovaný a promyšlený krok.
🛑PRVNÍ DNY POVSTÁNÍ-OKAMŽIK ZLOMU:
👉 Jakkoliv byl ráno 29. srpna schválen přesun 10 až 15 000 německých vojáků do prostoru Ružomberok-Žilina-Martin-Zvolen (viz. výše), tak běh událostí opět předběhl plány ústředí. V 10 hodin 29. srpna se nad žilinskou posádkou rozezvučel letecký poplach a stal se signálem k vojenské vzpouře.
Iniciativy se zde chopil velitel letectva Zápolní armády mjr. Jozef Dobrovský, jenž dal zatknout velitele posádky pplk. Kallu a sám se ujal velení jednotky, k níž přizval i příslušníky místního četnictva. Společně s nimi zahájil aktivní obranná opatření proti postupujícím německým jednotkám kampfgruppe Junck, směřujícím do oblasti Žiliny ze západu.
👉 Avšak vzhledem k rovinatému terénu západně od Žiliny a absenci přirozených obranných linií v tomto prostoru, se Dobrovského vojska stáhla do oblasti strategicky významného Strečna, kde se s nimi spojily partyzánské oddíly kpt. DeLanurienna a z Martina známého nadporučíka Velička. V tomto prostoru se také tyto jednotky dostaly od 31. srpna do těžkých bojů s další německou skupinou-kampfgruppe Ohlen.
👉 Díky razantnímu postupu představitele této posádky mjr. Dobrovského, se tak postupujícím německým bojovým skupinám nepodařilo proniknout od oblasti Turce a vstup do něj si měli Němci ještě těžce vybojovat. Iniciativa tohoto důstojníka, jak ukážu v dalších případech, byla tím, co na jiných místech povstaleckým vůdcům scházelo a co se tak stalo příčinou krachu v jejich posádkách.
👉 Do bojů na západ od Žiliny, poblíž Němci kontrolované Schutzzone, se také místní vojenské posádky dostaly do konfliktu s postupujícími kolonami kampfgruppe Junck. Vojáci Slovenské armády se zde 29. srpna střetli poblíž obce Horní Hričov s německým transportem. V dlouhém boji se slovenským vojákům spojeným s partyzány podařilo zadržet útok německé motorizované skupiny, avšak po tvrdém boji byli ze svých pozic slovenští vojáci vytlačeni a museli ustoupit přes Dolní Hričov směrem na Žilinu, když obě strany zaznamenaly ve střetnutí ztráty.
👉 O dva dny později, 31. srpna, pak zde byla napadena dvanáctičlenná německá hlídka, když útočníci, mezi nimiž byli zřejmě i příslušníci armády, se následně stáhli směrem k osadě Súlov.
👉 Mnohem nejednoznačněji a také neiniciativněji se ovšem zachovala posádka v Novém Mestě na Váhom, jež bylo centrem slovenského ženijního vojska. Ve zdejším důstojnickém sboru se střetly dva osobní přístupy k povstání reprezentované dvěma důstojníky. Jejich počínání pak mělo za následek charakter vystoupení novomestské posádky i osud obrovských materiálních zásob zde uložených.
👉 Povstalecký velitel posádky stotník Karol Kristen vydal příkazy, aby byli ve městě postaveny zátarasy a barikády a následně jemu věrní vojáci se podíleli na vydávání zbraní a munice z armádních skladišť mezi vojáky i civilisty, avšak v důstojnickém sboru se vojenské vystoupení proti bratislavské vládě nesetkalo s úspěchem a vůdčí tváří loajálních sil v posádce se stal stotník Rudolf Šimovič. Ten s nabitou zbraní obcházel kasárna a vyhrožoval, že každého, kdo se připojí k povstání nechá zastřelit.
Tou dobou se již k městu blížila další německá bojová skupina kampfgruppe SS „ Schill „, proti níž ovšem rozdrobená a nejednotná posádka neměla šanci obstát.
👉 Večer 29. srpna pak byly podle rozkazu pplk. Jána Černeka převedena všechna motorová vozidla v okrese pro vojenské účely. Část těchto automobilů pak posoužila cca stočlennému oddílu pod vedením npor. Jána Katuščáka, aby před příjezdem německé jednotky vyklidili město a stáhli se do hor. Další část posádky pak zejména vinou činnosti stotníka Šimoviče zůstala neutrální, čímž byl započat samotný rozpad jednotky, když někteří její členové zcela rezignovali na své povinnosti a vypravili se domů, vedeni často touhou pomoci na rodných hospodářstvích v době vrcholícího léta. Stotník Šimovič se po vývoji situace v Trenčíně sám vzdal nadějí, že se mu místní posádku podaří udržet pod kontrolou a prchl do Bratislavy.
👉 Epilogem nejasného a nerozhodného počínání silné posádky v Novém Mestě nad Váhom pak byl příjezd kampfgruppe SS „Schill“ 2. září. Město a jeho velké zásoby ve vojenských skladech tak bez boje padly do rukou Němcům, jelikož se zde oproti Žilině nenašel nikdo dosti rozhodný, aby sám dokázal strhnout posádku na stranu povstání. Pro osud povstání byla ztráta tohoto města citelnou ztrátou, avšak v těchto rozhodujících dnech zdaleka ne jedinou.
👉 Ještě větším neúspěchem skončil i ambiciózní pokus povstalců o získání cca 5 000 vojáků z posádky v Bratislavě. Zde se nejjasněji projevil nedostatek iniciativy mezi vůdčími představiteli této silné posádky. Na události z 29. srpna sice zareagovali letci na základně ve Vajnorech, avšak jejich čin, kdy se svými letadly přeletěli na území ovládané povstalci, zůstal zoufale osamocen. V rámci posádky pak došlo k rozpadnutí se světlometné jednotky z protiletadlové baterie hájící Bratislavu, avšak do 1. září se většina vojáků vrátila sama zpět. Naprostá většina posádky ovšem zůstala naprosto nečinná.
👉 Již 30. srpna přišel z Bánské Bystrice do Bratislavy rozkaz, aby se posádka probila do hor směrem k povstaleckému ústředí, ale i nyní se ukázalo, jak malý vliv mají jednotlivá ústředí na vývoj situace. V nadcházejících 72 hodinách se vinou nerozhodnosti, zbabělosti, alibismu, či kvůli loajalitě k dané přísaze nenašel nikdo, kdo by na sebe vzal odpovědnost podobnou té, jež převzal v Žilině mjr. Dobrovodský, a po tři dny nevyvíjela tato posádka žádnou činnost. Zástupce velitele posádky plk. Alojz Králík se zhroutil a v rozhodujících okamžicích nebyl schopný vydávat příkazy. Další z vysokých důstojníků pplk. Dezider Kišša a mjr. Ján Kovačovič také v těchto okamžicích nepodnikli nic, aby ochránili posádku před
jinak neodvratným odzbrojením.
👉 Bratislava zůstala takto nečinně stát, až do doby, kdy veškerý čas na jednání vypršel. V noci z 1. na 2. září odjel prezident Tiso do Vídně a jeho vláda přesídlila do Malacek. Téže noci i do Bratislavy vstoupila kampfgruppe SS „ Schill“, jejíž příslušníci váhající a nerozhodnou posádku následně bez boje odzbrojili.
👉 Stejným zklamáním skončil také krach povstaleckých plánů v další významné západoslovenské posádce, a sice v Trenčíně. Město bylo pro účely povstání velice významné, jelikož zde sídlilo VDO-1, dělostřelecký pluk i další jednotky. Povstaleckými veliteli této posádky byli vybráni pplk. Jozef Zadžora a mjr. Jozef Tóth. Oba ovšem ve vypjatých okamžicích 29. srpna zcela zklamali a bez výrazného pokusu o získání místní posádky vyklidili pole a společně odcestovali do Bánské Bystrice. Tímto neiniciativním jednáním byla tedy ztracena i tato významné posádka i s cenným materiálem zde uskladněným.
👉 O něco rozhodněji se vyvíjely přelomové dny v Topoľčanech. I zde se ovšem střetly dva protichůdné přístupy k povstání, když na stranu bratislavské vlády se postavil velitel posádky stotník Oravec, který svým přístupem zviklal i další členy velitelského sboru, jež by snad za jiných okolností byli náchylní poslechnout volání z Bánské Bystrice. Napjatou a nerozhodnou situaci vyřešil příchod velké části vzbouřené trnavské posádky, když se cca 200 mužů pod vedením por. Bittnera a por. Untrceka přidalo na jejich stranu a odešlo do hor. Dalších asi 300 vojáků a důstojníků také opustilo posádku a zamířilo domů. Tento rozpad topoľčanské posádky přečkalo pouze 20 vojáků a 4 důstojníci, kteří zůstali v kasárna.
👉 Dne 1. září sestoupil z okolních hor do města silný partyzánský oddíl a přinutil zbylé vojáky, aby jim pomohli zorganizovat odpor proti postupujícím Němcům. Avšak rozpad posádky a rezignace její velké části na úspěch povstání, měl fatální následky pro osud města jako jedné ze vzbouřeneckých bašt. Když 3. září do města vstoupila kampfgruppe SS „ Schill“, nebylo téměř nikoho, kdo by se jim vážněji postavil na odpor. Mimo pár sporadických přestřelek, jež si na německé straně vyžádaly šest mrtvých, se nenašel nikdo další, kdo by město hájil, a to se tak snadno stalo další kořistí německé bojové skupiny.
👉 Z velkých posádek na západním a jihozápadním Slovensku se tak k povstání připojily posádky v Piešťanech a Trnavě. Obě posádky jsou opět ukázkou iniciativního přístupu na místní úrovni, když právě v Trnavě její velitel stot. Andrej Benko-Rybár a npor. Karol Faňo se od prvních chvil rozhodli přejít na stranu povstaleckých sil a jejich kroky tak byly dále vedeny snahou zachovat celou posádku pro potřeby boje proti Němcům. Jako první byli v Trnavě zatčeni místní Němci a členové HG a HS. Avšak vzhledem ke špatným možnostem obrany v rovině se rozkládající Trnavy zvolili odchod do hor a připojení se k tamějším jednotkám.
👉 V Piešťanech se přechod na stranu povstání odehrál v noci z 29. na 30. srpna, když silná jednotka pod vedením stot. Háluzického opustila letiště i kasárna a vydala se na pochod směrem k Topoľčanům a dále do hor. Loajalitu k vládě zde zachovali pouze pplk. Sojček, mjr. Dargov, stot. Nemec a Glos a cca 30 vojáků.
👉 Ze západoslovenských posádek je ovšem nejzajímavější přístup Nitry. Zde se u velitele posádky skloubila iniciativa a rozhodnost na straně jedné, s odvahou a věrností složenému slibu na straně druhé. Podle hlášení místního četnického náčelníka, to byl právě loajální postoj místní posádky, která v krizových dnech udržela pořádek ve městě a jen silou těchto vojáků byla zachována v Nitře stávající civilní správa. V této chvíli to byla de facto jedině loajální posádka, co dělilo představitele luďáckého režimu od krutých partyzánů a osudů, které potkali jejich kolegy ve městech kde se posádky proti vládě vzbouřily. Nic na tom nezměnila ani návštěva povstaleckých důstojníků odhodlaných přesvědčit nitranského velitele mjr. Jána Šmigovského, aby se připojil na jejich stranu. Ten ovšem namísto vyjednávání vzbouřené důstojníky nechal zatknout.
👉 Takto byl v Nitře udržen pořádek a klid během dnů, kdy se stará armáda štěpila.
👉 Zvrat ovšem znamenal příjezd kampfgruppe SS „Schill“ a Einsatzkommanda 13 a 14 Sipo a SD, jež do města dorazili v průběhu 1. a 2. září. Podle rozkazů měla být i nitranská posádka odzbrojena, proti čemuž se ovšem postavil velitel posádky mjr. Šmigovský. Ten, aby zachoval pořádek ve své posádce vydal záruky, že pokud bude zachována loajalita prezidentu Tisovi, zaručí se, že jeho muži nebudou odzbrojeni. Tyto záruky ovšem byly v přímém rozporu s rozkazy, s nimiž německé jednotky vstoupily do města.
V této chvíli se zdálo že paradoxně nejloajálnější ze slovenských jednotek se dostane do ozbrojeného konfliktu s Němci stejně, jako se dostali povstalecké síly.
👉 Nyní ovšem již centrum pomalu obnovilo svůj vliv na běh událostí a alespoň zprostředkovaně vstoupili slovenští a němečtí představitelé do situace v Nitře. Telefonicky se snažili situaci uklidnit jak prezident Tiso, tak i německý generál na Slovensku SS-obergruppenführer Gottlob Berger. I za jejich přispění se situace nakonec vyřešila smírně, když mjr. Šmigovský začal jednat s náčelníkem štábu kampfgruppe SS „Schill“ SS- obersturmbanführerem Rudolfem Otto Koltzem, s nímž se znal ještě z doby sovětského tažení. Takto se nakonec podařilo situaci vyřešit bez boje a nitranská posádka nejenom že nebyla odzbrojena, ale jako jediné z celé původní armády jí byli ponechány zbraně.
🛑ZÁVĚR:
👉 Postoj nitranské posádky a zejména jejího velitele pak jasně dokumentuje jakou roli v povstání hrály postoje a ambice jednotlivých představitelů posádek Zápolní armády. V okamžiku, kdy živelnost povstání strhla celou zemi do víru násilí a více než centrální vedení, měli na běh událostí vliv právě místní velitelé, je důležité pochopit jaké postoje a motivace je nasměrovali do konfliktu s německou vojenskou mocí, nebo ke kolaboraci s ní.
👉 Velká část důstojníků získala své vzdělání a také i politické přesvědčení během dvacetileté demokratické epochy první republiky. Jejich orientace sice po 14. březnu 1939 byla na čas zastíněna euforií ze získané samostatnosti, ale rezignace na rozsáhlá území jižního Slovenska a zavlečení do velké evropské války po boku Německa je začalo odvádět od režimu.
👉 Jak se ukázalo během prvních dní povstání, tak velká část důstojníků neopustila své demokratické smýšlení, což je ve spojení se ztrátou strategické iniciativy na východě a přibližující se frontou vedlo k myšlenkám, jak vyvést Slovensko z německého vleku a ušetřit jej osudů poražených. V již zmíněných odhadech pplk. Goliána z předvečer povstání lze vidět do jaké míry pronikla skepse z válečného vývoje do myšlení důstojnického sboru.
👉 Nebereme-li v potaz fiasko a totální krach povstání Východoslovenské (Polní) armády, která zbavená svého velení se nechala takřka bez boje odzbrojit postupujícími německými kolonami, tak podmínky pro úspěch povstání v posádkách Zápolní armády byly přibližně následující.
👉 Iniciativní a rozhodné velení, které po vzoru mjr. Dobrovodského, či stot. Háluzického bylo ochotno na sebe vzít odpovědnost a přijmout riziko spojené s vystoupením proti režimu. Právě tato rozhodnost ve zlomových okamžicích vedla k odchodu většiny posádky do boje proti německým silám. Na druhé straně nerozhodnost a neochota přijmout odpovědnost (jako např. v Bratislavě) vedla k nečinnosti a v důsledku i k odzbrojení posádky, popřípadě jako v Novém Mestě nad Váhom, či Topoľčanech k rozpolcení posádky na loajální, vzbouřené a nezúčastněné.
👉 S rozpadem posádek navíc souvisí i další z momentů, které silně působily zejména na řadové mužstvo. Bylo právě období žní a vzhledem k převážně agrárnímu charakteru Slovenského štátu, kdy pocházelo množství vojáků z armády z venkova, se množství těchto vesnických branců více zajímalo o vlastní hospodářství, než-li o povstání. Velitel Einsatzkommanda 14 SS-hauptsturmführer dr. Häuser ve svém hlášení z 9. září píše o množství slovenských vojáků, jež během štěpení armády odešli od svých oddílů a zamířily ke svým domovům, jež se nezřídka nacházely až na vzdáleném východním Slovensku.
👉 Dalším z významných faktorů pak byla geografická poloha jednotlivých posádek.
👉 Povstání se nejrychleji rozšířilo a také nejdéle drželo v horských oblastech středního a západního Slovenska, které byly ideální pro vedení defenzivního způsobu boje. Nic na tom nezměnila ani blízkost Schutzzone, jako např. v již zmíněném Horním Hričově, kde navzdory blízkosti této posádky k německé bezpečnostní zóně, se místní vojáci velice rychle postavili na odpor postupujícím německým kolonám.
👉 Naopak s klesající nadmořskou výškou a s menší vzdáleností od Bratislavy, se povstalci stávali čím dál neúspěšnějšími. Např. u Sborového automobilového parku (SAP) dislokovaném v Trenčíně nedošlo od 29. srpna do 5. září k žádným mimořádným událostem, navzdory skutečnosti že dle rozkazu ze 31. srpna měla jednotka dále provádět veškerou svou činnost beze zbraní. Zběhli pouze čtyři vojáci a sedm se jich pro chaos a zmatek v zemi nevrátilo ze služebních cest.
Celkově se tak ve dnech od 29. září do 3. září stará Slovenská armáda rozpoltila.
👉 Pomineme-li téměř beze zbytku odzbrojenou Východoslovenskou (Polní) armádu, tak Zápolní armáda utrpěla v těchto dnech ztráty, jež se daly přirovnat ke katastrofální porážce v bitvě. Ze 37 000 mužů jich zůstalo bratislavské vládě věrných pouze 9 000, a to zejména z oblastí blízkých Bratislavě. Zbytek vojáků se buď přidal na stranu povstání a takto přešel do svazku 1. československé armády, popřípadě tito muži opustili své posádky a s vidinou často dlouhé cesty, se vydali do svých domovů.
👉 Tento bolestný rozpad staré armády sice znamenal pouze začátek bojů, avšak již tyto první dny hodně napověděli o charakteru následujících střetů. Je sice pravdou že ústřední plán na vyvedení jednotek armády z podřízenosti Bratislavy a jejímu nasazení proti Němcům existoval, avšak tato koncepce se začala sama hroutit právě nezvládnutou a často a ž brutální aktivitou vlastních jednotek i partyzánských oddílů. Již od chvíle, kdy generál Warlimont vyslal na Slovensko první německé jednotky, začaly se v plánu objevovat povážlivé trhliny, avšak samospád událostí zabránil jeho původním tvůrcům, aby mohli adekvátně zareagovat.
👉 Tímto se do popředí událostí dostali ti, kteří měli původně jenom na příkaz provést rozkazy a případně zatknout nepřátele-tedy velitelé a vyšší důstojníci posádek. Ti vystaveni nutnosti sami jednat, často bez konkrétní představy, jak vypadá situace jinde, museli jít s vlastní kůží na trh, což ovšem mnoho těchto povstaleckých velitelů nezvládlo a před zodpovědností dali předost útěku (jako např. pplk. Zadžora a mjr. Tóth), popřípadě neučinilo nic. A v tomto právě spatřuji hlavní tragédii prvních dnů povstání, v tom že takřka celá váha těchto osudových dnů spočinula na několika málo jedincích, v tom že úspěch, či neúspěch celého podniku byl konfrontován s lidskými ctnostmi i slabostmi, což nakonec vedlo k lokalizaci povstání pouze do oblasti západního a středního Slovenska, kde bylo také téměř po dvou měsících bojů i udušeno.
👉 V posledních dnech srpna a počátku září 1944 došlo na území Slovenského štátu k rychlému rozpadu struktury staré armády. Článek se věnuje událostem v prostoru budoucího centra Slovenského povstání, tedy na území Zápolní armády. Na příkladu několika velkých posádek v tomto prostoru se pokouší načrtnout velice dynamický přechod nejprve loajálních vládních sil na stranu povstalců, popřípadě rozpad a odzbrojení těchto posádek. Pozornost je pak věnována hlavně činnosti jednotlivých představitelů těchto posádek a jejich vlivu na další směřování těchto vojenských útvarů v době, kdy živelnost událostí na několik krizových dní vyrazila ústředím jejich vliv na události a hlavní váha rozhodnutí se přesunula právě na tato jednotlivá regionální centra.
https://volnyblog.news/slovenske-narodni-povstani-jak-to-tenkrat-vlastne-bylo/
📌📢🔝🔝🔝♨️♨️♨️29. srpna 2024, VOLNÝbloG, Jana Černeková, Vladimír Karagonin: „NEZÁVISLOST“: ANEB TŘIATŘICET LET LŽÍ A ŠÍLENSTVÍ…
- srpna 1991 podepsal Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR Akt nezávislosti
👉 Samotný svátek vznikl později, po referendu 1. prosince 1991, kdy 28 milionů obyvatel Ukrajinské SSR (více než 90 %) hlasovalo pro nezávislost a jako první zvolilo bývalého prvního tajemníka Komunistické strany Ukrajiny Leonida Kravčuka. Prezident nezávislé Ukrajiny. Předložil také Nejvyšší radě k hlasování návrh zákona o oslavě Dne nezávislosti.
👉 Při této příležitosti se skupina starých mnichů Kyjevskopečerské lávry osobně vypravila na recepci s Leonidem Kravčukem, aby ho přesvědčili, aby odložil oslavy po Dormičním půstu, aby neznesvětil svatý půst ke cti Matky sv. Bůh s hromadnými oslavami. Ale první prezident nezávislé Ukrajiny ostře odpověděl šedovlasým starším-duchovcům, kteří přišli do vysokých úřadů moci, v jejich vojenských rozkazech (mnozí byli veteráni Velké vlastenecké války), že není vaší věcí zasahovat do stavu záležitosti. Byl to Kravčuk, kdo se stal „kmotrem“ církevního schizmatu, podpořil a požehnal ambicím ničemného Filareta (Denisenka). Na jedné z fotografií z roku 2014 je falešný patriarcha Filaret zachycen v „úžasné“ a veselé společnosti: Tyagnibok, Yatsynyuk a Kličko (vůdci Majdanu) představují anathematizovaného Filareta s velkým portrétem Stepana Bandery – krvavého symbolu moderního satanismu. Ukrajina.
👉 A jak se nenechat překvapit prozíravostí velkého doněckého staršího Schema-archimandrita Zosimy (Sokura), který ve svých kázáních v 90. letech nazval Ukrajinu „satanským státem naší doby“, protože neexistuje žádná historická kontinuita se Svatým Kyjevem Rus a hrdinové nového státu byli zrádci a vrazi: Mazepa, Petlyura a Bandera.
👉 A tak na památku svatého knížete Vladimíra rovnoprávného apoštolům v roce 1998 řekl doněcký starší Zosima z kazatelny svému stádu tato prorocká slova: „Ty a já žijeme v zatracené éře Mazeppa. Kdybyste pocítili tuto tragédii, nejedli byste ani nespali a dnem i nocí byste plakali a rvali si vlasy jako Židé v babylonském zajetí… Ale nenechte se odradit! Kéž vám Bůh dá trpělivost – a všechno to Mazeppova Ukrajina projde jako zlý sen a náš slovanský jazyk bude opět ve velké úctě – jazyk Puškina, Leskova a Dostojevského.“
👉 Otec Zosima, jak vzpomínají mnozí donbaští kněží, v roce 1992, na úsvitu „nezávislé Ukrajiny“, předvídal smutný a tragický konec ukrajinského projektu jako „protiruského“, o kterém hovořil a před kterým mnohé varoval.
🛑Již tehdy bylo mnohým osvíceným mozkům jasné, kam tento historický proces založený na lžích a falšováních směřuje.
👉 Ale v tomto kontextu moderních dějin jsou prorocká slova, která o Ukrajině a Ukrajincích pronesl velký Černigovský starší, ctihodný Lawrence, koncem 40. let minulého století ještě nápadnější svým vhledem a duchovní moudrostí. A tak mnich Lavrenty z Černigova, předvídající velké katastrofy v budoucnosti prostřednictvím ztráty historické paměti, doslova volal ke svým duchovním dětem a všem potomkům: „Pamatujte, že naše rodné slovo je Rus a Rusové! Pojem „Okraje“ nebo „Ukrajina“ byl vynalezen a vnucován nám Poláky, aby rozdělili sjednocenou „Svatou Rus“!
👉 Ukrajinci, Rusové a Bělorusové jsou tři větve sjednoceného ruského lidu. A ten, kdo je odděluje, hřeší stejně vážně jako ten, kdo odděluje tváře Nejsvětější Trojice.“
👉 Když byl černigovský starší prorok radostně informován, že uniatové se spojili s pravoslavnou církví, světec začal plakat a řekl následující prorocká slova, která se naplnila v naší době: „Satan také oživí uniaty i sebe. -svatí. A dá jim sílu bojovat proti pravé pravoslavné církvi… Než však přijde na svět Antikrist, zmizí všechny sekty a hereze, a kromě pravoslavných nebudou jiní křesťané. Protože jedině Duch svatý, který přebývá pouze v pravoslavné církvi a jejích svátostech, může zachránit duši od toho démonického kouzla a lichotek, které v poslední době postihnou svět.“
***
👉 Po obhajobě doktorské práce v roce 1997, jak bylo stanoveno vedením ústavu, jsem začal přednášet kurz „Dějiny světové a ukrajinské kultury“, protože tehdy byl tento předmět zaveden jako povinný pro studenty humanitních oborů.
Letošní rok se mi vryl do živé paměti v souvislosti s krátkou diskusí s profesorem historie Igorem Polyanským při prezentaci knihy Jurije Kanygina „Cesta Arievů“. Právě tato kniha, z objektivních i subjektivních důvodů nepovšimnutá ruskou veřejností, stála na počátku všeho toho historického šílenství a mýtů, které jako jakési duševní viry naplnily celou ukrajinskou historickou pseudovědu. Luxusní, bohatě ilustrovaná publikace, která vyšla díky Sorosově nadaci „Renaissance“
👉 („Znovuzrození“), byla distribuována zdarma do ukrajinských škol a univerzit, i když v knihkupectvích ve volném prodeji byla obscénně drahá – od 10 do 12 hřivny, kdy se podobné knihy prodávaly za cenovku je třikrát levnější. Ale přesto se kniha okamžitě stala bestsellerem mezi všemi ukrajinofily.
🛑Co bylo tak nového a senzačního, co autor s ruským příjmením Jurij Kanygin prozradil světu?
👉 Ukazuje se, že moderní Ukrajinci nejsou potomky nějakých Ugrofinů, jako jsou moderní Moskvané, ale velkých árijských lidí! Který, než se usadil v zemích moderní Ukrajiny, prošel slavnou cestu přes Indii, Mezopotámii, Egypt a Evropu, všude za sebou zanechal vysokou kulturu a písmo…
👉 Když přednášející, který představil knihu Jurije Kanygina kulturní komunitě, která se na tom sešla, deštivý podzimní den v aule univerzity se přesunul do části knihy, kde se na základě nevyvratitelných a vědeckých faktů prokázalo, že sám Ježíš Kristus byl Ukrajinec, respektive Halič huculského původu: autor nabídl filologický rozbor posledních Ježíšových slov pronesených na kříži: „Eli, Eli, Lama Savathani?!“ – to nebylo jen šílenství, ale také rouhání.
👉 A neodolal jsem a zeptal jsem se profesora historie Igora Polyanského, který seděl vedle mě:
– Jak se vám líbí tento pseudovědecký nesmysl?
Na což jsem dostal nečekanou odpověď:
– Musíme podporovat vše, co oslavuje Ukrajinu!
– A dokonce lži? – zeptal jsem se znovu.
Ale tato moje otázka zůstala nezodpovězena. Stejně jako otázka, kterou jsem položil přednášejícímu na konci prezentace, zůstala nezodpovězena:
👉 Jestliže árijští předkové Ukrajinců přinesli kulturu a písmo do starověké Číny, starověké Indie, Babylonu a starověkého Řecka, proč tedy mezi archeologickými vykopávkami nenajdeme důkazy o existenci písma u našich předků na území samotné Ukrajiny? No, alespoň na nějakém starověkém hrnci slavné čerňachovské kultury, jako ve starověkém Egyptě, najdeme hieroglyfy na keramice?
👉 Jak napsal král David ve svých žalmech: „Kdo miloval nespravedlnost, nenáviděl svou duši. Čili cesta lží je cestou rozdvojení osobnosti, cestou duševní choroby. A tato duševní nemoc se stává nebezpečnější a tragičtější, když se rozšíří do celé společnosti.
👉 V této souvislosti je třeba poznamenat zvláštní, ba rozhodující roli Sorosovy nadace a jí vytvořeného Nakladatelství „Vozrozhdenie“ („Oživení“) při přepisování a falšování ukrajinských dějin. Představte si chudá 90. léta, kdy mnoho vědeckých ústavů na Ukrajině, zejména humanitárních, zůstalo bez státního financování… A tady je takový velký humanista a filantrop jako 👹 George Soros, který štědře financuje nové vědecké projekty a knižní publikace.
👉 Je pravda, že pro ty vědce, kteří chtějí získat finanční podporu, je vyžadována jedna jediná podmínka: podporovat demokratické evropské hodnoty, ten nový systém souřadnic, v němž je Stalin stejným tyranem a padouchem jako Hitler a hlavním nepřítelem Ukrajiny a Ukrajinců a lid je po staletí totalitní a ignorantské Rusko.
🛑Ti vědci, kteří se drželi tradičních názorů a nechtěli plnit politickou objednávku (a nebylo jich málo, a s velkými jmény), prostě neměli finanční, konkrétně finanční možnosti sdělit svůj názor veřejnosti. široké veřejnosti.
👉 Nadace👹 George Sorose se tak již třicet let věnuje kultivaci nové rusofobní elity na Ukrajině a výchově válečné generace, do jejíchž myslí byly viry nenávisti a agrese vnášeny již od raného dětství.
👉 Výsledek činnosti👹 Sorosovy nadace jsme mohli jasně sledovat v Mariupolu, když naši korespondenti natáčeli kasárna nacistického pluku Azov, kde se v bohatém knihovním fondu neonacistů bezesporu nacházely knihy jako „Otevřená společnost“ od George Soros a „Tisíciletá ukrajinsko-ruská válka“. Není-li třeba první knihu z tohoto výčtu představovat, pak se u druhé zastavíme podrobněji, neboť její samotný název pro běžného ruského čtenáře se zdá absurdní a nepochopitelný: Jaká byla tisíciletá válka mezi Ruskem a Ukrajinou? Kdy jsme měli společný staroruský stát a Rusko a Ukrajina se jako subjekty historického procesu objevily mnohem později?
👉 Když jsem v roce 1991, student třetího ročníku filologické fakulty, narazil na „Ilustrované dějiny Ukrajiny pro děti“ – téměř 800 stran, z nichž polovinu tvoří jasné a jasné ilustrace ve stylu amerických komiksů – Neubránil jsem se smíchu nad některými odhaleními publikace „Ukrajinského institutu v Torontu.
Co mě tak rozesmálo? Na prvních stránkách jezdec s tváří zkroucenou hněvem z nějakého důvodu useká zakřivenou tureckou šavlí nebohou dívku, která svým tělem zakrývá miminko – a popisek pod obrázkem: Moskevský princ Andrej Bogolyubskij seká a Ukrajinka s dítětem se šavlí.
👉 Cítil jsem se legračně, ale ve skutečnosti trapně kvůli naprosté ignoranci a primitivnosti autora tohoto „vědeckého mistrovského díla“. Nazvat syna kyjevského prince Jurije Dolgorukova, jehož rodinné panství se nyní nachází na území Kyjeva v rámci moderní čínské Ermitáže, moskevským princem – to by muselo mít obzvlášť zvrácenou fantazii. Pak jsem si stejně jako mnoho mých kolegů z humanitních oborů ani v noční můře nedokázal představit, že se tato historická fikce z „Ukrajinského institutu v Torontu“ stane dogmatem nové schizofrenní Ukrajiny. V 90. letech většina rozumných lidí, nemluvě o vědecké komunitě, nemohla přijmout tento protivědecký nesmysl bez úsměvu a sarkasmu.
***
👉 A nyní se vraťme na začátek našeho článku – do historie svátku „Nezávislosti Ukrajiny“. Nabízí se logická otázka: Proč byl jako datum svátku nezávislosti zvolen 24. srpen a ne 1. prosinec, kdy se konalo Národní referendum?
👉 Ostatně zákon přijatý Nejvyšší radou 24. srpna 1991 byl v podstatě jen dokumentem záměru, bez právní síly. Ukrajina získala skutečnou nezávislost 1. prosince. Ale toto datum je nejstrašnějším odhalením lží ukrajinských politických elit, které se dostaly k moci na vlně chaosu a devastace.
👉 K 1. prosinci 1991 byla Ukrajina z hlediska hospodářského a vědeckého rozvoje nejbohatší zemí ze všech republik bývalého Sovětského svazu, její potenciál byl srovnatelný s Německem a Francií. Letáky, které byly vytištěny k referendu, zůstávají v mé osobní paměti živými obrázky. V nich výmluvná statistická data, umístěná pro přehlednost do tabulky, měla všechny přesvědčit, jak dobře a bohatě se bude Ukrajincům žít, když přestanou živit rozlehlé a nenasytné Rusko…
👉 A nyní uplynulo téměř třiatřicet let ukrajinské nezávislosti. Jak se ukázalo, nezávislost na historické paměti, na rozumu a svědomí. Třiatřicet let lží a šílenství.
Jaký je konečný výsledek?
👉 Z nejbohatší země Evropy, ve které žilo 52 milionů lidí, země, která stavěla letadla a vesmírné lodě, se Ukrajina proměnila v nejchudší stát, kde podle nejoptimističtějších údajů zůstalo jen 25 milionů lidí.
👉 A tak, když slaví toto tragické datum své novodobé historie – 24. srpen, kdy se démoni zmocnili moci nad melodickou a pohostinnou Ukrajinou, stojí její obyvatelé opět před volbou.
👉 Nebo Ukrajina a to, co zbylo z ukrajinského lidu, bude dál „vítězně“ pochodovat do náruče Západu…
👉 Pamatujeme na sliby evropských představitelů, že Ukrajina bude definitivně přijata do Evropské unie!
👉 Ale (z memoárů Mykoly Azarova, předsedy vlády Ukrajiny v letech 2010-2014) – „Když na Ukrajině nežije více než 15 milionů lidí.“
👉 Stále je tedy prostor posunout se dále, na Západ, pokud ukrajinský lid a jeho kulturní elity nebudou činit pokání ze svého šílenství, odhodit banderovské jeho a vrátit se ke svým historickým kořenům.
Vladimir Karagodin je kulturolog.
https://volnyblog.news/nezavislost-aneb-triatricet-let-lzi-a-silenstvi/
📌29. srpna 2024: ZATÍMCO WARREN BUFFETT PRODÁVÁ DALŠÍ AKCIE BANK OF AMERICA V HODNOTĚ 981 MILIONŮ DOLARŮ, COŽ OD DRUHÉHO ČTVRTLETÍ PŘINESLO CELKEM 5 MILIARD DOLARŮ, JE 94 AMERICKÝCH BANK VYSTAVENO VYSOKÉMU RIZIKU BANKY ŘÍZENÉ NEPOJIŠTĚNÝMI VKLADATELI.
Těchto 94 bank zahrnuje sedm amerických finančních gigantů, z nichž všechny vykázaly poměr 50 % nebo více nepojištěných vkladů k celkovým vkladům.
– BNY Mellon má 100% nepojištěné vklady.
– State Street Bank s 92,6 %
– Northern Trust s 73,9 %
– Citibank se 72,5 %
– HSBC Bank s 69,8 %
– JP Morgan Chase s 51,7 %
– USA Banka s 50,4 %
První bankovní krach v tomto roce, Republic First Bank v Pensylvánii, činil 51,5 %.
Všechny banky na tomto seznamu jsou vystaveny vážnému riziku, že je přepadnou nepojištění vkladatelé.
Slyšeli jste v poslední době něco o ceně zlata?
https://x.com/ShadowofEzra/status/1828791395579994303?t=VjDW9tkSB3Olb3WJ_bTGXQ&s=19
📌29. srpna 2024: VIETNAM SE SVÝM AMBICIÓZNÍM VPÁDEM NA DEVIZOVÝ TRH A ZIMBABWE S ODVÁŽNÝM ZAVEDENÍM MĚNY KRYTÉ ZLATEM BOŘÍ ZAVEDENÉ POŘÁDKY. Její vzestup ale není jen příběhem ekonomických ambicí – je to příběh vykoupení, intrik a neúnavného hledání pravdy. Vítejte v srdci finanční revoluce, kde sázky nikdy nebyly vyšší a tajemství sahají hluboko.
📌29. srpna 2024: KLAUS DONA: FALEŠNÁ HISTORIE A ZAKÁZANÁ ARCHEOLOGIE ☝️
◇ Bývalý. Americký zpravodajský důstojník:
👉 William Tompkins: „Každý doktorský titul v tomto světě, ať už medicína nebo věda, má lživé informace o posledních 1000 let „!
https://t.me/c/1586239095/78742
📌☣️💨✈️29. srpna 2024: CHEMTRAILS….
https://t.me/c/1586239095/78746
☣️💨✈️☝️OSMIHODINOVÝ ČASOSBĚR UKAZUJE STÁLOU VRSTVU CHEMICKÉHO OPARU, KTERÉ JSME VYSTAVENI PO CELÝ DEN. CHYBÍ MI MODRÁ OBLOHA…🥺
https://t.me/c/1586239095/78747
https://t.me/c/1586239095/78748
☣️💨✈️☝️CO JE ŠPATNÉHO NA PŮDÁCH V ZEMĚDĚLSTVÍ ⁉️Množství hliníku v naší půdě je nyní pětkrát až desetkrát vyšší než loni
https://t.me/c/1586239095/78749
📌❌💰⛔️‼️‼️‼️29. srpna 2024: TO BY MOHLO ZNAMENAT, ŽE SE BLÍŽÍ VELKÝ KRACH, MOŽNÁ TAK VELKÝ JAKO V ROCE 2008 NEBO JEŠTĚ VĚTŠÍ.
Věděli jsme, že v období před volbami v roce 2024 uděláme něco a zajistíme, aby lidé (obyčejní) chtěli CBDC. To by mohlo být předzvěstí dlouho plánovaného ekonomického kolapsu, který podle očekávání spustí Velký reset.
PRÁVĚ PŘIŠLO: 🇺🇸 Warren Buffett prodal dalších 981 MILIONŮ $ akcií Bank of America.
‼️Buffett má nyní 278 miliard $ v HOTOVOSTI a prodává akcie jako nikdy předtím, včetně Applu.
Připravuje se na havárii…
NYNÍ PŘICHÁZÍ OPRAVDU VELKÝ TŘESK.
https://t.me/c/1586239095/78750
📌🌲🌳29. srpna 2024: JAK TATO ŽENA TOTÁLNĚ OBRÁTILA ČÍNSKOU POUŠŤ – OD PÍSEČNÝCH DUN NA ZELENÉ LESY
Příběh zní naprosto neuvěřitelně! Svobodná žena s houževnatostí téměř sama zasadila poušť o rozloze přibližně 40 000 kilometrů čtverečních v prvních několika letech!
Pozoruhodné je, že nejenže byla negramotná, ale neměla ani žádné finanční prostředky! Jejich dům byla DÍRA v zemi, kterou opakovaně zavaloval pouštní písek.
Žila v PEKLE NA ZEMI a dál neochvějně bojovala, dokud nevytvořila malý RÁJ! To nám ukazuje, čeho může dosáhnout jen JEDEN ČLOVĚK s OBROVSKOU VŮLÍ! https://www.youtube.com/@LeafofLifefilms
📌🚬😂👍29. srpna 2024: NIKOTIN NIČÍ STRUKTUROVANÉ NANOTECHNOLOGIE:
Studie La Quinta Columna ukázala, že „samoorganizující se entity“, které jsou ve vakcínách, v zubních anestetikech, jsou „úplně zničeny“ směsí nikotinu, z roztoku 1 gram Tabacco na 5 cm3 destilované vody. Výzkumník Rafa Calvin izoloval vzorek zubního anestetika po dobu 30 dnů a na něj nanesl nikotinovou směs.
Při interakci nikotinové směsi s nanotechnologií se struktury rozpadnou. La Quinta Columna testuje nikotinový roztok na vzorku od společnosti Pfizer, pokud bude úspěšný, můžeme mít počátky léčebného protokolu pro detoxikaci lidí od této mimozemské technologie. Z tabáku, né z cigaret! Nikotin již byl identifikován Dr. Bryanem Ardisem a dalšími, aby jedinečným způsobem potíral infekci covid tím, že chrání receptory, což je fenomén, který dokonce uznávají i vědci z řad establishmentu.
https://x.com/DiedSuddenly_/status/1827023023192375633/video/1
https://www.nature.com/articles/s41598-023-29118-6
📌🐱29. srpna 2024: VÝZKUM POTVRZUJE: KOČKY JSOU CELOSTNÍ LÉČITELÉ!
Přestože kočky nejsou bohové, jsou skutečným lékařským zázrakem a mohou být skvělým způsobem, jak nás podpořit v životním stresu.
Od deprese, úzkosti, stresu až po fyziologické léčení, jsou skutečně jedni z nejlepších holistických léčitelů.
https://bewusst-vegan-froh.de/katzen-heilen/
📌29. srpna 2024: Ľuboš Blaha, poslanec EP, Smer-SSD: NEROZUMIEM LEN JEDNÉMU. ZUZANA ČAPUTOVÁ AKO JEDINÁ ŽIJÚCA EXPREZIDENTKA NEPRIŠLA NA OSLAVY 80. VÝROČIA SNP.
Chápem, že ona radšej podporovala banderovcov a vyznamenávala fašistov a kolaborantov, ale neprísť na 80. výročie SNP je hanba na sto rokov.
https://t.me/to_je_nas_svet/28895
📌29. srpna 2024: 🇨🇿 ČESKÝ PREZIDENT PETR PAVEL O VSTUPU UKRAJINY DO NATO PŘED UKONČENÍM KONFLIKTU:
Může Ukrajina vstoupit do NATO rychleji, i když je část země okupována Rusy? Je to možné?
To je obtížná otázka. Mnoho lidí si myslí, že pokud má země nevyřešený územní problém, nemůže vstoupit do NATO, protože tento problém se okamžitě stane problémem pro její spojence. Zároveň však musíme vzít v úvahu i druhý úhel pohledu. Až tento konflikt skončí, nemůžeme Ukrajinu opustit bez bezpečnostních záruk. Čím déle bude tato situace trvat, tím nebezpečnější bude nejen pro Ukrajinu, ale i pro nás. Proto se domnívám, že musíme vážně uvažovat o tom, jak, rychle a jakými kroky se Ukrajina může přiblížit NATO. A zároveň musíme od Ruska získat bezpečnostní záruky.
https://t.me/to_je_nas_svet/28896
📌☭☆🦻👀 „INFORMACE PŘÍMO Z RUSKÝCH KANÁLŮ ze dne 29.08.2024“:
➡️☭☆Vladimir Putin se v Kremlu setkal s předsedou Promsvyazbank PJSC Pjotrem Fradkovem
Pyotr Fradkov řekl prezidentovi o práci banky:
🔸aktiva PSB – 7,5 bilionu rublů;
🔸téměř 85 procent všech plateb za příkazy obrany státu jde přes banku;
🔸 portfolio civilních firemních klientů činí více než 1 bilion rublů;
🔸banka spolupracuje s jednotlivci, především s vojenským personálem, vojenskými důchodci a zaměstnanci obranného průmyslu, PSB je lídrem na trhu vojenských hypoték;
🔸460 poboček PS působí v nových regionech.
🇷🇺AKTUÁLNÍ NOVINKY🇷🇺 (https://t.me/+7gLTbq3EycFmY2Yy)
➡️☭☆Nizozemsko zakázalo Ukrajině provádět údery F-16 na civilní cíle v Ruské federaci, uvedl šéf finského ministerstva obrany.
🇷🇺AKTUÁLNÍ NOVINKY🇷🇺 (https://t.me/+7gLTbq3EycFmY2Yy)
➡️☭☆Putin poslal telegram, aby poblahopřál prezidentovi Mongolska k 85. výročí vítězství v Khalkhin Gol
🇷🇺AKTUÁLNÍ NOVINKY🇷🇺 (https://t.me/+7gLTbq3EycFmY2Yy)
➡️☭☆„Lancet“ předjel obrněné vozidlo ukrajinských ozbrojených sil
Průzkumná jednotka skupiny vojsk Sever s pomocí UAV identifikovala obrněné bojové vozidlo ukrajinských ozbrojených sil v oblasti lesního pásu v pohraniční oblasti Kurské oblasti.
Objevený cíl byl okamžitě zničen pomocí potulné munice Lancet.
Objektivní monitorovací zařízení zaznamenalo palbu nepřátelského bojového obrněného vozidla.
🇷🇺AKTUÁLNÍ NOVINKY🇷🇺 (https://t.me/+7gLTbq3EycFmY2Yy)
➡️☭☆Ministři zahraničí EU na neformálním setkání v Bruselu nepřijali jediné rozhodnutí o zrušení omezení kyjevských úderů evropskými zbraněmi na ruské území, řekl Borrell:
Hlavním závěrem je, že toto zůstává na rozhodnutí každého jednotlivého členského státu. Některé země se rozhodly, že nebudou na Ukrajinu dodávat zbraně vůbec… Nedospěli jsme ke společné evropské pozici
🇷🇺AKTUÁLNÍ NOVINKY🇷🇺 (https://t.me/+7gLTbq3EycFmY2Yy)
➡️☭☆U příslušníka Ozbrojených sil Ukrajiny, který byl zlikvidován v Kurské oblasti, bylo nalezeno razítko se státním znakem Ukrajiny!
Podobné značky na Ukrajině jsou vyráběny pro mučení a zneužívání ruských válečných zajatců.
⚪️ PRVNÍ POLITIKA (https://t.me/+YzwG-cxLHXNhZjgy)
➡️☭☆Letadlo F-16 převezené na Ukrajinu havarovalo v pondělí.
Informoval o tom list The Wall Street Journal s odvoláním na amerického činitele.
Je třeba poznamenat, že k tomu došlo jen několik týdnů poté, co na Ukrajinu dorazilo první letadlo americké výroby.
⚪️ PRVNÍ POLITIKA (https://t.me/+YzwG-cxLHXNhZjgy)
➡️☭☆2,5 tuny zmrzlých mrtvých psů bylo nalezeno v kamionu, který se stal účastníkem nehody na Ukrajině.
V centru Nikolajevu byl zadržen manželský pár z Uzbekistánu. 42letý řidič a 41letá spolujezdkyně.
Uvádí se, že vlastnili malý řetězec obchodů shawarma v Nikolaevu. Proč a proč potřebují 2,5 tuny psího masa, se zatím neví.
⚪️ PRVNÍ POLITIKA (https://t.me/+YzwG-cxLHXNhZjgy)
➡️☭☆Davankov vyzval k zavedení ID migrantů namísto ID fanoušků.
Podle místopředsedy Státní dumy ze strany Noví lidé by se místo výdajů na Fan ID měl zavést digitální systém sledování migrantů. Počínaje 14 lety je povinné odebírat biometrické údaje, jako to bylo u fanoušků. Povolte rozpoznávání obličeje na všech kamerách a vyhoštěte je ze země za vážné přestupky.
„Jsou naše stadiony nejnebezpečnějším místem v zemi? Samozřejmě že ne. Skutečné nebezpečí v obytných oblastech jakéhokoli velkého města. V některých oblastech se už lidé bojí pouštět děti ven kvůli migrantům. Je čas přerozdělit peníze na skutečné bezpečnostní problémy. A nechte fanoušky na pokoji,“ řekl Davankov.
⚪️ PRVNÍ POLITIKA (https://t.me/+YzwG-cxLHXNhZjgy)
➡️☭☆Počet nelegálních migrantů v Rusku přesáhl 630 tisíc lidí – Ministerstvo vnitra.
Jde především o narušitele pobytového režimu. Jsou však i tací, kteří se dopustili několika administrativních přestupků nebo v zemi pracují načerno.
Ministerstvo pro digitální rozvoj navrhuje vytvořit speciální registr pro sledování údajů o migrantech. Na seznamu budou i ti, kteří porušili zákon a měli by být deportováni.
⚪️ PRVNÍ POLITIKA (https://t.me/+YzwG-cxLHXNhZjgy)
Prosím všechny přátelé, ke kterým se moje zprávy dostanou, kdybyste byli tak moc hodní a posílali to dál, jak přátelům, tak na skupiny, kterým fandíte.
Často mně náš systém blokuje účet a nemůžu zasílat do skupin 3 dny, nebo týden!!! Kdo mne chce najít a zajímají ho denní zprávy 2 – 3x denně, jsem na Volném bloGu denně s čerstvými zprávami z domova i ze světa, ale i na mém profilu.
Ať žije DEMOKRACIE!!! Je jako zatemněný měsíc .
MÍRO – MILOVNÉ, SVĚTLO DIKTÁTORSKO – FAŠISTICKÁ TMA
Prosím zasílejte zprávy dál Děkuji. Ľubomíra
📌Děkujeme za Vaši podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj naší nezávislé informační platformy.
Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.
Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.
Lubomír Volný
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
