Jak již víte, tak diktátorská EU, která nenávidí svobodu slova, zřejmě v rámci blížících se eurovoleb, zavádí mnohem tvrdší cenzuru, která by měla prakticky zcela zneviditelnit vše co je EU nepohodlné.
Budou to tedy články či třeba jen diskuzní příspěvky z všech možných oblastí, které nebudou ideologicky v souladu s politikou EU. Dosud již cenzura nějakým způsobem funguje, uplatňuje ji zejména Facebook, YouTube a některé další platformy, nyní by se však měla rozšířit i na další.
A také by měla přitvrdit – a to docela výrazně. Mimoto se traduje, že se cenzura pravděpodobně v tomto stylu rozšíří plošně i do zemí mimo EU, zejména pak do těch, jejichž politika je v souladu s politikou EU.
Cenzura EU je založena na tom, že ty platformy, které nebudou ochotny mazat nepohodlné příspěvky, budou pokutovány – a tyto pokuty mají být vskutku drakonické.
Pozorovatelé se domnívají, že jejich plány na umožnění masivní online cenzury a s ní spojené „inovace“ jdou nejen podle plánu, ale mají také šanci získat celosvětovou akceptaci a vrhnout EU do tohoto nelichotivého světla lídra globální cenzury.
Zákonem, který se nyní v této souvislosti dostává do popředí zájmu, je zákon EU o digitálních službách (DSA), který stanovil konečný termín na 25. srpna letošního roku – což je už za pár dní.
Zákon existuje již nějakou dobu, ale nyní má výrazně přitvrdit.
A nyní si tuto velikost uvědomuje i zbytek světa, vezmeme-li v úvahu, že do konce srpna budou všechny takzvané Very Large Online Platforms (VLOP, v jazyce EU) a Very Large Online Engines (VLOSE, ve stejném dystopickém jazyce) ) muset dodržovat pravidla.
Ne všichni, ale přesto většina pochází z USA. A nyní vyvstává otázka: Jak přesně to má fungovat?
Abychom byli spravedliví, je třeba říci, že nikdo nemůže tvrdit, že Facebook, Google a spol. neprovádějí masovou cenzuru, ať už s nařízením EU nebo bez něj. Ale je to jiný druh masové cenzury, když se řídí jinými politickými a právními precedenty.
Existuje dlouhý seznam globálních „VLOP“ a „VLOSE“, kteří – jak se zdá – budou brzy čelit vysokým pokutám v celé EU, pokud se nepřipojí k cenzuře EU.
Mazány mají být všechny dezinformace a nenávistné projevy. O tom, co je dezinformace a nenávistný projev budou rozhodovat EU placení cenzoři.
A budou mazat, ničit, odstraňovat z veřejného prostoru cokoli, co neodpovídá politice EU. Nenávist namířená na odpůrce EU bude samozřejmě povolena, stejně jako dezinformace, které bude šířit EU, WHO, OSN, IPCC a další propagandisté.
Třeba jako byly informace o „bezinfekčnosti“ očkovaných takzvanou „covid vakcínou,“ údajně „bezpečnou a účinnou.“ Nebo jako informace o údajně škodlivém CO2.
Takové dezinformace jsou naprosto v pořádku a budou samozřejmě volně šířeny a propagovány.
Zákon se prezentuje jako maják pořádku v divokém digitálním světě. Ve skutečnosti však ještě víc – a to velmi vážně – podkope samotné základy demokratických společností: nedotknutelné právo na svobodu slova.
Bude to tak jen přiznání k tomu, že EU deklarovaná „liberální demokracie“ ve skutečnosti žádnou demokracií není.
DSA si také uděluje znepokojivé pravomoci nad moderováním obsahu platformy. To je velmi znepokojující, protože EU tak vlastně přiznává, že bude – z vašich peněz – platit „strážce jediné povolené ideologie a pravdy.“
Zásada, která vyžaduje, aby platformy rychle odstranily „nelegální“ obsah, je matoucí pastí. Koneckonců, co odlišuje „nelegální“ od jednoduše nepopulárního nebo provokativního?
Platformy, které nechtějí být pokutovány, se musí již brzy rozhodnout pro agresivní cenzuru, aby obešly represivní účinky zákona.
Výsledek je předvídatelný: všichni kdo nebudou v souladu „se stranou a vládou“ budou nemilosrdně mazáni.
DSA také ztěžuje možnost stížností na cenzuru – bude to stát tak neuvěřitelnou byrokracii, že to raději každý vzdá předem.
DSA se tak stává mamutím cenzurním aparátem, který by mohl předefinovat evropské digitální hranice v nedemokratickém a restriktivním světle.
EU svou zdánlivě neukojitelnou touhou po kontrole hrozí, že již zcela zlikviduje svobodu slova. Když jsou platformy nuceny k cenzuře, kde dodržování pravidel má přednost před otevřeným diskursem, přibližujeme se k digitální orwellovské realitě.
Svoboda slova a projevu a pluralita názorů jsou základní pilíře demokracie. Jakákoli legislativa zaměřená na podkopání těchto pilířů by měla být přezkoumána s maximální přísností.
Pro které platformy tak nyní cenzura EU platí?
Mezi tzv. platformy „VLOP“ a „VLOSE“ patří například Alibaba (AliExpress), TikTok, Amazon, Apple, Google a jejich příslušné obchody; Google Maps and Shopping, Facebook a Instagram; Microsoft LinkedIn, Snapchat, Wikipedia, Booking.com a X (bývalý Twitter).
Cenzura se však týká i všech velkých vyhledávačů jako je Google či Bing, kde se již ve výsledcích vyhledávání nesmí (třeba ani na vzdálenější straně) objevit žádné odkazy na jakákoli alternativní média.
Dosud to bylo tak, že nesměla být alternativní média uvedena vpředu, nyní bude úplný zákaz – a týká se to nezávislých médií z celého světa, nejen z EU.
Věc je tak neprůhledná, jak jen byrokraté EU mohou být. Zdá se, že některá ustanovení, která se EU pokusila zavést ve své vleklé a někdy horečnaté reakci na ukrajinskou krizi, budou relevantní i zde, protože online platformy jsou povinny bojovat proti všem druhům „dezinformací“.
Je zde řada pojmů, které nezávislému pozorovateli opravdu vyrazí dech. Za prvé, před několika lety EU oznámila „dobrovolný“ kodex chování, kterému by se měly velké online platformy podrobit.
Samozřejmě to bylo o „dezinformacích“ a v té době to bylo všechno o Covidu a volbách v USA.
Když ale Twitter nedávno prohlásil, že se chce z této „dobrovolné“ klece vymanit, prohlásil eurofašista Thierry Breton:
„Jsem vymahač. Zastupuji právo, které je vůlí státu a lidu.“
Zde bych se ráda zeptala, jakého státu a jakého lidu. Je snad EU nějakým státem? Pokud vím, tak ne. A jaký lid Bretona volil? Tak jako v případě všech eurokomisařů je odpověď jednoduchá: NEVOLIL JEJ ŽÁDNÝ LID.
Vybral ho Macron, stejně jako vybral jeho kolegyni Jourovou Babiš.
Ptali se snad ti dva svých voličů, zda si přejí obsadit EU těmito cenzory? O tom mi není nic známo…
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/08/EU_cenzura0125-1.jpg353500Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-08-19 13:09:342023-08-19 13:09:34Už příští týden začne být prosazován tvrdý cenzurní zákon EU
Bill Gates: „Je čas nahradit učitele elitně řízenou AI“
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
16.8.2023
Seann Adl-Tabatabai
Miliardářský eugenik vyzval, aby umělá inteligence nahradila učitele ve třídách jako součást plánu, aby se školy více přizpůsobily globalistické ideologii.
Podle Gatese by AI chatboti mnohem lépe učili děti, jak číst, psát a provádět matematické rovnice.
Gates ve svém podcastu „Unconfuse Me“ řekl generálnímu řediteli Khan Academy Salu Khanovi, že elitami ovládaná umělá inteligence bude obrovským krokem vpřed v transformaci našeho selhávajícího vzdělávacího systému:
„Velmi málo studentů dostane zpětnou vazbu [od softwarových programů] na esej, že by to mohlo být jasnější, opravdu jste přeskočili tento kus a zdůvodnění,“ prohlásil Gates.
„Myslím si, že AI bude jako skvělý středoškolský učitel, který opravdu označí vaši esej, a vy se vrátíte a pomyslíte si: ‚Dobře, musím tam jít nahoru‘.“
Endtimeheadlines.org uvádí: Někteří učitelé AI již existují, včetně jednoho s názvem Khanmigo, který vyvíjí Khan Academy. Je poháněn nástrojem ChatGPT od OpenAI, který také pohání AI integrovanou do vyhledávače Bing společnosti Microsoft a již může „fungovat jako docela dobrý lidský učitel,“ řekl Khan – i když s upozorněním, že dnešní chatboti s umělou inteligencí stále pravidelně dělají chyby.
Program ukazuje schopnost provést studenty kroky řešení matematických problémů nebo jiných lekcí ve třídě, ale někteří učitelé vyjádřili obavy, že je příliš rychlé poskytnout studentům odpovědi, místo aby jim pomohli naučit se řešit problémy sami, The New York Časy hlášeny v červnu.
Khan Academy také experimentuje s používáním tohoto nástroje, který má pomoci usnadnit studentské diskuse a potenciálně poskytnout „armádu asistentů pedagoga pro každého učitele,“ dodal Khan.
Chatbot by mohl například pomáhat iniciovat a vést výukové přestávky a vést studenty diskusí nebo obtížným matematickým problémem. „Pojďme je, aby si navzájem vysvětlili matematiku,“ řekl Khan a dodal, že cílem vzdělávacích nástrojů AI by mělo být znovu vytvořit zážitek „sedět s přáteli a pracovat na obzvláště těžkém problému“.
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
9.8.2023
Plánovanou přednášku The Elite War on Free Thought pro Free Speech Event v Londýně publikoval 23. 6. 2023na svém serveru Racket News Matt Taibbi, americký spisovatel a novinář, jeden z autorů Twitter Files, kterého Elon Musk jako nový vlastník sítě pověřil analýzou firemní e-mailové komunikace ohledně cenzurních zásahů vlády a státních úřadů do svobody projevu. Český překlad Disput.blog.
Včera večer se na pozoruhodné události v Londýně při oslavě svobody projevu s Russellem Brandem a Michaelem Shellenbergerem stala legrační věc. Před jednáním Michael navrhl, abychom přednesli připravené poznámky. Napsal jsem proslov, pohrával jsem si s ním v noci v letadle a pak celý den po přistání. Na akci Michael přednesl před velkým davem burcující projev. Co jsem napsal, jsem zasunul pod židli. I když jsem nakonec zamumlal pár věcí zpaměti, toto je celý projev, jak jsem si ho napsal.
Je povzbudivé vidět tolik tváří tady v Londýně, mluvit o krizi svobody slova po celém světě nebo protestovat proti cenzuře, nebo co to tady přesně děláme. Než začneme, myslím, že je důležité rozlišovat. Na rozdíl od Russella a zbytku našich hostitelů jsme Michael a já a několik z nás v davu Američané. Pro nás je víra v neomezenou svobodu slova základní součástí našeho charakteru. Je to hlavní důvod, proč se my Američané těšíme skvělé pověsti, kterou si děláme po celém světě, zvláště zde v Evropě, kde (je mi líto, že vám to říkám) slyšíme, jak šeptáte hostitelce restaurace, že byste si přáli sedět u stolu co nejdále od nás.
To mělo být pro zasmání, ale v některých ohledech to je to to, k čemu První dodatek americké ústavy směřuje: právo být debilem. Máme hezčí způsob, jak to říct – právo požadovat nápravu křivdy, ale základní myšlenka je stejná.
Není to krásná fráze, náprava křivdy? Skvělý, zapamatovatelný jazyk. Jako spousta Američanů, První dodatek ústavy znám nazpaměť. Odříkal jsem ho dost krát, abych věděl, že neříká, že mi vláda dává právo na svobodu projevu, shromažďování, tisku. Říká, že ty věci už mám. Jako člověk, jako občan.
To je velmi americká věc, myšlenka, že práva se neudělují, ale jsou naší součástí, jako jí jsou naše játra, a nemůžete si je vzít, aniž byste zničili to, kým jsme. Proto v jiných kontextech uslyšíte některé z nás říkat věci jako: „Tuhle zbraň ti dám, až ji vypáčíš z mých studených mrtvých rukou!“
Někteří lidé obrací oči v sloup a myslí si, že to zní šíleně, ale my víme, že to ten chlap opravdu myslí vážně a mnohým z nás to dává smysl. Jsme citliví na práva, zvláště na ta první: projevu, shromažďování, náboženství, svobody tisku.
Ale nejsme tu dnes večer, abychom diskutovali o přednostech amerického zákona o svobodě projevu oproti evropské tradici. Místo toho jsme tu s Michaelem, abychom vyprávěli hororový příběh, který se týká lidí ze všech zemí. Loni se jemu i mně nabídla jedinečná možnost nahlédnout do interní dokumentace Twitteru.
Vstoupil jsem do toho příběhu a táhl s sebou staromódní, legalistické, americké názory na právo a doufal, že odpovím možná na jednu nebo dvě otázky. Například: řekla FBI někdy společnosti Twitter, co má dělat v případě klíčového projevu? Pokud ano, bylo by to porušení Prvního dodatku. Závažná věc!
Ale když jsem se podíval na tisíce e-mailů a chatů, nejprve mě začala bolet hlava, pak jsem byl zmatený. Uvědomil jsem si, že starodávné ochrany z osvícenské éry, s nimiž jsem v úctě vyrůstal, byly navrženy tak, aby čelily autoritářství, protože lidé tento koncept pochopili před stovkami let, v dobách třírohých klobouků a ulic lemovaných koňským hnojem.
To, na co jsme se s Michaelem dívali, bylo něco nového, přístup k politické kontrole z doby internetu, který využívá hrubou digitální sílu ke změně samotné reality. Samozřejmě jsme v tomto úsilí nalezli spoustu příkladů cenzury a deplatformace a vládních komplotů. Bylo však jasné, že myšlenkou rozsáhlého systému digitálního sledování v kombinaci s tisíci nebo dokonce miliony subtilních odměn a trestů zabudovaných do online prožitku je podmínit lidi, aby se cenzurovali sami.
Ve skutečnosti, po dostatečném čase online, ztratí uživatel jak vědomosti, tak i slovní zásobu, které by potřeboval, aby vůbec mohl politicky nebezpečné myšlenky mít. To, co Michael nazývá Cenzurně-průmyslový komplex, je ve skutečnosti jen institucionalizace ortodoxie, rozsáhlé, organizované úsilí o omezení našich intelektuálních obzorů.
Je na místě, že o tom mluvíme tady v Londýně, protože toto je země George Orwella, který mnohé z toho, co jsme v souborech Twitteru nalezli, předpověděl s depresivní přesností.
Jeden příklad vyniká.
Jedním z velkých témat 1984 byla redukce všeho na jednoduché binární kategorie. Popsal svět, kde byly „vyčištěny všechny nejednoznačnosti a odstíny významu“, kde ve skutečnosti nebylo nutné mít slova pro „teplý“ i „studený“, protože, jak píše, „každé slovo v jazyce se může stát negativem přidáním předpony ne-.“
Neobtěžujme se se zimou, stačí ne-teplo.
Politické hnutí, které redukuje každou politickou otázku na jednoduché binární kategorie, působí v Americe a na dalších místech již dlouho. Jak Russell dobře ví, současnému politickému myšlení se nelíbí představa, že by mohl existovat tady levicový neoliberalismus, tam pravicový trumpismus, ale pak také nejrůznější lidé, kteří nejsou ani jedno ani druhé – někde mezi tím, na periferii, kdekoli.
Raději to vidí jako: „Jsou lidé, kteří jsou svědomití a věří ve vědu a spravedlnost, demokracii a štěňátka, a ti všichni ostatní jsou pravičáci. Takhle potkáte lidi, kteří s vážnou tváří označí za pravičáka i Russella Branda.
Ale jde to hlouběji. Michael a já jsme na Twitteru našli korespondenci o něčem, co se nazývá Virality Project (Projekt mediálních dopadů), což byl multiplatformní program pro sdílení informací pod vedením Stanfordské univerzity, jehož prostřednictvím společnosti jako Google, Twitter a Facebook sdílely informace o Covidu-19.
Porovnávali své poznámky o tom, jak určitý obsah cenzurovat nebo potlačit jeho vyhledatelnost. Deklarovaný cíl měl smysl, alespoň navenek: projekt měl bojovat s „dezinformacemi“ o pandemii a povzbudit lidi, aby se nechali očkovat. Když jsme četli komunikaci do a ze Stanfordu, nalezli jsme šokující pasáže.
Jeden účastník navrhl Twitteru, že by měl za „standardní dezinformace na vaší platformě“ považovat „příběhy o skutečných vedlejších účincích vakcín… pravdivé příspěvky, které by mohly způsobit znejistěni“, stejně jako „znepokojivé vtipy“ nebo příspěvky o tématech jako „přirozená imunita“ nebo „očkovaní jedinci přesto nakažení Covidem-19.“
Tohle je přímo od Orwella. Místo toho, aby kolem Covidu-19 rozpoznávali „dvojsmysly“ a „významové odstíny“, zredukovali vše na binární: pro a proti vakcíně.
Nejasnosti eliminovali náhledem do myslí uživatelů. Když nějaká osoba vyprávěla skutečný příběh o někom, u koho se po očkování rozvinula myokarditida, i když to jen konstatovala – a neříkala: „vakcína mu způsobila myokarditidu“ – projekt Virality v tom rozpoznal příspěvek, který může „vyvolat znejistění“.
Obsah tedy byl pravdivý, ale politicky kategorizovaný jako proti-očkování, a tedy dezinformace – nepravdivý.
Osoba, která řekne, že je proti očkovacím pasům, může jinde vyjádřit podporu očkování, ale projekt Virality se domnívá, že „obavy“ z očkovacích pasů vedou k „rozsáhlejším antivakcínovým příběhům“, takže osoba vakcíny podporující se tímto způsobem může stát antivakcinářem. Napsali také, že takové „obavy“ inspirovaly širší diskuse „o ztrátě práv a svobod“, což je rovněž problematické.
Jiné agentury hovořily o příspěvcích, které sdílely výsledky získané na základě zákona o svobodě informací o „autoritativních zdravotnických zdrojích“, jako Dr. Anthony Fauci, nebo používaly slovní hříčky jako „Fauxi“. Viceprezident se nad nimi mračil.
„Tento neustálý proces zasévání pochybností a nejistoty o autoritativních zdrojích,“ napsala Graphika ve zprávě zaslané Twitteru, „vede ke společnosti, která považuje za příliš náročné rozeznávat, co je pravda nebo nepravda.“
Stejné to bylo s někým, kdo sdílel skutečný výzkum o účinnosti přirozené imunity nebo zastával hypotézu, že virus pochází z laboratoře. Všechno to mohla být fakta, ale politicky to bylo nepohodlné, bylo to něco, čemu říkali „malinformation“ („škodlivá informace“). Nakonec všechna ta možná přesvědčení shrnuli do binární klasifikace podle 1984: dobrá a ne-dobrá.
Tu také aplikovali na lidi.
Tohle bylo nové. Starý zákon o projevu trestal řeč, nikoli řečníka. Jako reportér jsem byl vychováván, že pokud se dopustím pomluvy, pokud napíšu něco, co někomu způsobilo prokazatelnou újmu, musím pomluvu odvolat, přiznat se, omluvit a zaplatit mu odškodné. Všechno fér! Ale soud by se nezabýval mnou jako člověkem. Nepředpokládal by, že pokud jsem se zmýlil v X, mýlím se také v Y a v Z.
Viděli jsme, jak se NGO a agentury jako FBI nebo ministerstvo zahraničí stále více zaměřují na řečníky, nikoli na řeč. Projekt Virality uváděl případy lidí jako Robert F. Kennedy ml. O příspěvcích takových „recidivistů“, říkali, „se téměř vždy podávají hlášení“. Moderátory obsahů vyzývali, aby si o lidech dělali obrázek předem a neposuzovali je případ od případu. Jinými slovy, viděli dobré a ne-dobré lidi a o těch ne-dobrých „se téměř vždy podávají hlášení“.
Znovu a znovu jsme viděli algoritmy, které se pokoušely elektronicky vyhodnotit dobrost nebo ne-dobrost lidí. Našli jsme na Twitteru zprávu, která zařadila Wikileaks i kandidátku Strany zelených Jill Stein na twitterovou “denylist”, černou listinu, která lidem ztěžuje vidět nebo vyhledat jejich příspěvky. Stein byla zařazena na černou listinu s názvem Rusové, protože algoritmus zjistil, že má příliš mnoho názorů, ve kterých se shoduje se zakázanými lidmi, zejména s ruskými zakázanými lidmi.
Totéž jsme viděli ve zprávách z Global Engagement Center ministerstva zahraničí. Identifikovaly určité účty, o kterých tvrdily, že jsou ruskými agenty, a další jako „vysoce propojené“ nebo „spojené s Ruskem“, jako součást ruského „informačního ekosystému“. Toto je jen nóbl způsob, jak říci „vina ze spolčování“. Tato technika zasáhla každého, od kanadské webové stránky s názvem Global Research až po bývalého italského premiéra Giuseppe Conteho a bývalého tajemníka italské Demokratické strany Nicolu Zingarettiho.
Pokud tyto techniky použijete padesát milionkrát, sto milionkrát, miliardkrát, lidé brzy vycítí, jak jsou některé účty nevyhledatelné a jiné nikoli. Budou se sami klasifikovat a homogenizovat.
I když Twitter neodstraní účet, když to FBI doporučí, anebo ignoruje žádost ukrajinské rozvědky odstranit někoho jako novináře z Greyzone Aarona Mate, uživatelé se sami naučí odhadnout, kde leží hranice mezi dobrým a ne-dobrým.
Poslední poznámka. Jak jsme s Michaelem nedávno zjistili v souvislosti s příběhem o virovém původu, věci považované za politicky dobré se často ukáží jako nepravdivé a věci považované za ne-dobré jako pravdivé.
V případě potřeby mohu uvést celý seznam, ale mnoho zpráv, kterými si úřady byly včera naprosto jisty, se později ukázalo jako zcela nesprávné. To je další fenomén, který Orwell předpověděl: doublethink (dvojité myšlení).
Doublethink definoval jako „akt zastávání dvou protikladných, vzájemně se vylučujících myšlenek nebo názorů a víry současně a absolutně“.
Nedávno nám bylo zcela jasně řečeno, že Rusové vyhodili do povětří svůj vlastní plynovod Nord Stream, že jsou jediným podezřelým. Americká vláda nám dnes říká, že od loňského června ví, že to plánovaly ukrajinské síly se souhlasem nejvyšších vojenských představitelů. Ale neočekává se od nás, že k tomu něco řekneme. Očekává se, že zapomeneme.
Co se stane se společností, která si neurovná své mentální záznamy, pokud jde o fakta, pravdu, omyly, propagandu a tak dále? Možností je jen několik. Někteří lidé udělají to, co někteří z nás v této místnosti: budou frustrovaní a naštvaní, většinou v soukromí. Jiní se pokusí zběsile protestovat katalogem minulosti.
Většina však dělá to, co je pro duševní přežití nejjednodušší. Učí se zapomínat. To znamená žít pouze v přítomnosti. Ať už dnes blbneme kvůli čemukoli, dělejme to všichni společně. Potom, až se věci zítra změní, nepozastavujme se a nepřemýšlejme o změně, prostě blbněme kvůli tomu novému. Fakta jsou mrtvá! Ať žijí nová fakta!
Budujeme globální masovou kulturu, která vidí vše černobíle, bojí se odlišností a děsí se paměti. To je důvod, proč lidé už nemohou číst knihy a proč, když vidí lidi jako Russell, kteří do přehledných kategorií nezapadají, nevědí, co mají dělat, kromě ukazování a ječení, jako kompars ve filmu Invasion of the Body Snatchers.
Stěžovali jsme si na cenzuru a je důležité to dělat. Ale manipulují lidi způsobem, který učiní cenzuru zbytečnou, a to budováním společenství lidských bytostí bez paměti a s monochromatickým vnímáním. To je víc než krize řeči. Je to krize lidstva. Doufám, že nejdeme pozdě na to, abychom to napravili.
Věda ve službách ideologie a dezinfománie jako byznys
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
11.7.2023
Vlastimil Veselý
Už delší čas vybízíme k tomu, aby hlavní “bojovníci s dezinformacemi” zveřejnili seznam alespoň deseti nejvýznamnějších dezinformací (pokud se jich nenajde ani deset, nejde o vážný problém, který by se musel řešit novou legislativou nebo represí). Teď jsme se konečně dočkali. Průzkum institutu SYRI propagovaný Českým rozhlasem uvádí konkrétní příklady výroků, na kterých se dokonce můžete otestovat. Ale o tom později, pojďme postupně.
Web Aktuálně jako tlampač dezinfománie
Před necelými dvěma měsíci jsme článkem Nové dno české žurnalistiky reagovali na manipulaci spolku Evropské hodnoty, který bojem s “hybridními hrozbami” maskuje politický boj proti opozici. Web Aktuálně k tomu posloužil jako tlampač. Asi v polovině června vydalo Aktuálně další speciál o dezinformacích, kde tvrdí, že “Boj s dezinformacemi je jednou z největších výzev, před kterými Česko i demokratický svět ve 21. století stojí.”
Stalo se něco hrozného. Vyčítám si, že jsem víc neposlouchal. Máma podlehla dezinformacím, rok jsem s ní nemluvil. Nevím už vlastně, kým rodiče jsou, a vlastně se to bojím zjišťovat. To je jen pár titulků srdceryvných příběhů, které Aktuálně zařadilo do své kampaně. Dokonce rozšířilo slovníček o další rádoby vědecké pojmy. “Pokud někdo sdílí pravdivou informaci s úmyslem poškodit druhé, používá se termín malinformace.” Tak prosím vás pozor s tím sdílením pravdy – aby to někoho náhodou nepoškodilo.
Ze zahraničí vyzdvihuje Aktuálně jako vzor Finsko, kde “politikům věří až 70 procent Finů, v Česku se důvěra vládě pohybuje kolem třiceti procent”. Jak to souvisí s dezinformacemi? Že by nižší důvěru v naši vládu chtěli výzkumníci svádět na dezinformace? Neuvěřitelné jsou i následující body z infografiky. Jako by dezinformátory byli převážně ti, kteří kritizují Evropskou unii, ukrajinský režim nebo (!) vládní strany označované často spřízněnými médii jako “demoblok”. To už úplně bez obalu odhaluje, že celá antidezinfo kampaň je namířena proti opozici a všem vládním kritikům s cílem je zastrašit, umlčet a vykázat mimo veřejnou diskusi.
A do třetice Aktuálně. V rozhovoru s Ivanou Svobodovou se dozvídáme, že “dezinformace už zasahují regiony, kde se lidé nemají tak zle, a zasahují i ty lidi, kteří nejen, že se nemají zle, ale dokonce mají přístup k informacím”, že “Slovensko je dezinformacemi už úplně vykolejené” a že je potřeba dezinformační média vypnout. Jako příklad témat s častými dezinformacemi uvádí migraci nebo očkování proti Covidu, tedy témata, k nimž chyběla férová veřejná diskuse s odborníky zastávajícími různé názory, a v nichž alternativní média byla pravdě nakonec blíže než mainstream.
Pozadu nezůstal ani Seznam, který hysterii kolem údajných dezinfomací rovněž přiživuje. Zajímavé je, že v jeho přehledu “samozvanců a ztroskotanců” jsou výhradně autoři kritičtí k vládě. Jako by mezi těmi provládními nebo nekritickými obdivovateli unijních regulací nebyl vůbec nikdo, kdo se opakovaně dopouští omylů nebo záměrných lží a manipulací.
Prosazování jediného možného názoru má samozřejmě za následek ztrátu důvěry – vůči médiím a státním institucím. Chceme-li lidem navrátit důvěru v politiku a média, rozhodně toho nedosáhneme omezováním svobody projevu pod záminkou boje s dezinformacemi nebo dokonce šířením manipulací a polopravd dehonestujících názorové odpůrce.
Společnost nedůvěry
A nyní se dostáváme k vlajkové lodi mediální kampaně posledních dnů – k projektu Společnost nedůvěry Českého rozhlasu, jehož soubor článků o dezinformacích a konspirátorech čerpá z průzkumu zadaného u Národního institutu SYRI (SYstémová RIzika, více o něm níže). Součástí je i jednoduchý test, který změří míru vaší důvěry v dezinformace na základě postoje k několika tvrzením označených jako konspirační teorie. Většinou (ne vždy, míchají to s hloupostmi typu např. úkladné smrti princezny Diany) však jde o vážné otázky, které se všude v Evropě v různých podobách objevují jako součást politické debaty.
Je naprosto ostudné, že veřejnoprávní médium a univerzitní výzkumníci placení z veřejných prostředků označují legitimní názory na vážná politická témata (organizace masové ilegální migrace, rizika islámu v Evropě, podvody při korespondenčních volbách, rizika Istanbulské úmluvy nebo ovlivňování politiky ze strany George Sorose) za dezinformace. To už není obyčejná chyba jednoho redaktora, ale nebezpečný záměr redakce ostrakizovat statisíce nebo miliony nositelů naprosto legitimních názorů na vážné politické otázky jako dezinformátory.
Migrace byla prvním tématem, k němuž se některé názory masově cenzurovaly na sociálních sítích. Když souhlasíte třeba jen s částí otázky (bez důrazu na “míšeneckou rasou”), měla by být odpověď ano nebo ne? Jaké pokyny respondenti dostali? K otázce masové ilegální migrace coby organizované akce se nedávno vyjádřil bývalý ředitel německé kontrarozvědky slovy “Pochybuji o tom, že by to politici mysleli vážně, že by masové přistěhovalectví do střední Evropy chtěli skutečně omezit… Jim už dávno nejde o ochranu uprchlíků…, jak ještě před deseti lety neustále tvrdili. Jejich skutečným motivem je vytvořit jinou společnost…“
Další téma masově cenzurované na digitálních platformách cca od roku 2015. Diskuse na toto téma probíhá už léta na mnoha odborných fórech a na stranu pro a proti se snáší desítky argumentů. A výzkum SYRI označí všechny zastánce jednoho z názorů za konspirátory? Pak těžko brát celý tento průzkum vážně.
Míra volebních podvodů a dopad na výsledky voleb je opět jednou z klíčových otázek americké politiky. Zvlášť v poslední době po odhalení skandálu Twitter Files. Chce snad průzkum SYRI označit za dezinformátory desítky milionů republikánských voličů a významnou část republikánských zákonodárců?
Jak důležité je slovíčko “bezprostředně”? Ti, kdo ho tam nedávají, by měli odpovědět ano, nebo ne? Rafinovaná past na respondenty. Co na to říkají kritici metodiky našeho průzkumu? Toto jim nevadí? Istanbulská úmluva je významné téma české politiky. Označit jednu stranu za konspirátory je faul, který si nesmí veřejnoprávní médium dovolit.
Pan Soros je kvůli svým politickým intervencím persona non grata v několika zemích včetně Izraele. O jeho motivacích lze samozřejmě vést polemiku mnoha argumenty, ale opět platí, že označit tento názor za dezinformaci je faux pas, které celý průzkum diskredituje.
Souhrnně ke všem otázkám dodávám, že naší rolí v SOSP rozhodně není určovat, které odpovědi na dané otázky jsou správné nebo bližší pravdě (to ostatně nepřísluší ani ČRo nebo SYRI), často totiž jde o slovíčka a kontext, ale bránit svobodu každého zastávat na tyto otázky jakékoli názory bez rizika dehonestace ze strany médií nebo ideologicky zaujatých výzkumníků.
Panika elit
K průzkumu SYRI, který občany rozděluje na “proukrajinské demokraty”, “proruské postkomunisty”, “obecně dezinformované”, “antiruské demokraty” a “nevyhraněné”, se kriticky vyjadřuje celá řada publicistů, mj. Daniel Kaiser v článku Panika elit na Echo24. “Metodika je zaujatá bez debat. Do souboru domněle konspiračních výroků zařadil výzkumný tým vedle zjevných canců, jako že sítě 5G škodí významně lidskému zdraví (a proč vlastně museli výrok upřesnit slovem významně?), tvrzení když ne prokazatelná, tak určitě naprosto legitimní.
Jiná tvrzení byla zformulována tak, že z nich na dálku čpí zlá vůle, potměšilost kladečů pastí, o jejichž vlastním stupni poznání můžeme pochybovat. Ujetosti věty, že Istanbulská úmluva „bezprostředně povede ke zničení tradiční rodiny“, bylo dosaženo slovem „bezprostředně“, jenom tato vsuvka zařazuje lidi k Istanbulské smlouvě skeptické mezi konspirátory... Ten průzkum by snad nestál za tolik pozornosti, kdyby se současně nezačaly na různých serverech, od Aktuálně po Seznam, objevovat články na stejné téma a podle stejné šablony. Ve všech jsou zmatení nebo i jen pochybující občané předmětem starostlivosti a péče, jakou by asi vyvinul kříženec mezi policistou, vychovatelem a psychologem.”
“Celá ta absurdní mediální vlna nakonec víc než o náladách ve společnosti vypovídá o náladách držitelů klíčů od veřejného prostoru. Je to varianta jevu známého jako panika elit: elity sice dosud ovládají veřejný prostor a drží moc, ale přesto se jich zmocňuje obava, že se chystá jejich hromadná výměna. Fact-checkeři, badatelé o konspiračních teoriích, redaktoři specializovaní na boj s dezinformacemi jsou tu jen jakýmisi předskokany... Celý tento ekosystém, jehož jsou Moravec a SYRI pouze nejviditelnějšími představiteli, charakterizují vysoká míra paternalismu a nízký průměrný věk. Členové ekosystému mají tedy menší životní zkušenosti než lidé, které zkoumají a pak rozřazují do úhledných kategorií. Bylo by to směšné, kdyby to už nebylo tak rozrostlé.”
Ti si v sérii podcastů věnované otázce “Kdo tady vydělává na dezinformacích?” všimli markantního rozdílu mezi výsledky průzkumu SYRI a jeho mediální interpretací v ČRo. Doporučuji jejich rozhovor se dvěma autory průzkumu – socioložkou Paulinou Tabery z Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV a datovým novinářem Janem Cibulkou z Českého rozhlasu. Jejich další rozhovor s vědeckou ředitelkou SYRI Klárou Šeďovou ukazuje, že výzkumný tým má předem zajištěné finance, ale nikoli jasný předmět zkoumání (jen široce definované oblasti). Počítá se totiž s tím, že zájem politiků o jejich metody a výsledky teprve přijde. Při poslechu se stěží ubráníte údivu, jak otevřeně se přiznává, že výzkumy budou probíhat v podstatě na politickou objednávku. Opravdu toto nikomu nevadí?
SYRI již publikovalo dokumenty, které se také týkají např. války na Ukrajině, nerovnosti mezi muži a ženami, genderovým otázkám, médií, radikalizace společnosti nebo boje proti populismu. Texty, které jsou přímo na jejich webu nebo na ně odkazují jako na mediální výstupy svých vědců, přímo uvádějí nebo nepřímo naznačují zaujatost proti politice opozičních stran a jejich představitelům. Jako by si polovina elektorátu platila ze svých daní výzkumný projekt, jehož výstupem má být vytlačení politických stran a jejich zástupců, které tito lidé preferují, z veřejného prostoru.
Co jsme se tedy za poslední týdny z kampaně dozvěděli?
V době ekonomické krize a údajných úspor státu se rozhazují stovky milionů Kč na to, aby mainstreamová média a někteří výzkumní pracovníci z univerzit přesvědčovali veřejnost, že dezinformace jsou obrovský problém, jemuž by se měli politici prioritně věnovat a nasypat další miliony do projektů a politických neziskovek k roztočení spirály cenzurně-průmyslového komplexu, o němž mluví investigativní reportéři z Twitter Files.
Z vybraných otázek a posuzovaných kritérií jsme se konečně dozvěděli, jak mainstream chápe dezinformace. Jejich vymezení je velmi gumové a jedná se v podstatě o jakýkoli výklad reality, která nevyhovuje progresivistické ideologii. Příklady otázek z průzkumu SYRI jsou dokladem, že za dezinformace se označují i většinové názory na aktuální politické otázky, které nevyhovují postojům momentálně vládnoucí koalice a jejich podporovatelů.
Dá se to říci i ve zjednodušené zkratce. Vědci zkoumali, zda občané věří dezinformacím. Místo toho zjistili, že spíše nevěří vládě, médiím a institucím, které jim neříkají pravdu.O tom by se mohla konečně začít vést poctivá veřejná debata.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/08/SpolecnostNeduvery.jpg488800Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-08-19 09:37:092023-08-19 09:46:29Věda ve službách ideologie a dezinfománie jako byznys
Ukrajinská ofenzíva selhala! Největší zastánce Ukrajiny a spolupředseda Kongresové skupiny pro Ukrajinu v americkém Kongresu prohlásil, že ukrajinská ofenzíva selhala a je čas na mírová vyjednávání! A totéž konstatuje tajná zpráva CIA, které unikla do amerického tisku! Americký novinář Seymour Hersh dokonce odhalil, že CIA varovala na jaře Bílý dům, že ukrajinská ofenzíva je odsouzena k nezdaru!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
18.8.2023
Americké odcházení z ukrajinského konfliktu bylo spuštěno a začíná otřásat americkými i západními médii. V procesech řízení platí princip tzv. waterfallu, tedy informačního vodopádu, který když se spustí, tak je k nezastavení a každý den přichází další a další informace potvrzující zahájený proces. Jen před několika dny oznámil [1] vedoucí kanceláře generálního tajemníka NATO, že na Ukrajině by mohlo být dosaženo míru tou cestou, že by Ukrajina odstoupila Rusku ta území, která jsou majoritně osídlena ruským etnikem, resp. Ukrajinci hlásícími se k ruské národnosti, a na oplátku by Rusko neblokovalo vstup Ukrajiny do NATO.
Stian Jenssen, vedoucí kanceláře generálního tajemníka NATO
Do norských médií se dostaly podrobnosti o tom, že Stian Jenssen hovořil o plánu, že NATO by Moskvě garantovalo tzv. kontrolu nad neonacistickými skupinami na Ukrajině a proces by zahrnoval i možnou denacifikaci Ukrajiny za pomoci EU, která by požadovala po Ukrajině zákaz činnosti Banderovců a dalších skupin.
Nedovedu si představit, že by Moskva na takový plán přistoupila, protože jestli by EU musela někoho denacifikovat, tak hlavně v první řadě vlastní členské státy EU, které jedou nacistické procesy nejen podpory Azováků a Banderovců na Ukrajině, ale i ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu. Na něco takového Rusko prostě nepřistoupí, ale o to vlastně vůbec ani nejde. Proč o to nejde?
Americké odcházení z rozvrácených zemí má pořád stejný scénář
Protože daleko důležitější je samotný fakt, že takové diskuse o možných kšeftech s Moskvou uvnitř NATO vůbec probíhají, že k nim vůbec dochází. Je to důkaz, že uvnitř NATO začal proces odchodu aliance a hlavně USA z Ukrajiny a teď se hledají scénáře, jako to udělat, aby z toho kolektivní Západ nevyšel s úplnou porážkou jako posledně při odchodu z Afghánistánu po dlouhých 20 letech.
Afghánistán začíná spolupracovat s Čínou a Taliban začal navazovat vztahy s Pekingem [2]. Odchod z Ukrajiny je pro USA nevyhnutelný, a to hned ze 2 důvodů. Jednak se v USA schyluje k primárkám a k volbám prezidenta příští rok v listopadu, a jednak USA mají úplně nového a úhlavního nepřítele, který zcela přesahuje Ukrajinu i Rusko dohromady. A tím nepřítelem je Čína!
Americký odchod z Afghánistánu po 20 letech. Afghánci se chtěli dostat do letadel, ale Američané je nechali napospas Talibanu
Amerika nemá prostředky na to, aby mohla plně bojovat, resp. vyzbrojovat válečné úsilí na dvou velkých frontách, to je prostě v současné době pro USA neuskutečnitelné, a to především k nedostatečným zbrojním zásobám USA, které se vyprázdnily v důsledku dodávek zbraní a hlavně munice na Ukrajinu. A proces zadržení Číny je pro USA alfou a omegou, protože globalisté zahájili útok proti USA a proti americkému dolaru a Čína se má stát novým silovým nástrojem světových globalistů. Už to nebudou USA, ale veškerou silovou roli převezme Čína.
Efekt konceptuálního waterfallu událostí v procesu řízení
Proto začíná v procesech řízení efekt tzv. vodopádu a najednou skoro každý den přichází informace z okolí NATO a USA o tom, že západní kolektivisté hledají cestu ven z Ukrajiny, aby mohli vrhnout veškeré prostředky do jihovýchodní Asie a rovněž do rovníkové Afriky na zadržení Číny.
Zatímco Ukrajinci se plácají na místě na frontě už 3. měsíc, v Africe došlo k dalšímu povstání proti Francii a západ zjišťuje, že přišel o kontrolu nad další francouzskou kolonií, jednu ze zdrojově nejbohatších, ale po stránce obyvatelstva nejchudších zemí Afriky. Na Ukrajině se bojuje bez výsledku, ale mezitím Moskva a Peking zahájily tažení proti americkému dolaru a Afrika se začala zbavovat loutkových pro-západních vlád.
Kongresman Andy Harris
A tak není překvapení, že v rámci konceptuálního waterfallu přichází doslova šokující informace z nejvyšších pater americké politiky. Republikánský kongresman Andy Harris je v USA považovaný za jednoho z největších podporovatelů Ukrajiny. Byl nejhlasitějším zastáncem velkého balíku pomoci Ukrajině, který byl v Kongresu schválený vloni a o to větší šok je to, co přišlo teď. Harris byl na přednášce ve městě Abingdon v Marylandu a stál před prezentací v PowerPointu a o státním dluhu, když řekl [3] svým voličům, že je nejvyšší čas ukončit přímou americkou pomoc Ukrajině.
“Je to spíše patová situace? Měli bychom se k tomu postavit realisticky? Myslím, že bychom asi měli,” řekl Harris v úterý ve veřejné knihovně v Abingdonu asi 75 mil severně od Washingtonu. A potom řekl o jarní ukrajinské ofenzivě, která měla zvrátit průběh války, něco neuvěřitelného: “Řeknu to na rovinu, selhala!” A neomaleně se vyjádřil i k vyhlídkám na budoucí vítězství: “Nejsem si jistý, že se to dá ještě vyhrát.”
Pro člena tvrdé pravicové a jestřábí sněmovní Frakce svobody, jíž je Harris dlouholetým členem, to nejsou zrovna tradiční názory. Harris je totiž spolupředsedou Kongresové skupiny pro Ukrajinu. Harrisova ukrajinská matka uprchla po druhé světové válce z komunistické východní Evropy a Harris má tudíž pro Ukrajinu vztah a Kyjev v něm měl neochvějného zastánce. V prvních měsících války neochvějně podporoval ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a v loňském roce hlasoval pro velký samostatný balíček pomoci Kongresu Ukrajině, přičemž podpořil jak vojenskou, tak humanitární pomoc pro Ukrajinu.
Velký přítel Ukrajiny v americkém Kongresu říká stop dalšímu financování Ukrajiny
Harris je také vysoce postaveným členem výboru pro rozpočtové prostředky Sněmovny reprezentantů, což mu dává velký vliv na výdajové priority jeho strany. Na otázku, zda by podpořil další tranši pomoci ve výši 24 miliard USD, o kterou chce v Kongresu požádat Joe Biden po skončení kongresových prázdnin, se v rozhovoru po zasedání zastupitelstva ostře ohradil: “Pokud půjde o humanitární peníze, nevojenské peníze nebo vojenské peníze bez generálního inspektora, nepodpořím je.” Jeho výrok zapůsobil jako zrada a ukrajinská média výrok označila za černou noční můru.
Harris díky své ukrajinské matce byl nejvěrnějším spojencem Ukrajiny v kongresu, ale tohle je fatální rozchod. Ukrajina prostě pomalu a postupně zjišťuje, že Američané jsou znovu a opět na odchodu, jako už z tolika zemí, ve kterých rozvrátili režimy, ve kterých rozdmýchali válku a ve kterých se věci pro USA nevyvinuly podle očekávání, což nakonec vedlo k americkému odchodu. Ukrajinci se nepoučili, že Američané nemají spojence, nemají ani partnery, mají jenom a pouze své vlastní zájmy. A tím zájmem je teď zadržení Číny.
Joe Biden sepisuje seznam úkolů pro služebníčka v Kyjevě. Ten mezitím kouká na lustr u stropu a přemýšlí, jestli ho unese, až se na něm bude věšet…
A to není všechno. V rámci waterfallu došlo dnes k uveřejnění článku [4] ve Washington Post, který odhalil uniklý materiál CIA o tom, že Ukrajina ofenzívu nezvládla a cíle ofenzívy splněny nebudu. Cílem bylo dobýt město Melitopol, hlavní spojovací uzel, který je přístupovým městem ke Krymu. Materiál CIA uvádí, že Ukrajinci vyplýtvali většinu vojenského, zdrojového i lidského potenciálu na dobytí “nevýznamných osad a vesnic” a není reálné, že se zbytkem toho, co mají, že by prorazili 3 ruské obrané linie, že by prorazili přes opevněné město Tokmak a dostali by se až do Melitopolu.
Materiál to nepovažuje již za reálné. Je velmi pravděpodobné, že Andy Harris čerpal právě z této zprávy CIA, kterou dostaly k dispozici senátoři a kongresmani vybraných výborů. A to pořád není všechno. Waterfall tohoto procesu se spustil opravdu naplno, protože vlivný americký novinář Seymour Hersh, který před časem přinesl informaci o zničení plynovodů Nord Stream americkým námořnictvem, publikoval [5] článek o situaci zevnitř Bílého domu.
Bílý dům spustil ofenzívu AFU přesto, že CIA varovala před odsouzením ofenzívy k nezdaru
Americká CIA totiž podle Hershe varovala Bílý dům již na jaře, že za současných podmínek na opevněných ruských liniích je ukrajinská ofenzíva odsouzena k nezdaru. Joe Biden však přesto dal Kyjevu pokyn, aby zahájil ofenzívu co nejdříve, a to prý kvůli tomu, že lepší bylo začít s ofenzívou a dát Ukrajincům naději, než jim říct pravdu, že ofenzíva bude k ničemu, což by vedlo ke zhroucení morálky ukrajinské armády. Výsledkem tak je beznadějná ukrajinská ofenzíva a již skoro 50 000 mrtvých ukrajinských vojáků za necelé 3 měsíce.
Druhou možností místo věšení je zastřelení se pistolí darovanou Petrem Pavlem
Ukrajinský řezník Zhulenský může opravdu na Ukrajině už brzy skončit jako Benito Mussolini, protože Ukrajinci brzy pochopí, že válka požírající Ukrajince pro nic, bez výsledku, nebude mít dlouhého trvání. Ze všech směrů přichází a v rámci waterfallu proudí informace a balóny o mírových rozhovorech, o potřebě ukončení války a o ukončení financování Ukrajiny.
A nejsou to jenom nějací filosofové nebo novináři, jsou to již vysoké figury z NATO, z amerického Kongresu a rovněž v neposlední řadě z Pražského hradu od českého (p)rezidenta Petra Pavla, který o tom hovořil [6] rovněž, že Ukrajina má čas do konce roku. V tomto možná se trochu mýlil. Vypadá to, že tolik času Ukrajině nakonec Američané ani nedají.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/08/AndyHarrisFeat-700x466-1.jpg466700Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-08-19 07:59:542023-08-19 07:59:54Ukrajinská ofenzíva selhala! Největší zastánce Ukrajiny a spolupředseda Kongresové skupiny pro Ukrajinu v americkém Kongresu prohlásil, že ukrajinská ofenzíva selhala a je čas na mírová vyjednávání!
Poprvé od roku 2008 se zmenšuje majetek domácností!
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde
Z různých světových ekonomik přicházejí makroekonomické statistiky, které nesvědčí o zrovna dobré výkonnosti a ožívání světové ekonomiky. Spíš naopak.
16.8.2023
Údaje o současnosti jsou nic moc, přesto se víra v zářné zítřky zarytě drží, ačkoliv ji nic hmatatelného nepodporuje. Jen namátkou zrovna tento týden přišla zpráva perfektně do tohoto obrázku zapadající, totiž německý hospodářský institut ZEW zveřejnil index důvěry investorů a analytiků v německou ekonomiku. A zatímco očekávání budoucnosti se mírně zlepšilo, výrazně se však zhoršilo hodnocení současné situace.
Podobně vyznívá i jiná zpráva, totiž že společnost Credit Suisse vypočítala, že celosvětová hodnota majetku domácností se vloni snížila o 2,4 procenta, což znamená první pokles od globální finanční krize v roce 2008, nicméně v příštích letech podle prognózy stejné společnosti hodnota majetku domácností prý zase poroste. Jistě kuriózní je například to, že hodnota majetku domácností se vyvíjela dokonce hůř než během paralyzování ekonomik během lockdownů.
Povšimněte si, co obě (plus mnohé další nezmiňované) zprávy mají společné: Sice víra v dobrou budoucnost, ale také stálé zhoršování vnímání současnosti.
Dobře tedy, víme, že nyní svět moc neroste. Víme, že už bylo neudržitelné, aby to finanční trhy nereflektovaly, takže ceny cenných papírů již opět začaly klesat. Když se podíváme do blízkého sousedství, do Německa, s burzami to zase tak mizerně minimálně z pohledu grafů nevypadá. Hůř to však vypadá, když se podíváme do Ameriky a zejména na technologické sektory.
Zatímco veskrze průmyslový akciový index DJIA, tedy index založených na akciích tradičních odvětví, také spíš stagnuje nebo jen mírně klesá, pohled trochu zkušenějšího investorského oka na technologičtější NASDAQ vidí neklamné známky toho, že tady se už bez pochyby láme od konce července trend a index klesá. Jde o to, že celý statisticky vykazovaný růst akciových trhů v USA byl měsíce způsoben jen malým podílem akcií, jejichž velmi výrazný růst statisticky převáží nad malým poklesem drtivé většiny ostatních titulů. Takové situaci se říká „úzký růstový trend“ a nemá šanci na to, aby dlouho vydržel.
Technicky vzato, špatná nálada trvá už více měsíců, což se zrcadlí právě v tom, že většina akciových titulů klesá. Že v úzkém segmentu spjatém zejména s umělou inteligencí naopak vládla bezbřehá euforie, která špatnou náladu v ostatních segmentech kamuflovala, to už je věc jiná. Jaké tedy mají cenné papíry nyní možnosti:
V první variantě by se světová ekonomika mohla nastartovat, zázračně z neznámých důvodů začít růst, tedy by ceny cenných papírů začaly také růst, protože by zrcadlily náhlé nepochopitelné vzepětí světové ekonomiky a tedy budoucích očekávaných zisků firem. V to v tuto chvíli asi nikdo nevěří.
Ve druhé variantě svět neporoste, ale světové centrální banky budou tak jako mezi lety 2008 až 2021 valit do oběhu vytisknuté peníze, které budou ceny cenných papírů nafukovat. To už je uvěřitelnější, zejména když vezmeme v úvahu, že tisk dalších nekrytých peněz by státům notně pomáhal s financováním jejich veřejných dluhů. Jenomže centrální banky se tak prostě nechovají – všechny významné centrální banky světa aktuálně podléhají hysterii z přehnané inflace a pokračují ve zvyšování úrokových sazeb, aby inflaci zastavily, anebo alespoň drží úrokové sazby vysoko. Takže čas od času sice spekulanti podlehnou víře, že přesně tento scénář se uskuteční, ale po pár dnech až týdnech je to vždy pod tlakem reality zase rychle pustí, což se pak projevuje právě takovým poklesem cen cenných papírů, jaký jsme viděli minulý týden. Neboli ani na tento scénář to prozatím moc nevypadá.
Ve třetí variantě světové ekonomiky budou klesat a centrální banky budou dál stahovat peníze z oběhu a peněžní zásoby se budou v důsledku strachu lidí a firem ze zadlužování dál smršťovat. A v tomto scénáři budou dříve či později ceny cenných papírů odsouzené k propadu. A přesně tento scénář se už děje, takže leda že by se z nějakého neznámého důvodu zastavil a změnil ve scénář první, či druhý.
Zatím si toho málokdo všímá a málokdo nad tím přemýšlí komplexně. Ale v okamžiku, kdy potenciálně pokles cen různých cenných papírů dosáhne prahové úrovně (kterou nyní neznáme), některé nejmenované velké instituce, které mají cenné papíry nakoupené do svých bilancí, začnou mít problém…
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/08/stazeny-soubor.jpg183275Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-08-18 17:33:242023-08-18 19:51:21Poprvé od roku 2008 se zmenšuje majetek domácností!
Ukrajinská všeobecná mobilizace není tak nekompromisní, jak by se mohlo zdát. Přísné tresty za neuposlechnutí povolávacího rozkazu dopadají zřejmě jen na Ukrajince zdržující se v jejich domovině. Ze zjištění deníku Echo24 vyplývá, že si ukrajinští prokurátoři od začátku války nepožádali ani v jednom případě o vydání mužů, kteří před mobilizací utekli do Česka. Že si k nám pro ně Ukrajina zatím nesáhla, potvrdilo deníku Echo24 Nejvyšší státní zastupitelství i Ministerstvo spravedlnosti ČR. Na Ukrajině přitom hrozí za vyhýbání se mobilizaci až 5 let vězení.
Pouze ženy, otcové více než tří dětí, zdravotně postižené osoby nebo pracovníci na některých strategických pozicích, jako jsou například záchranáři nebo pedagogové, mají z mobilizace výjimku. A mohli tedy území Ukrajiny po vyhlášení všeobecné mobilizace 24. února loňského roku libovolně opouštět. To ovšem neplatí pro většinu mužů ve věku od 18 do 60 let, kteří mají povinnost nastoupit do armády, pokud dostanou povolávací rozkaz – to je možné poštou i osobně. A proto mají zároveň už rok a půl zákaz vycestovat za hranice Ukrajiny.
Některým mužům v odvodovém věku se však přesto podařilo vyhnout se vojenské službě a za hranice uprchnout. Může za to korupce v ukrajinské armádě i podplacené lékařské posudky, které líčí, že dotyčný je pacient neschopný boje. Britský list The Guardian nedávno přinesl svědectví devětatřicetiletého Ukrajince z Oděsy, který přiznal, že zaplatil úplatek 5 tisíc dolarů, což je zhruba 110 tisíc korun, aby se vyhnul odvodu do armády. Kde požádat o takovou službu, ví podle něj na Ukrajině každý.
„Zaplatil jsem si papíry na páteř“
„Nemocnice mi vydala lékařskou zprávu, v níž tvrdila, že mám vážnou vadu páteře, a díky tomu jsem mohl dostat papíry, které mi umožňovaly opustit zemi. Měl jsem pocit, že v každé fázi lidé věděli, co se děje, a dostávali svůj podíl,“ řekl muž, podle kterého celý proces, který je samozřejmě nelegální, trval asi dva týdny.
Na schengenských hranicích se pak už nikdo na nic neptá. Stačí mít ukrajinský pas a dveře do celé Evropy jsou otevřené. Ani české ministerstvo vnitra při vyřizování žádostí o uprchlické vízum od počátku války na Ukrajině nezkoumá, zda muži prchající před válkou nepodléhají na Ukrajině mobilizační povinnosti a splňují pravidla pro vycestování. Přesná statistika neexistuje, odhaduje se však, že od loňského února mohly zemi nelegálně opustit i desítky tisíc Ukrajinců a mnozí z nich právě pomocí úplatku.
Vyhýbání se mobilizaci je přitom na Ukrajině trestným činem, za nějž v nejhorším případě hrozí 3 až 5 let vězení. Často ale soudy skončí i podmínkou, pokud obžalovaný spolupracuje. Na muže, kteří se k obraně vlasti nepostavili čelem a prchli za hranice, je ale ukrajinská prokuratura zřejmě doteď krátká.
NSZ ani resort spravedlnosti neví o jediném případu
Z dat, které deníku Echo24 poskytl Mezinárodní odbor Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ), totiž vyplývá, že od vyhlášení všeobecné mobilizace nepožádala Generální prokuratura Ukrajiny o justiční spolupráci nebo předání trestního řízení vedeného z důvodu vyhýbání se mobilizaci ani v jednom případě. Naopak 73krát o poskytnutí justiční spolupráce žádalo Česko. Z Kyjeva přišlo za celou dobu jen 46 žádostí o právní pomoc a jedna žádost o předání trestního řízení. Ani v tomto případě se však nejedná o trestný čin související s nedovoleným opuštěním Ukrajiny nebo neuposlechnutí povolávacího rozkazu.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/08/image-8.webp6141179Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-08-18 14:07:402023-08-18 14:07:40Ukrajinci, kteří se v Česku vyhýbají mobilizaci, jsou před úřady v bezpečí
V případě těchto náhlých kolapsů a úmrtí se jedná o období velmi krátké – zhruba jednoho týdne, přičemž celkově jde o jev, který se stal v posledních dvou letech velmi obvyklým.
Kolapsy leteckého personálu jsou hlášeny neobvykle často, což může mít souvislost s povinným covid „očkováním“ nařízeným ve většině světových leteckých společností.
Během velmi krátké doby zemřeli dva piloti při letu v dopravních letadlech a další dva zkolabovali:
16. srpna 2023 – Quatar Airways QR579 (DEL-DOH) let z Dillí do Dauhá, byl odkloněn do Dubaje, když 51letý pilot zkolaboval za letu a zemřel!
14. srpna 2023 – Pilot letu LATAM LA505 (MIA-SCL) – zemřel při letu na palubní toaletě (viz titulek).
9. srpna 2023 – Pilot United Airlines UAL1309 (SRQ-EWR) zkolaboval.
7. srpna 2023 – Pilot letu TigerAIR IT237 (CTS-TPE) zkolaboval.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/08/LATAM.webp410717Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-08-18 12:36:282023-08-18 12:36:28V poslední době zemřeli během letu dva piloti a dva zkolabovali
Důchodce vystěhujeme, jejich domy a byty dáme rodinám. Zelení mají plán na krizi v Německu
Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:
18.8.2023
Zelení, člen německé vládní koalice, přišli s nápadem, jak vyřešit zoufalý nedostatek bydlení. Důchodci by měli uvolnit své byty a domy, přestěhovat se do menšího a do jejich původních nemovitostí by se nastěhovaly rodiny s dětmi, píše web týdeníku Focus s odkazem na plán poslankyně Christiny-Johanne Schröderové.
Německo má spoustu míst pro bydlení,alepřesto bojuje s nedostatkem bytů. To znamená, že někteří lidé mají k dispozici více
nemovitostí, než potřebují,“ řekla Schröderová pro deník Bild. Tvrdí, že plán Zelených počítá s tím, že by důchodci své domy a byty pronajímali za „férové nájemné“. Zatím nemají vyřešeno, zda by platby za pronájem byly osvobozeny od daní nebo daněny výhodněji.
Spolková ministryně pro rodinu Lisa Pausová (Zelení) myšlenku podporuje. „Všechny nápady, které se snaží vyřešit nedostatek bydlení, především v městských aglomeracích, považuji za užitečné a přínosné,“ uvedla pro deník Bild.
Sociálnědemokratický expert na bydlení Bernhard Daldrup nadšení krotí a upozorňuje na řadu problémů, která by aplikace plánu provázela. Hlavní překážka podle něj souvisí se sociálním prostředím.
Staří lidé budou chtít zůstat poblíž místa, kde strávili desítky let, ale v místě nebude dostatek vhodných, popřípadě bezbariérových bytů. Problémem bude i výše nájemného v malých bytech, kde se může stát, že poptávka bude převyšovat nabídku a nájmy prudce zdraží.
Cílem ministryně pro bydlení Klary Geywitzové (SPD) je 400 tisíc nových bytů ročně. Tohoto plánu bude docíleno až v roce 2024, tvrdí web týdeníku Focus.
https://volnyblog.news/wp-content/uploads/2023/08/AA1fqm9p.jpg432768Jana Černekováhttps://volnyblog.news/wp-content/uploads/2022/04/cropped-Logo-volny-bloG-1.webpJana Černeková2023-08-18 12:21:372023-08-18 19:47:59Důchodce vystěhujeme, jejich domy a byty dáme rodinám. Zelení mají plán na krizi v Německu
Klíčový bod: Chladná a tvrdá pravda v dnešní válce mezi Ruskem a Ukrajinou je, že kyjevská ofenziva posledního vydechnutí selhala a výsledek nezmění žádná rotace.
Jak je podrobně popsáno v části 1 této série, která zkoumá minulou výkonnost a současnou kapacitu ukrajinských ozbrojených sil (UAF), kyjevské jednotky dosáhly v roce 2022 některých výjimečných a významných úspěchů na bojišti. Do roku 2023 byla velká naděje, že tato vítězství připraví cestu ke konečnému vítězství ve válce. Ukrajinské vysoké vedení bohužel trpělo kombinací špatných rozhodnutí, přeceněním vlastních kapacit a – bohužel – přeceněním účinnosti západní vojenské výstroje.
Již v lednu 2023 začaly západní mediální zdroje mluvit o ukrajinské „jarní ofenzívě“. V té době byli Rusové těžce poraženi během bitev o ukrajinský Charkov a Cherson. Moskva měla čtyři měsíce před částečnou mobilizací 300 000 vojáků – ale hned na začátku těžce klopýtla při zpracovávání nových branců – a nepotvrzené zprávy tvrdily, že až 700 000 mladých ruských mužů uprchlo ze země, aby nemuseli bojovat. Ukrajinská morálka byla nebetyčná a ruská motivace byla na záchodě.
Dvojitá katastrofa v Bachmutu pro Ukrajinu a Rusko
Bakhmut bylo středně velké město se 70 000 obyvateli. Mělo určitý taktický význam pro každého, kdo ho vlastnil, ale samo o sobě nemůže být považováno za kritické ani na operační úrovni. Ukrajina držela město, ale začátkem března Wagner dosáhl východního okraje města. Vojenskou nutností pro Ukrajinu v té době bylo stáhnout se z Bachmutu na další bráněnou linii na západ.
Z této nové pozice by byla schopnost Ukrajiny bránit se silnější a úkol Ruska zaútočit na nové ukrajinské linie obtížnější, protože ukrajinská strana by měla vyvýšené místo a otevřená palebná pole, přes která by Rusko muselo postupovat a podniknout jakýkoli útok. extrémně obtížné a nákladné, pokud jde o muže a vybavení. Ale pobytem v Bachmutu byl úkol pro Rusy mnohem jednodušší. Nyní se Rusko mohlo posunout do doslovných metrů od ukrajinských pozic v Bachmutu, aniž by bylo viděno. Obránci Bachmutu byli od tohoto okamžiku v nevýhodě.
Zelenskyj se však rozhodl bojovat tak jako tak. Vysocí američtí vůdci několik měsíců varovali ukrajinského prezidenta, že bitvu nelze vyhrát a přesunout se do jiných obranných pozic. Nejen, že se odmítl stáhnout do nadřazené bojové pozice, ale nařídil svým mužům, aby se nevzdávali ani jediné budovy, čímž je donutil bojovat na život a na smrt. Měsíc po měsíci Zelenskij posílal brigádu za brigádou, aby posílila Bakhmuta ve snaze zvrátit příliv.
Nejen, že bylo bolestně zřejmé, že vojenské základy jasně ukázaly, že existuje jen malá racionální naděje na zastavení Wagnerovy snahy o dobytí Bakhmuta, ale mnoho z těch brigád, které Zelenskij poslal na marnou pomoc na pomoc Bakhmutovi, bylo také naléhavě potřeba v nadcházející jarní a letní ofenzivě. Dva dny po Bakhmutově pádu byl Zelenskij stále vzdorovitý a tvrdil, že město nepadlo. V roce 2022 Zelenského houževnatost a neochota ke kompromisům vyústily v otupení ruské invaze a následné dvě velké operační porážky.
Tyto úspěchy však vyšlehly aroganci, která ho v květnu 2023 přivedla k velmi nákladným chybám se strategickými důsledky: Ukrajina nejenže vynaložila nenahraditelné zdroje na obranu strategicky bezvýznamného města, ale také ztratila kriticky důležité brigády pro svou dlouhodobou ofenzivu, která měla Přijít. Bohužel, jakmile byla v červnu zahájena ofenzíva, chyby pokračovaly.
Neadekvátní a nesprávný trénink vydláždil cestu k neúspěchu
Během mnoha měsíců před ofenzívou mnoho západních publikací oslavovalo „ pokročilý výcvik “, který ukrajinské ozbrojené síly získávaly z řady zemí NATO. Současně byla řada ukrajinských brigád vybavena také moderními bojovými vozidly NATO, jako jsou tanky Challenger a Leopard, americké dělostřelecké systémy, bojová vozidla Bradley a Strykery. Očekávalo se, že spojení techniky NATO s výcvikem NATO vytvoří kvalitní útočnou kapacitu, která pronikne ruskou obranou a vrazí klín k pobřeží Azov, čímž rozdělí okupační síly na poloviny.
Foreign Affairs v den zahájení ofenzivy zveřejnily analýzu s názvem „Skrytá výhoda Ukrajiny: Jak evropští trenéři transformovali kyjevskou armádu a změnili válku“. A přesto, jak bylo bolestně pozorováno nyní po téměř třech měsících operace, evropský výcvik a výcvik NATO nezměnily UAF. Jak jsem tvrdil měsíce před zahájením ofenzivy, pro Ukrajinu bylo téměř nemožné transformovat se během několika týdnů nebo několika měsíců výcviku a balzámu s výstrojí NATO. Důvody jsou zásadní – a nereflektují ukrajinské jednotky, protože američtí vojáci jsou těmito základy stejně omezeni.
Abyste vytvořili účinnou polní sílu schopnou používat operace kombinovaných zbraní k poražení velké velmoci, která připravila obranný systém s více pásy, musíte mít nejprve značný počet plně obsazených bojových brigád. Prapory a roty každé brigády musí být obsazeny veliteli čet a seržanty, veliteli rot, prvními seržanty, rotmistři a veliteli praporů a operačními důstojníky se zkušenostmi s vedením takových operací. Tito vedoucí potřebují praxi dva až pět let na úrovni čety, 5 až 7 let u roty a 15 až 20 let na úrovni prapor a brigáda.
Jakmile jsou jednotky řádně obsazeny vzdělanými a vycvičenými vůdci, dalším požadavkem je rozvíjet dovednosti jednotlivých vojáků, aby mohli vykonávat své dovednosti (řidič tanku, střelec Bradley, člen pěchoty atd.), poté vycvičit posádky k obsluze obrněných bojových platforem, pak čety, aby spolu bojovaly, pak spolu bojovaly roty, pak prapory společně u brigády a nakonec brigády a divize v divadelní armádě. Veškerý tento individuální a kolektivní výcvik musí být proveden, aby se vytvořila úspěšná, koordinovaná operace kombinovaných zbraní. Ukrajina žádné z těchto předpokladů neměla. Nemělo proto být překvapením, že tolik očekávaná ofenzíva hned od začátku narazila na cihlovou zeď.
Taktický výkon v letní ofenzívě na Ukrajině 2023
Dříve jsem se podrobně zabýval výkonem ukrajinské armády v její ofenzivě, ale zde pojednám o klíčových chybách, které byly zodpovědné za jejich neúspěch. Prvním problémem bylo, že ukrajinské vojenské a politické vedení nařídilo, aby ofenzíva vůbec začala. Téměř měsíc po zahájení operace ukrajinský velící generál Valerij Zalužnyj v rozhovoru pro Washington Post argumentoval tím, že „to mě ******“ slyší, když slyší stížnosti na nedostatečný pokrok.
Přesto ve stejném rozhovoru přiznávají, že „bez plného zásobování (pro ofenzivu) nejsou tyto plány vůbec proveditelné. Klíčovou mezi jeho stížnostmi byla absence vzdušné převahy. NATO podle něj nikdy nezahájí útočnou operaci bez vzdušné převahy. A má pravdu. Ale Zalužnyj měl proti němu ještě zásadnější věci.
Ukrajina také trpí chronickým nedostatkem kapacity protivzdušné obrany, nedostatečným počtem houfnic a dělostřeleckých granátů, nedostatečnými systémy elektronického boje, nedostatkem raket a možná nejdůležitější ze všeho je sotva 25 procent potřebné odminovací kapacity. Když tedy Ukrajina 5. června zahájila ofenzivu přes širokou frontu , nikoho v Kyjevě, Washingtonu nebo Bruselu nemělo překvapit, že narazila na ruskou buzzsaw.
Ruský obranný systém s mnoha pásy se do značné míry spoléhá na miny, které zpomalí nebo nasměrují ukrajinské jednotky do zón, kde ruská přímá palba a dělostřelecké systémy mají předem rozmístěná děla. V prvních dvou týdnech selhal prakticky každý obrněný útok, získaly nepatrné území a žádnou z operačních hodnot. New York Times a další zdroje tvrdily, že UAF ztratilo v prvních dvou týdnech ohromující pětinu celé své útočné flotily. Nemohlo to být jinak.
Pokud má Rusko vzdušnou převahu, silnou protivzdušnou obranu, výhodu v dělostřeleckých granátech, robustní systémy elektronického boje – ke znehodnocení ukrajinské komunikace a vyřazení velkého počtu dronů a raket UAF – a mělo šest až devět měsíců na přípravu propracovaných obranných děl, mělo by mít bylo bez pochyby jasné, že poslat částečně obrněné síly, částečně vycvičené, s omezenými zkušenostmi s prováděním rozsáhlých útočných operací, znamená poslat velké množství jejich mužů na jistou smrt.
Od prvních několika krvavých týdnů ukrajinská strana změnila taktiku, aby minimalizovala obrněná vozidla a používala akce více zaměřené na pěchotu. UAF, nyní ve třetím měsíci, zastavily postup na frontě Záporoží – dobyly Staromaiorske , většinu Urozhaine a většinu Robotyny – ale ztratily část území na severu v oblasti Kupjanska . Ale ztratili desítky tisíc mužů, aby těch pár kilometrů vyškrábali. UAF nemá dostatek vojáků ani vybavení, aby pokračovalo v tomto plíživém tempu. Pravděpodobně jim dojdou muži dlouho předtím, než dosáhnou byť jen střednědobých cílů.
Důsledky
Chladná a tvrdá pravda v dnešní válce mezi Ruskem a Ukrajinou je, že ukrajinská ofenzíva posledního vzdechu selhala a žádná rotace výsledek nezmění. UAF selhalo ze zcela předvídatelných důvodů, založených na trvalých základech boje, které nepodléhají optimismu, zbožným přáním nebo rotaci. Otázkou však je, co by nyní měly Spojené státy dělat.
Politika používaná Washingtonem od začátku války podporuje Ukrajinu „tak dlouho, jak to bude potřeba“. Jestli to byl někdy dobrý nebo špatný nápad, nechám na debatu jindy. Zde je důležité, že tato politika nepřinesla výsledek prospěšný pro Kyjev ani Washington a nyní se musí vyvinout, aby uznala nové skutečnosti.
Nikdo nemůže tvrdit, že Spojené státy nedaly Ukrajině každou šanci, aby zjistila, zda může uspět na bojišti, protože jsme poskytli doslova tisíce obrněných vozidel, miliony granátů, raket a bomb a výcvikovou a zpravodajskou podporu – spolu s s mnoha miliardami další pomoci. Tato pomoc však nepřinesla ukrajinské vítězství a nyní je čas nastavit novou politiku ve světle současné reality. Poslední část této série prozkoumá, co nyní může Washington udělat, aby zmírnil neúspěchy a přinesl nejlepší možný výsledek pro Spojené státy a Ukrajinu.
Daniel L. Davis je Senior Fellow pro obranné priority a bývalý podplukovník v americké armádě, který byl čtyřikrát nasazen do bojových zón. Je autorem knihy „ Jedenáctá hodina v Americe roku 2020“. Davis je také 19FortyFive přispívajícím redaktorem.
