Braniboři v Čechách
Celý článek si můžete poslechnout v audioverui ZDE:
Dali jsme se do řeči, ptám se ho, jak se mu vede… Narodilo se mu dítě, doma jsou všichni zdrávi…. ale celou dobu se mi zdálo, že je nějaký smutný. Prý uvažuje o tom, že tam u ČEZu skončí a jestli bych nevěděl o nějaké elektrikářské práci jinde… Ptám se ho proč? Vždyť takové místo je sen každého dělníka. Velmi solidní plat, veškeré přesčasy a příplatky zaplacené do poslední koruny, několikrát ročně bonusy, dovolená navíc, příspěvky na rekreaci… a teď přece dostal těch šedesát tisíc odměny, co prý ČEZ dával každému zaměstnanci.
„Víš, proč nám to dali?“ ptá se. „Protože už měsíc nedělám skoro nic jiného, než chodím odpojovat elektroměry…“
Prý to už přestává dávat psychicky. V noci prakticky nespí…
Nejhorší jsou prý ty brečící matky, které ho prosí, aby ještě deset minut počkal, že ještě rychle alespoň dovaří poslední oběd. Nebo babičky, které se ho ptají, co mají dál dělat… Na jižní Moravě žijeme všichni ve větších či menších vesnicích. I Brno je jen řada dědin, propojená šalinou. Máme tu více domů a méně sídlišť. A on teď jezdí a odpojuje a odpojuje. Tu někoho, tam někoho.
Už na něj lili horkou vodu, jakýsi strejc na něj vzal dřevěnou tyč… prý je teď od prosince posílají ve dvou, protože to přestává být sranda…
Samozřejmě, skoro všechno jsou buď osamělí důchodci nebo samoživitelky. Ti se nemohou bránit a nemají žádnou možnost svojí situaci změnit. Takže trocha marného vzteku, pláč a sem tam nějaký zoufale zbytečný pokus o obranu.
Říkal, že v call centrech, nebo na kontaktních místech, že tam už se ve velkém žerou antidepresiva. Člověk se může zatvrdit, když přijde jedna plačící mamina. Vydrží jich i deset. Ale když přichází jeden případ za druhým, den za dnem už dlouhé týdny, všechno je jak přes kopírák a ještě jich den za dnem přibývá, tak to prostě není k vydržení. Navíc si stále lépe dovedete představit, že brzy tam můžete stát taky…
Máme tu znovu Branibory v Čechách. Akorát už nemusejí posílat drancíře na koních. Udělá se to přes lipskou burzu a špinavou práci pro ně uděláme sami. Pokrok nezastavíš. V koncentrácích se o kázeň také starali víc kápové než dozorci. Najednou Čech Čechovi odpojuje elektroměr, protože Helmut byl debil a zničil si svojí energetiku, ale naštěstí nás ekonomicky obsadil a teď se mu ohromně hodí naše elektrárny, které se postavily právě z daní těch babiček, kterým teď odpojují proud, protože mají vyšší zálohy než důchod.
Poslouchal jsem ty historky a zařekl jsem se, že ode dneška už Fiala není Petro Ihorovič, ani Signál I. Doteď jsem si z něj hlavně dělal srandu. Ale odteď je to úplně normální Kápo Fiala. Vězeňský mundůr, úklona směrem k jeho pánům a hůl pro své spoluvězně. Neměl jsem ho rád od začátku, ale po včerejšku se mi začal vysloveně hnusit.
Zase je to jako vždycky. Silní si svoje zájmy nějak ohlídají a tak se ožebračují ti nejslabší, kteří nemají žádnou možnost se bránit. Nemají dokonce ani to, co máme my – jeden druhého. Tihle lidé nejsou na fejsbůku, nečtou, mají jiné starosti, než číst Vidláka, koukat na Vrabela nebo se pídit po konzultačních hodinách Jindry Rajchla. Nemají nikoho, kdo by je alespoň sdružil do jedné sebranky. A teď už nemají ani elektřinu.
Navíc se za to ještě stydí. Takhle dokonale je to dneska zařízené. Oni vás oberou na kost, připraví vás o všechno a ještě zařídí, aby to vypadalo, že ta bída je vaše vina.
Tož jsem kolegovi řekl, ať alespoň odkazuje na mě. Že to není žádná velká naděje, protože nic nejsem, nemám žádnou reálnou moc s tím něco udělat, navíc brzy budu další na řadě… ale budou alespoň vědět, že v tom nejsou sami a že jejich trable někoho zajímají a jsou tu ještě takoví, kteří se snaží dělat něco víc, než jen lamentovat, že se nic udělat nedá a všechno je zbytečné.
Já vím, že mě čtou v SPD. Čtou mě i v ANO. Vím, že i sám Andrej občas hodí očkem na Vidlákovy kydy. Vím, že mě čtou na všech ministerstvech a s netajenou nenávistí mě čte i spousta libtardů a přejí mi všechno nejhorší. Ale nemohl by proboha teď někdo jít a pozastavit to? Nemohl by někdo vydat rozkaz, aby s tím odpojováním alespoň počkali, když už nic jiného? Fakt právě teď musíte ukazovat tvrdost a nesmlouvavost? Píšu vlastně to samé, co Mikuláš Minář.
Fakt chcete, aby ti nejohroženější a nejchudší dostávali na vánoce dárek v podobě odpojené elektřiny?
Zastavte to. Udělejte moratorium. Řekněte těm klukům elektrikářským, ať s tím teď přestanou. Když jsou ty vánoce…
A vy, co máte tolik peněz na tank Tomáš, co kdybyste založili nějaký fond a začali za staroušky a osamocené mámy platit zálohy? Nebo tu máme peníze jen na kanóny?
Vykašlete se na zákony. Vykašlete se na spravedlnost, ale udělejte prostě milost. Zastavte to odpojování. Přesťaňte s tím. Pište si do účetních uzávěrek, co chcete, dál si hoňte triko, jak skvěle zvládáte situaci, blýskejte se před kamerami… ale zastavte to. Teď hned. Přestaňte dávat takové dárky. Nebo to (s vámi všemi) špatně dopadne.
A vy v opozici, kteří se bijete v prsa, že bojujete proti této vládě… běžte, vylezte na pultíky a před kamery a začněte o tom mluvit. Všude. Ať to nejsem jen já, kdo se (marně) pokouší někoho zastat. Jsou přece vánoce. To se i na západní frontě zastavila palba, tak neříkejte, že nemůžete na chvíli přestat účtovat.
Vy mocní! Zařiďte, ať si ta slavná Čistá Energie Zítřka udělá nový vánoční reklamní klip, že poslední tři týdny roku zaplatí elektřinu za všechny domácnosti ze svého a pozastavuje všechno vymáhání a devastování. Že se to bude řešit až v novém roce. Ať alespoň teď mohou všechny ty mámy napéct cukroví a alespoň na chvíli zapomenout na starosti. Ať se babičky mohou těšit na vnoučky a nepředstírat nemoc, aby nemusely dětem zahanbeně prozradit, že jsou bez elektriky.
Udělejte něco pro svojí vlastní záchranu a zastavte to alespoň na ty tři poslední týdny. Nechovejte se jako kápové v koncentráku. Nemusíte to dělat. Fakt nemusíte. Tohle vám Pánbůh nezapomene. V dobrém i ve zlém. Jsou vánoce. Nechte alespoň na chvíli toho ničení domácností. Přestaňte se vymlouvat na péči řádného hospodáře ve vyjedené republice. Nechovali jste se tak nikdy, neschovávejte se za mravní imperativ. Ve skutečnosti máte jen povinnost nepřestat být člověkem. Kápové nedostávají milost. Nikdy. U norimberského tribunálu jim také nepomohlo, že jen plnili rozkazy.
Buďte alespoň na vánoce skutečně lidmi. Jakou měrou teď měříte, takovou vám pak bude naměřeno. A o vánocích to platí na druhou.
