24.12.2023: Ranní zprávy, Každodenní zprávy z domova i ze světa, které Vám posílám 2x denně:

🎄 🕯 Vánoce jsou naše vzpomínky na dětství a také čas míru a dobrých zpráv. Všímáte si toho také, jak jsme na Vánoce všichni jiní? Na těch několik dní v kalendáři otevřeme svá srdce, chováme se k sobě ohleduplně, máme více pochopení, tolerance. Cítíme, že je to speciální čas, čas přání, radosti, rodiny a lásky. Vůně Vánoc jsou vůně dětství. „Vánoce jsou duchem dávání bez myšlenky na získání. Je to štěstí, protože v lidech vidíme radost. Je to zapomínání na sebe a hledání času pro druhé. Je to odhození bezvýznamných věcí a zdůraznění skutečných hodnot.“ – Thomas S. Monson ❤️❤️❤️

 

📌„Tomu by měl rozumět každý: na Ukrajině ti, kdo jsou agresivní vůči Rusku, v Evropě a ve Spojených státech. Pokud chtějí vyjednávat, ať vyjednávají. Ale jen my to uděláme na základě našich zájmů.“

Vladimír Vladimirovič Putin.    (https://t.me/+OkS0BK8vukFhYzcy)

 

📌 21.12.2023, Michal Chaloupka, Archiv ČT 24, Z Československa do světa: 👆 „Co se z Československa vyváželo za socialismu.“ Filmové zpracování 👇👇👇

➡️Textilný závod Slovena v Trenčíne: Výroba státisícov metrov hodnotnej látky. Slovenské vlnárske závody Slovena vyrobili od začiatku roku 1947 6,5 miliona metrov látky. 24% dostal vnútorný trh, 55% odevný priemysel. Zvyšok ušili na uniformy a pre sektor technický. 15%, to je 1 milion metrov, ide na vývoz. Musíme vyvážať, aby sme z cudziny dostali devizy, ktoré potrebujeme na nákup pre svoj priemysel.

➡️Výrobky jemné mechaniky a optiky spotřebují pro svou výrobu malé množství surovin a tyto suroviny máme. Vývozem mikroskopů a aparátů, jejich čočky se pávě brousí. V optice jsme se už dávno zbavili na dovozu výrobků a stali jsme se v cizině hledaným výrobcem. Národní podnik Meopta, který vznikl sloučením všech bývalých soukromých firem, vyváží optické přístroje do Francie, Bulharska, Jižní Ameriky a Indie. Nejhledanější v celém světě jsou naše mikroskopy. Tato nepatrná čočka je součástí objektivu. Avšak také fotoaparáty, jejich montáž tady vidíte, jsou velmi žádány. Naši fotoamatéři už netrpělivě čekají, kdy se na ně taky dostane.  Za každou vyvezenou Etaretu dostaneme 12 liber. A libry jsou pro nás důležité.

Morovolen, národní podnik v Šumperku zpracovává len……

https://youtu.be/qYljCSFqlUs?si=WjUN8O2kpyOe-_HC

 

📌Průmysl  Československu: V hospodářském životě lidí a států lez pozorovati trojí základní způsob, jímž se nabývá statků a majetku, zemědělství, průmysl a obchod. Zemědělství či prvovýroba obdělává půdu a těží z ní plodiny a hlavní potraviny; počítá se k němu vlastní orba a mimoto chov dobytka a lesnictví. Průmysl neboli vlastní výroba zpracovává nejrůznější suroviny (rostlinné, zvířecí, nerostné) ve výrobky či tovary. Na poloviční cestě mezi surovinou a hotovým výrobkem je polotovar (např. slad, surový cukr, litina, vřeteno příze), který musí býti ještě dále zpracován, aby se ho mohlo použíti. Obchod obstarává výměnu zboží za zboží, nákup a prodej, postup zboží od výrobce k spotřebiteli (konsumentovi). Prostředkem obchodu je doprava. Úřední pojetí slova „průmysl“ je širší než pojetí běžné. Úředně se průmyslem myslí každé zpracování jakékoli suroviny v polotovar nebo v konečný výrobek, ať se výroba děje v menším měřítku v řemeslné dílně nebo hromadně a ve velkém v továrně (tak zvaná velkovýroba).

✅ „Je Československá republika stát agrární (zemědělský) či průmyslový?“

První celostátní a úřední sčítání obyvatelstva v naší republice r. 1921 zjistilo tato čísla pro jednotlivá povolání (tj. hlavní zaměstnání člověka, z něhož pochází jeho výdělek a obživa): k zemědělství náleželo (s členy rodiny a domácnost) 39,6 % všeho obyvatelstva, k výrobě (ať tovární či řemeslné) a k živnostem 33,8 %, k obchodu (též k peněžnictví) a dopravě 10,7 %; ostatních 15,9 % připadlo na státní, zemské a obecní zaměstnance, vojsko, nádeníky pro střídavé a různé práce atd.

Podle toho nemá žádné zaměstnání v našem státě nadpoloviční většiny; zemědělství si přece zachovává primát (první místo) v trojici předních pramenů lidské práce (zemědělství – výroba – obchod) a dosud živí téměř 4/10 lidí našeho státu. Výrobou se živí v Československu dobrá 1/8 obyvatelstva, obchodem dobrá 1/10. Protože však obchod a doprava více slouží potřebám výroby než zájmům rolnickým, připočítává se k výrobě. V tomto případě by výroba a obchod zaměstnávaly 44,5 % všeho československého občanstva a odsunovaly by agrární složku státu na druhé místo.

Náš stát je státem agrárně-průmyslovým, v němž obděláváním půdy, výrobou a obchodem se živí 84,1 % lidí. V tomto hospodářském a navzájem se doplňujícím dualismu (dvojakosti) je zajisté značná výhoda československého hospodářství. Jest to vítaná dělba práce a souladný obraz všestrannosti.

V dalším se omezíme na průmysl a to zvláště na velkovýrobu či tovární, hromadnou a ponejvíce strojovou. Použijeme při tom čísel převážně před r. 1931, tedy před světovou a naší hospodářskou krisí.

Řada příznivých podmínek uvedla Československo mezi přední průmyslové státy v Evropě. Nemáme sice zemědělské soběstačnosti, tj. naše vlastní plodiny a zvláště chleboviny nás vyživují jen asi 10-11 měsíců v roce, přece však sklízíme některé cenné plodiny a agrární suroviny, jež jsou vítaným podkladem významného zemědělského a potravinářského průmyslu (řepa – cukr a cukrovinky, ječmen a chmel – pivo, brambory – líh a škrob, čekanka – cikorie). Bohaté lesy vyvolaly všechny možné druhy zpracování dřeva (pily, nábytek, papír). Nerostů sice spíše ubylo, ale z nejcennějších máme aspoň hojně obojího uhlí, vítané hnací síly a hodnotného topiva. Naše vlast, dosti hornatá a bohatá prameny, žene levnou vodní silou četné továrny a nebude dlouho trvati, kdy elektrický proud, vyrobený pomocí horských bystřin a údolních vodních přehrad, osvětlí kdejakou obec naší republiky.

O dělnictvo není u nás nouze a je nejen četné, ale též vzdělané a odborně vyškolené, neboť tovární produkce (výroba) v Československu navazovala postupně na tradiční (vžitou), staletou výrobu podomácku (např. plátenictví); domácí dělník v době počínající velkovýroby přecházel do továrny a přenášel do ní svou dovednost.

Vhod též přišla prostředkující středoevropská poloha československých zemí, dobrá železniční síť (tato jen v českých zemích, na rozdíl od příliš dříve zanedbávaných karpatských), spořivost obyvatelstva, nahromaděné peněžní prostředky, poměrná podnikavost a činorodá řevnivost mezi Němci a Čechy, příklad sousedního Německa a spekulační (vypočítavá) činnost Židů.

✅Naše republika náleží mezi vynikající evropské průmyslové státy. Ze 13,6 milionů našich obyvatelů v r. 1921 bylo zaměstnáno v průmyslu a živnostech 2,2 miliony lidí (zaměstnavatelů a zaměstnanců), s rodinnými příslušníky dokonce 4,6 milionů, plná třetina všeho obyvatelstva. Jen málo států má větší procento průmyslových příslušníků (Anglie, Belgie, Německo).

 

Náš průmysl má vynikající podíl na zahraničním obchodě. Kdežto potraviny a nápoje představují v našem dovozu jen 17 % (v roce 1930) a ve vývozu toliko 10 %, zaujímají průmyslové suroviny 45 % dovozu a 16 % vývozu a hotové výrobky 33 % a 74 %! To znamená, že náš vývoz a naše hlavní zisky ze zahraničního obchodu jsou ze ¾ průmyslové a že jsme z nejvýznamnějších průmyslových vývozních států. Jsme pasivní a doplácíme na zahraniční obchod s potravinami a ještě více v obchodě s průmyslovými surovinami, ale to vše se bohatě vyrovnává velikým ziskem z obchodu s průmyslovými výrobky, takže dosud každý rok československého zahraničního obchodu končil aktivem, přebytkem, obyčejně ve výši kolem 2 miliard Kč a minimálně (nejméně) přebytkem ½ miliardy. Udržení průmyslové výroby znamená pro nás zaměstnanost obyvatelstva a stoupající majetnost naší republiky.

✅Znaky československého průmyslu

Náš průmysl vyniká početností (2,2 miliony v něm zaměstnaných čili 1/3 všeho občanstva), ale také jakostí a vyspělostí. Ačkoliv veškerá cizina je jinonárodní a národnostně většinou vzdálená, ačkoliv nemáme moře a jsme odkázáni ve styku se světem značně a s veškerým zámořím zcela na cizím zprostředkování, přece od nás svět rád kupuje.

Kupuje proto, že československé výrobky jsou solidní (dobré) a často nejlepší ze všech vůbec. Ačkoliv postrádáme mnohých surovin (např. bavlny, vlny, juty, hedvábí, kaučuku), přece je zpracováváme tak dokonale, že naše výrobky se z nich rozcházejí do celého světa a často i do těch vzdálených zemí, z nichž jsme si dovezli potřebnou surovinu. Jakostí a moderní pokročilostí vítězí československé tovary ve světové soutěži a obstojí i napříště.

Náš průmysl je všestranný a zabírá všechna myslitelná výrobní odvětví. Proměňuje ve výrobky buď suroviny domácí (řepu, dříví, kaolin atd.) nebo suroviny svážené z nejrůznějších končin zeměkoule. Vyrábí potraviny (cukr, mouku, uzeniny) a nápoje (pivo, lihoviny), nejrůznější zboží kovové, zvláště železné (vozidla, stroje, nástroje, nádobí), všechny výrobky textilní čili tkalcovské, vyrábí nábytek, papír, zpracovává kůže, hlínu a hlinky, vytváří sklo atd. Není téměř výrobního odvětví, jež by nebylo u nás důstojně, ne-li skvělou měrou zastoupeno, a každé z nich, často i za velmi nepříznivých okolností, dospělo co nejvýše a snaží se ještě o další úspěchy. Dokazuje to naši pracovitost, podnikavost a celkovou vysokou výrobní úroveň.

Méně příznivý obraz podává náš průmysl v ohledu národním. Československý národ sice československou republiku založil a řídí, tvoří její dvoutřetinovou většinu, ale ve výrobě a zvláště v tovární velkovýrobě stojí za Němci a Židy. Dosud ani třetina z továren v našem státě není v rukou českých průmyslníků nebo českých peněžních ústavů (především bank). Slováci při tom skoro vůbec nepřicházejí v úvahu, neboť s výjimkou svatomikulášského garbiarstva (jirchářstva) a ojedinělých podniků neměli a nemají ani dnes podílu ve velkovýrobě. Trpěli hrozným útiskem se strany bývalých uherských peštských vlád a stěží udržovali prostou národní eksistenci. Co bylo pro ozdravění hospodářských poměrů na Slovensku vykonáno po převratě, je zásluhou a majetkem Čechů.

Ale i Češi zůstali pozadu za Němci. Němci se opírali o vyspělé Německo; četné německé továrny v českých zemích a zvláště v jejich severním pohraničí náleží říšským Němcům, tj. Němcům z německé říše. Mimoto byli všemožně podporováni rakouskými vládami z Vídně, kdežto Češi žili v ústrku. Avšak chopili jsme se svépomoci a ke svému probuzení jazykovému brzo připojovali i postupné osamostatňování hospodářské. Zakládány peněžní ústavy (záložny, spořitelny, banky), družstevní podniky (rolnické cukrovary) a postupně i podniky čilých jednotlivců.

Německá průmyslová převaha by se rázem a velmi zmenšila, kdyby ji nepodporovali mnozí židovští podnikatelé, kteří namnoze i ryze českých krajích a odkázáni na zcela české dělnictvo vedou své továrny, jako by byly zcela německé. Maďaři tíhnou k zemědělství a v průmyslové výrobě se téměř u nás (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi) neuplatňují, ačkoliv až do převratu měli všechny politické výhody na své straně.

Zeměpisné rozložení československého průmyslu vyplývá již z právě řečeného: mnohem větší průmyslová vyspělost českých zemí nad Slovenskem a Podkarpatskou Rusí a v českých zemích zase vyšší průmyslová intensita (síla) v krajích německých nebo silně smíšených než v ryze českých. V českých zemích již převládá výroba a živnosti nad zemědělstvím; r. 1921 příslušelo v Čechách průmyslu a živnostem 41 % obyvatelstva a k zemědělství jen 30 %, v zemi Moravsko-slezské 38 % a 35 % (ve Slezsku samém 51 % a 22 %), kdežto na Slovensku opačně 18 % k průmyslu a 61 % k zemědělství, a v Podkarpatské Rusi dokonce 11 % a 68 %.

V jednotlivých zemích se zase jeví další rozdíly mezi oblastmi, překypujícími průmyslem a výrobními pustinami, v nichž tovární komín a veliká dílna patří k největším vzácnostem. Záleží přitom na povaze obyvatelstva samého, ale také a mnohdy nejvíce na přízni či nepřízni vnějších, přírodních podmínek. Nejčilejší tovární území se usadila při uhlí, neboť v něm nalezla vítanou a levnou hnací sílu a teplo, potřebné k té neb oné výrobě (např. skla, k tavení rud a kovů). Proto uhelné pánve jsou zároveň předními ohnisky našeho průmyslu (Ostravsko, Podkrušnohoří, Kladensko, Plzeňsko). Rudné doly a ložiska zemin podnítila svá průmyslová odvětví a umístila je blízko sebe (železářství Kladna, Plzně, Ostravy a Slovenského Krušnohoří, porculán Karlovarska, šamot Plzeňska a Gemeru, cement prvohorního vápence). Podobně se průmysl zemědělský usadil v úrodných rovinách (Polabí, Haná, jižní Morava, Jihoslovenská nížina), dřevařský v lesnatých hornatinách a údolích (papír v Pošumaví, v Krkonoších v Jeseníkách a v Gemeru, šumavské sirky a tužky, údolní pily), sklářství v křemitých a lesnatých prahorách (v moderní době spíše při uhlí), koželužský průmysl při řekách.

Zemědělsky chudé vysočiny našly vydatnou náhradu v lesích, nerostech a vodní síle a tak naplnily svá krásná údolí výrobním ruchem a proměnily je v táhlé a čilé vsi i města (zvláště v Krkonoších). Vysočinám nebo aspoň hornatinám prospělo i to, že jejich obyvatelé, nenacházející obživy ze skoupé půdy, již dávno se obrátili k jiným nebo výpomocným zdrojům a dali se do domácí výroby; v té se pak specializovali (zodborněli) a vynikli. Moderní výroba, potřebující zručného dělnictva, navázala na takové oblasti staleté podomácké výroby (např. podkrkonošské tkalcovství, krušnohorské krajkářství).

Nouze naučila horaly práci a vynalézavé podnikavosti, kdežto úrodná nížina spíše své obyvatele ukolébávala v dostačující a jednostranné obdělávání půdy. Obvody nejvyšší sídelní hustoty nejsou jen v uhelných pánvích, ale též v horských údolích a zvláště v textilním Posudetí.

Také dopravní střediska a křižovatky levným a pohodlným přívozem a rozvozem všeho, čeho je třeba, vyrostly na čilá a význačná místa vydatné průmyslové produkce (Ústí nad Labem, Kolín, Pardubice, Přerov, Břeclav, Bratislava). Zvláště vítána je kombinace (spojení) dopravy suchozemské s vodní (Ústí nad Labem, Bratislava). Také politická centra (správní střediska) velkovýroba ráda vyhledává (Praha, Brno, Bratislava).

Jest však i mnoho případů, kdy zcela nebo převážně rozhodla vůle energického podnikatele (viz na příklad Baťův Zlín).

➡️Přední průmyslové obory

Hlavní průmyslová odvětví v Československu r. 1926 byla podle počtu zaměstnanců ve větších závodech, totiž v podnicích, zaměstnávajících aspoň 18 osob: textilie neboli tkalcovství s 294 000 zaměstnanců, kovoprůmysl 208 000. Průmysl potravin a nápojů (výroba mouky, škrobu, těstovin, cukru, piva, lihu a lihovin, uzenin, sýrů atd.) 139 000, zpracování kamenů a zemin (lomy, výroba porculánu, šamotu atd.) 104 000, průmysl dřevařský (pily, nábytek, sirky) 62 000, sklářství 40 000, průmysl kožařský (výroba usní, obuvi atd.) 30 000, chemický průmysl 30 000, papírnický 25 000, grafický (knihtiskařský a podobný) 21 000, tabákové továrny 13 000. Celkem r. 1926 zaměstnával tovární průmysl (totiž podniky po nejméně 18 zaměstnancích) 987 000 osob a s hornictvím (116 000) 1,1 milionu osob.

➡️Průmysl potravinářský (zemědělský)

Zpracovává různé plodiny (obilí, ječmen, chmel, řepu, brambory, čekanku) a proto je zemědělský; dodává potraviny a nápoje (mouku, pivo, cukr, líh atd.) a proto se jmenuje potravinářský. Průmyslové zpracování plodin je u nás většinou staré (slavné české pivovarství a mlynářství) a vyspělé; některá odvětví téměř nemají soutěže a těší se světovému jménu (pivo, cukr). Průmysl navázal přímo na znamenité rolnictví a usadil se v hlavních rolnických krajích, aby měl po ruce potřebnou surovinu. Proto nejvíce továren mají úrodné české Polabí, moravské úvaly (zvláště Haná) a Jihoslovenská nížina. Díky rolnickému podkladu potravinářské výroby náleží tento výrobní druh převážně českým rukám. Rostlinné suroviny převádí v potravinu mlýn a cukrovar, v nápoje pivovar a lihovar, v kuřivo tabáková továrna; do rostlinné říše zasahuje sýrářství a uzenářství.

 

Všechna tato a také příbuzná a vedlejší výrobní odvětví zaujímají v naší republice důležité a často vynikající místo.

➡️Cukrovarnictví

Teprve od doby francouzského císaře Napoleona I. (chtěl evropskou pevninu uzavříti britskému dovozu třtinového zámořského cukru) šířilo se ve střední Evropě pěstování cukrové řepy (buráku) na výrobu cukru. Češi zakládali cukrovary nejvíce po r. 1860. Byly to rolnické podniky, které však se neudržely, a přecházely v ruce peněžních ústavů. Továrny se dělí na surovárny (cukrovary v běžném slova smyslu, na výrobu ještě nečistého cukru), smíšené továrny (veliké cukrovary, vyrábějící některé druhy čištěného či rafinovaného zboží) a rafinerie (přejímají surový cukr ze surováren a čistí je na „bílý“ výrobek, totiž na homole, kostky, krystal, moučku atd.).

Vzrůstá výrobní a prodejní krise, neboť dovozní státy rozšiřují vlastní výrobu a mimo to s řepou soutěží cukrová třtina. Před světovou válkou vyrobilo se na světě 90 milionů metr. centů cukru řepného a 109 třtinového, kdežto v r. 1928/9 96 a 189; zvláště Kuba a Java zaplavují přímořské evropské státy svým třtinovým výrobkem, jakostně sice podružnějším, ale cenově dostupnějším. Evropští výrobci se dohodli o tom, kolik, který z nich smí vyrábět, aby nevznikla přílišná nadvýroba.

Po světové válce byla sháňka po českosl. cukru a snadno jsme jej vyváželi a za dobré ceny umisťovali. Cukr byl tehdy v počátku naší samostatnosti naším „bílým zlatem“, za něž jsme dostávali z ciziny cenné hodnoty (franky, anglické libry, suroviny atd.). Vývoz českého cukru pomáhal budovati naši dobrou valutu. Ale po letech konjunktury (výhodných poměrů) přibývalo v dovozních státech osevní řepné plochy a vlastních cukrovarů a poptávka po našem cukru, ač nejlepším na světě, slábla a klesá, takže výroby cukru u nás ubývá.

V r. 1927 bylo u nás 152 surováren a smíšených továren (nyní klesl počet již pod 140) a 10 rafinerií. Vyrobilo se tehdy 12,5 milionů q (metr. centů) surového cukru, nejvíce v r. 1925/6, totiž 15 milionů q. Vinou krise bude sotva možno u nás vyráběti více než 10 mil. q. Domácí konsum (spotřeba) činí asi 27 kg na 1 osobu (v Anglii 45 kg, nejvíce v Austrálii – pevnině 58 kg). Z vyrobeného čsl. cukru jde aspoň polovina do ciziny, hlavně do Anglie, Rakouska a Švýcarska, přes Hamburk a Terst. Vyrábíme asi šestinu všeho řepného cukru na světě (po Německu a Rusku), ale jsme jeho největším vývozcem (Německo a Rusko mají mnohem více obyvatel a mají proto větší spotřebu než ČSR).

Protože úrodná řepná pole jsou právě v rolnických nížinách a v oblasti čsl. národního živlu, je cukrovarnictví ovládáno převážně českým živlem a kapitálem.

Továrny se dělí na rolnické (družstevní) a tzv. průmyslové (akciové a zpravidla veliké). Popřevratový boj obojí skupiny „o řepu“ byl ukončen rozumným smírem a dohodou o „rayonování“ řepy. Podle toho se řepa rayonuje či přiděluje zpravidla nejbližšímu cukrovaru, čímž se doprava suroviny a výroba cukru velmi zlevňuje. Cukrovarů v soukromých rukou jednotlivců (dříve zvláště šlechticů) je již jen málo, neboť málokterý podnik se objede bez peněžního úvěru a bez podpory některého peněžního ústavu. Rozumí se samo sebou, že cukrovary leží v řepném území, při své surovině, řepě. Řepné čsl. nížiny přestavují zároveň cukrovarnické oblasti (vyjímajíc nížinnou část Podkarpatské Rusi). Čechy vyrábějí asi polovinu všeho čsl. cukru, Morava-Slezsko asi dvě šestiny a jižní Slovensko jednu šestinu; v Podkarpatské Rusi není ani jeden cukrovar, ač by se tam dařilo řepě dosti dobře.

🔹 Cukrovarnické kraje: Polabí v Čechách, Haná a jižní Morava, Opavsko, Jihoslovenská nížina a jediný podnik (Trebišov) ve vých. Slovensku. Slovensko má jen 11 továren, ale vesměs velikých a vyrábějících též „bílé zboží“. Největší cukrovary: Louny, Zvoleněves (státní), Č. Brod, Modřany, Cerhenice, Hodonín a vesměs rozsáhlé na Slovensku: Trnava (prý největší řepný cukrovar na světě, na denní zpracování 28 000 q řepy). Bratislava (v bývalé Nobelovce), Sered, Dioség, Velké Šurány, Oroska a na východě Trebišov.

🔹 Největší rafinerie: Skřivany u N. Bydžova, Pečky u Kolína, Čakovice (nejlepší jakosti), Dobrovice, Mělník (Rousovice) a 3 v Ústí a nejbližším okolí a vesměs při Labi pro pohodlný vývoz po řece (Ústí n. L., Březnice či Krásné Březno, Neštěmice); na Moravě Břeclav.

Řepa dává též chrást pro výkrm dobytka; cukrovary dodávají k témuž účelu „řízky“, mimoto melasu pro výrobu lihu a šámu jako hnojivo.

Cukrovarnictví patří nesporně k nejdůležitějším čsl. odvětvím průmyslu a stojí na vysokém, ba nejvyšším stupni moderní výroby, musí však překonávati těžkou prodejní krisi.

🔹 Výroba mouky, těstovin a škrobu

Dříve nebylo osady bez mlýna. Vzrůstající soutěž však vede k postupující výrobní koncentraci (soustředění), jež se jeví zanikáním malých a zastaralých závodů a mohutněním podniků velikých a nejmoderněji zařizovaných. Semílá se hlavně pšenice a žito. V žitě jsme soběstační (při průměrné sklizni), ale musíme dovážeti asi třetinu nebo čtvrtinu cizí pšenice nebo pšeničné mouky.

Jeden obyvatel Čsl. republiky spotřebuje ročně asi 136 kg mouky (72 kg pšeničné a 64 žitné) neboli 181 kg chlebovin (zrna) a mimo to několik kg ostatních obilnin.

Mlynářství náleží převážně českým rukám (družstvům nebo jednotlivcům), valně též židovskému kapitálu. Výrobky jsou jakostní, česká mouka vyniká, vyrovná se americké a úspěšně hájí své pověsti proti mouce „uherské“, přivážené z Maďarska a vyráběné z tamní tvrdé a suché pšenice. Největší mlýny jsou ve větších městech (holešovický v Praze semílá 24 vagony obilí za 24 hodiny) a na Slovensku (Šáriš u Prešova, Píšťany, Nitra, Košice). Veliké v Čechách: holešovický a Odkolkovy v Praze, Smiřice a na Moravě Brněnec.

1927 bylo v Československu 9 703 mlýnů (v r. 1924 ještě 10 221), z čehož 7 480 válcových a 2 233 drobných na kámen. Velikých obchodních bylo 388. Celkový semelek činil 97 000 vagonů (po 100 q) pšenice (67 000 vagonů domácí a 30 000 cizí) a 89 000 vagonů žita (79 000 domácího a 10 000 cizího). Mimo to 1927 semleto 13 000 vagonů ječmene (vesměs domácího), 3 500 domácího ovsa a 6 500 vagonů kukuřice (v tom 4 000 cizí).

Z mouky se především peče chléb. Největší pekárny vznikly ve velikých městech, jsou odkázány na rychlý a velký odbyt. Jsou vojenské, dělnické nebo pro širokou potřebu různých vrstev (největší Odkolkovy v Praze). Peče se též zdravotní chléb (Grahamův, Steinmetzův atd.).

Na výrobu jemného těstového zboží neboli těstovin se specializovala některá města, odkudž i příslušné názvosloví: „lomnické suchary“ (Lomnice nad Popelkou), karlovarské oplatky, pardubický perník, hořické trubičky. Sušenky (keksy) dodává Praha a Č. Budějovice.

Ze pšenice a kukuřice (nepatrně u nás z rýže) se vyrábí škrob, ale mnohem více z brambor. R. 1927/8 12 škrobáren v Československu dodalo 48 000 q suchého škrobu ze pšenice a kukuřice, naproti tomu 93 škrobárny 344 000 q škrobu z brambor. Výroba je většinou v českých rukou a zeměpisně ovšem rozložena v oblasti příslušné suroviny, tedy v nížinách pro škrob pšeničný a v hornatině (zvláště Českomoravské) pro bramborový. Největší závody: Polná, Ronov u Něm. Brodu, Křinec n. Cidl., Spišská Nová Ves a především Nitra.

Dextrinu vyrobeno 29 000 q, skoro vše z brambor.

➡️Pivovarství

Česká města vynikla již ve středověku výrobou výborného piva a nebylo tehdy skoro města bez pivovaru a bez „pravovarečného měšťanstva“.

Vaření piva bylo přímo jednou z městských výsad a česká města jen nerada se r. 1517 ve Svatováclavské smlouvě smířila s tím, že právo vařiti pivo musela přiznati i šlechtě. V moderní době ke starým pivovarům městským a šlechtickým přistoupily i akciové, jejichž podíly (akcie) si může zakoupiti kdokoli. Jako jinde tak i v pivovarství vynucuje si soutěž koncentraci výroby, tedy zánik malých a zastaralých závodů a vzrůst nejlépe vybavených.

V pivovarství soutěží Němci s Čechy, ale převaha náleží Čechům. Výrobky vynikají jakostí, zvláště pak plzeňská piva, vyvážená skoro do celého světa; mnohé však „plzeňské“ v cizině neznamená výrobek z Plzně, nýbrž cizí, prohlašující se chlubně za „plzeňské“.

Výroby piva v Československu ubývá směrem k východu; Slováci, Maďaři a Rusíni pijí na rozdíl od „pivních“ Čechů a Němců víno nebo lihoviny, ačkoliv od příchodů Čechů lze v obou karpatských zemích pozorovati stoupající spotřebu piva. Ze 473 pivovarů r. 1928 bylo 381 v Čechách, 61 na Moravě, 14 ve Slezsku, 16 na Slovensku a jediný (Podhorjany u Mukačeva) v P. Rusi. Největší pivovary se usadily v Plzni, ve spotřebních velkoměstech (Praze, Brně, Mor. Ostravě) a v oblasti obou surovin, totiž ječmene a chmele (Haná, Žatecko).

Světová válka srazila naše pivovarství na minimum (nejmenší množství), ale od převratu výroba či „výstav“ zase stoupal, je zhruba ustálený a rovná se nyní téměř výrobě předválečné (12 milionů hl. piva). Jsme stejně s Francií na 4. místě na světě, tudíž mezi předními výrobci piva a výborné jakosti. R. 1927 vyrobilo Německo 51,6 milionů hl. piva, V. Británie 32,6, gambrinovská Belgie 13,3, Francie 11,5 a ČSR 11 mil. hl. (1928). Na 1 obyvatele u nás připadá spotřeba asi 68 l piva (nejvíce v Čechách 106 l, na Moravě 54 l, na Slovensku 18 l a v P. Rusi 9 l).

1928 bylo v ČSR 473 pivovarů (před válkou 665, r. 1921 590, stále méně) a ty vyrobily 11 milionů hl. piva (r. 1921 6,5 mil. hl.). Z toho se vyvezlo do ciziny 259 000 hl., skoro vesměs z Plzně (něco z Č. Budějovic). Dovezli jsme z ciziny (z Bavor) jen nepatrně. Vedlejším výrobkem pivovarským jsou kvasnice (droždí) a mláto (to pro výkrm dobytka a drůbeže). Průmyslové pododvětví pivovarství tvoří sladování ječmene na slad. Většina pivovarů má při sobě též sladovnu a sladuje si potřebnou surovinu (ječmen) na polotovar (slad). Vedle toho však u nás sladuje mnoho pro vývoz, a to v samostatných a vývozních sladovnách, především na Hané, jejíž slad se považuje za nejlepší vůbec. Jako naše pivovarství tak i české sladovnictví je starobylé, vynikající a ponejvíce v českých rukou.

1928 bylo u nás 360 sladoven (z toho jen 33 samostatných, ale velikých a 327 spojených s pivovary), jež zpravovaly úhrnem 4,5 milionů q ječmene na 3,3 miliony q sladu (z toho pivovarské sladovny jen 1,3, kdežto samostatné sladovny 2 miliony q sladu). Malá většina vyrobeného sladu se spotřebovala doma na výrobu čsl. piva, do ciziny prodáno 1,5 milionů q sladu (nejvíce do Německa a Rakouska). Jest proto čsl. slad důležitou složkou našeho zemědělského průmyslu a našeho zahraničního obchodu, ale také se ocítá v obtížné situaci (cizina podporuje celně sice přívoz čsl. ječmene, ale brání se našemu sladu, jako např. zase my vítáme spíše cizí pšenici než cizí mouku z ohledu na naše mlynářství).

🔹 Středisko výroby sladu kotví na Hané (Prostějov, Olomouc, Kojetín, Těštice atd.). Na Slovensku vede Trnava.

➡️Lihovarství a příbuzná odvětví

Také lihovarství navazuje na zemědělskou nebo její příbuznou výrobu. Zpracovává totiž brambory nebo melasu (nedosti již sladký tekutý zbytek z cukrovarů), méně ovoce, žito nebo jinou obilninu. Praktické použití lihu je velmi rozmanité. Velikost výroby je kontingentována (přesně vymezena).

Zemědělské lihovary používají jako suroviny brambor, lihovary průmyslové (zpravidla veliké) melasy a tak zvané pálenice používají ovoce nebo žita, vyrábějíce však již přímo kořalky a likéry a ne vlastní čistý líh. Průmyslové lihovary se přirozeně drží cukrovarů (odebírají z nich melasu), zemědělské zase krajů zemákových a pálenice ovocných. V zemědělském a pálenkovém lihovarství se rozšířilo rolnické družstevnictví, v průmyslovém a ve výrobě likérů převládají Židé.

Před světovou válkou se na území dnešního Československa vyrobilo 1,1 milionu čistého lihu, nyní se výroba ustálila asi na 0,6 mil. hl. ročně. Z toho asi polovina se dává denaturovat (odpřírodnit), totiž znečistit a znechutit do takové míry, aby nebylo možno líh vůbec pít. Denaturovaného líhu (nezdaněného) se používá k pálení, svícení a jako pohonné látky do motorů.

Roku 1928 byly v ČSR 862 lihovary zemědělské, 39 průmyslových a 54 rafinerie, celkem 955 podniků, jež vyrobily 595 000 hl. čistého lihu. Z toho 288 000 hl. přikázáno k denaturaci, 48 000 hl. vyvezeno do ciziny a 265 000 hl. silně zdaněno a povoleno především k výrobě kořalek a likérů. Jsme ve výrobě lihu na 6. místě mezi evropskými státy (r. 1926 sestupně: Rusko, Německo, Francie, V. Británie, Polsko a ČSR). Spotřebuje se u nás asi 1,9 l čistého lihu ročně na 1 osobu, což není mnoho.

🔹 Největší lihovary (průmyslové nebo rafinerie): Zlíchov a Libeň v Praze, Roudnice, Kolín, Čáslav, Pardubice, Ml. Boleslav, Most, Krásné Březno, Teplice, na Hané (Olomouc, Loštice), Mor. Ostrava, Leopoldov. Zemědělské jsou hlavně v horním Posázaví.

🔹 Likéry vyrábějí zvláště: Praha, Nymburk (griotku z višní), Karlovy Vary (becherovku), Příbram, Kr. Březno, Mochov, Ústí n. Orl., Police n. Metují, Mor. Ostrava, Opava, Krnov, Leopoldov a Levoča.

🔹 Mimo tyto tovární podniky je přes 500 drobných „pálenic“ (rolnických, družstevních, obecních atd.), z čehož přes polovinu v mor.-slezské zemi a 1/3 na Slovensku. Vyrábějí zvláště slivovici ze švestek (slív); známá je hanácká, slovácká, valašská a trenčínská (z okolí Nového Města nad Váhom). Z bobulí horského jalovce pálí Slováci hojně borovičky.

Při průmyslových lihovarech a rafineriích bývají často též drožďárny, které však vznikají i samostatně. Největší jsou: Kr. Březno, Kolín, Čáslav, Libáň u Jičína, Olomouc (Hejčín), Litovel, Třebovice u Opavy.

➡️Ostatní odvětví potravinářského průmyslu

Na vyspělé cukrovarnictví navázala a na vysoký stupeň vyspěla výroba cukrovinek a čokolády. Rozložila se jednak v cukrovarnických oblastech, jednak ve větších městech, kde také má největší odbyt. Souhlasně se zvyšováním životní úrovně všech vrstev stoupá i spotřeba cukroví a čokolády, takže výroba toho zboží slouží u nás skoro výhradně domácí spotřebě a jen málo vyváží přes hranice. Podniky v rukou českých anebo česky vystupujících jsou: v Praze „Orion“ (největší česká firma), „Rupa“, „Kanold“, „Standard“ (bří Kroupové), Kolín („Kolinea“), Velím, Přelouč („Ego“), Kurná Hora, Olomouc („Zora“), Rohatec. Německé podniky: Č. Budějovice (bonbony Fürth), Lovosice („Deli“) a několik továren v Podmoklech (většinou pobočných závodů v majetku říšskoněmeckých firem a zabývajících se hlavně výrobou čokolády, usnadněnou snadným přívozem kakaa z Hamburku po Labi Hartwig a Vogel „Diana“, Jordan a Timaeus, Rüger). Slovensko má v Bratislavě pobočnou továrnu karamelových bonbonů říšskoněmecké firmy Stollwerckovy a továrnu v Trnavě.

Kávové náhražky (cikorii) dodávají černé sušárny čekanky (rostliny příbuzné řepě). Největší továrny má firma Franckova (Pardubice, Chomutov a pro pravověrné Židy továrnu v Košicích), ale většinu továren mají čeští podnikatelé, menší sice, ale četní: Kolín a Prostějov („Kolínská cikorka“), Králové Hradec atd.

Rostlinné tuky potřebují skoro vesměs zámořských surovin z tropických krajů, např. podzemnice olejné (burských oříšků), kopry (sušeného jádra ořechu z kokosové palmy). Velkolepým podnikem toho druhu je německá firma Schichtova v Ústí n. Labem (rostlinný tuk Ceres a v Podmoklech margarin Visan, dále výrobky značky „Elidy“); menší podniky: Praha („Sana“ v Hloubětíně), Kolín, Čáslav (Kosmos).

Ze řepky a lnu (semena) lisují hojné lisovny olej řepkový a lněný; zbylé pokrutiny jsou vydatným krmivem pro hospodářská zvířata.

🔹 Ovoce a zelenina se rozmanitým způsobem konservují, ačkoliv pěstování a zužitkování ovoce a zeleniny nedosáhlo u nás ještě ani zdaleka potřebného rozsahu. Jsme proto stále nuceni přivážeti čerstvé a konservované zboží odjinud, namnoze až ze vzdálené Ameriky. Naše továrny jsou v ovocných krajinách a údolích. Jsou to zvláště: Třebenice, Litoměřice, Rokycany, Molitorov, Dolní Bousov u Ml. Boleslavě, Baňská Bystrica. Zeleninové konservy dodává zvláště Brněnsko (Žilošice, Líšeň, Znojemsko (okurky), Všetatsko, Molitorov.

🔹 Do rostlinné říše ještě zasahuje zpracování tabáku. Surovina se skoro vesměs přiváží z ciziny (cigaretový tabák z Balkánu, doutníkový ze zámoří), ač u nás přibývá pěstění vlastního, ale dosud málo hodnotného druhu (okolí Komárna, Nových Zámků, nejvýchodnější nížinné Slovensko). Vše od pěstění rostliny až do prodeje výrobků je státním monopolem, totiž zcela a jedině vyhrazeno státu. Lidskému zdraví kouření neprospívá, ale státní pokladně vynáší ročně asi 1 miliardu Kč čistého zisku. Tabákové továrny byly vesměs převzaty z bývalého Rakousko-Uherska. Vzhledem k přívozu zahraniční suroviny a k poměrně nepatrné potřebě hnací síly byly a jsou továrny umístěny podle libosti a zpravidla tam, kde úpadkem nerosné těžby (Jáchymov, Báňská Šťavnica, Smolník) hrozila nezaměstnanost a bída obyvatelstva, nebo kde přirozená chudoba kraje volala po státní výpomoci (jižní Čechy). Z 19 továren jsou největší: Sedlec (přeměňuje se na ústřední skladiště kuřiva z celé republiky), Jáchymov, Tábor, Č. Budějovice, Lanškroun, na Moravě Jihlava, Šternberk, N. Jičín a Hodonín, na Slovensku B. Šťavnica a Košice, v P. Rusi jediná, ale rozsáhlá v Mukačevu.

Na rozdíl od velikého množství surovin rostlinných, průmyslově zpracovávaných, dodává zvířena našemu průmyslu jen málo surovin.

🔹 Četné mlékárny, dříve zvláště šlechtické, nyní většinou rolnické a družstevní, zpracovávají mléko na máslo (ještě se přiváží, zvláště dánské) a na sýry (náš vývoz olomouckých a slovenských se téměř rovná ceně dovážených hodnotných sýrů cizích ze Švýcar, Francie a Holandska). Nejvíce slyne výroba sýrů na Hané (tak zvané „olomoucké syrečky“ či „tvarůžky“, chutné a velmi vyvážené). V Čechách se vyrábí sýr harrachovský, konopišťský, Brunerův (Jarošov u Jindř. Hradce). Některé poloniny (horské nadlesní pastviny) napodobí švýcarský ementál. Vedle těchto sýrů z kravského mléka vyniká u nás výroba sýrů ovčích, výhradně však na Slovensku (a málo v P. Rusi), neboť v českých zemích patří ovce již k vzácnostem. Slovenské ovčí sýrařství se soustřeďuje v bývalých stolicích či župách Liptově a Zvolenu; pochází odtud uzený tvrdý sýr úštěpkový a proslulá měkká liptovská bryndza (nesprávně u nás nazývaná „liptavský sýr“), což je rozmělněný a prosolený ovčí sýr. Jejich tržní a vývozní střediska jsou: Ružomberok, Báňská Bystrica a Zvolen. Zvolensko též po převratě dodává dobře napodobený ovčí sýr „rocquefortský“ (plísňový).

🔹 Značných rozměrů nabylo znamenité uzenářství: pražské šunky (velký vývoz do ciziny), hanácké klobásy, uzeniny vamberecké, zboží ze Žirovnice, masové konservy z Police n. Metují, „uherský salám“ z Jihlavska (Kostelec, Hodice) a Košic. Přivážené ryby konservuje Praha (firma Kutina) a ve velkém krušnohorský Šmídeberk (firma Kalla).

➡️Průmysl kovodělný

Zpracováním kovů se v Československu zabývá asi přes 200 000 osob, nejvíce po textilii. Daleko na prvním místě je železářství. Používá rudy domácí (nučické, gemerské), ale většinu dovážené cizí (ze Štýrska a severního Švédska). Výrobní oblasti se drží velikých měst, těžby železné rudy a uhlí. Jsou to zvláště: Praha, Berounsko, Plzeňsko, Kladno, Podkušnohoří, Liberecko, Brno, Olomoucko, Ostravsko, Gemersko. Jest to průmysl vyspělý a všestranný. Ve vysokých pecích čili hutích vypaluje rudu na surové železo nebo ocel, zpracovává je v železárnách, válcovnách a ocelárnách na hrubý polotovar (plechy, dráty, kolejnice, nosiče, roury atd.) a pak dále ve strojírnách nebo jiných továrnách na konečný výrobek (různé stroje, kotle, lokomotivy, vozidla, přístroje, nádobí atd.).

Máme vývozní aktivum (přebytek). R. 1930 jsme dovezli rud, kovů a kovového zboží za 2,5 miliardy Kč (zvláště elektrické stroje) a vyvezli za 3,2 miliard (zejména větší stroje, lokomotivy, kotle, hrubé polotovary, nádobí atd.).

Od r. 1929 zasahuje všechna odvětví krize, a proto výroba klesá.

🔹 Surové železo a ocel získávají z rud huti na Kladně a v Králově Dvoře u Berouna, Vítkovice (největší v Československu), Třinec u Těšína a státní huti v Tisovci na Slovensku. R. 1921 bylo v provozu 17 vysokých pecí, r. 1930 jen 14.

🔹 K velikým železárnám patří mimo právě uvedené huti Škodovy závody (především v Plzni), Podbrdsko (Rokycany, Hrádek, Komárov, Hořovice), Rotava-Nýdek u Kraslic, Chomutov, Most, Teplice, Poldina huť v Kladně (nástrojová ocel), na Moravě Blansko s Adamovem, Olomouc s okolím, Ostravsko (Mor. Ostrava, Bohumín, Frýdlant), na Slovensku Trnava, Gemersko a Podbrezová (státní podnik).

🔹 Veliké firmy vyrábějí nejrozmanitější zboží, jiné se specialisují jen na určité druhy. V hutnictví dosud převládá německý kapitál (ve Vítkovicích říšskoněmecký), v jiných odvětvích již převládá nebo dokonce panuje podnikavost česká.

🔹 Drátěné zboží dodává jmenovitě Bohumín, hřebíky Olomoucko, roury Chomutov (nespájené roury Mannesmannovy), Bohumín a Čelákovice (měděné atd.), nožířské zboží Mikulášovice (něm. Nixdorf) a Vsetínsko, knoflíky Praha. Moderní stavitelství odebírá ústřední topení, zdviže, ventilátory, výkladní závěsy atd.

🔹 Ve strojnictví vyniká výroba strojů pro pivovary, cukrovary a lihovary (největší firmy: Českomoravská-Kolben-Daněk v Praze, Novák a Jahn tamže, Škodovy závody, sev. Čechy, Brno). Rovněž vývozní je výroba strojů hospodářských, skoro ryze česká. Patří sem zejména: Roudnice s pluhy a sečkami, Jičín se stroji žacími, Brandýs n. L. (secí), Mladá Boleslav, Blansko a na mlátičky Prostějov a Přerov.

🔹 Traktory dodávají velké firmy (Českomoravská a jiné). Mlýnské stroje vyrábějí Pardubice. Velmi se nedostává textilních (jejich součástky zvláště dodává Lomnice n. Pop. a pletací Krnov); většinou je zasílá Anglie, jako šicí zase Amerika (domácí továrny jsou v Soběslavi a Opavě).

🔹 Zbraně největší nosnosti a světového jména dodávaly Škodovy závody v Plzni, převedené po převratě většinou na mírovou výrobu jiného zboží. Ruční zbraně dodává Praha, zbrojovka v Strakonicích a Brněnská (zvaná Zetka), lovecké Vejprty.

🔹 Výbušné látky vyrábí zvláště Semtín u Pardubic, dědic zrušené Nobelovky v Bratislavě. Rozbušky (kapsle) pocházejí z Prahy-Žižkova a Bratislavy (Rothovy továrny). Jakákoli výroba výbušnin (munice) a zbraní podléhá různému státnímu dohledu.

🔹 Lokomotivy a vagonky, především pro potřebu železnic, jsou v Praze (Ringhoffer, Českomoravská), Plzni (Škodovka), Brně, Studénce a mimoto v hlavních železničních dílnách (Nymburk, Č. Lípa, Vrútky).

🔹 Stoupá výroba automobilů. Přivážíme sice dosud některé značky z Ameriky, Francie, Itálie i Německa, ale více vzrůstá český vývoz na východ a jihovýchod. Nejvíce aut vyrábí Českomoravská (značky Praga), pak Škodovka (v Ml. Boleslavi) a Tatra (v Kopřivnici). Jiné značky: Walter (Jinonice), Aero (Vysočany), Zetka (brněnská zbrojovka) a Wikov (Wichterle-Kovařík v Prostějově).

🔹 Motocykly k nám posílá cizina, velocipedy zhotovuje Slaný a zvláště továrna Premier v Chebu.

 

🔹 Letňany vyrábějí letadla, Walter v Jinonicích proslulé letecké motory.

🔹 Převážně na cizí dovoz je dosud odkázána elektrotechnika. Domácí továrny má Praha (Kolben), Brno a Mohelnice; filiálkami říšskoněmeckých firem jsou podniky v Ústí n. L. a Siemensova továrna v Bratislavě.

🔹 Podzemní káble vyrábějí továrny v Bratislavě, Kolíně a Kladně.

🔹 Daleko si nedostačujeme ve výrobě přístrojů fotografických, telegrafních, telefonních a radiových. Podobně je tomu ve výrobě filmů (Ústí n. L.), psacích strojů, patentních vah, hodin (veliká firma v Chomutově).

🔹 Zato vyvážíme hudební nástroje a automaty. Výborná piana rozesílá Petrof z N. Hradec Králové, Förster z Georgswalde a Krnov, housle Kraslice a blízký Schönbach, plechové nástroje Hradec Králové a zvláště Kraslicko.

➡️Textilie (tkalcovství)

Textilie je nejpřednějším průmyslovým odvětvím v Československu. Zaměstnávalo v normálních letech ¼ milionů lidí a tvořilo dosud každého roku největší dovozní i vývozní položku v našem zahraničním obchodě. Dovážíme textilní suroviny a vyvážíme textilní výrobky. Asi ⅓ všeho našeho dovozu i vývozu připadá právě na textilie. A jest to právě naše základní aktivní položka, neboť hodnota textilního vývozu nad textilním dovozem činila obyčejně 1 -2 miliardy Kč, tedy právě asi hodnotu našeho obvyklého celoobchodního přebytku.

🔹 Jest to podivuhodné odvětví průmyslové činnosti v naší republice. Nemáme totiž skoro žádných textilních surovin (ani ve lnu si nedostačujeme), takže skoro všechny musíme přivážet z daleké ciziny (bavlnu především ze severoamerické Unie, vlnu v Austrálie a Argetiny, jutu z Přední Indie, hedvábí z Itálie a orientu, konopí z Jugoslávie, len z Pobaltí a Ruska).

🔹 A přece naše textilní výrobky pronikly i na nejvzdálenější trhy, zajisté zásluhou své vynikající jakosti.

Bohužel, právě textilie cítí nejtíže nastalou světovou hospodářskou krizi a ocitá se v hrozivé nezaměstnanosti. Jest to velmi závažné, protože vlastní Československo může spotřebovati jen asi ¼ československé textilní výroby, zatím co ¾ musí hledati odbytu za hranicemi. I když po čase světová hospodářská krise ochabne, nelze se nadíti, že by se našemu textilnímu průmyslu zase vrátily všechny jeho bývalé odběratelské trhy.

Jsou to krajiny namnoze německé národnosti, ale přesto česká účast na textilii v našem státě je značná a po převratně zesílená.

🔹 Textilie znamená tkalcovství, ač v užším smyslu tkalcovství jest jen částí tohoto průmyslu. Nejdříve se musí zhotovit příze čili vlákno, schopné, aby mohlo býti setkáno s jinými v látku. Tak se textilie dělí na dvě základní části: přádelny upravují surovinu v přízi a tkalcovny ji setkávají v tkaninu, jež však může býti ještě dále upravována a zušlechťována (např. česána, hlazena, barvena atd.).

Předním naším textilním odvětvím je bavlnářství, ač odkázané výhradně na cizí surovinu. Bavlna je již po několik let prvním předmětem našeho dovozu (přiváží se jí asi za 2 miliardy Kč ročně), jako zase bavlněné výrobky (příze a zejména látky) představovaly hodnotu od 3 do 2 miliard Kč. Bavlnářství sídlí v dlouhém pruhu v celém Posudetí, dále v Podkrušnohoří, ale proniklo i do jiných končin. Ač stát vnitrozemský, přece je Československo na 9. místě v počtu bavlněných vřeten, majíc jich 3,6 milionů. Veliké firmy mají přádelny i tkalcovny, po případě ještě jiné bavlnářské továrny.

🔹 Největší přádelny (až přes 100 000 vřeten) mají české firmy: Bartoňové v Náchodě a okolí, firma Hernych v Doudlebách a především Mauthnerovy závody v Náchodě a zvláště v Rybárpoli u Ružomberka, kde je největší textilní podnik v Československu vůbec. Německé nebo židovské firmy: Liebig na Liberecku, Priebsch ve Smržovce, Schroll v Broumově, Pollack v Č. Třebové, Brass v Zábřehu.

🔹 Tkalcovny drobnější, ale zato mnohem četnější než jsou přádelny, mají: Warnsdorfsko, Semilsko, Lomnice n. Pop., Králové Dvůr, Náchodsko, Ústí n. O., Podorlicko, úpatí Jeseníků, Frenštát a Místek-Frýdek.

🔹 Barvírny látek: Liberec, Králové Dvůr, Ašsko,

🔹 Tiskárny látek v Kosmonosích a jinde.

🔹 Zpracování vlny na sukna (½ milionu vřeten a 35 000 tkalcovských stavů) je soustředěno do několika center. Jsou jimi jmenovitě: Liberec, Vrchlabí, Humpolec (české faktorství, při němž podnikatel dodává přízni tkalcům k domácímu zpracování), N. Kdyně, Jihlavsko, Brno, Krnov, Žilina, Trenčín a Lučenecko. Velmi se vzmohla výroba nábytkových látek (Ašsko, Rumburk, Hlinsko, Brno) a koberců (Hlinsko, Vratislavice čili něm. Maffersdorf, Rossbach, Brno).

🔹 Dobré vyhlídky má výroba bavlněného a vlněného zboží pleteného a stávkového (svetry, sportovní potřeby, punčochy atd.). Jeho střediska: Ašsko, Teplicko, Warnsdorfsko, Něm. Brod, Pelhřimov, Jindř. Hradec, Strakonice (dříve zvláště fezy), Jihlava, Frenštát.

🔹 Pravé lněné plátenictví nadobro ustoupilo před levnějším bavlnářstvím a drží se jen v některých pohorských oblastech, nejvíce v Podkrkonoší (Trutnovsko, Jilemnicko, Vrchlabsko) apod. Jeseníky (Šumperk, Šternberk, Frývaldov, Bruntál). Podomácká drobná výroba kvete v hornatém Slovensku (výborná oravská plátna).

🔹 Hrubé konopí dává surovinu pro motouzy, hadice a plachty, juta jmenovitě pro pytle. Střediska výroby: Trutnov, Lomnice n. Pop., Králové Dvůr, Úpice, Bratislava.

🔹 Surové hedvábí spotřebují starší továrny (Soběslav, Jindřichohradecko, Šumperk a Štenberk), kdežto nové podniky se věnují výrobě levnějšího umělého hedvábí a zboží z něho (Lovosice, Terezientál u Hostinného, Senica na Slovensku).

🔹 Starobylé podomácké krajkářství kvete stále v Podkrušnohoří, na Domažlicku, Vamberecku a nejvíce na Slovensku, kde zároveň s lidovým výšivkářstvím souvisí s tamním nošením krojů.

🔹 Tovární záclony dodává Ašsko a Letovice (v údolí Svitavy), prýmky krušnohorské Vejprty.

🔹 Hotovením obleků a prádla čili konfekcí se zabývají veliká města, nejvíce však Prostějovsko (mužské obleky) a Klatovy (prádlo). Plstěné a vlněné klobouky vyrábí Praha, Husinec a zvláště N. Jičín. V továrním kožišnictví má prvenství Hlinsko.

➡️Průmysl kožedělný

🔹 České koželužství dodávalo již ve středověku znamenité usně (vydělané hrubé kůže) a jemné jirchy. Vedle domácích surových koží přiváží se mnoho cizích; také třísloviny nedostačují. Koželužství je odvětví vyspělé, sice velmi pasivní v dovozu surových koží, ale daleko více aktivní ve vývozu výrobků, zvláště kožené obuvi a rukaviček. Koželužny se drží tekoucích vod, jichž nutně potřebují.

🔹 Hlavní koželužny (celkem od západu): Sušice, Klatovy, Plzeň, Žatec, Litoměřice, Nový Bydžov, Kukleny u Hradce Králové, Třebechovice, Jihlava (firma Humanic), Třebíč (firma Busi), Brno, Zlín (Baťa) a na Slovensku Velká Bytča, Velké Bošany (Busi) a zejména Lipt. Sv. Mikuláš, kde sídlí proslulé slovenské garbiarstvo (koželužstvo).

🔹 Z kůže se nejvíce vyrábí obuv. Poklesla sice výroba ruční a trhové (jarmareční) obuvi, zato se rozmohla tovární. Daleko na první místo vyspěl český podnikatel Tomáš Baťa, který r. 1894 ve Zlíně založil dílnu, jež za jeho vedení a vlastnictví vyrostla na největší evropskou továrnu obuvi vůbec. Zaměstnává 13 000 dělníků a vyrábí asi 80 000 párů obuvi denně, jež rozváží málem do celého světa. Továrna si vyrábí téměř vše, čeho potřebuje (usně, gumové podpatky, krabice atd.). Odlehlý Zlín vyrostl z 5 200 obyvatelů v r. 1921 na 30 000 v r. 1931, tedy vzrůstem jedinečným, afrikánským.

🔹 Další továrny obuvi: Praha, Mnichovo Hradiště, východní Čechy (Chrudim, Litomyšl, Holice), Jihlava (Humanic), Třebíč (firma Busi, koupená Baťou), Prostějov (též obuv houněná).

🔹 Kožené rukavičky dodává a vyváží Praha a blízká Dobříš, dále Kadaň a krušnohorské Abertamy.

🔹 Stále více se kůže používá k výrobě aktovek, potřeb cestovních (zavazadel) a galanterních (ozdobných, zvláště kabelek). Vyniká v tom jmenovitě Praha.

🔹 Jaroměř a jiná místa vyrábějí tovární a jiné hnací řemeny.

➡️Zpracování dřeva

Díky hojným a velikým lesům (lesní plocha měří 33 % celé výměry Československa) je u nás dostatek dříví (ročně ho přiroste asi 14 milionů m3) a zastoupena jsou všechna možná odvětví dřevařského průmyslu. Patří sem především: stavební a palivové dříví z pil, parkety, nábytek, sportovní potřeby, sirky a papír. Vyvážíme dříví (zvláště vory po řekách) i nejrůznější dřevěné zboží.

🔹 Pily se drží údolí, v nichž zpracovávají dříví z okolních lesů. Nejčetnější jsou v Čechách (téměř v každém městě), ale největší na Slovensku: Turček na sever od Kremnice, Liptovský Hrádok (státní velkopodnik), Spišská Nová Ves, Smolník a v Podkarpatské Rusi především Antalovce (státní). Mimo to vynikají: Český Těšín, Mor. Ostrava, Valašsko a Česká Třebová.

🔹 Parkety z tvrdého dřeva zasílá Břeclava, Hodonín, Topolčany a podkarpatoruská Svalava. Na určité krajiny je soustředěna výroba píp (Nová Paka), kopyt (Holice), rakví (Semily); ozvučných (resonančních) desek (Kvilda při pramenech Vltavy) poutnického zboží (Králíky, Příbram), hraček.

🔹 Sportovní sáňky a lyže se drží v hornatinách, v nichž se provozují zimní sporty (Nové Město na Moravě, Jilemnicko, Krušnohoří). Ve velkém je (a rakety) též vyrábí firma Thonetova.

🔹 Nábytek se vyrábí jednak ve větších městech, kde také má největší odbyt (Praha, Plzeň, Teplice, Liberec, Brno), jednak se soustředil do několika středisek (Lišov u Čes. Budějovic, Pacov, Králové Hradec, Týniště, Rousinov u Brna, Třešť).

🔹 Výrobu nábytku z ohýbaného dřeva ovládá firma Thonetova. Továrny jsou ve východní Moravě (Vsetín, Bystřice pod Hostýnem), dále v Mimoni, Koryčanech, Těšíně, Turčanském Sv. Martině a Užhorodě.

🔹 Vzrůstá spotřeba překližek a dýh z tvrdého a často cizokrajného dřeva, jímž se vykládá (obyčejně uvnitř) nábytek; dodávají je Satalice a Hradec Králové. Hotoví se i tělocvičné nářadí (Radotín), nábytek kancelářský (Debř u Ml. Boleslavi, Nové Benátky), hodinové skříně (Třešť), rámy atd.

🔹 Mnoho dřeva spotřebují zápalky (nejvíce v Sušici, dále Č. Budějovice, Lipník, Velká Bytča, Baňská Bystrica a Činadijevo u Mukačeva), tužky a kartáče (ty hlavně v Pelhřimově, Pardubicích a Bratislavě).

🔹 Zvláštní a rozsáhlé odvětví tvoří výroba papíru, pravidelně vývozní a aktivní. Potřebujíc měkkého dříví a vodní síly, oživuje mnohé údolí v horském orámování Čech, v severní Moravě a hornaté části Slovenska. Kapitálově je dosud ovládána Němci. Přední šumavské podniky jsou Františkov na horní Vltavě, Loučovice a níže Český Krumlov (největší papírna v Československu) a krkonošské Maršov a Hostinné. Jiné velké papírny: Plzeň, Nýdek, Lochovice, Vrané nad Vltavou, Bělá pod Bezdězem, Česká Kamenice, na Moravě Olšany (cigaretový papír) a Jindřichov, na Slovensku Ružoberok a Harmanec. Některé továrny vyrábějí jen polotovar, totiž celulosu (čili buničinu, papírovinu), jež je mezistupněm mezi surovinou a papírem.

🔹 Největší celulosky: Vratimov u Ostravy a na Slovensku: Žilina, Turčan. Sv. Martin a Ružomberok (tato největší v Čsl. republice).

➡️Průmysl zemin, zvláště sklářský

Různé geologické stáří a složení zemské kůry našeho státu poskytly příležitost k rozmanitému zpracování zemin.

Cihlářské hlíny na cihly (trativodní trubky atd.) je hojně v nížinách a údolích, ale nejvíce cihel se pálí při velkých městech, jež projevují čilý stavební ruch.

🔹 Patří sem zejména Praha (Jenerálka a Košířské údolí), Hodonín (největší cihelny v Čsl. republice), Mor. Ostrava a Pezinok. Světlé pískové cihly používají říčního písku (zvláště v Polabí) a struskové strusek z vysokých pecí (Kladno, Králův Dvůr, Vítkovice, Třinec).

🔹 Ke stavbám se dále potřebuje mnoho vápna (Hlubočepské údolí, Berounsko, Vrchlabsko, Štramberk, Strečno, Vrútky) a cementu. Cementáren není mnoho, ale jsou velké a částečně již vývozní.

🔹 K největším náleží: Králův Dvůr, Radotín, pražský Podol, Čížkovice, brněnské předměstí Maloměřice a olomoucké Hodolany, dále Vítkovice a na Slovensku Ladce na středním Váhu a Lietava-Lúčky na jih od Žiliny.

🔹 Z jemnější hlíny se vypaluje zboží kameninové (kanalizační potrubí atd., zvláště v Hlubočepích, Znojmu a Hrušově) a rozmanité zboží hrnčířské a šamotové. Šamotové bývají dlaždice a obkládačky v krámech (na schodištích, v klosetech nebo kamnové kachle); vyrábí je Rakovník (značka Rako), Dobřany a Plzeňsko vůbec, Vokovice u Prahy, Zliv u Čes. Budějovic, Bechyně, Podbořany, Znojmo a blízký Šatov, Poštorná, Gemersko (Hnúšťa) a Košice.

🔹 V hrnčířství se dodnes v některých krajinách a zvláště na Slovensku udržuje rázovitá umělecká výroba (keramika), odlišná podle krajů (Holič, Modra, Košice a v Podkarpatské Rusi Užhorod a Chust). Z jemné hlinky kaolinu se pálí nejjemnější zeminové zboží, totiž porculánové. Ložiska kaolinu a továrny porculánu drží se zpravidla vedle sebe nebo blízko. Jsou soustředěny na Karlovarsku a ovládány Němci. Český porculán je v cizině hledán jako jemný, tvrdý a umělecký. Hlavní podniky: Rybáře, Slavkov, Loket, Klášterec, Sedlec, St. Role a vzdálenější od Karlových Varů Duchcov.

🔹 Daleko na prvním místě stojí průmysl sklářský. Vyrábí se sklo všeho druhu, výborné jakosti a světového jména. Vývoz skleněných výrobků převyšoval v době normální vždy 1 miliardu Kč a skoro celý znamenal čisté aktivum, protože nebylo dovozu zboží ani surovin (české země mají jich dosti). Továrny jsou hlavně v prahorních údolích, kde nacházejí křemitý písek i dříví, jehož se v nich dlouho používalo jako paliva. Dnes se topí uhlím a proto nové sklárny vznikly zvláště v Podkrušnohoří. Čechy naprosto převládají.

🔹 Sklářské krajiny: horské pohraniční Čech, Českolipsko, Valašsko, střední Pováží a Lučenecko.

🔹 Přední odvětví: láhve (Teplicko, Duchcov, Ústí nad Labem s největší sklárnou v čsl. státě, Kyjov), sklo tabulové a zejména okenní v Podkrušnohoří (Dolní Rychnov u Falknova, Teplicko), zrcadlové (Holýšov a Staňkov v j-z. Čechách), chemické (Sázava), osvětlovací tělesa (Vsetín, Ústí n. L., Mor. Ostrava).

🔹 Největší oblibě v cizině se těší umělecké české sklo duté a křišťálové, broušené nebo leptané či malované, sloužící potřebě a ozdobě bytu (příbory, vázy, lustry atd.). Výrobou jeho se zabývá Českolipsko (zvláště Bor čili německy Haida, Kamenicko), Nový Svět v Krkonoších a Lenora na Šumavě.

🔹 Světové jméno má též tak zvané jablonecké zboží, většinou z barevného chemického skla a napodobující různé drahokamy. Nazývá se podle svého střediska, Jablonce nad Nisou. Značně menší rozsah, zato však český kapitál, má výroba na Železnobrodsku. Jablonecké zboží vyrábí umělé perly a drahokamy, jehlice, brože a prsteny, náramenní kroužky čili bengle (ty jsou oblíbeny zvláště v Přední Indii), knoflíky, vánoční ozdoby, čočky a hranoly. Vývoz se rozchází do celého světa a zejména k primitivnějším národům (Indům, černochům); klesá však, tlačen cizí soutěží (japonskou atd.).

➡️Průmysl chemický

Není ještě dosti vyspělý a patří mezi ona nečetná naše průmyslová odvětví, nedostačující domácí spotřebě a proto odkázaná značně na cizí zboží. Zvláště barev a léčiv se nedostává.

🔹 Nejvíce vyrábíme umělých hnojiv (Falknov nad Ohří, Ústí nad Labem, Lovosice, Slaný, Kolín, Poštorná, Přerov, Žilina, Bratislava).

🔹 Různé kyseliny vyrábí zejména továrna v Ústí n. L. (největší v ČSR), Petrovice u Karvinné a Bratislava (bývalá muniční továrna nobelovka).

🔹 Výbušné látky (střelný prach, dynamit atd.) dodávají podniky Škodovky u Plzně, Semtín u Pardubic (sem přenesena hlavní část výroby z pohraniční Bratislavy), Zámky u Roztok (u Prahy), Trenčín a ve zmenšené míře Bratislava.

🔹 Domácí spotřebu převyšuje výroba mýdel a svíček. Patří sem Ústí nad Labem (rozsáhlá a vývozní firma Schicht), Neratovice (Saponia) a české firmy v Rakovníce (Otta), v Praze (Holoubek, Procházka atd.), v Ml. Boleslavi, Králové Hradci (Pilnáček). Naftu (většinou polskou), rafinují podniky: Kralupy, Kolín, Pardubice (firma Fanto), Šumperk, Bohumín, Přívoz a rumunskou (přiváženou po Dunaji) rafinerie v Bratislavě.

🔹 Nesčetné plynárny (největší v Praze – Michli a na Ostravsku) dodávají dehet na barvy, na napouštění dřeva a na krycí lepenku (továrny: Podmokly, Ústí nad L., Plzeň, Král. Hradec, Mor. Ostrava).

🔹 Barvy dodává Praha, Plzeňsko a Hrušov, uranové Jáchymov, tužky Čes. Budějovice (vývozní firma hardtmuthova a české Národního podniku a Grafo), léčiva Praha (česká firma Medica), Kralupy atd.

➡️V Podkarpatské Rusi tři velké podniky (Velký Bočkov, Perečín a největší ve Svalavě) pálí za sucha neboli destilují bukové dříví a získávají tím zejména vývozní aceton.

Dr. Karel Matoušek, zdroj: Encyklopedie československé mládeže, 1932. Celý článek ke stažení zde: Průmysl v Československu.pdf

My, naši rodiče i prarodiče jsme tohle vše budovali, krůček po krůčku. Po pádu komunistického režimu, vy lumpové, Mečiar s Klausem st., jste vše nechali rozkrást!!! Jé lépe vyjmenovat na prstech, kolik z toho nám doma zůstalo, jako nezůstalo, vy lumpové, všichni, bez rozdílu, kteří jste byli ve vládě od doby rozdělení Československa. K tomu patří rozkradení státní zlaté rezervy, likvidace školství, zdravotnictví, sociálního systému, budov, pozemků…A je jedno, které období jste obsazovali teple místečka z našich peněz, všichni máte svůj podíl, že jste tohle dopustili. Přes 34 let podvodů a krádeží do vlastních kapes!!!! Karma si Vás najde, Dominový efekt už probíhá!!! Těšte se, i my se pak budeme!!!

Více zde: https://www.casopisczechindustry.cz/products/prumysl-v-ceskoslovensku/

 

📌 ⚠️♂️🧔♂️⚠️1,2,3: Pro srovnání pár fotek muže () a ženy v bikinách vedle sebe. Mělo by být snadné identifikovat, kdo používá pojmenovaný Merkamel. Takové autentické snímky, kde je možné přímé srovnání, jsou spíše vzácné, protože je vždy dbáno na to, aby se takové přímé srovnání, které je velmi nápadné, nešířilo napříč médii. Zde jsou rozdíly, jako je chůze, dlouhé paže, dlouhý trup, rovná ramena, hlava, ruce, „Adonisův pás“ a boky, snadno srovnatelné v přímém srovnání obou pohlaví.

  1. V prvním videu „Lady“ Gaga dává hluboký pohled a ve druhém Cher, gay ikona z dobrého důvodu, odhaluje pár kousků navíc přes tenký materiál.
  2. Cher: „Jsem bohatý muž“ Prohlášení 1:

YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=hih0tpBs7IY)

a prohlášení 2:

YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=dZsL5R_CR-k)

 

📌 z Vigilant News: „Většina kultů má své příjemce. Obvykle, ale ne vždy, je to nejvyšší elita, která využívá kolektivní účast v kultu k parazitickému kradení práce a zdrojů nižších řad nebo tajnému krádeži kultu jako celku. K udržení pořádku Tyto nižší hodnosti jsou veřejně ponižovány nebo jinak zesměšňovány či bičovány, aby připomněly středním řadám, aby se chovali a přizpůsobovali sektě a její ideologii. Pokaždé, když vládci změní svou politiku nebo upraví pravidla pro širokou populaci, musí být obětována nějaká část celé hierarchie. Pak elita otevřeně a brutálně ukazuje své skutečné pohrdání a nenávist k lidem, kterým vládnou a které využívají. Očkovací kampaň proti COVID byla jednou z nejdrzejších a nejzřejmějších akcí v poslední době. Odmítačům masek a odpůrcům očkování byl na záda namalován terč, aby je ostatní obyvatelé mohli napadnout, aby dokázali svou loajalitu vůči vládnoucím a trochu se tak obohatili. Je to masový rituál sociálního posilování, který způsobuje, že ti, kdo se ho účastní, se cítí blíže elitě, a proto jsou v bezpečí před útokem a cítí se nadřazení sami sobě.“ https://t.me/vigilantnews/10807

Telegram (https://t.me/vigilantnews/10807)

 

📌Děkujeme za Vaši podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj naši nezávislé informační platformy.

Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.

Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.

Lubomír Volný

Transparentní účet: 115-4977920247/0100

Důvěrný účet: 107-1458980287/0100

„Na Kafe“: 27-1664400247/0100

IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247

SWIFT: KOMBCZPP

23.12.2023: Odpolední zprávy, Každodenní zprávy z domova i ze světa, které Vám posílám 2x denně:

 

📌DNES 22.12.2023. V prílohe je záber silnej búrkovej záplavy v Hamburgu dnes ráno. Hladina vody Labe stúpla na 3,33 metra nad priemernou vysokú hladinu. V Harbor City bolo pod vodou množstvo ulíc. 📞 … zvláštne to číslo vody 🤔 🤔 , čo poviete …3️⃣, 3️⃣3️⃣ …❓‼️ Náhoda,… však?! Náhody neexistujú!!!

https://t.me/absurdnisvet/64641

 

📌Pražské letiště kvůli počasí odklonilo několik letů, další mají zpoždění – Novinky

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-prazske-letiste-kvuli-pocasi-odklonilo-nekolik-letu-dalsi-maji-zpozdeni-40455280#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=abtest228_personal_layout_3_varC&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

 

📌⚠️⚠️💥⚠️⚠️V amerických médiích bylo právě potvrzeno, že Nejvyšší soud zamítl žádost „zvláštního žalobce“ Jacka Smithe.💯🔥 (imunitní řízení). Je tedy veřejně potvrzeno, že pokus poškodit prezidenta Donalda Trumpa již neplatí. Omračující granáty Deep State již nejsou účinné.

Vítejte v nové době.😘 Od Henninga Riedigera

https://t.me/absurdnisvet/64645  https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=pfbid02j3iczU8v8qSib5NbZLDDNzB4wUgosiMhAiJa1Hx8qV5qyuZb4vbv9JEMthUNN48ul&id=100003653342187

 

📌John D. Rockefeller a počátky moderní medicíny. V roce 1910 Rockefellerova nadace financovala Flexnerovu zprávu, kterou zadala Rada pro lékařské vzdělávání prostřednictvím Americké lékařské asociace. Záměrem této zprávy bylo hodnotit a restrukturalizovat lékařské vzdělávání ve Spojených státech, a to je přesně to, co udělal.

👉https://www.potency710.com/how-john-d-rockefeller-influenced-modern-medicine/

 

📌Saúdská Arábie: Letecké záběry silných záplav

https://t.me/absurdnisvet/64651

 

📌Situace během povodní v Santa Barbaře v Kalifornii (21.12.2023)

https://t.me/absurdnisvet/64652

 

📌V Hamburku řeka Labe zaplavila ulice kolem městského rybího trhu a voda místy až po pás.

https://t.me/absurdnisvet/64658

 

📌Libanon: Dálnice Karantina, severně od města Bejrút dnes ráno poté, co byla zaplavena dešťovou vodou.  https://t.me/absurdnisvet/64659

 

📌 Očekáváno nevšední oteplení před letošními „vánočními“ oslavami v USA.🤣😂

https://t.me/absurdnisvet/64660

 

📌Operace Prosperity Guardian vedená USA, jejímž cílem je čelit útokům Houthiů na mezinárodní lodní dopravu v Rudém moři, čelí značnému neúspěchu. Španělsko, Itálie a Francie se rozhodly pro nezávislé operace, což signalizuje pokles síly koalice. Austrálie, která se zaměřuje na indicko-pacifickou bezpečnost, potvrzuje neúčast navzdory nedávnému vývoji paktu AUKUS – dohody o námořní bezpečnosti mezi Austrálií, Spojeným královstvím a USA. USA obvinili Írán z toho, že je „hluboce zapojen“ do útoků Houthiů na lodní dopravu v Rudém moři, přičemž od 7. října provedl více než tucet dronů a raketových útoků, což přinutilo velké lodní společnosti, aby obcházely tuto oblast. https://twitter.com/MarioNawfal/status/1738460366391161189?t=1mv7sGw4OmvUd1YeQro7jA&s=19

 

📌💥💥💥23.12.2023, TFI Global, Roman Kirsch: Sultanát Omán otevřel dialog s Ruskem a tento dialog může změnit úplně všechno…

Podíváme se na jednu z mála zemí, která usiluje o mír, v současné době, j to pro nás exotika a je to Sultanát Omán. Omán začal dialog s Ruskem, který může změnit cokoliv. Región Středního východu je zmítán konfliktem a je tady muž, který stojí na straně diplomacie a řešení jednáním, a to je Sultanát Omán, setkejme se s dobrým hochem, tady s tím princem. Je to země, ve které existuje odezva na ty sentimenty, které zasáhli tento región v téhle době a on má zásadní stanovisko k tomu. To je regionální chorus, více zemí kole, které teď Ťukali na dveře Ruska, na prezidenta Putina. Vítejte u TFIGLOBAL. Vzpomeňme si, že s Putinem už hovořili více státníků i arabských i z Palestíny v poslední době, co ovšem západ nerad vidí…….

https://youtu.be/fQE3IIuB5-Y?si=-Wl_KKQheFUgzPkj

 

📌💥💥💥22.12.2023, Hindustan Times, Roman Kirsch: Stojí členská země aliance NATO na straně Hútiů? Španělsko blokuje účast EU ve Spojenými státy…

Máme tady další kontroverzi uvnitř Evropské unie, potažmo NATO. Hindustan Times: „Členské země Aliance NATO se staví na stranu Hutiu? Španělsko blokuje účast UE ve Spojenými státy vedené misi proti Hutium.“  Španělsko blokuje účast EU proti Hutijské operaci. Madrid vetoval už účast EU, kvůli zatím neznámým důvodům. Španělský propalestinský postoj stojí za vetem vojenské operace v Rudém moři? Španělsko podle zpráv vetovalo Evropskou účast Spojených státu proti Hutium……

https://youtu.be/frnCcYB3GK4?si=z7DN_coHK-wzfVSI

 

📌Nemecka policie „zatarasila“ dalnici aby farmari nemohli projet🤡💩🤣

https://t.me/absurdnisvet/64662

 

📌 CLOUDBUSTER od Wilhelma Reicha. Chcete mít čisté, modré nebe? Chcete rozbít a eliminovat chemtrails a umělou oblačnost ze země? To je možné. S cloudbustery. Wilhelm Reich byl chytrý vynálezce, s nímž se podle určitých zdrojů radily tajné společnosti i o misích UFO. Brzy pochopil – jako Nikola Tesla – že musíte přemýšlet v pojmech energie a frekvencí, abyste porozuměli záhadám přírodních jevů.

https://t.me/absurdnisvet/64673

 

📌 Dnes v Khakasii začíná sběr podpisů na podporu sebenominace Vladimira Putina. Samostatně navržený kandidát musí ze zákona nasbírat alespoň 300 tisíc podpisů voličů na svou podporu. Přitom každý subjekt Ruské federace musí mít minimálně 7,5 tisíce podpisů. Musí být předloženy Ústřední volební komisi Ruské federace od 27. prosince do 31. ledna. Jste rádi, že se Vladimir (https://t.me/+OkS0BK8vukFhYzcy)

 

📌Anglicky mluvící anonym nahlásil bomby na pražském letišti, výbušné systémy nalezeny nebyly – Novinky

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-policiste-zasahuji-na-letisti-vaclava-havla-u-hlasene-bomby-40455313

 

📌 „Rusko je jednou z klíčových civilizací na planetě,“ – bývalý důstojník americké vojenské rozvědky Scott Ritter. Souhlasíte s tímto názorem?

(https://t.me/+OkS0BK8vukFhYzcy)

 

📌Rusové z různých regionů naší země dnes podpořili Vladimira Putina. „Své občanské postavení vyjadřují různé kategorie našich krajanů. Jsou to veteráni, členové Severního vojenského okruhu, rodiče mnoha dětí, dobrovolníci,“ zdůraznil Sergej Vojťuk, šéf regionálního výkonného výboru Lidové fronty na území Altaj. Podporu Vladimirovi Putinovi vyjadřují pracovníci ve všech sférách: od lékařů a učitelů až po armádu a podnikatele.

(https://t.me/+OkS0BK8vukFhYzcy)

 

📌Slovenský premiér hovořil o neúspěšném plánu Západu „srazit Ruskou federaci na kolena“

„Rusko bude diktovat podmínky jednání s Ukrajinou a západní financování z Kyjeva nepomůže nezávislosti vyhrát konflikt,“ řekl Robert Fico.

(https://t.me/+OkS0BK8vukFhYzcy)

 

📌„Rusko je bratrská země, která na nás nikdy nezaútočila“. Filmový režisér Emir Kusturica vysvětlil lásku Srbů k Rusům. ❤️Rusové a Srbové jsou navždy bratři!

(https://t.me/+OkS0BK8vukFhYzcy)

 

📌Íránský prezident nazývá USA hlavním faktorem nestability ve světě „Představitelé svobody a demokracie ukázali, že oni sami jsou pachateli rasové diskriminace a zločinů proti lidským právům. USA nejenže nejsou faktorem stability v žádném regionu světa, ale byly a jsou největším faktorem nestability a nejistoty na celém světě, včetně v Afghánistánu, Iráku,  Sýrii, Libanonu a dalších částech světa,“ řekl Ibrahim Raisi.

(https://t.me/+OkS0BK8vukFhYzcy)

 

📌„Dejte mi správné ruské slovo. Jen nevím, jaké to je být Rusem.“ Zelenskyj předstíral, že  úplně zapomněl ruský jazyk.🤡Jaký je to idiot! (https://t.me/+OkS0BK8vukFhYzcy)

 

📌22.12.2023, Ladislav Vrábel: Jak se do lesa volá, tak se v lese ozývá. Vláda Petra Fialy a jejich mainstreamová média VEŘEJNĚ ADORUJí ZBRANĚ A NÁSILÍ! Kolik jste jen slyšeli výzev ke sbírání peněz na zbraně? Kolikrát denně čtete o nutnosti válčit až do konce? A kolikrát denně vidíte na vlastní oči šíření nenávisti? Vůči Rusům, vůči dezolátům,…?

Úplně zmatená společnost mrzne, aby mohla nakupovat zbraně, aby se jimi lidé mohli už druhým rokem vraždit. Ukrajinců už je půl milionu mrtvých a pořád to nestačí. Chtějí mobilizovat další půlmilion.

Lidi jásají, když ve válce někdo umře (když jde o Rusy), ta dole se samopalem dokonce jásala při teroristickém útoku, když terorista zabil bombou Duginovu dceru.

V novinách každý den oslavné články na letadla F 35. Obden oslavujeme, kolik skvělých zbraní jsme zase poslali na Ukrajinu, aby mohly zabíjet.

Když spadla bomba na Polsko, ministryně Černochová hned volala po útoku. Ministr vnitra to samé. Putina do pytle na mrtvoly na budovu ministerstva. To je čisté šíření nenávisti a adorace zabíjení.

Fiala už je druhým rokem ve válce a domlouvá továrny na výrobu zbraní s Ukrajinou i s Izraelem.

A ve videu holka, co vypadá jak postižená, chce k vánocům vrtulník. Samozřejmě určený k zabíjení.

Pokud někdo nechápe, proč je tolik násilí v ulicích, tak Vám to povím. Je to proto, že je násilná společnost. Lační po krvi. Ďábel právě vyhrává. Tolik nenávisti jsem nikdy neviděl. Jen někdo řekne mír, hned ho chtějí minimálně zavřít do vězení.

Ale ona není jiná cesta, než cesta míru. Přece se nechceme vymlátit do posledního člověka!?

A teď co s tím?

Je třeba odstavit tu krvežíznivou vládu a válkylačná média. Přestat vyzývat k válčení, k násilí a přestat adorovat zbraně. Začít zase propagovat mír, stabilitu, vzájemný respekt a svobodu každého jednotlivce. Naučit zase lidi mít se rádi. Přestat si nadávat a netolerovat výzvy k násilí. Trestat podporu války, koneckonců máme na to paragrafy v trestním zákoníku.

Naše společnost je nemocná a je nemocná odshora až dolů. Musí se uzdravit. Teď už to snad musí vidět každý!

A pokud ne, pokud se nepoučíme, neotočíme od tmy ke světlu, tak půjdeme do pekla, jako celá vyspělá anglosasská společnost. Pokud si teď řekneme, stejně jako to dělají dlouhá léta na Západě, „byl psychicky nemocný“, a tím to uzavřeme, tak počítejme s tím, že psychicky nemocná společnost má mnoho psychicky nemocných jedinců. Mimochodem, na fotu je jeden z nich. Se zbraní, kterou dnes viděl každý Čech se slzami v očích.

 

📌💥💥💥23.12.2023, Český List: Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov tvrdí, že válka na Ukrajině skončí v polovině roku 2024…

Odhaduji konec války na 2024, tak červen až červenec. Nemají dost lidí, nemají dost peněz a mají problémy se zbraněmi. Kdyby učinili rozhodnutí, která by měl učinit vrchní velitel, bylo by možné všechny záležitosti týkající se Ukrajiny dokončit do tři měsíců. Ale to bychom byli na úrovní Izraele, který zasahuje nemocnice a sociální zařízení. Prezident Putin jsi dl za úkol co nejvíce zachovat infrastrukturu a města, jinak by jsme už Kyjev dávno obsadili. Když začala válka, tak během prvních dnů jsme byli 7 km od Kyjeva. Bylo by snazší obsadit Kyjev, než Mariupol. Ale prezident nemá zájem na zničení Ukrajinského státu. Má zájem chránit svůj lid, své občany, zabránit západním státům, aby se k nám dostaly přes Ukrajinu, jako se chtěli dostat na naše území přes Gruzii, aby si diktovali podmínky. To by se nemělo stát, To nedovolíme. Překlad pro AERONET.NEWS: -VK-

https://youtu.be/l6A9XVPgWb0?si=-FMJf7TFy8LbEfY4

KNIHA JAKO INVESTICE. ZA SBĚRATELSKÉ PUBLIKACE SE PLATÍ DESETITISÍCE KORUN

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

Před Vánocemi si lze na trhu koupit dvě výpravné nízkonákladové knihy – Elán za 34 400 korun a „Mekyho“ Žbirku za 14 700 korun. „Slovanská epopej“ se v minulosti prodávala za 280 tisíc.

Elán či Meky Žbirka. Před Vánocemi se na trh dostaly výpravné publikace popisující kariéru hned dvou česko-slovenských hudebních legend. Fanoušci a sběratelé ale musí sáhnout do úspor. Jediný exemplář knihy totiž stojí desítky tisíc.

„Já si myslím, že k tomu není moc co dodat. Vidíte to sami.“ Takto stručně se ke knize vyjádřil Jožo Ráž, frontman kapely Elán. Ta shrnuje celou historii skupiny až do současnosti. Součástí balení je rovněž DVD se záznamem koncertu skupiny a také VIP vstupenky na koncert Elánu pořádaný v O2 areně v červenci 2024.

Provedení knihy je exkluzivní: kožená obálka s kovovými nýty a velkoformátové fotografie na kvalitním papíře doplňují bílé rukavice určené k prohlížení. Nákupní cena tomu odpovídá: 34 400 korun.

„Ta částka je adekvátní. Nesmíte zapomenout, že součástí jsou i vstupenky na koncert. Přesněji tedy vstupenka do VIP zóny přímo pod pódium. Vstupenky svojí hodnotou představují přibližně polovinu celkové ceny,“ řekl Hrotu Zdeněk Novák, generální ředitel nakladatelství Rosier, které knihu vydalo. „A pomyslíte-li na řemeslné provedení, ruční vazbu v kůži, formát a rozsah knihy, pak je cena naprosto přiměřená. Dokonce je, co se rentability týče, nejnižší možná. Pochopitelně to není kniha pro každého,“ dodal.

Celkem bylo pro český trh vyrobeno jen 222 kusů. Jakmile se vyprodají, další už se tisknout nebudou.

Nakladatel: Hodnota poroste po prodání posledního kusu

Svou výpravnou publikaci letos obdržel i známý zpěvák Miroslav „Meky“ Žbirka. V knize Roky a dny na populárního zpěváka, který zemřel v listopadu 2022, vzpomínají další známé osobnosti, například zpěvačka Marika Gombitová, či Žbirkovi příbuzní.

I v tomto případě se kniha dostane k velmi úzkému okruhu čtenářů: vytisklo se jí jen 150 kusů. A i zde je součástí nabídky exkluzivní materiál, konkrétně neprodejné první vydání LP desky posledního koncertu Žbirky, která podle vydavatele není nikde jinde dostupná. Cena činí 14 700 korun.

V obou případech podle Nováka platí, že hodnota publikací by se měla časem zvýšit. O kolik a kdy? To záleží především na samotných nakupujících. „Vzácné knihy jsou investice. Hodnota knihy pak poroste v okamžiku, kdy je prodán poslední kus limitovaného nákladu. Je tedy třeba určit rozumnou výši nákladu, na druhou stranu se jedná o dílo, které se může prodávat rok i dva,“ vysvětluje nakladatel.

Práce na roky

Sběratelské a limitované náklady knih podle Nováka vznikají i dlouhé roky. Nejnáročnější je kvalitní textový a fotografický obsah, spoustu času zabere zpracování, které musí u takto drahých knih vypadat jinak než v případě masové produkce. Například luxusní vydání Máje od Karla Hynka Máchy disponovalo vazbou v bílé kůži s „řemeslnou perličkou“: křišťálovou slzou. Ačkoli kniha stála takřka šest tisíc, vyprodaly se tři stovky exemplářů během několika týdnů.

„Mohu prozradit, že nyní pracujeme na knize o katedrále sv. Víta. Je to ale běh na dlouhou trať,“ říká Novák, „jeden z nejlepších současných fotografů Jan William Drnek celou katedrálu nafotil. Byly to dny a týdny práce a desetitisíce fotografií.“

Zatím nejdražší českou knihou na trhu je publikace zachycující Slovanskou epopej. Vydal ji nakladatelský dům Albatros Media v nákladu 200 kusů. Cena jednoho exempláře činí 280 tisíc korun, volných je jich ještě několik desítek. Součástí je šperk, který navrhla výtvarnice Jarmila Mucha Plocková, vnučka Alfonse Muchy.

 

ZDROJ:https://www.tydenikhrot.cz/clanek/kniha-jako-investice-za-sberatelske-publikace-se-plati-desetitisice-korun

 

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Podpořte nás, prosím, i finančně, překlady a vysílání opravdu stojí hodně peněz. Děkujeme.
Podpořit ZDE 👇👇👇:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com

 

23.12.2023: Ranní zprávy, Každodenní zprávy z domova i ze světa, které Vám posílám 2x denně:

❤️ „Člověk, který nikdy neplakal, nežil opravdový život“ —  Jan Werich

🎄🙏VIANOČNÁ MOTLITBA

Aby dobrých ľudí bolo dosť,

aby sme žili iným pre radosť,

aby deti netrpeli,

aby mladí neumreli,

aby zdravie víťazilo,

aby sme sa mali k sebe milo,

aby sme mali veľa síl,

aby sme zažili pekných chvíľ,

aby sme vedeli pomocnú ruku dať a

aby sme sa nezabudli smiať:

Požehnané  a láskyplné Vianoce

Všetkým z celého srdca želám❤️❤️❤️

Ľubomíra

 

📌💥💥💥💥💥💥💥💥💥Už to leze ven! Evropskou unii řídí Soros, ne nějaká Uršula. Polsko a Maďarsko budou zničeny – tady je ďábelský plán jak. Budeš bojovat s covidem, nebo shoříš v pekle – ARFA.cz – Argumenty & Fakta (Už webovou stránku zablokovali, jako nedůvěrné informace!!!

https://www.arfa.cz/uz-to-leze-ven-evropskou-unii-ridi-soros-ne-nejaka-ursula-polsko-a-madarsko-budou-zniceny-tady-je-dabelsky-plan-jak-budes-bojovat-s-covidem-nebo-shoris-v-pekle/

Zleva: Alex Soroš (syn miliardáře Soroše), Věra Jourová, George Soroš a Heather Grabbe (ředitelka Open Society European Polici Institute v Bruselu) Miliardář a spekulant Soroš je považován za bílého koně, tedy: „nejsou to jeho peníze, které rozdává.“ (Věra Jourová, Česká politička, podnikatelka a právnička…

Věra Jourová je česká politička, podnikatelka a právnička, v letech 2014 až 2019 komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově evropské komisi a od prosince 2019 místopředsedkyně Komise a komisařka pro hodnoty a transparentnost v komisi Ursuly von der Leyenové. Na jaře 2019 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí…

https://t.me/absurdnisvet/64616

 

📌💥💥💥 💥💥💥💥💥💥Vznikající události ve Spojených státech Nové události ve Spojených státech nejsou jen vlnky na hladině klidného jezera, ale spíše seismické vlny, které naznačují tektonický posun v základech politických, ekonomických a sociálních struktur země. Impeachment tsunami a jeho důsledky

Hnutí za obžalobu prezidenta Bidena se prosazuje alarmujícím tempem. Důsledky toho jsou hluboké a daleko přesahují pouhé politické spory. Symbolizuje veřejné probuzení, kolektivní uznání potřeby zpochybnit a přepracovat systém vnímaný jako hluboce chybný a zkorumpovaný.

Dominový efekt impeachmentu

Impeachment není jen izolovaná událost, ale domino, které spustilo řetězovou reakci, která vedla k odhalení mnoha skrytých pravd a odhalení tajných operací, které dlouho ovládaly páky moci.

https://gazetteller.com/explosive-alert-high-ranking-u-s-military-official-warns-of-imminent-bank-collapses-election-cancellation-in-2024/

 

📌💥💥💥 RUSKÉ NEBO UKRAJINSKÉ S „ukrajinská“ města?

(krátká historie a vzdělávací materiál pro očividně ignorantské)

➡️ CHARKOV je ruské město. Bylo založeno v roce 1630. Usadili se tam drobní Rusové prchající před Poláky z pravého břehu Dněpru.

Car Alexej Michajlovič zde vybudoval pevnost a založil v Charkovském vojvodství 1656.

➡️ SUMI – Město založil car Alexej Michajlovič nejpozději do roku 1655. Povolil přesídlení drobných ruských uprchlíků, které byli pronásledováni a zabíjeni Poláky

➡️ DNEPROPETROVSK – Založila jej Kateřina II. roku 1776 a jmenoval se Jekatěrinoslavl

➡️ LUGANSK – Byl založen v roce 1795. , když na příkaz Kateřiny II. je na řece Lugan postavena litinová a slévárna. K práci v tomto závodě láká práce lidi ze středního a severozápadního provincie Ruska. Obyvatelstvo je vždy většinou ruské.

➡️ KHERSON – Založila ji Kateřina II. v roce 1778 kvůli výstavbě ruského námořnictva. Výstavba probíhá pod vedením Potomkina.

➡️ DONĚTSK – Založil jej Alexandr II. v roce 1869. na stavbě hutního závodu Yuzovka.

➡️ NIKOLAEV – Založila ji Kateřina II. v roce 1789 V té době tam Potomkin stavěl loď Sveti Nikolaj

➡️ ODESSA – Založila ji Kateřina II. v roce 1794 na místě pevnosti, která byla postavena o něco dříve než Suvorov.

➡️ ČERNIGOV – Jedno z nejstarších ruských měst. Existuje od počátku 10. století. V roce 1503 je součástí Ruska.

V roce 1611 je zničen Poláky, kteří také berou území Rusku. Ale v roce 1654 to bylo opět v Rusku a od té doby to bylo vždy ruské město.

➡️ SIMFEROPOL založil Kateřina II. v roce 1784 ho postaví Potomkin na místě suvorovského vojenského tábora vedle tatarských osadníků.

➡️ SEVASTOPOL – založen Kateřinou II. v roce 1783 na místě pevnosti postavené Suvorovem. Město vybudoval Potomkin.

➡️ MARIUPOL – Založena v roce 1778 Kateřinou II. Podle jejího nařízení se tam usadili řečtí uprchlíci a osadníci z Krymu.

❌JE TADY NĚKDE ZMÍNĚNA UKRAJINA?

Ukrajina nebyla zemí, slovo Ukrajina znamená okraj – nejprve oblast císařského Ruska, poté – gubernie, poté – Unie republika SSSR, a nakonec – stát haha, vytvořený v roce 1994 a trval 28 let!

Je tam pořádná ruská populace… Kdyby nebyli ostřelováni, odebráni ruštině 8 let, tohle by se nestalo…

A přečtěte si Bogomila Boneva, 150 tisíc. 24.02.22 byla armáda na „hraničí“ Donbasské oblasti. Rusové jsou hodiny napřed!

DEJTE TROLLLŮM VĚDĚT..KUFER, STANICE A V URALECH..! Sláva Rusku!!!

 

📌💥💥💥22.12.2023, BBC News, Roman Kirsch: Ukrajinská válka: Kyjev je nucen přerušit vojenské operace, protože zahraniční pomoc „vysychá“…

Ukrajina vstoupí do Nového roku s poklesajícím proudem zbraní ze západu a není stále jasné, kdy dorazí další pomoc ze Spojených států a EU. Minulou noc Americký senát vzdal jednání o novém balíčku pro UA a více, než 60 miliard dolarů pro UA skončilo ve slepé uličce. Republikáni to odmítli zahrnout do rozpočtu, dokud nezajistí záležitosti a které musí zajistit. A to znamená reformu bezpečnostních opatření na hranicích s Mexikem. Rusové mají navrch, takzvaně jsou Ukrajinci přestřílení. Vojenské zdroje říkají, že musí se zajistit tam personál na frontě, z některých míst se stáhnout, to znamená o nějaké menší vzdálenosti ustoupit a za sebou zanechají zaminovanou plochu, ale samozřejmě je stále riziko, že Rusové mohou prorazit skrze. Největší obava, kterou teď Ukrajinci mají je úroveň počtu vojáku, kteří tam jsou nasazeni a bojují. Chtějí teď mobilizovat dalších 100 tisíc mužů, aby vůbec udrželi ten stávající počet vojáků, jako obrannou sílu. Teď musí ustoupit od původních cílů. A tady se praví, že vlastně ty náborové limity, plán, je plněn pod 50% v současné době, v některých oblastech ten nábor dosahuje pouze 15% plánovaného počtu nových rekrutů. Prezident Zelenski minulou noc řekl, že bez dobrovolníků, bude muset nabrat dalších půl milionu mužů. (Kdo by chtěl ještě k tomu dobrovolně vstoupit do armády, když navíc nebude mít s čím bojovat???) Zelenskij prohlásil, že chce do armády dalších 450 – 500 tisíc nových rekrutů.

https://youtu.be/0iwhsEfnJ7Q?si=iIWVyhLU4D_3t4L0

 

📌🧔🏿‍♂️ Lukeville Arizona – Ilegální z Afriky dostal adresu k hlášení ve Philadelphii 🤬🤬🤬

Kdo těmto mužům poskytuje adresy, kde se mají hlásit❓❓❓ Za co přesně❓❓❓

https://rumble.com/v42m946-illegal-from-africa-was-given-an-address-to-report-to-in-philadelphia-fox-n.html

 

📌„Přelidnění“ je mýtus. Každý mohl vlastnit 100 hektarů půdy. Průměrná cena za hektar se pohybuje kolem 27 000 eur. 27 000 x 100 = 2 700 000 milionů eur, které by byly vaše od narození. Všeho je dost pro všechny.

https://t.me/absurdnisvet/64618

 

📌💉🖥️Termovizní přístroje dokážou odhalit krevní sraženiny u očkovaných lidí

https://t.me/absurdnisvet/64619

 

📌🇱🇷🏦💵 Spojené státy pohrozily odpojením bank po celém světě od svého finančního systému za porušení protiruských sankcí. 😂😂😂😂😂😂Bílý dům : „Toto je náš finanční systém.“⬅️😂🤧

https://t.me/absurdnisvet/64629

 

📌19.11.2018 11:00 Ludvík Zifčák neľutuje novembrovú úlohu „mŕtveho“ študenta. „Ale keby som bol vedel, že to dopadne takto, tak si ako dôstojník radšej vpálim guľku do čela,“ hovorí. Monika Mikulcová.

V hoteli Džbán, kde pôsobí bývalý pracovník komunistickej Štátnej bezpečnosti (ŠtB) Ludvík Zifčák, je pomerne živo aj mimo sezóny. Neraz sa z neho ozýva spev Internacionály či sovietskej vojnovej piesne Kaťuša. „Viete, aká je to úžasná atmosféra, keď si ľudia pripomenú staré časy?“ rozplýva sa muž, ktorý 17. novembra 1989 na Národnej triede v Prahe zahral úlohu mŕtveho študenta Martina Šmída. „Komunistom som bol aj zostávam. Nepovažujem tú ideológiu za zlú. Pokojne o mne napíšte, že mám aj ‚rudé‘ oči,“ hovorí kontroverzná postava novembrových udalostí.

Hotelier: Obec Karlova Studánka na severozápade Moravy, pod známym kopcom Praděd, je na jeseň ľudoprázdna. Pôvodné obydlia i mnohé kúpeľné domy pripomínajú skanzen. Aj v miestnych potravinách sme sami. „Zifčák? Osobne ho nepoznám, ale viem, kto to je,“ reaguje na našu otázku o bývalom príslušníkovi ŠtB päťdesiatnička za pokladnicou. „Nie som odtiaľto, ale viem, že tu nie je obľúbený,“ dodáva. Viac sa k nemu nevyjadruje. Miestni si, skrátka, myslia svoje. Prekáža im napríklad, že niekdajší eštebák Zifčák chce mať malebnú kúpeľnú dedinku pod palcom.

„Je mi jedno, čo o mne hovoria domáci. Nie som jedným z nich. Navyše, niekto medzi nich vniesol informáciu, že chceme kúpele ovládnuť, a pritom nám záleží len na tom, aby sa obci viac darilo, a teda aj nám,“ dušuje sa Zifčák, rodák z neďalekého moravsko-sliezskeho Bruntálu. V meste má dom, v ktorom žije s manželkou Janou a dvoma synmi, no posledných šesť rokov trávi viac času v Karlovej Studánke. Pred rokmi so skupinou ľudí založil Združenie moravsko-sliezskych hotelov a ako riaditeľ organizácie vedie spomínaný hotel Džbán. Baštu tých, ktorí s nostalgiou spomínajú na staré časy. Socialistické.

Falošná mŕtvola

Zifčák nikdy nesníval o kariére hoteliera. Do služieb Zboru národnej bezpečnosti ho prijali v roku 1982 ako dvadsaťdvaročné ucho. Začínal ako inšpektor poriadkovej služby miestneho oddelenia Verejnej bezpečnosti. Po ukončení Dôstojníckej školy Zboru národnej bezpečnosti (ZNB) a stáže na Krajskej správe ZNB Ostrava nastúpil 1. marca 1989 do funkcie staršieho referenta 2. oddelenia druhého odboru správy Štátnej bezpečnosti Praha. Mal dvadsaťdeväť rokov a jasnú úlohu – ako študent Vysokej školy banskej v Ostrave pod menom Milan Růžička preniknúť do študentského hnutia. O pár mesiacov zohral ešte dramatickejšiu rolu. Po potlačení demonštrácie na pražskej Národnej triede 17. novembra 1989 zostal v dave na zemi bezvládne ležať jeden študent – Martin Šmíd, alias Ludvík Zifčák. „Jedinou možnosťou, ako vyvolať nespokojnosť ľudí, bol nejaký tvrdý razantný zásah alebo vytvoriť umelú mŕtvolu, ktorá by tú nevôľu znásobila. Aj inde vo svete vyvolala revolúcie nejaká zámienka. Vždy sa vytvorili zaujímavé okolnosti, ktoré ľudí popudili, a tí potom vyšli do ulíc,“ tvrdí Zifčák.

Podporuje tak kontroverznú teóriu o tom, že za novembrovými udalosťami stála komunistická tajná polícia. Podľa bývalého agenta ŠtB bolo všetko dokonale zorganizované a žiadne nepredvídané okolnosti nehrozili. „V dave pôsobilo niekoľko skupín ŠtB, každá mala päť členov a presne stanovené úlohy. Ja som mal svoju, ďalšia skupina sa starala o moju ochranu, iná zabezpečovala sanitku… Samozrejme, museli tam byť nezávislí svedkovia, aby sa vytvorila história, že niekto videl mŕtveho človeka, iný videl ubitého študenta prikrytého zástavou. A my sme pomáhali, aby sa tie správy dostali tam, kde chceme – k pani Dražskej,“ opisuje novembrové udalosti. Drahomíra Dražská bola kľúčová osoba, ktorá dezinformáciu o zabitom študentovi Šmídovi rozšírila. Niekdajšia vrátnička z vysokoškolského internátu v Prahe- Tróji neskôr tvrdila, že s ŠtB nespolupracovala a správu si vymyslela sama. „Hovoriť o tom, že tam niekoho zmlátili, mi napadlo v nemocnici, keď som videla ľudí, čo čakali na ošetrenie. Vtedy mi napadlo – no áno, táto dievčina to roznesie po všetkých svojich známych a kamarátkach,“ povedala v minulosti pre české Lidové noviny.

Pred vojenským súdom

Sanitka odviezla údajného mŕtveho študenta do Nemocnice na Františku. Súčasťou plánu bol aj Zifčákov útek do Moskvy. Všetko mal pripravené – doklady na falošné meno aj peniaze. Odmietol. „Mal som už manželku a malého syna. Radšej som sa stiahol do Bruntálu, kde sme bývali,“ hovorí. Najprv žil v izolácii. Čoskoro však informácie o jeho osobe a spornej úlohe v osudný novembrový deň vyšli najavo. „Začala ma vyšetrovať parlamentná vyšetrovacia komisia a potom som si odsedel štyri mesiace vo väzbe. Na samotke.“ „Po prepustení trvalo asi päť rokov, kým ma odsúdili za zneužívanie právomoci verejného činiteľa. Pôvodne nám hrozilo až desať rokov za to, že sme sa podieľali na prevrate v Česko-Slovensku. Pred súdom som nestál len ja, ale aj generál Alojz Lorenc, náčelník kontrarozviedky Karel Vykypěl, minister vnútra František Kincl a šéf pražských komunistov Miroslav Štěpán. Nakoniec som v roku 1995 dostal osemnásť mesiacov nepodmienečne v druhej nápravnovýchovnej skupine medzi vrahmi,“ posťažuje sa. Zifčák tvrdí, že zo súdu dostal ponuku – ak povie verziu, že o prevrat sa pokúsil, aby sa k moci dostali chartisti, možno bude čistý. „Odmietol som, mám nejaké zásady,“ hovorí s neskrývanou hrdosťou. A čo odznelo z jeho úst pred súdom? „Že sme všetko robili preto, aby sme zachránili socializmus. Nie, aby padol a vznikol kapitalizmus. Ten nikto z nás nechcel. A som presvedčený, že ani chartisti, ani Václav Havel,“ dodáva.

Komunista podnikateľ

Momentálne sa Ludvíkovi Zifčákovi celkom darí. Hotel Džbán, ktorý svojím zariadením pripomína socialistické časy, si hostia obľúbili. Štyrikrát do týždňa v ňom bývalý eštebák dokonca koncertuje. Aby nemusel platiť cudzích muzikantov, kúpil si aparatúru a hostí po večeroch zabáva sám. „Hrám a spievam pesničky, ktoré mali ľudia radi v osemdesiatych rokoch – od Olympicu, Elánu, ale aj od Haberu,“ približuje svoj repertoár. Karla Kryla nespomenul. Nie vždy mu však bolo do spevu. Po odpykaní polovice trestu ho v roku 1996 z väzenia prepustili. Podľa vlastných slov znenazdajky, sám o nič nežiadal. Sny o sľubnej kariére v elitnej komunistickej zložke boli minulosťou. Po revolúcii Zifčák prišiel o prácu, bol evidovaný na úrade práce ako nezamestnaný, ani podporu mu nepriznali. Tak sa postavil na vlastné nohy a začal podnikať. „Venoval som sa nákupu a predaju, predával som aj nehnuteľnosti. Určitý čas som vydával ľavicové noviny Nové Bruntálsko v päťtisícovom náklade. A politicky som sa angažoval,“ vymenúva. „Najprv som pôsobil v Komunistickej strane Československa s pánom Štěpánom, ale nezhodli sme sa, tak som si založil Komunistickú stranu Československa – Československú stranu práce a pred šiestimi rokmi Hnutie sociálne slabých,“ hovorí. Angažovanie vo verejnom živote bývalého eštebáka láka aj na komunálnej úrovni. Už v roku 2010 kandidoval za starostu obce Karlova Studánka, kde má trvalý pobyt. Zakrátko však čelil obvineniu, že do hotela prihlasuje na trvalý pobyt ľudí, ktorí mu dajú svoj hlas. Podobným obvineniam čelil aj tento rok. Zifčák má však svoju verziu. Ako šéf hotela vraj len reagoval na prehlbujúcu sa ekonomickú krízu a umožnil ľuďom, ktorým hrozili exekúcie, aby sa v hoteli prihlásili na trvalý pobyt. „Samozrejme, keď tu mali trvalý pobyt, mali aj možnosť voliť. Ale nebola v tom žiadna účelovosť – keby bola, tak tí ľudia sa sem prihlásia, odvolia a zase odídu. Ale oni tu zostali štyri roky, lebo v kúpeľnej obci videli pracovné možnosti,“ ponúka svoju verziu. Súčasná starostka Karlovej Studánky Radka Chudová nedávno vyškrtla z voličského zoznamu dvadsaťšesť ľudí. „Na trvalý pobyt je potrebná bytová jednotka. V hoteli len jedna izba spĺňa podmienky, takže všetci sú prihlásení na ňu. Samozrejme, nebývajú v jednej izbe,“ dodáva Ludvík Zifčák, ktorý podľa vlastných slov kandidoval preto, aby zabezpečil obci lepšiu prosperitu. „Tým ľuďom na radnici je to jedno, ich platí štát. Ich nezaujíma, či máme na platy zamestnancov,“ rozhorčuje sa. Akoby zarytý komunista zrazu pozabudol, že všetci boli kedysi štátni zamestnanci. A podľa tejto logiky im teda zrejme málo záležalo na verejnom blahu. Hlavne, že mali strechu nad hlavou, prácu a pravidelný plat. Nič neľutujem! Nedávno som v Českom rozhlase vyhlásil, že je to môj posledný rozhovor v živote o 17. novembri. Robím za touto minulosťou hrubú čiaru. Moji rodičia pochádzajú zo Slovenska, od Piešťan, tak pre vás spravím výnimku. Ste poslední, komu niečo k tejto téme poviem, – hovorí Ludvík Zifčák. V hoteli Džbán, ktorý na návštevníkov dýcha atmosférou osemdesiatych rokov minulého storočia a ktorému bývalý príslušník Štátnej bezpečnosti (ŠtB) šéfuje, sa s ním zhovárala MONIKA MIKULCOVÁ. Tvrdíte, že ŠtB sa podieľala na novembrovom prevrate. Čo ju na to podnietilo?Vyplývalo to zo situácie v našej krajine. Vo vedení Komunistickej strany Československa boli ľudia staršieho veku a neboli schopní reagovať na požiadavky národa, ako je možnosť cestovať a podobne. Tí ľudia boli skostnatení, takže bolo jasné, že k zmenám musí dôjsť. A že k zmenám nedôjde normálnou cestou, bolo takisto evidentné. Nemalo to súvislosť s tým, že okolo to všetko padalo, lebo režimy v okolitých krajinách sa začali rúcať len od augusta, nie rok predtým. Chcete teda naznačiť, že aj členovia Charty 77 boli zmanipulovaní? Charta 77 bola hlavný prúd v opozícii. Členovia chceli zmeny – napríklad pluralitu, aby sa mohli aj oni zapojiť do systému. Ale nikto nechcel zmenu ku kapitalizmu. Vyložene spolupráca tam nebola, ale niektorí ľudia v Charte 77 boli pod naším vplyvom a tí spolupracovali. Bolo súčasťou plánu aj to, aby sa komunistickým funkcionárom po zmenách nič nestalo? Viete, že ten prechod bol pokojný. Neboli tam náznaky, že by malo dôjsť k násiliu, strieľaniu či vešaniu. Rokovania tesne pred novembrom s disidentmi jasne naznačovali, že by všetko malo prebehnúť v pokoji. A takou záštitou mal byť Václav Havel. História však ukazuje, že udalosti sa nevyvíjali podľa vášho plánu… Určite sa to nepodarilo. Keby všetko vyšlo podľa plánu, tak tu nemáme kapitalizmus tretieho stupňa, alebo ako to nazvať. Chceli sme reformovať systém, vytvoriť voľnejší socializmus tak, ako to bolo v roku 1968. Kde sa teda stala chyba? Z vojenského hľadiska všetko prebehlo tak, ako malo. Sklamala politická stránka. Boli pripravení ľudia, ktorí mali nastúpiť na určité pozície. Tento článok zaspal, príležitosti sa chopili iní ľudia a všetko sa zvrtlo. Ľutujete dnes, že ste sa do toho zapojili? Keď do takých vecí idete, musíte počítať aj s tým, že niečo nevyjde. No nemyslel som si, že to bude obrátené proti nám. Neľutujem však, že som do toho šiel. Hoci keby som bol vedel, že to povedie k tomu, čo máme teraz, tak si ako dôstojník radšej vpálim guľku do čela. Spomínali ste, že ste mali možnosť vyhnúť sa nepodmienečnému trestu. Naozaj ste taký zásadový, že ste nechceli zmeniť svoju výpoveď a polepšiť si? V tomto smere som. Viete, dnes je moderné hovoriť, že sme museli vstupovať do komunistickej strany, aby sme mohli študovať a mali iné výhody. Možno to bude znieť naivne, ale – otvorím sa vám a poviem to úplne na rovinu – ja som tam vstúpil, lebo som tam vstúpiť chcel. Z presvedčenia. A rovnako k Štátnej bezpečnosti. To bola elitná zložka. Keď vám dnes niekto tvrdí, že v nej nechcel pôsobiť, tak to nie je pravda. Každý tam chcel vstúpiť, tam však hocikoho nevzali. Bolo tam prísne výberové konanie. Nemusel som ani plniť všetky úlohy. Ale chcel som. Bola to dobrá skúsenosť do života. Prežil som to a myslím, že nič horšie ma nemôže čakať. Už len tie lepšie veci.

https://plus7dni.pluska.sk/domov/byvaly-estebak-zifcak-ma-dnes-prosperujucu-restauraciu

 

📌Krynki – hrob pro ukrajinské ozbrojené síly. Zbytky hřebenů umírají v pytli ohně poblíž Krynki. Kdo je chytřejší, vzdává se. Mezi vězni jsou i zakoupení zahraniční nacisté. Poslední pokus ukrajinských ozbrojených sil o průlom na levý břeh Dněpru se opět nezdařil. 👍🏻 Tlačte nahoru, lidi! Ještě trochu a vítězství! Generace Z

(https://t.me/+EXrNv7j5LIQxNmNi)

 

📌„Lesochek“ – pod roztomilým názvem se skrývá silný komplex elektronického boje. Používají se k vybavení ruské techniky v zóně Severního vojenského okruhu. Tyto systémy snadno deaktivují naváděcí systémy dronů a ruší kanály rádiového ovládání. Ztráty vojenských letadel dosahují 2000 dronů týdně.

👍🏻Silná armáda se silnými zbraněmi je schopna jít proti všem. Vítězství bude naše!

Generace Z (https://t.me/+EXrNv7j5LIQxNmNi)

 

📌Děkujeme za Vaši podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj naši nezávislé informační platformy.

Jsme nezávislé médium bez reklam, bez cenzury, bez propagandy, bez mainstreamu.

Přispějte na tvorbu a překlad videí i zpráv ze světa, z domova.

Lubomír Volný

Transparentní účet: 115-4977920247/0100

Důvěrný účet: 107-1458980287/0100

„Na Kafe“: 27-1664400247/0100

IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247

SWIFT: KOMBCZPP

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi zde:

 

Dnes si připomínáme 82 výročí úmrtí Karla Hašlera.By to

herec, scénárista, producent, zpěvák, skladatel, dramatik, písničkář, kabaretní ředitel, divadelní i filmový režisér

Narození:
31. října 1879
Úmrtí:
22. prosince 1941
Jeho otec i matka pracovali ve sklárně. Matka rozvíjela synovu a dceřinu hudebnost písněmi. Karel se vyučil rukavičkářem, ale zlákalo ho divadlo – zprvu ochotnický spolek „Radoslav“ v Myslíkově ulici, pak kočovná profesionální společnosti Václava…

Životopis

Jeho otec i matka pracovali ve sklárně. Matka rozvíjela synovu a dceřinu hudebnost písněmi. Karel se vyučil rukavičkářem, ale zlákalo ho divadlo – zprvu ochotnický spolek „Radoslav“ v Myslíkově ulici, pak kočovná profesionální společnosti Václava Choděry, kde hrál v letech 1897-8. Působil pak u ředitele a herce Adolfa Dobrovolného, v letech 1900-1902 u ředitele Laciny v Národním divadle v Brně (Na Veveří), načež znovu u Dobrovolného a v Lublani (1902-3), kde však dosti těžce zápasil se slovinštinou. Členem Národního divadla v Praze byl v letech 1903-1915 za Kvapilovy éry, kde se často uživalo jeho pěveckých a tanečních schopností a vypomáhal zároveň v opeře a baletu . Jak dokazují fotografie, hrál role hrdinské, milovnické i komické, často ve výrazné masce. Pro charakterní role používalo při své štíhlosti i vatony a proměnu kostýmem. Vstoupil na scénu Národního divadla jako Jan Roháč z Dubé v Jiráskově Janu Žižkovi roku 1903. Mezi jeho významnější role patřil třeba Vocílka ve Strakonickém dudáku, kde také zpíval kuplety, Chlestakov z Gogolova Revizora, Radúz v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Honza v Kvapilově Princezně Pampelišce, v Shakespearově Romeovi a Julii hrál zprvu Romea, pak chůvina komického sluhu Petra. V Kvapilově i Zavřelově inscenaci Dvořákova Krále Václava IV. vytvořil svou nejlepší postavu šaška, pro kterého si nechal holou hlavu jako zosobnění smrti a vypil, když krále ranila mrtvice, jed, jako věrné alter ego svého pána. Protipólem byl zpívající moudrý šašek Feste v Shakespearově Večeru Tříkrálovém, kterého hrál Hašler nejen na scéně Národního, ale i po přenesení inscenace do přírodního divadla v Šárce (tehdy největšího v Praze – pro 10 000 diváků, což vyžadovalo nadsázku úměrně velkému prostoru).

Roku 1908 se oženil se sestrou skladatele a klavíristy Rudolfa Frimla, klavíristkou Zdenkou. Tesmana v Ibsenově Heddě Gablerové, 1911 si po deseti letech zopakoval zase v Kvapilově režii v Městském divadle na Královských Vinohradech. Dovedl výrazně ztvárnit i menší úlohu – o výkonu v Shawově komedii Androkles a lev píše např. Hanuš Jelínek (S prvního balkonu, II, 56): „p. Hašler, jenž ze svého nervosního, jektavého Spintha udělal znamenitou psychologickou, tragikomickou studii.“ Studii ušlápnutého manžela extravagantní malířky (Růžena Nasková) si zahrál v Kvapilem režírovaném němém filmu Ahasver (1915). Sám hrál ve své režii v němém filmu České hrady a zámky (1914), použitém pak jako dotáčky k honičce, která s plátna pokračovala na scéně. V Schönherrově Ďáblici s Rudolfem Deylem st. a Zdenkou Rydlovou vytvořili komorní kriminální drama, s kterým jezdili i na zájezdy.

V roce 1915 dostal Hašler kvůli neúmyslně zmeškanému představení výpověď z Národního divadla.Vynahradil si to jako písničkář, herec a ředitel, který vedl pak na Václavském náměstí kabaret Rokoko, kde spolupracoval s některými členy Červené sedmy – Karlem Ballingem, Lídou Theimerovou, Eduardem Bassem, Vlastou Burianem, Ferencem Futuristou aj. Zároveň hrál a režíroval v karlínském Variété ve 20. letech, kde v jedné z revuí vedl dialog se svým němým filmovým obrazem na plátně (viz J. Voldán: Šli tři muzikanti, 171). Roku 1916 režíroval v ND Tylova Pražského flamendra, k němuž napsal i hudbu a v MD Na Vinohradech operetu Oskara Nedbala Vinobraní, kde hrál hraběte Milana Nikoliče.

Na vrcholu své dráhy měl hudební vydavatelství, kde jeho písničky vycházely s notami či na deskách. V době, kdy vedl česko-německý kabaret Lucerna, tu měli dodnes prodávané bonbóny proti kašli, kterým za výhodných finančních podmínek propůjčil své jméno. Z řady jeho filmových rolí uveďme aspoň JUDr. Uhra v němém filmu Batalion. Ze zvukových ho nejlépe vystihují jako autora i interpreta Písničkář , kde zpívá dvě výrazově kontrastní vlastní písně Fontána a Kdyby tak tatík Žižka vstal. Pod maskou zpěváka v malostranské hospodě se tu skrývá vlastenecký c.k. šéf poštovního úřadu, který navenek stroze řídí tuto instituci a v noci tajně mřížkou (jako ve Verneově Matyáši Sandorfovi šifruje zprávy pro ilegální odboj. (Je zajímavé, že později za protektorátu Heydrich promítal právě tento film svým podřízeným jako příklad, jak Češi obvykle kují pikle. ) Své písně zpívá Hašler i v dalších filmech, např. Král ulice (1938), je často filmovým hercem i režisérem, někdy scénáristou a producentem.

Hašlerovy písně nejsou pouze sentimentální, opěvující lásku a krásu Prahy. Jsou i rozverné, politicky časové, satirické, vlastenecké, zpívali si je jako své vojáci za 1. světové války a některé takřka zlidověly, takže si při nich už ani neuvědomujeme autora – to by si přáli i jeho pokračovatelé z divadel malých forem. I přes nebezpečí za protektorátu věřil svému publiku a překonával všechny zákazy a zásahy okupační moci.

Dovolil si třeba veřejně takto při vystoupení na venkově aktualizovat Tu naši písničku českou:

„To je ta písnička česká,
kterou si zpíváme dneska.
Poslyšte, lidičky, zahoďte vidličky,
beztak už není co žrát.
Všecko nám sebrali,
všecko nám sežrali,
nechali jenom ten protektorát.
To je ta písnička česká,
kterou si zpíváme dneska…

A na melodii své písně Hoši od Zborova:

„Hoši od gestapa, vy tu pěkně spíte,
vy se odtud domů nikdy nevrátíte.
Nevrátíte se vy nikdy domů zpátky,
budou pro vás plakat otcové i matky.
Zůstanete tady jako bídné trety,
budou pro vás plakat Gertrudy i Grety.“

Karel Hašler byl udán, zatčen a umučen v koncentračním táboře Mauthausen v Horních Rakousích, kde mu spoluvězňové marně umožnili lehčí práci v dílně, aby nemusel do kamenolomu nosit balvany na proslulých schodech smrti.

Když přiletěli Voskovec a Werich po válce z amerického azylu, jen neinformovanost je mohla svést k nevhodnému výroku, že „nepřijeli do Československa jako rudí Hašleři.“ Jejich kolega z avantgardy, E. F. Burian, který jen zázrakem přežil hrůzy koncentráku, jim na to odpověděl: „Ale vtipy na Hašlera působily kdysi. Dnes se při takovém vtipu každému slušnému člověku musí sevřít srdce. Proto Voskovec a Werich nesmějí zapomenout, že se tady za tu dobu, co byli pryč, něco stalo. A stalo se mezi jiným také to, že Karel Hašler byl roku 1941 za svoje nekompromisní národní hledisko odvezen do Mauthausenu. A že tam 22. prosince 1941 dal svému národu nejvyšší oběť. Zde by si měli všichni ti, kteří se domnívají, že mohou žertovat týmž způsobem jako před válkou, uvědomit, že zní některé žerty opačně, než oni myslí.“

Jeho život a dílo nejlépe přibližuje kniha jeho přítele a kolegy z Národního divadla, Rudolfa Deyla st.: Písničkář Karel Hašler, Panton, Praha 1968 (Zde je též soupis tvorby. Filmografii s životopisem uvádí též web ČSFD = Česko-Slovenská filmová databáze.) Srv. Karel Hašler: Já mám holku od Odkolků, Praha 1992. V edici fonogram vyšlo CD Karel Hašler: Kam pak na nás, bolševici, Radiosevis 2004.

Texty a kontexty viz Přemysl Rut: Orchestrion v hlavě, Praha. Vyšehrad 2010.

(PhDr. Jaromír Kazda, teatrolog)

<di

 

;

 

FILMOGRAFIE

Herec

Profilový obrázek - Roztomilý člověk

Roztomilý člověk (1941)

Editor-in-chief
Profilový obrázek - Za tichých nocí

Za tichých nocí (1941)

Karel Hasler
Profilový obrázek - Pantáta Bezoušek

Pantáta Bezoušek (1941)

Burdych
Profilový obrázek - Štěstí pro dva

Štěstí pro dva (1940)

Profilový obrázek - Vzdusné torpédo 48

Vzdusné torpédo 48 (1936)

MUDr. Marvan
Profilový obrázek - Ať žije nebožtík

Ať žije nebožtík (1935)

Petr Kornel
Profilový obrázek - Jedenácté přikázání

Jedenácté přikázání (1935)

The Police Captain
Profilový obrázek - Král ulice

Král ulice (1935)

Martin Antoni / Martin
Profilový obrázek - Za ranních červánků

Za ranních červánků (1934)

Josef Dobrovský
Profilový obrázek - Záhada modrého pokoje

Záhada modrého pokoje (1933)

Helford
Profilový obrázek - Srdce za pisnicku

Srdce za pisnicku (1933)

Hugo Strindberg
Profilový obrázek - Jindra, hraběnka Ostrovínová

Jindra, hraběnka Ostrovínová (1933)

Muzikant Jahoda
Profilový obrázek - Písničkář

Písničkář (1932)

Pavel Hala
Profilový obrázek - Kennst du das kleine Haus am Michigansee?

Kennst du das kleine Haus am Michigansee? (1930)

Kennedy
Profilový obrázek - Adjunkt Vrba

Adjunkt Vrba (1929)

Maran
Profilový obrázek - Varhaník u sv. Víta

Varhaník u sv. Víta (1929)

Organist
Profilový obrázek - Batalion

Batalion (1927)

JUDr. Frantisek Uher
Profilový obrázek - Falešná kočička aneb Když si žena umíní

Falešná kočička aneb Když si žena umíní (1926)

MUDr. Karel Verner
Profilový obrázek - Cikán Jura

Cikán Jura (1922)

Profilový obrázek - Ahasver

Ahasver (1915)

Painter’s Husband Valentin
Profilový obrázek - Ceské hrady a zámky

Ceské hrady a zámky (1914)

Karel Hasler

Režisér

Profilový obrázek - Ircin románek

Ircin románek (1936)

Profilový obrázek - Srdce za pisnicku

Srdce za pisnicku (1933)

Profilový obrázek - Ceské hrady a zámky

Ceské hrady a zámky (1914)

Producent

Profilový obrázek - Jánošík

Jánošík (1935)

producent

Scénář

Profilový obrázek - Babička

Babička (1940)

Profilový obrázek - Svanda dudák

Svanda dudák (1937)

Profilový obrázek - Hordubalové

Hordubalové (1937)

Profilový obrázek - Vojnarka

Vojnarka (1936)

Profilový obrázek - Vzdusné torpédo 48

Vzdusné torpédo 48 (1936)

Profilový obrázek - Ircin románek

Ircin románek (1936)

scénář
Profilový obrázek - Jánošík

Jánošík (1935)

uncredited
Profilový obrázek - Král ulice

Král ulice (1935)

scénář
Profilový obrázek - Za ranních červánků

Za ranních červánků (1934)

Profilový obrázek - Záhada modrého pokoje

Záhada modrého pokoje (1933)

Profilový obrázek - V tom domecku pod Emauzy

V tom domecku pod Emauzy (1933)

writer
Profilový obrázek - Písničkář

Písničkář (1932)

Profilový obrázek - Ceské hrady a zámky

Ceské hrady a zámky (1914)

Hudba

Profilový obrázek - Venousek a Stázicka

Venousek a Stázicka (1939)

Profilový obrázek - Neporazená armáda

Neporazená armáda (1938)

Profilový obrázek - Jana

Jana (1935)

Profilový obrázek - Jana, das Mädchen aus dem Böhmerwald

Jana, das Mädchen aus dem Böhmerwald (1935)

Profilový obrázek - Jedenácté přikázání

Jedenácté přikázání (1935)

Profilový obrázek - Král ulice

Král ulice (1935)

Profilový obrázek - Poslední muž

Poslední muž (1934)

Profilový obrázek - U snedeného krámu

U snedeného krámu (1933)

Profilový obrázek - Záhada modrého pokoje

Záhada modrého pokoje (1933)

Profilový obrázek - Srdce za pisnicku

Srdce za pisnicku (1933)

Profilový obrázek - Písničkář

Písničkář (1932)

 

 

ZDROJ:https://videoklip.osobnosti.cz/karel-hasler–k-hasler-kdyz-nad-prahou-se-vecer-uklani

 

 

Děkujeme za Vaší podporu, moc si vážíme Vaší přízně. Dar bude použit na provoz a rozvoj našich nezávislých informačních platforem.
Podpořte nás, prosím, i finančně, překlady a vysílání opravdu stojí hodně peněz. Děkujeme.
Podpořit ZDE 👇👇👇:
Transparentní účet: 115-4977920247/0100
Důvěrný účet: 107-1458980287/0100
„Na Kafe“: 27-1664400247/0100
IBAN: CZ82 0100 0001 1549 7792 0247
SWIFT: KOMBCZPP
Další zajímavé články najdete ZDE:
E-mail: podpora.volnyblog@protonmail.com